Časopis Myslivost

2/2012

Psi španělských revírů 30

8  Ladislav Šabatka
Pachón navarro De Goian Původní španělské plemeno navarský pačón (pachón navarro) nám už není neznámé. Před časem jsme se už o něm zmínili.
Jesús López Hernán pochází ze Segóvie. Je mu 56 let a v současnosti žije ve městě s pěti tisíci obyvateli Moraleja de Enmedio v oblasti Madridu, v nadmořské výšce téměř 700 metrů. Jedná se o místo s rozvinutou kynologickou tradicí. Je chovatelem plemene, které se nazývá pačón navarro, nebo chcete-li, navarský pačón. Je tam ideální prostředí pro výcvik psů. Doubravy, vinice, pole s obilím, zkrátka příhodné prostředí pro nácvik vystavování a přinášení, což je následně možno uplatnit v kterémkoliv terénu a situaci.
Náklonnost ke psům a k myslivosti ho doprovází, jako mnohé, od dětských let. „Už na vesnici jsem, jako většina kluků, trávil skoro celý den s prakem v ruce. Naši dědečkové byli myslivci, a tak jsme je při jejich počínání a k jejich velkému potěšení, doprovázeli s touto bohulibou hračkou. Když jsem pak trochu povyrostl, provázel jsem mého strýčka a dědu s batohem na zádech. A když mi bylo šestnáct, nechal mě děda prvně vystřelit z brokovnice. V devatenácti jsem si koupil první malorážku a ve dvaceti první brokovnici dvanáctku. Moje první fenka Linda byla nedefinovatelným křížencem nějakých malých plemen, kterou mi můj osvícený strýček daroval, abych mohl lovit i v jiných revírech mimo Segóvii. A pak už jsem začal lovit s pačóny dědy a strýčka.“
 
Jeho oblasti lovu
Jesús se nejlépe cítí tam, kde žije. Doma, v Segóvii. A tam taky ve své honitbě loví. „Je to honitba v nízké pahorkatině s porosty tymiánů a levandulí, s překážkami, které trochu omezují pohyb. Ale na druhou stranu tam jsou pastviny s dubovým porostem a křovím, které jsou pro lov přímo ideální. Když jsem začal lovit, chodil jsem také do honitby ve vesnici, odkud pochází má paní. Místo se jmenuje se Goian (Lugo) a podle něho jsem později pojmenoval moji chovnou stanici. Je to kopcovitý až hornatý kraj porostlý duby, kaštany, borovicemi a obilninami, kterým se ve vyšších polohách daří.“
Kromě toho Jesús ještě loví v honitbách  oblasti Toleda, které jsou od těch v Segóvii značně odlišné. Jsou to terény a půdy kamenité, kde převládají vinice a obilná pole.
 
Podobnost s dalšími plemeny
Pro Jesúse je pačón rasa, se kterým lovil už jeho děda a strýc a je to plemeno, které je mu velmi blízké především pro jeho výbornou práci v poli. Pačón je ohař, vystavuje, a tak trochu se podobá svým charakterem a konstitucí burgoskému perdigérovi. Je noblesní, dá se s ním lovit „pod flintou“, je klidný… Avšak to hlavní, co ho odlišuje od ostatních ohařů je jeho pevné sepětí s větrem – hledání. „Můj ideální pačón je jakový, který mne dokáže plně uspokojit a nadchnout. Oceňuji a hledám jedince, kteří jsou společenští jak ve vztahu k lidem, tak i k ostatním psům, kteří jsou klidní a inteligentní a odpovídají standardu uznaným vládou Navary.“
 
A jaká je další představa o chovu
Svůj chov zakládá Jesús zásadně na potomcích linie Alajú: „Podle mého názoru jsou to zatím nejlepší psi pro chov, zlepšování a obnovu plemene ve Španělsku.“
Jeho základním kritériem pro plánování spojení je zásada, aby pes i fena odpovídali standardu. Jejich schopnosti při lovu si ověřuje v praxi a neváhá jet daleko, aby získal kvalitního jedince pro krytí. „Ačkoliv, často také důvěřuji lidem, kteří mají podobné nároky a kritéria jako já a kteří mají přehled o práci psů v terénu“, říká Jesús.
Pokud se týká chovu, je Jesús nekompromisní a tvrdě vybírá. Pokud se narodí štěně, které jen trochu neodpovídá jeho představám, bez pardonu ho vyřazuje.
„Moje štěňata se začleňují do života u nás doma. Žijí a hrají si se mnou, s mou rodinou, s ostatními psy. Od tří měsíců je beru s sebou ven, začínám je seznamovat s divočinou, útržky srsti králíků a opeřením pernaté, jako je orebice, křepelka, atd. Hravou a pro ně přijatelnou formou je učím základům aportu.
Když dovrší šest měsíců, beru je do honiteb se zvěří, aby si zvykali na pachy, schovávám jim kusy, aby je hledali a zkoušeli brát a aportovat. Samozřejmě, že jim ve vhodných okamžicích střílím, aby se nebáli rány.“
 
Pachón „MADE IN SPAIN“
Jesús dále komentuje: „současný pačón je plemeno, které se obnovilo díky práci Carlose Contery a jeho rodiny, především jeho otce Manuela Contery. On věřil a byl přesvědčen – jako současně mnozí z nás, že ne všechno ve Španělsku je špatné a pačón to dokazuje. Manuel vzal věc do ruky. Projel stovky kilometrů, vybíral a kupoval psy. Víme, že v současnosti je ještě co napravovat. Jedná se především o nedostatky morfologického charakteru, které je třeba odstranit. Po stránce pracovní a charakterové však bylo dosaženo mnoho. Nezapomeňme však, že největší problém, se kterým se pačón setkává, je křížení a mísení ras a chybování ve výběru pro spojení.“ Pokud se týká práce klubů, hodnotí ji Jesús jako dobrou. Pracují na rozvoji problematiky pracovních zkoušek. Ačkoliv se stav zlepšuje, je potřeba brát v potaz i konstruktivní kritiku, která říká: „ne vždy jsou zkoušky samy o sobě dobré k dosažení konečného cíle.“
A také si uvědomme, že jsou mezi námi i profesionálové, podnikatelé, kteří měří jenom penězi. Pro ně má pačón hodnotu jedné z věcí na farmě. Ale tenhle pes patří nadšeným myslivcům, kteří ho hodnotí podle jeho loveckých kvalit. Pokračujme v jeho zušlechťování, prezentujme ho všude, beze strachu! Není se čeho bát!

Fotogalerie

vychází v 5:02 a zapadá v 20:52 vychází v 1:38 a zapadá v 10:52 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...