Zajímavosti z lovecké kynologie
16
Vladimíra TICHÁ
Myslivost a myslivci bývají celou řadou lidí napadáni a odsuzováni. Samozvaní kritici většinou o myslivosti nic nevědí. Nic jim neříkají poměrně náročné zkoušky nebo péče o zvěř a nic jim neříká záležitost tak zajímavá, krásná a o vztahu ke zvěři a přírodě vypovídající, jako je dodržování mysliveckých tradic. Je smutné, že právě na tuto oblast celá řada nových lidí pohlíží jako na oblast zbytečnou. Na druhou stranu je třeba přiznat, že ani myslivci si vždy neuvědomí, že tradice mohou souviset i s jinou činností než s tou jejich a že mají své místo i v chovu psů.
Občas je slyšet hlasitě projevovaný údiv nad tím, co lidé dokáží se psy dělat, a kritizována bývá úprava některých plemen. Do této kategorie patří pudlové nebo portugalský vodní pes. Pokud si takový kritik ale přečte historii například pudla, zjistí, že ona „bláznivá“ úprava má své opodstatnění. Při klasickém střihu má pes ponechanou bohatou srst na temeni hlavy a na hrudníku. Na zápěstních a hlezenních kloubech pruhy delší srsti vytváří manžety a někdy bývá ponechána delší srst v oblasti kyčelního kloubu. Ostatní části těla včetně tlapek jsou do hladka vystříhané. Pudl dnes patří do kategorie společenských plemen a většinou si jej pořizují dámy, které těší psa česat a upravovat. Člověk historie chovu psů neznalý si pak říká něco o nesmyslné módě a trápení psů. Klasická úprava pudla je ale dokladem toho, že existují chovatelé, kterým se líbí podporovat věci tak, jak platily v minulosti. Pudl totiž byl loveckým plemenem se specializací na vodní ptactvo. Proto má hustou a vodě odolnou srst a proto býval a někdy ještě je upravován tak, aby mu srst při práci nepřekážela, ale naopak byla výhodou. Delší srst chrání pro organizmus důležitá místa, jako je mozkovna, hrudní koš nebo z hlediska pohybu důležité klouby, které při podchlazení dokáží nepříjemně bolet. Zadní část těla pudla se naopak stříhala na krátko, aby pes mohl bez problémů plavat. Na vyholených tlapkách neměly ostré kusy rákosí příležitost pro zachycení a následné vniknutí do podkoží. Leckterý pes i jeho majitel by mohli povídat o tom, jaké nepříjemnosti dokáže vyvolat např. osina, která přes kůži vnikne do meziprstí. Podobnou úpravu má i portugalský vodní pes.
Tradiční úprava některých plemen je zajímavá, náročná a asi i krásná. Mělo by ale platit pravidlo, že by měla být i přirozená. Jedna věc jsou střihy odpovídající původnímu využití plemen a druhá šampóny, spreje, tužidla, kondicionéry a ostatní vymyšlenosti, které se při úpravě, a to nejen pudlů, používají. Je dobře, že si výstavní řády této oblasti všímají a že je snaha nadměrnou úpravu z výstavních kruhů odstranit.
Vladimíra TICHÁ
Snímky Jan Tichý