Časopis Myslivost

3/2011

ŠTÝRSKÝ BRAKÝŘ V MYSLIVOSTI A LOVECKÉ PRAXI

6  Milan ŠTILLER
Protože se rovněž i na mě obrací spousta myslivců a kynologů s dotazy o práci, povaze, charakteristice „štajeráků“, pokusím se v následujícím článku navázat na článek kolegy p. Petra Pořádka, poradce chovu Štýrského brakýře (vyšel v časopisu Svět myslivosti 2008).
Práce v lečích
Řídím se heslem – čím dříve, tím lépe, přičemž vše je úzce spojeno s individualitou každého psíka, pochopitelně je-li již v delší fázi výcviku, je poslušný a ovladatelný, tedy zhruba kolem sedmého měsíce. První naháňky a společné lovy na černou absolvuji tím způsobem, že psík se prakticky seznamuje s novým prostředím, množstvím psů a lovců, pachy zdravé i ulovené zvěře, barvou, klidem po výstřelu. Proto je vhodné při prvních naháňkách střídat vedení na řemeni, některou, terénem jednodušší leč, psa vypustit na volno. Čím méně pokynů, tím lépe. Jako i to, když psíka nevidíme, ale vidí nebo slyší jej všichni ostatní účastníci.
Každá takováto akce je pro mladšího psa vždy velkým přínosem a vše se nám později vrací v podobě práce zkušeného psa. Štýrská braka je velmi inteligentní a pracovité plemeno honičů, houževnatá a pracovitá na stopě, zároveň ovladatelná, ostrá při dohledání na černou zvěř. Dá-li se způsob práce dobře popsat, potom tak, že černou zvěř tzv. rozráží a hlasitě žene na střelce. Pokud v okolí není jiný pes, vrací se zpět k tlupě černé, a tuto práci opakuje do té doby, než ji rozrazí a rozpohybuje její zbytek.
Při individuálním lovu ve známých a obsazených houštinách černou zvěří a na přehledném stanovišti se mi mnohokrát podařilo v klidu ulovit několik kusů, hlavně selat. Zmiňuji se tím o skutečnosti, že orientaci v terénu, a to, že vás štajerák registruje, má toto plemeno v genech. V této souvislosti zmíním skutečnost, že štajeráci tzv. vnímají konec leče a postavení střelců a nehoní zdravou zvěř do další leče či do jiné části honitby. Psi, vedení v praxi, upřednostňují především černou a jelení zvěř a lišku. Srnčí zvěř, a teplé srnčí stopy registrují, ověří, ale většinou po několika desítkách metrů je tato stopa přestane zajímat a jdou hledat zmiňovanou černou a vysokou zvěř. Toto je otázka výcviku, kdy při jakékoliv vhodné příležitosti, kdy nám srnčí zvěř buď přejde, nebo ji vidíme odskakovat, psa přivoláme, dáme na řemen a ve chvíli, kdy pes narazí na stopu srnčí zvěře, necháme mu ji krátce ověřit, nechválíme, naopak přidáme např. povel „srnec – nesmíš!“ a psa odvádíme ze zdravé stopy pryč, podobně jako barváře. Nyní hovořím pouze o srnčích stopách.
Naopak při výcviku „stopa zdravé zvěře – vysoká, černá zvěř“ využíváme každou příležitost (např. při zatahování zvěře na denní stávaniště). Psíka vezmeme na barvářský obojek a řemen a vypracujeme s ním tuto stopu, kdy stačí 200 – 300 metrů. Přitom ho kontrolujeme, povzbuzujeme potichu jeho zájem a s pochvalou a odměnou ve formě např. pamlsku odvádíme nebo odnášíme mimo stopu.
Dosledy se štýrskou brakou
Způsob práce je podobný práci barváře. Štajeráci byli vyšlechtěni křížením istrijské braky a hannoverského barváře. Jsou to velice dobří stopaři, nosově výborní a na stopě pevní. Je pravdou, že u postřelu a dosledu, kde několik nasazených psů v záludnosti stop dosled nedokončí, nasazený štajerák odvádí poctivou práci, a jedná-li se o těžší postřel, zpravidla tento kus dohledá. Pro přiblížení uvedu několik dosledů u mé feny.
Náhodný jelen: Při přejímkách prací v polovině listopadu jsem nechal fenu cestou k autu proběhnout. Byl mrazík bez sněhu. Fena odběhla a asi po deseti minutách slyším hluboké hlášení - velký živý kus. Předpokládal jsem samotné větší prase. V cizí honitbě, pouze s mobilem, fena v kotlíku přirozeného zmlazení smrku o rozloze asi 15 akrů hlásí a zaskakuje jelena první věkové třídy postřeleného na běh. Ostře doléhá a neumožňuje jelenovi odskočit mýtním porostem do rozsáhlých houštin. Téměř hodinu a půl trvala tato práce, než jsem obvolal uživatele honitby, a tečkou byla dostřelná rána kolegy.
Šmolka postřelená na běh: Při podzimní naháňce, prakticky po zahájení veliké leče, padlo v jejím čele několik ran. Já s fenkou v leči se dozvídám, že byla pravděpodobně postřelena laň. Po ukončení leče a organizaci dosledu beru fenu na barvářský řemen, kontrolujeme místo, které nám bylo označeno jako nástřel. Fena s nízkým nosem kontroluje množství stop, zvětšuje kola, zaráží a ukazuje první barvu ve stopě. Vrstva listí a roztahané pachy ostatní zvěře práci ztěžují. Na řemeni absolvujeme zhruba 500 metrů, barvy ubývá, sem tam kapka. Na vrstevnici postřelený kus opouští stopní dráhy zdravé zvěře a směřuje do údolí – dobré znamení. Sundávám feně barvářský obojek a ta s povelem „ukaž jelínka!“ mizí. Nevnímám čas, ale z velké dálky slyším fenu hlásit živý kus. Na dálku vidím stát šmolku hlavou proti feně. Koncentruje síly a registruje můj pohyb, přiráží přes fenu, celé se to opakuje ještě dvakrát, vždy zhruba po pěti stech metrech. Rychlé vydýchání, najít místo v porostu a hlídat hlasité výpady Asty. Houkla rána. Nádherná práce, děkuji.
Kňourek plný energie: Vedoucí střediska střílel před setměním na kňoura, ten zatáhl do kukuřičného lánu - dosled na ráno. Předpokládali jsme, že fena bude hlásit zhaslý kus. Nástřel bez barvy, práce na řemenu mokrou kukuřicí asi 700 metrů. Žádná barva. Asta na volno. Musí si poradit sama. Uprostřed lánu hlásí daňka, vrací se sama. Zklidňuji ji a dávám znovu na řemen. Jde velice pomalu s nízkým nosem. Doslova ověřuje každý stvol kukuřice. Pouštím ji znovu na volno, ztrácím ji z dohledu a během pár minut ji slyším hlásit asi 300 metrů pode mnou. Kolega sedící na kazatelně viděl, jak přešla znovu nástřel a hlásila kňoura zhruba sto metrů ve spleti kopřiv ve srázu, odkud vytahoval večer před tím. Velké plus bylo to, že fena vytlačila tento kus směrem do nižší kukuřice. Druhá rána kolegy byla komorová. Fena do našeho příchodu hlásila u kusu. Večerní rána umístěná na plec zasáhla lopatkový kloub, vůbec neporušila orgány. Tento kus by se bez psa zřejmě vůbec nedohledal.
Jelení kolouch na sněhu: Známe to všichni, večer zvoní telefon, volá revírník, že střílel na koloucha. Barva je, laň z nástřelu nenásledoval a odskočil do mlaziny. U potoka ztratil stopu, ale bude tam, jistě zhaslý. Uplynuly asi dvě hodiny, jsme na nástřelu, u mlaziny sundám Astě barvářský obojek, v tom terénu by to ani jinak nešlo. Během chvíle se ozývá hlášení fenky. Koloucha, jak jsme později zjistili, zvedla ze zálehu, štvala a hlasitě stavěla až v potoce, podle porostní mapy asi 300 metrů od nás. A znovu hlídat pohyb psa a následuje profesní dostřel. Upřímné lovu zdar! Při ohledání kusu bylo patrné, že první rána byla umístěna na levý přední běh.
Na závěr mi dovolte popřát vám mnoho krásných dnů a plnohodnotných prožitků s vaším čtyřnohým kolegou a pomocníkem. Lovecké kynologii a štýrským brakýřům zdar.
 
Milan ŠTILLER
vychází v 5:07 a zapadá v 20:47 vychází v 23:32 a zapadá v 7:05 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...