Časopis Myslivost

1/2011

Psi španělských revírů 24

8  Ladislav ŠABATKA
Protagonistou tohoto článku je Iván Piquer, velký příznivec, myslivec a po téměř jedno desetiletí chovatel navarských pačonů. Je to původní španělské plemeno, které bylo v sedmdesátých letech minulého století na pokraji zániku. A bylo, až do nedávna, velmi těžké najít v zemi čisté jedince. My už jsme se v překladu o tomto plemenu zmínili v příloze Lovecký pes 4/2007. Tam autor rasu myslivecky charakterizoval. Teď je nám nahlédnouti na ni očima chovatele.
V současnosti je Iván Piquer obyvatelem malé vesničky La Mata na severu v provincii Castellón, která má jen 150 obyvatel. Jeho zálibou je myslivost a kynologie. A jako většina jemu podobných duší zpřízněných ji zdědil po otci, který měl lovecký lístek od svých 14 let. V roce 2000 dokončil studium psychologie. Rozhodl se vrátit na venkov a pokračovat v dobytkářské práci svých rodičů. Tenkrát získal od Manuela Contery svého prvního pačóna, který se jmenoval Alajú Taza-Taca. Získával o pačónech mnoho poznatků, mnoho se učil. „Ale jedna věc je se o tom učit, druhá sdílet s ním doslova život. Pravdou je, že začít s ním lovit už v devíti měsících to něco stálo. A když se nám doma všechno zhatilo, zůstali jsme v úžasu a beze slov nad tímto štěnětem, které nás týden od týdne více těšilo. Kvůli tomu jsem se rozhodl obstarat, díky vlastnostem jeho otce Ajalú Hy-Roco, další štěně, a tak započala další historie jednoho nadšence a příznivce světa navarských pačónů. Nejsem profesionální znalec loveckých psů, ale rád s nimi lovím a každoročně u nás odchováváme několik vrhů pocházejících z našeho chovného základu. Obživu mi však dává hovězí dobytek a z toho všeho dohromady mám velké potěšení.“
 
Jeho teritorium lovu
V současné době Iván jezdí do čtyř revírů v oblasti Ports, které mezi sebou vzájemně sousedí. Dominující zvěří tam je divoká koroptev rudá, která dává krajině už delší dobu myslivecký ráz. Zároveň nemožno opominout ani králíky, zajíce, sluky a především divoká prasata.
Obvykle jezdí do revíru třikrát týdně. Také se účastní kynologických a loveckých akcí, které pořádá okruh lovců a chovatelů navarského pačóna. V posledních letech se účastní šampionátů Španělska v lovu drobné zvěře se psem.
 
Proč taková volba
Iván se pro toto plemeno rozhodl pro jeho mnohostranné kvality a myslivecké použití. Podle jeho názoru, „protože dobře pracuje ‚pod flintou‘ a pro jeho schopnost dohledat a přinést postřelenou zvěř. Existují také psi, kteří jsou zvyklí cele sloužit svému jedinému pánovi a v případě, že mu pána změníme, dospělý pes nebude odevzdávat plnohodnotnou práci a někdy bude třeba notného času, než si zase zvykne.“
 
Jméno chovné stanice
Jeho prvotní ideou bylo registovat značku „PICA“ (PIquer CAsanova) (– což byla příjmení jeho matky). Tak byla z počátku tetována všechna štěňata. Nakonec ale přijal a zaregistroval chovnou stanici pod názvem „ELS PORTS“. Je to jméno kraje, který má rád, kde žije a chodí do revíru. 
 
Jeho „ideální“ pachón navarro
Pro Ivána by to měl být pes mnohostranný, měl by hledat nakrátko, měl by být odolný, měl by se pohybovat klusem, mít pevné vystavování, být poslušný a svému pánovi oddaný a…! Avšak co se týká hledisek morfologických, existují mezi kynology značně kontroverzní rozdíly. Některým se líbí psi lehčího rázu, jiní zase upřednostňují psi robustnější, typu sabuesa. Jsou další, kteří preferují jedince velké, jiní zase vybírají malé. Ale jsou i tací, kteří vybírají podle typu nosu. Pačóni mají sice nos klasické formy, ale zároveň existují ti, kteří mají nos dělený. „Já si myslím, že pačón má být silný s dobrou kosterní strukturou, ale nesmí jít do charakteru sabuesa. A pokud se nosu týká, dělený nos je pro plemeno charakteristický a dědí se. Ačkoliv zase, jsou různé stupně. Jedni s nosem výrazným, druzí mají  nos rozpuklý (zaječí pysk). Ti posledně zmínění mají větší vadu, protože při nadechování a sání mléka berou vzduch nosem, zůstávají pozadu a někdy i uhynou. Jestliže chtějí v práci stačit ostatním, jsou náchylnější k tomu, že nasají nějakou bodlinu, nebo trn. Já osobně jsem příznivcem nosu úplného, nebo s rozpukem naznačeným. Ale „proti gustu…?!
 
Pokrevní linie
Základ jeho chovu je založen na potomcích rodu Alajú, se kterými loví a které chová. V současnosti na jedincích, kteří jsou potomky osvědčeného Alajú Invo, který je ve vlastnictví Manuela Contera. Tam je záruka předávání výborných vlastností na potomky. „Já totiž, podobně jako to dělají téměř všichni ostatní chovatelé, při plánování vrhů vybírám rodiče do spojení s cílem, aby štěňata byla kvalitní, především vyrovnaná ve výkonech a v charakteru. Uvnitř okruhu chovatelů navarského pačóna, do kterého se počítám, se nyní klade na toto hledisko důraz a doporučuje se každému chovateli, aby choval na svých fenách“.
 
Jestli je ale něco, co Ivána dojímá a vzrušuje a dává mu potěšení, pak je to mluvení s jeho psy. Dále říká: „během těchto posledních let, v kontaktu s jedinci tohoto plemene, nikdy nezapomenu na Alajú Taza-Taca, na všechna uspokojení, která mi dal, a nadále mi dává. To musím zdůraznit i u Alajú Hy-Roco ačkoliv má už 10 let, nebo Alajú Moro-Dida, který tento rok a ve svých čtyřech letech loví tak, jak jsem ho nikdy neviděl. On dokáže vystavit a udržet hejnko divokých koroptví způsobem a lehkostí udivující.“
 
Výchova a zavádění do lovu
Co se týká chovu, je pro Ivána nejkomplikovanější – jak už se zmínil – vyřadit štěňata s děleným nosem, především ty s nosem otevřeným – zaječím pyskem. Při kojení berou „falešný vzduch“ a tak je musí krmit zvlášť z kojenecké láhve. Ale to ostatní týkající se výchovy, výcviku a uvedení do lovu, nepotřebují žádnou zvláštní péči a pozornost. Pro Ivána zde existuje určitá podobnost s podenky. „Je pouze potřeba je vzít do revíru na lov a oni se učí sami pouze s tím rozdílem, že pačóni nejsou tak časně vyzrálí, aby se dali nasadit ve stejném věku. Nepotřebují žádnou zvláštní přípravu a podle mých zkušeností je nejlepší začít chodit do revíru v nějakých šesti měsících.“
 
Pachón Navarro „Made in Spain“
Podle názoru našeho protagonisty se věci mají následovně: „Myslím, že situace navarského pačóna ve Španělsku není růžová a taková, jaká by měla být. Z mého pohledu, a aniž bych někoho podceňoval, že není dobře, když původní španělské plemeno sdružuje několik různých asociací, každá s jinými cíli a zájmy. Jsem zastáncem toho, aby se ujednotila kritéria výběru do chovu, pracovních zkoušek a zkoušek morfologických. Jen tak můžeme společně něčeho v chovu dosáhnout a ne, jak se to děje v současnosti, že si jde každá asociace na vlastní pěst bez ohledu na ostatní“.
 
Jeho budoucí cíle
V tomto ohledu se Iván drží dosavadního směru, chce pokračovat, zlepšovat kvalitu chovného základu, ale nechce to dělat za cenu přílišného počtu chovných jedinců ve své chovné stanici. Chce pokračovat postupně, trpělivě a uváženě. A jako myslivec a lovec chce i nadále a ještě dlouho pokračovat s tímto plemenem. „Myslím, že mým největším přínosem je, že jsem pomohl pačóna vrátit do mysliveckého života a do života vůbec. To říkám zcela upřímně. A více, než jsem mu dal já, dal on mně. Vzdávám hold těm všem, kteří se přičinili, aby nezanikl, přežil a dával nám příležitost, abychom se z něj těšili i v XXI. století.“
 
Pár rad
Předpokládám, že mnozí už pačóny měli a vědí a rozumějí mi, když mluvím o nasazení do zvěře a lovu. A těm, kteří štěňata mají a dosud s nimi nechodí, přeji velikou trpělivost, protože toto plemeno by nemělo jít do zvěře předčasně. Takovou výjimečností byl nadán Airon dels Ports, skvělý pes od mého neméně skvělého přítele Pepe Navarro.
 

Fotogalerie

vychází v 5:02 a zapadá v 20:52 vychází v 1:38 a zapadá v 10:52 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...