Časopis Myslivost

2/2012

Myslivec bez psa je pouze poloviční myslivec!

6  Pavel KUDRNA
Opět se potvrdila moudrost našich mysliveckých předků, že myslivec bez psa je pouze poloviční myslivec.
Již více než týden navštěvovala černá zvěř část naší lesní honitby. Jejich příchody jsem podle neúspěšných čekaných tipoval na čas od půlnoci do svítání. Ve čtvrtek 26. ledna 2012 jsem se rozhodl, že se pokusím i přes mráz mínus  deset vytrvat.
Na čekanou v Dubině jsem zasedl již v půl šesté večer. Pode mnou procházela srnčí zvěř a čas rychle ubíhal. Před jedenáctou jsem uslyšel vrzání zmrzlého sněhu. Přibližovala se těžší zvěř. Ze smrkové mlaziny vytáhla tlupa černé vedená bachyní. Selata se ihned rozběhla shánět potravu a bachyně v půlkruhu chvíli jistila a pak i ona vyšla na volné prostranství. Byla tmavá noc a selata se držela semknutá ve skupině. S lovem jsem váhal.
Pak se jedno ze selat odtrhlo od tlupy a na chvíli se zastavilo stranou na čistém sněhu. Křížem puškohledu jsem vyjel po předním běhu, srovnal výšku, zatajil dech a pohladil spoušť. Sele po výstřelu vyrazilo zpět do míst odkud tlupa vytáhla, a zbytek tlupy vyrazil opačným směrem.
Asi po dvaceti minutách jsem šel na nástřel, barvu jsem však nenašel. Sledoval jsem zápory a asi po pěti metrech se začala stále intenzivněji ve stopní dráze objevovat sytě červená barva. Usoudil jsem, že půjde o průstřel svalu. Po padesáti metrech se sele přede mnou zvedlo ze zálehu v tyčovině. Po několika skocích vždy upadlo, ale unikalo dosti hbitě. Pobarvenou stopu jsem sledoval až ke staré smrkové oplocence u včelína. Rozhodl jsem se dosled ukončit a ráno k dosledu použít psa.
Po bezesné noci, s výčitkami svědomí o unáhlené ráně, jsem ihned po rozednění přišel na místo, kde sele zatáhlo do mlaziny. Psovi jsem odepnul obojek a zadaunoval ho na pobarvené stopě. Obešel jsem mlazinu, abych mohl sledovat její protější a horní stěnu. Připravil jsem si zbraň a dal psovi pokyn k nahánění. Po chvilce pes z mlaziny vyběhl. Přivolal jsem ho a šel obeznat stopu, po které mlazinu opustil. Zde jsem našel zápory selete a nepatrné kapky barvy. Psa jsem upoutal na barvářský řemen a dosled pokračoval se psem na řemeni. Vedl mě vyšlapaným ochozem srnčí zvěře a barva ani zápory selete nebyly patrné. Měl jsem nutkání psa ze stopy stáhnout a jít zpět k mlazině. Vím však, že se na svého křepeláka mohu spolehnout a proto jsem v dosledu pokračoval.
Stopní dráha nás zavedla až pod Dvořákův rybníček, kde poraněné sele vstoupilo do potůčku a tudy pokračovalo až asi sto metrů nad obec Vyskytná. Před námi byly husté vrbové keře zavětvené až na zem. Pes mě k nim táhl a byl neklidný. Sundal jsem mu obojek a vypustil ho volně. Vběhl do keřů a za chvíli byl zpět následován rozlíceným seletem. Na volném prostranství se pes náhle otočil, vrhl se na sele a zakousl se mu do zadního běhu. Sele padlo na bok. Pes ho držel a tím mi umožnil dostřelnou ránu.
Bez pomoci psa by sele bylo ztraceno. Zhaslo by až po dlouhém utrpení. Jsem proto rád, že můj pes dokázal napravit chybu, kterou jsem udělal. A jsem na něho právem hrdý.
Myslivecké kynologii a lovu zdar 
 
Pavel KUDRNA
vychází v 7:14 a zapadá v 16:15 vychází v 19:19 a zapadá v 11:04 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...