Časopis Myslivost

5/2012

Psi španělských revírů 33

8  Ladislav Šabatka
Alanové, psi podobní a další objevy Text: Eduardo de Benito Foto: Francisco Chan, Mauro Ruiz y Pablo Montiel Podle článku španělského mysliveckého časopisu Caza mayor květen 2012 přeložil a zpracoval Ladislav Šabatka
Španělský alano se po létech objevuje znovu a rozšiřuje se. Stojí ale před velmi obtížným úkolem: začlenit se cele do loveckých smeček. Tím funkčním filtrem plemene, který říká ano či ne, je velká zvěř. Tam se psi „pročistí“ a udrží se podstata rasy. A tak velká zvěř dobré psy odměňuje a ty špatné penalizuje. Je to přirozený výběr!
 
V případě opačném bude alano odsouzen stát mimo rasy Královské kynologické společnosti! Lov byl jeho základní funkcí po staletí a měl by se k němu vrátit i ve století jedenadvacátém.
 
Alano a jemu podobní
Zájem o původní rasy v posledních dvaceti letech velmi vzrostl nejen ve Španělsku. Mohli jsme vidět, jak se znovu objevovaly a obnovovaly a některé z nich řadíme mezi psy chvatové. Je to např. kanárský chvatový pes (podle FCI kanárská doga), nebo ca de bou – chvatovýmalorský pes. Nyní je důležitější než kdy jindy vyznačit jasnou hranici dělící španělského alana od ostatních chvatových psů. Všechny současné informace říkají, že tento mýtický španělský lovecký pes může být ve svém typu a funkci falšován, jestliže se situace co nejdříve nenapraví.
Někteří považují alany a chvatové psy za stejné zvíře, avšak pro autory jako byl Buffon, nebo Sarazá se jedná o dvě rozdílná a nezávislá plemena. Když člověk začal potřebovat chvatového psa, který znehybní lovený kus, vybral molossa těžkého rázu, který však byl málo pohyblivý. Obecně se takovým psům říkalo psi chvatoví, ze kterých vznikala plemena jako bordonská doga, neapolitánec, nebo ca de bou. Člověk však začal budovat kynologickou větev na psech pohyblivých se spolehlivým čichem, dobrým chvatem a mrštností. A to je případ alana, nebo moderní rasy, kterou hledali bratří Nores Martínezové pro lov velké zvěře: argentinskou dogu.
Stejně jako Martínezové je třeba odmítat psy s předkusem a chceme-li křížence, je třeba použít španělského alana. Je zapotřebí, aby chovatelé vybírali do chovu pouze psi s nůžkovým skusem, který se musí stát jedním z charakteristických znaků plemene. Nesmíme se nechat unést pokušením kuboidních hlav, vizuálně velmi atraktivních, protože ony mnohdy nesou předkusové chrupy. To je však zásadně špatné a vzdálené podstatě a tradici plemene. Také je třeba ustoupit od psů velikých, kteří mají krátká těla a se svalovou masou velmi zdůrazněnou pod kůží, se odlišují od správných psů chvatových. Alano má mít poněkud větší délku těla v poměru k výšce v kohoutku.
 
Co by být nemělo
Psi se zmíněnými molossoidními nedostatky nebudou dosahovat dobrých výsledků při lovu vysoké zvěře a mají být z chovu vyloučeni. Tohle „štěstí“ by ale alana potkat nemělo! Chovatelé by měli udržovat jeho originální typ jako psa loveckého a nepodlehnout rozmarům jeho nového použití jako psa obranářského, nebo útočného.
Morfologické rozdíly mezi alany a chvatovými psy byly zřetelné od nepaměti. Klasičtí chvatoví molossové mají poměrně krátké běhy s hrudníkem nízko u země. Hlavu mají kuboidní, mordu krátkou a vyzývavou, výrazný stop, vrchní čelist vtaženou, spodní čelist dopředu zvýrazněnou, což vlasně předznamenává předkus. Na druhou stranu alano je pes štíhlejší, běhy jsou střední délky a skus nůžkový. Proč mají být strany horní čelisti dostatečně dlouhé? U psů s dobrým nosem je důležité, aby měli dobře vyvinuté kosti horní čelisti. Dlouhá nosní trubice, což mnohdy nevídáme u psů chvatových a u zvířat se špatným čichem, je první zárukou dostatečné kvality nosu, která je pro lov nezbytností. Toto anatomické vybavení je vedle toho nesmírně důležité pro uvolněné dýchání a zásobování kyslíkem. Pes se může vytrvale pohybovat a lovecky sloužit. Předpokladem je samozřejmě dobře vyvinutý hrudník, který má být spíše hluboký než široký.
 
Funkce, inteligence
Když koncem XIX. století položil francouzský veterinář Charles Cornevin základy teorie krásy psa, definoval tři myšlenky. V první řadě je to krása konvenční, ta, která se řídí patrony módy a postihuje zvláště psy luxusní a módní. Tam neexistují nějaká obecná pravidla. V každém případě je však dobré, že společné stanovisko utvářejí chovatelé.
Na poněkud vyšším stupni se nachází krása harmonická, která tvoří nedílnou součást západní kultury a jedná se o krásu definovanou Platonem a Kantem, klasicizmem, pro který krása musí být harmonická a proporcionální. Připomeňme, jak Giuseppe Solaro říkal, že pointr je, „reprezentantem nejčistší linie bojovnických jinochů a starých diskobolů, je to v pravém smyslu slova pružný atlet“. Pes se tady musí podřizovat celé řadě zákonitostí statiky a dynamiky.
A nakonec, na samém vrcholu, se nachází krása přizpůsobivá. Je to krása užitečnosti. Funkčnost je patronem, kterým se řídí, a práce, kterou pes odvádí, bude podmiňována jeho anatomií a fyziologií.
Španělský alano patří právě do této skupiny, takže se jedná o psa praktického a funkčního, jehož všechny stránky anatomické i psychické odpovídají jeho výkonům loveckým. Alanové jsou nádherní, protože jejich krása odpovídá jejich pracovní přizpůsobivosti, to znamená, že jsou krásní proto, že jejich proporce a struktura fyzická je vybavuje pro lov v kopcích a horách. Lov velkých kusů odůvodňuje jejich historickou existenci a opravňuje je býti takovými i v budoucnosti.
 
Povaha
Je to pes, který dává najevo svoji přízeň a náklonnost k lovu už od útlého mládí. Jeho mezidruhová agresivita musí být na nízké úrovni, aby mohl spolupracovat s jinými psy ve smečce, ať už to jsou podenkové, nebo mastinové a nesmí se s nimi dostávat do sporů. Od útlého mládí má v nátuře žít pospolitě a i když hašteřivý není, je si jistý sám sebou a ve smečce ctí zásady hierarchie a agresivita ze strany jiného psa může dopadnout pro agresora tragicky. Když loví, je to zvíře s jistým a pevným držením. Je to úžasná výhoda, protože to umožňuje přiblížit se a dát bezpečný záraz. Jeho nasazení účinného chvatu je selektivní podle kusu a situace. Rozhoduje se okamžitě a rázně.
Určitě největším jeho nebezpečím je sám člověk. Na jedné straně z něho někteří chtějí mít chvatového psa na způsob toho, co se předvádí na kynologických výstavách, aby ho mohli exportovat za drahé peníze na německý, nebo americký trh. Na druhé straně jsou i myslivci, kteří nevidí rádi tradiční naháňky za použití chvatových psů a byli by radši, aby zmizely.
Budoucnost španělských alanů leží v rukách nadšených chovatelů, kteří nepodléhají dobovým módnostem a kteří ctí tradiční hispánskou myslivost.

Fotogalerie

vychází v 5:06 a zapadá v 20:48 vychází v **:** a zapadá v 7:54 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...