Časopis Myslivost

Červenec / 2019

Obora Obelisk – obora, kde je jelen pátým rokem zlatý

Myslivost 7/2019, str. 38  Martin Mohelský
Obora Obelisk má výjimečnou a mimořádnou pozici i charakteristiku díky své poloze v teplé oblasti jižní Moravy, jedinečnému prostředí obnovovaných lužních lesů, mokřadů, jezírek, drobných vodotečí a ramen řeky Dyje a Trkmanky. Leží v suchém poldru řeky Dyje s převýšením pouhých čtyř metrů, v nadmořské výšce 159 až 163 m na katastrech obce Rakvice, Lednice a Podivín. Oboru můžeme považovat za mladou, s dvanácti lety provozu. Svůj status nabyla uznáním městského úřadu Břeclav v roce 2006. Součástí jejího vzniku bylo skupování, výměny a scelování pozemků, bylo třeba uzavřít 2500 smluv. Obora má výměru 537 ha, z toho 322 ha zemědělské půdy, 146 ha lesní půdy, 52 ha vodních ploch a 15 ha ostatních ploch (cesty, zpevněné plochy, hráze atd.).
 
Oblast a podmínky
 
Průměrná roční teplota je tu 9,5 °C, úhrn srážek 500 až 600 mm. Lesnická typologie je charakterizovaná prvním vegetačním stupněm na lužním stanovišti na oglejených půdách spolu s aluviemi bývalých říčních meandrů mezi pískovými naplaveninami (hrůdami) vzniklými při meandrování řeky.
Projekt obnovy krajiny změnil většinu neproduktivní zemědělské půdy na les, zmenšil výměry polí, úspěšně vytvořil mozaiky různých porostů doprovázenou několika tisíci solitérních stromů po krajině.
Ve výsledku vidíme exponenciální nárůst živočišných druhů. Pěvci, dravci, vodní a mokřadní ptáci nebo drobná zvěř, hlavně zajíci a bažanti na změnu velice pozitivně reagují už po několika letech.
Po prvních úspěšných změnách krajiny se chce majitel věnovat dalšímu rozvoji optimálního prostředí pro větší i drobné živočichy, jako jsou obojživelníci a plazi. Zároveň bude nutné intenzivně tlumit predátory, jak se to obvykle dělá v honitbě s převahou drobné zvěře.
 
Majitelem je Ing. František Fabičovic, a není nikdo jiný, kdy by mohl tak věcně a zasvěceně popsat vývoj a chovatelskou úvahu obory.
 
Začátky obory
 
Kromě objevů a návštěv z dětských let byly počátkem mého vztahu k úpravám krajiny oslavy 200 let postavení Obelisku v roce 1998.
Byla tu narychlo zbudovaná cesta k obelisku, ale všechny původní cesty byly zarostlé – nedaly se ani projít a nechal jsem pro jednání orgány ochrany přírody a životního prostředí udělat studii o koncepci a tvorbě krajiny. Viděl jsem dva obrovské lány, mezi nimi nějaká vrba už polorozpadlá a všechno, co tu bývalo dřív, bylo pryč. Vše bylo suché bez vody, v červenci už nikde nebyla voda, kromě Dyje a kanálu s velmi nízkou hladinou.
Tyto okolnosti byly velikou výzvou, vedly k prvním úvahám, jak pojmout úpravy krajiny vedoucí k obnovení původního stavu už v roce 2001.
První výsadba byla 200 stromků odrůd lesních jabloní, jen dva až tři týdny trvalo, než je někdo všechny ukradl. To byl poznatek, že takový přístup k obnově krajiny nemůže být vzhledem k lidskému faktoru funkční.
Dalšími výstřelky bylo navážení smetí a odpadů. Do rákosů se uklízely pneumatiky nebo pytle smetí, došlo i na celé nákladní auto zbytků polystyrénu do vyschlého Květného jezera. Dalším excesem bylo uklizení traktorové vlečky stavebního odpadu do lesa.
Původně jsme vjezd omezili betonovými zábranami, které si ale šikovný dopravce odpadu traktorem odsunul. Z řady podobných zkušeností vyplývalo jediné řešení - má-li mít krajina perspektivu lužního lesa, musí být vybudováno důkladné oplocení.
V této situaci jsme měli první jednání s CHKO Pálava. Názor orgánu byl vstřícný k existenci institutu přírodní památky Květné jezero, ovšem pouze k zachování v současném vyschlém stavu. Logickým řešením byla přírodní památku buď zrušit, nebo do vyschlého jezera přivést vodu.
Mezi roky 2003 a 2004 jsem došel k úvaze vybudování obory. Logika byla jednoduchá. Pokud chci něco budovat, musí být vše za plotem a ideální statut oploceného území je obora.
Významným krokem bylo navázání spolupráce s profesorem Hromasem, mým bývalým učitelem z vysoké školy. Naším přátelským sporem byla úvaha, zda mohou být v prostředí naší obory stejně kvalitní jeleni, jako ve vyhlášených maďarských lokalitách. Čas ukázal, že se tento záměr povedlo naplnit.
V roce 2006 se dovezla zvěř a základním záměrem chovu bylo stanovení jasných požadavků na kondici a vývoj zvěře definovaný podle věku včetně výjimek k lepšímu stavu nad průměrem populace.
Naším časovým obzorem je dvacet let, kdy bude zcela jasné, že prostředí obory je pro zvěř včetně kvalitního krmení dobře zvolené a plně vyhovující, že bude kvalitu chovu zvěře posunovat dál. Pokud se do roku 2025 podstatně neposuneme, bude jasné, že jsme někde udělali chybu.
Naším cílem v chovu jelenů z hlediska bodové hodnoty paroží 260 až 265 b. CIC. U daňčí zvěře máme také kvalitní chov, ale daňčí zvěř není prvořadou prioritou. I tak daňci už překročili magickou hranici 200 b. CIC, dosáhli zatím na 208 b. CIC. Naší inspirací mohou být velkolepé trofeje ze slovenských chovů s dosaženým hodnocením 230 b. CIC.
Srnčí zvěř v oboře velmi dobře reaguje změny krajiny, předpokládám, že zásadní vliv na ni mají především vrbové porosty. Už nyní jsme přesvědčeni, že stabilita chovu jelenů bez negativních faktorů a momentů svědčí o tom, že jsme co nejlepším způsobem ušli pořádný kus cesty.
 
Živočišné druhy kromě zvěře
 
Z našeho pohledu je mimořádně významná změna vodního režimu v prostředí. Navzdory skutečnosti, že se jedná o intenzivně využívanou oboru, má spoustu dalších funkcí, u kterých by odpůrce myslivosti nečekal, že se tu budou dít. Je to ochrana ostatní fauny, od významných druhů hmyzu, drobného ptactva, například slavík modráček, konipas luční, bramboříček černohlavý, slavík obecný, strnad rákosní, sýkořice vousatá, cvrčilka slavíková či hrdlička divoká, na jarním tahu se tu zdržuje jeřáb popelavý, a protože svůj pobyt prodlužuje, doufáme, že se mu u nás zalíbí na hnízdění. Hnízdí u nás hejno asi padesáti hus velkých, je tu velký výskyt bekasiny otavní.
S rozvojem mokřadů přibývá mokřadního ptactva – rákosník velký, bukáček malý, zrzohlávka rudozobá, čejka chocholatá, kolihy, vodouš rudonohý, kulík říční, volavky – stříbrná i bílá, volavka červená jen přilétá, zatím nehnízdí.
Prostředí obory vyhovuje i dravcům. Orel královský tu už osm let hnízdí a vyvádí mladé, orel mořský jen zalétá, hnízdí jestřáb lesní, krahujec obecný, ostříž lesní, poštolka obecná, motáci, luňáci červený i hnědý tu mají hnízdní kolonii.
V prostředí mokřadů a vodotečí lze naleznout čolka dunajského, čolka obecného, skokana krátkonohého, blatnici obecnou, rosničku zelenou, kuňku obecnou. Rybí osádku tvoří karas obecný, lína obecného, perlín ostrobřichý, cejn velký, sumec velký, štika obecná. 
Nežádoucí predátory, hlavně lišky vzhledem k drobné zvěři omezujeme intenzivním lovem a stavy nejsou vysoké. Setkáme se s tchoři a jezevci, máme tu hranostaje, kterým vyhovují polní enklávy a kuny i lasičky. V minulosti se jednorázově objevil psík mývalovitý.
Obora je pyšná ale i na to, že v porostech starých dubů se nám ukazuje tesařík obrovský, roháči, zlatohlávek skvostný, lesák rumělkový, páchník hnědý, vodomil černý…
 
Technická zařízení
 
Obora je souvisle oplocena plotem tvořeným z tlustostěnných sloupků a klasického „daňčího“ pletiva silného 4 mm, s oky 100 mm, vysokého 220 cm, ukotveného silným vodicím drátem. Kromě toho je proti průniku černé zvěře nad zemí rovněž tlustostěnná trubka navařená na sloupky. Vjezdy jsou řešeny branami s odolnou konstrukcí. Na jediné bráně je umístěn otočný turniket pro pěší s vyloučením průjezdu jízdních kol, sloužící k dennímu vstupu k Obelisku a zpět. Kromě této možnosti je pohyb veřejnosti v oboře zakázán.
V oboře je vybudováno 26 kazatelen jednotného typu, vhodně umístěných k lovu i sledování pohybu a zvyklostí zvěře.
Umělá napajedla zřizována nejsou. Voda na 10 % rozlohy obory je jejím skutečným trumfem a umožňuje napájení i kaliště.
 
Zázemí pro hosty
 
Hosté obory si mohou vybrat mezi ubytováním ve zrenovované lichtenštejnské hájovně pro šest osob nebo ve dvou nově postavených a moderně zařízených objektech, citlivě umístěných do krajinného prostředí. Jejich kapacita je rovněž šest osob ve třech dvoulůžkových pokojích.
 
Chov zvěře a selekce
 
V oboře je chován karpatský jelen, zvěř je z karpatského oblouku, Rumunsko – Slovensko – Bulharsko. Původ daňků je český a z několika míst v Maďarsku. Srnci jsou z původní populace, na které se snažíme pracovat.
U jelení zvěře je poměr pohlaví 2:1 ve prospěch jelenů, což je podmínka umožňující zvýšenou až detailní selekci vzhledem k živé hmotnosti a vývoji trofeje. Oba parametry jsou podmíněny dostatkem a kvalitou krmiv.
Extrémně náročné síto vzniká už ve výběru kolouchů, zcela odlišné od obvyklého výběru ve volnosti. Výsledkem je vyřazení a ulovení asi padesáti procent kolouchů.
Zásadní sledovaný parametr výběru je velikost laně. Nikdy nenecháváme v chovu laně, které mají špatné potomky. Obora není tak malá, aby bylo možné předpokládat vývoj v dalším roce, a proto neodpouštíme nic. Pokud laň vodí, už vidíme velikost a pučnice koloucha. Na velmi tenkém ledě jsme při posouzení laně, když vodí laňku.
Zároveň se ale vyhýbáme jednostrannému posuzování živé hmotnosti. Nepovažujeme za plně pravdivý předpoklad, že veliký jelen musí nosit velkou trofej. Skutečný potenciál budoucností parohů je dán růstem pučnic u kolouchů.
Součástí selekce je kladný výběr kolouchů, kteří mají v období vánoc špice, neboli tvoří nulté paroží.
Významnou selekční možností je dvojparožení, fenomén projevu zpětné vazby na úživnost prostředí, klidový komfort a související i s dědičností. Vždy se jedná o mimořádný kus, daněk je na první hlavě vařečkář, jelen je na první hlavě šesterák, až osmerák nebo vidlák. U srnců bývá šesterák, je to budoucí medailový srnec.
Je to dobrý symbol budoucnosti obory - pokud přijde lovecký host či pozorovatel, nevidí jednoho zlatého jelena, ale na zdi celou škálu od mladých kusů od velkých matek, mladých špičáků mladých jelenů, kteří jsou na svůj věk extrémně potenciální.
Obora je mladá – nyní tvoříme III. věkovou skupinu jelenů, ale nechceme je zatím lovit. V II. věkové skupině musíme lovy alespoň brzdit, lovíme převážně v I. věkové skupině. U daňků jsme už dosáhli našeho cíle rozčlenění I., II. a III. věkové třídy.
 
Stavy zvěře
 
Obora má normované stavy, které jsou zároveň cílovými: 150 ks jelení zvěře, z toho 90 jelenů, 40 laní a 20 kolouchů. Chováme 100 ks daňčí zvěře, z toho 40 daňků, 40 daněl a 20 daňčat a 80 ks zvěře srnčí. Kromě toho má obora normované stavy 93 zajíců a 136 kusů bažantů.
Očekávaný přírůstek u jelení zvěře je 32 kolouchů, koeficient 0,8.
 
Lov zvěře
 
V průběhu roku zvěř pečlivě a pozorně sledujeme z 26 kazatelen, rozmístěných po oboře a také se snažíme co nejméně zvěř rušit. Zvěř máme během roku obeznanou, jsme připraveni k výběru. Jeleni mohou mít 300 až 350 kg živé hmotnosti, náš největší jelen po vývrhu vážil 230 kg.
V oboře se provádí komerční lov, loví u nás česká i zahraniční klientela, s převahou českých lovců. K nám jede lovec, který chce vidět lužní les, chce lovit velké jeleny a zároveň si přeje prožít napínavý lov.
Pro lovce není snadné je dostat se ke zvěři. Nelovíme na krmelišti ani jinou jednoduchou lstí. Jsme rádi, když lovec má lovecké instinkty, protože hlavně v období říje jej čeká náročný lov. Terén je náročný nikoliv na převýšení, ale na překonávání kanálů a polností, komplikací je i vysoký stav zvěře.
U daňků je říjiště svou strukturou v podstatě překážkou. Na okraji jsou mladí daňci a až uprostřed je král říjiště, ke kterému se musí lovec dostat. Stejně tak u jelenů.
Prostranství, kde říje probíhají, jsou velké a jelena vidíme na 400 až 500 metrů a je třeba došoulat se na lovnou vzdálenost. Proto máme průseky a linie, které umožní obeznání a usnadní přišoulání ke kusu.
V našem složitém terénu se většinou snažíme dostat se mezi jeleny na říjišti, často čekáme na říjišti a pak se došouláváme k jelenovi.
U daňků v lužním porostu platí, že čím starší a silnější daněk, tím častěji si vybere říjiště na komplikovaném místě. Hosta proto čeká napínavý lov ze země, protože se musí k silnému kusu dostat. Lov je u nás je většinou kombinací čekání na kazatelně a šoulání.
 
Krmení v oboře
 
Od počátku budování a existence obory jsme si vědomi, že nerozhoduje jen přirozená úživnost obory, technika krmení a obsah živin v objemných krmivech, tedy v porostech k pastvě a konzervovaných krmivech, doplňkových krmivech a směsích včetně krmiv minerálních.
Úspěch chovu spočívá v principu souladu dostatku objemu i koncentrace živin spolu s přístupem zvěře ke krmivům a klidu při příjmu i trávení potravy. Přístup zvěře ke krmivům musí umožnit stejnou příležitost celé populace k potřebnému a plnohodnotnému mechanickému nasycení bez rušivých vlivů nebo pocitů nejistoty.
Tyto principy musí být reálné na kulturních pastevních porostech, u přirozených dřevin i bylin ve volných porostech nebo na výsadbách vrb a pařezinách. Totéž platí u doplňkových krmiv, kde je dostatečná délka koryta podmínkou příjmu živinově koncentrovaných krmiv, které v zásadních obdobích významně napomáhají tělesnému vývoji i kvalitě trofeje.
Jsme si ale vědomi stále skutečně velkých rezerv. Obora není veřejně přístupná, je tu pouze pohyb osob, které se o celé území starají, což je veliká přednost.
Krajinnou mozaiku obory teprve tvoříme a tak vidím, že zvěř by potřebovala být co nejdřív na plochách, které máme oplocené a zatím zarostlé mladým lesem, který by rychle zničila. Je to takový čekatelský kompromis, jehož cílem je vytvořit zcela až extrémně klidové plochy.
Podstata klidu a pohody zvěře spočívá v tom, že jsme tu na většině obory absolutně zakázali jakýkoliv pohyb mimo nezbytně nutnou údržbu či výsadby. Zvěři tím přibudou nejméně dva potravní cykly. Mají svou pohodu od rána do večera, celých 24 hodin jsou v klidu a mají potravu, jak chtějí.
Vidím zároveň velkou sílu v zemědělských plochách. Zvěř se může přikrmovat na pšenici, kukuřici, hrachu a také na lučních porostech, vojtěškách, vojtěškotrávách a jetelotrávách. Je to pro zvěř prostřený stůl a otevřená náruč – pojď, kam chceš. Ve vegetační době je to nový úkryt, zvěř odlehčí lesu a přesune se do kukuřic, které jsou i dočasným vegetačním krytem. Tento stav je plně ideální pro celkovou welfare zvěře.
Kouzlo nosné kapacity prostředí obory Obelisk spočívá v tom, že na zemědělských plochách sice vzniká škoda zvěří, ale ne taková, aby na ně sklízecí technika nemohla vjet. V porostu mimo oboru může být výnos pšenice 6,5 t/ha, v oboře máme i po spasení zvěří 3 až 4 t/ha. Z pohledu konzervativního hospodáře mohu vyset a sklízet, výnos mi uhradí náklady a mám nakrmenou zvěř. Krmení polní plodinou je přirozené, protože pole má neomezenou kapacitu. Která zvěř vyjde, ta žere a nestrká se u koryt.
Zvěř je přikrmována vojtěškovým a lučním senem a vojtěškovou senáží, na podzim a v zimě je zkrmeno až 2000 q krmné řepy. Dokud bylo v začátcích v oboře 56 ks jelení zvěře a denně jsme zkrmili nanejvýš dva balíky sena, zvěř využívala přirozené úživnosti lužního prostředí a na krmení prakticky vůbec nechodila.
V současné době krmíme denně 4 q vojtěškové senáže a 2 q sena. Spotřeba doplňkové směsi vyráběné firmou MIA Rakvice je 70 q směsi týdně.
Doplňková krmiva jsou zvěři předkládána systémem ad libitum v 18 krmných zařízeních. Jsou to malé krmné boxy či veliké bedny o objemu několika kubických metrů provedené se samospádem směsi do koryt. Boxy jsou jedenkrát týdně naskladňovány nákladním autem bezobalové přepravy.
Složení doplňkové směsi je sestavováno podle sezónní potřeby. Je odlišné podle doby parožení, poslední třetiny gravidity a laktace, následně potřebou příkrmu mláďat, kondice po říji samců, rezervou před zimou.
Výživu ještě doplňujeme zimní hořčinovou a vlákninovou dietou na zimování, aby se na zimní období nejen udržela, ale co nejvíc zvětšila kapacita bachoru a potenciál mikroflóry.
Jedním z nastávajících úkolů je systém předkládání krmiva, zastřešení areálu podávání krmiv, zvýšení četnosti krmných míst a vybudování kvalitního povrchu v areálu přikrmování, betonové stěrky nebo kvalitní živice.
Další rezervou jsou zvěřníky. Mladé porosty, které zvěř zčásti poničila, budeme kácet a obrůstající pařezina bude pro zvěř zlepšením prostředí i potravním zpestřením.
 
Zdravotní stav a prevence
 
Zatím jsme na úrovni pozorování a sledování. Zvěř, kterou tu máme, byla v minulosti pravidelně léčena Ivermektinem. Co se týká aktuálních parazitóz, objevují se tu oblí červi na úrovni jednokřížkového výskytu. Střečci jsou nepříjemnou zátěží chovu, nejvíce u srnců a budeme muset provést medikační zásah. Zatím pečlivě sledujeme zdravotní stav i situaci ve výskytu parazitů, zejména vzhledem k motolicím, které se dosud u nás neobjevují – jejich výskyt je stále skutečně nula.
 
Tvorba krajiny a zvěř
 
Zmínili jsme se o zimním krmení. Chceme-li zachovat jeleny v plné kondici, musíme jim v zimním období umožnit dostatečné mechanické nasycení. Pokud se to nepodaří, dochází ke zmenšení objemu předžaludků, snížení plochy sliznice bachoru a omezení populace mikroflóry.
Dalším přirozeným životním projevem je v zimním období vyhledání zimoviště, místa, kde se cítí bezpečně a má dostatečnou nabídku pastvy a doplňkových krmiv. Celé zimoviště musí být pojato jako přehledné a velkoplošné, protože jelení zvěř vždy vyžaduje rozhled. Podmínkou plně vyhovujícího zimoviště je dostatečná rozloha a kryty včetně staršího, rozvolněného porostu.
Vzhledem ke stavu jelení zvěře je naším dalším úkolem vybudovat druhé zimoviště, aby mohly vznikat nejméně dvě zimující tlupy jelení zvěře. Tlupa se tvoří laněmi, za kterými se stahují jeleni. Jelení zvěř by v případě bez přítomnosti člověka nejlépe žila na otevřené pastvině. Ústup do krytin je projevem její nejistoty z přítomnosti a ruchů člověka.
 
Doslov autora reportáže, Martina Mohelského
 
Obora Obelisk je velkolepým krokem vpřed v chovu jelenů i další zvěře. Konzervativnější část myslivecké veřejnosti může přivést k úvaze, že koncepce výživy a selekce neodpovídá podmínkám přirozeného života, chování a podmínek jelena v současné krajině. Jsem ale přesvědčen, že to tak není. Jeleni se po miliony let vyvíjeli a žili v krajině zcela jiného typu, než jim nabízí současné volné honitby. Ani ty nejlepší nenapodobí původní prostředí života jelenů, kde získali svůj genetický potenciál. A ten se k obdivu nás všech může realizovat v podmínkách obory Obelisk.
Děkuji Ing. Fabičovicovi za setkání a oborníkovi, Ing. Petru Dvořákovi za dvoudenní práci při přípravě rozsáhlého textu, který jsem pro lepší pochopení a vzhledem k množství zajímavých informací rozdělil do několika navazujících částí.
V dalších číslech Myslivosti navážeme textem týkajícím se detailnějšího pohledu na způsob chovu a selekce jelení a daňčí zvěře.
Určitě ale také bude čtenáře zajímat tvorba krajiny v oboře Obelisk s vyzvednutím jedinečných útvarů, postup obnovení původního vodního režimu a nečekaně rychlá obnova vzácných rostlin i mnoha druhů živočichů, včetně vzácných a chráněných bude tématem pokračování v následujících číslech Myslivosti.

vychází v 7:50 a zapadá v 4:32 vychází v 2:21 a zapadá v 12:19 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...