Časopis Myslivost

5/2012

Zánět zevního zvukovodu

10  Vladimíra Tichá
Zánět zevního zvukovodu (otitis externa) je onemocnění, které postihuje celou řadu psů. Trochu smutné je, že se jedná o záležitost ze strany majitelů občas podceňovanou. Je to velká chyba, protože zdánlivě nepodstatný problém značně komplikuje život psa i jeho využití v praxi. U jednotlivých chorob, zánět zevního zvukovod nevyjímaje, se většinou uvádí původce nebo příčina vzniku, léčba a také věc nadmíru důležitá, tedy prevence nebo srozumitelněji řečeno způsob, jak onemocnění předcházet. Nejdříve je ale asi třeba trochu připomenout anatomii ucha, protože o zdravý i nemocný zvukovod psa může správně pečovat jen ten, kdo ví, jak ucho vypadá.
Sluchový orgán psa se dělí do tří částí na ucho zevní, střední a vnitřní. Z pohledu probíraného onemocnění je zajímavé zevní ucho, které se skládá z ušního boltce a zevního zvukovodu. Ušní boltec je tvořen pružnou chrupavkou. Kůže, která jí pokrývá, je na vnější části boltce volná a po celé ploše je porostlá srstí. Na spodní části kůže pevně přiléhá ke chrupavce, většina plochy je holá a srst tvoří jen jakési lemování. Na vnějším okraji ušního boltce je kůže zdvojená a tvoří různě výraznou řasu, která je označována jako duplikatura nebo Henryho kapsa. Okraje uší jsou protkané drobnými krevními vlásečnicemi a dojde-li k jejich poranění, je krvácení silné a těžko se zastavuje. Místo, v kterém boltec navazuje na zevní zvukovod, bývá nazýváno jámou ušního boltce. V této oblasti kůže vytváří různé valy a záhyby.
Ušní boltec připomíná trojúhelník, který svojí základnou přiléhá k hlavě. Šířka této základny i její umístění stejně jako velikost, tvar a síla chrupavky se u jednotlivých plemen liší. Dalo by se říci, že odpovídají pracovnímu využití psů a jsou typickými exteriérovými znaky některých skupin plemen. Např. v FCI skupině č.I. převládá ucho vztyčené,v FCI skupině č.III. je nejčastější ucho vysoko nasazené a překlopené a FCI skupinu č.VI. charakterizuje velké, převislé ucho s jemnou chrupavkou.             
Zevní zvukovod by se dal charakterizovat jako trubice vedoucí od ušního boltce k bubínku. Stěny zvukovodu jsou pokryty jemnou výstelkou, z které vyrůstají řídké chloupky. Jejich úkolem je bránit střední a vnitřní ucho před nečistotami ze zevního prostředí. Stejnou funkci má i ušní maz produkovaný výstelkou. Malé množství ušního mazu je tedy fyziologické. Průběh zvukovodu by se zhruba dal rozdělit do dvou úseků. První část vede od ušního boltce šikmo dolů a v druhém úseku se lehce otáčí k hlavě a takřka vodorovně pokračuje k ušnímu bubínku. V praxi to není zdaleka tak jednoznačné, ale určité zakřivení zvukovodu je patrné u všech plemen. Obava lidí, že při čištění zvukovodu hrozí nebezpečí, že propíchnou ušní bubínek, tedy není příliš opodstatněná. Průběh zvukovodu je do značné míry ovlivněn tvarem a postavením boltce. U plemen se vztyčeným uchem bývá první část přímá, naopak u plemen s velkým, převislým a těžkým uchem je možné vidět esovité zakřivení. Z hlediska ošetřování ucha je zajímavý nejen průběh zevního zvukovodu, ale i jeho délka a šířka. Jsou psi, u kterých je zvukovod široký jako tunel s čtyřproudovou vozovkou a jsou naopak jedinci, jejichž zvukovod vypadá jako uzounká a neprostupná štěrbina. Prof.MVDr.Hugo Černý,DrSc ve VETERINÁRNÍ ANATOMII pro studium i praxi uvádí že: „malá plemena (jezevčík, malý knírač, teriéři) mají zvukovod dlouhý cca 40 mm, u větších plemen délka kolísá v rozmezí 40-65 mm a šířka zvukovodu podle plemenné příslušnosti psa se pohybuje cca od 12 mm do 18 mm.“ Stejný autor popisuje délku zvukovodu od ušního boltce k ohbí, tedy k místu, kde lehce zatáčí, u malých plemen v průměru 12 mm u větších 15-18 mm.
Příčin vyvolávajících zánět zevního zvukovodu je poměrně hodně a velmi často se jedná o souběh několika z nich. Otitidu, jak někdy majitelé psů i veterináři onemocnění zkráceně označují, může např. vyvolat:
                    bakteriální infekce - bakterií, které se na vzniku onemocnění podílejí nebo které jeho průběh zhoršují, je celá řada. Do této kategorie např. patří Stafylokokus intermedius, Pseudomans sp., Escheria coli, Proteus sp. a další. Bakterie dokáží vyvolat silný zánět a leckterému postiženému psovi z ucha doslova teče hnis
                    kvasinková infekce – nejčastěji j jejím původcem kvasinka Malassezia pachydermatis. Kvasinková infekce bývá provázena specifickým pachem. Kvasinky způsobují nejen zánět zvukovodu, ale postižena bývá i spodní část ušního boltce a ušní jáma.
                    parazitární infekce – zánět zevního zvukovodu vyvolává roztoč, jehož základním hostitelem je kočka, ale který se často vyskytuje i u psa a dalších masožravců. Jedná se o strupovku ušní (Otodectes cynotis), často označovanou jako ušní svrab. Strupovka, pro kterou jsou typické dlouhé chlupy na končetinách,se pohybuje po výstelce zvukovodu a napichuje v něm krevní a mízní vlásečnice. Zvukovod reaguje zvýšenou tvorbou mazu, který se následně rozkládá a vytváří živnou půdou pro pomnožení mikroorganizmů. Ty si tam často zanese pes sám, když si díky strupovce silně svědivé ucho drbe.
                     cizí těleso - velké problémy vyvolávají do zvukovodu zapadlé travní osiny, úlomky částí rostlin, voda a bohužel často i vata, která ve zvukovodu uvízne po neodborném ošetření
                    významným faktorem při vzniku onemocnění je utváření a nesení ušního boltce. Obecně platí, že psi s velkým a přilehlým ušním boltcem mají k zánětu zevního zvukovodu větší sklony. Ušní boltce sice mají zevní zvukovod  chránit občas jej ale uzavřou tak, že místo ochrany jsou příčinou vzniku problémů. Ušní boltec začne fungovat jako záklopka a zevní zvukovod jako pařník. Příchod vzduchu je omezen, ucho „nevětrá“ a zvyšuje se v něm vlhkost. To vše vytváří ideální prostředí pro pomnožení výše uvedených bakterií a kvasinek.
            Občas se majitelé psů ptají, jak poznají, že určité onemocnění u psa propuklo. V případě zánětu zevního zvukovodu jsou příznaky celkem jasné. Pes klepe hlavou, a někdy ji nosí na stranu, nemocné ucho si drbe, na pokožce ušního boltce, v ušní jámě a ve viditelné části zevního zvukovodu se mění vzhled pokožky. Je červená, leckdy oteklá a produkuje sekret různého charakteru, který často nepříjemně páchne. Pokud se některý z uvedených příznaků objeví, je rozumné navštívit veterinárního lékaře. Má možnost ucho detailně vyšetřit, „podívat se do něj“ a ověřit, zda příčinou problému není cizí těleso. V ideálním případě udělá laboratorní vyšetření, které nejen určí přesnou příčinu problému, ale pomůže správným směrem vést léčbu. Ona totiž ani sebelepší antibiotika nezničí ušní svrab a naopak ani kvalitní proti svrabové léky nezvládnou kvasinkovou nebo bakteriální infekci. V případě záchytu bakterií je možné udělat citlivost, na jejímž základě se zvolí antibiotika, která na danou bakterii zabírají.
            V současné době existují speciální přípravky, které se při léčbě otitidy úspěšně používají. Leckdy se ale zapomíná na to, že i ten nejlepší a nejvhodnější lék může fungovat pouze tehdy, pokud je správně aplikován. Na co je tedy třeba si dávat pozor:
1)    lék je třeba aplikovat do vyčištěného zvukovodu. I laik pochopí, že je-li ucho plné rozloženého mazu a sekretu, který produkuje nemocná tkáň, může lék působit jen omezeně. Majitelé se čištění zvukovodů svých psů brání. Mají obavy, že psovi víc ublíží než pomohou. Přitom se nejedná o žádný nadměrně složitý úkon. Stačí lehce nahoru natáhnout ušní boltec. Tím se zvukovod narovná a otevře a cesta pro správné čištění je otevřena. Nejčastěji se používají vatové smotky namočené v nějakém olejovitém roztoku. Vhodné je vatu namotat např. na chirurgickou pinzetu. Je opatřena zoubky, které zabrání sklouznutí vatového smotku do zvukovodu. Stejně funguje např. peán nebo silný drát s drážkami. Nevhodné jsou špejle, sirky a také vatové tyčinky používané u lidí.
2)    lék, který je nejčastěji ve formě kapek, je třeba podávat tak, aby se dostal i do hlubších částí zvukovodu. Postup je podobný jako u čištění. Ušní boltec se opět lehce natáhne vzhůru a do otevřeného zvukovodu je pak možné vsunout aplikátor a nakapat potřebný počet kapek. Důkladné promnutí umožní rozestření léku po celé ploše zvukovodu. Podobně se aplikuje i mast, jen se v jejím případě doporučuje nanést malé množství na vatový smotek a zvukovod se vytře. Pokud je postižena i  jáma nebo vnitřní plocha boltce, je třeba lék aplikovat i na ně.
3)    přemýšlet je třeba nad množstvím podávaného léku. Je rozumné dodržovat veterinářem nebo návodem k přípravku určené dávkování. Není vhodné ucho lékem zahltit. Naopak je vhodné dodržet dobu léčení a to i v případě, že se zdá, že je zánět vyléčen. Recidivy jsou u tohoto onemocnění nepříjemně časté a je dobře jim předcházet.
4)    je třeba udržovat v čistotě okolí ucha. Někdy ze zvukovodu vytéká sekret. Pokud zaschne na srsti okolo uší, hrozí nebezpečí vytvoření jakési zásobárny infekcí. Psovi se zánětem zevního zvukovodu není rozumné ponechávat neustále na krku obojek. Jak již bylo řečeno klepe pes hlavou a je schopný si o obojek otlouct až do krve okraje boltců. Napravení tohoto problému v kombinaci se zánětem zvukovodu je velmi složité.
            Zánět zevního zvukovodu je onemocnění, u kterého není prevence jednoduchá. Hovoří se o dědičných vlohách a velkou roli hraje utváření ušního boltce a nasazení a nesení ucha. To všechno jsou věci, které majitel psa těžko ovlivní.Přece jen ale jsou určité zásady, jejichž dodržování může výskyt nepříjemného onemocnění výrazně snížit. V prvé řadě se jedná o pravidelnou kontrolu stavu uší a to zvláště po návratu z revíru. Všechny zbytky trav a jejich semínek je třeba rychle odstranit. Pokud se ve zvukovodu objeví nadměrné množství mazu, je vhodné uši vyčistit. Na trhu jsou přípravky, které po nakapání do ucha nadbytečný maz rozpustí a pes jej pak bez další pomoci ze strany člověka vyklepe. U plemen s delší srstí je třeba udržovat jak vnitřní tak vnější stranu boltce a okolí ušní jámy. Těžká, znečištěná a zfilcovatělá srst je podkladem pro vznik dlouhodobého problému. U plemen s dlouhými a přilehlými ušními boltci je vhodně ucho občas „větrat“. Celá řada majitelů např. kokršpanělů sepne psovi v době krmení uši na hlavě kolíčkem. Výsledek je dvojí. Ucho dobře větrá a pes si jej nenamočí do misky se žrádlem. Při příslovečné žravosti našich psů takové opatření není psovi nepříjemné. Kolíček znamená žrádlo a tedy záležitost radostnou. Velkou roli hraje i životní rytmus psa. Zkušenost učí, že psi, kteří mají dostatek pohybu v přírodě, trpí záněty zevního zvukovodu daleko méně, než psi, kteří tráví většinu času doma na gauči.
 
 

Fotogalerie

vychází v 7:44 a zapadá v 16:41 vychází v 8:21 a zapadá v 17:11 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...