Časopis Myslivost

Duben / 2019

Binokuláry DD Optics 10x50

Myslivost 4/2019, str. 78  Martin Helebrant
Na tyto dalekohledy jsem narazil vlastně náhodou, když jsem se byl podívat na novou prodejnu zbraní a střeliva Top Gun v Praze Lahovičkách, na Strakonické ulici. O prodejně a firmě samé budu mluvit jindy. Dalekohledy stály v polici, od této firmy jich tam bylo docela dost. Jméno DD Optics mi nic neříkalo, ale to nic neznamená, nemusím vědět všechno. Dokonce ani nemusím znát všechny německé optické firmy. Ono jich již od minulého století je opravdu hodně. Spíš mě překvapilo, že firma sídlí v Chemnitz, tedy v prostoru bývalého východního Německa, mimo známá německá optická střediska, jakými jsou Wetzlar nebo Jena. Na druhou stranu – do Jeny je to z Chemnitz jen asi 100 směrem na západ.
Dalekohledy mě možná ani tak neupoutaly na první pohled svým vzhledem, jako spíše cenovkou s docela spřátelenými cenami. A tak jsem se s představiteli Top Gunu domluvil na provedení testu některých z dalekohledů DD Optics.
Protože již dlouhá léta porovnávám testované dalekohledy se svým Leupoldem 10x50 Tactical, volba byla jasná. Navíc hned dvojnásobná, protože na prodejně byly k dispozici hned dvě 10x50. O něco starší DD Optics Lux HR a zbrusu nový EDX.
V neposlední řadě jsem pak po těchto dalekohledech sáhl proto, že některé čtenářské ohlasy nám v poslední době vyčítaly, že se soustředíme jen na špičkové a drahé modely, nad kterými ale: „…normální člověk může jen slintat a pak utřít pysk.“ Přinejmenším Lux HR je k mání za cenu dostupnou prakticky každému.

IMG_1059.JPG
 
Konstrukce
 
Oba binokuláry mají hranolovou soustavu Schmidt Pechan – dnes asi nejrozšířenější soustavu vůbec. Díky tomu mají rovné tubusy, v případě Luxu z roku 2017 se jedná ale o extrémně krátké tubusy. Lux se tak v podstatě tváří jako poněkud přerostlá obzorka 8x30.
Zatímco tubusy EDX jsou opravdu skoro čistě kruhové, Lux má na svých bocích výrazné tvarování, prolisy které mají zlepšit úchopové vlastnosti.
EDX má koncepci se dvěma můstky, v předním můstku je závit pro upevnění případného stativového držáku. Lux má jen jeden můstek nevelké šířky, posunutý poměrně výrazně směrem dozadu, k okulárům. Výrobce o něm mluví jako o Microbridge – mikro můstku.
Výrobce neuvádí, z jakého skla je optická soustava obou dalekohledů vyrobena, zajímavostí ale je, že zatímco hlavním materiálem Luxu je magnézium (respektive zřejmě nějaká jeho slitina), v případě novějšího EDX by to měl být polykarbonát, tedy odolný a tuhý plast.
Vnější povrch obou dalekohledů je potažen poloměkký plastem, který zlepšuje úchopové vlastnosti.
Oba dalekohledy jsou osazeny výsuvnými očnicemi, které umožňují lehkou aretaci v celkem 4 polohách. Ale dá se říci, že odpor očnic je dostatečný i pro prakticky libovolnou mezipolohu.
Ostření probíhá pomocí centrálního knoflíku. Ten je v případě Luxu pokryt výrazným rádlováním – rybinou a je z bílého kovu (nebo pokoveného plastu). Oba dalekohledy mají možnost dioptrické korekce mezi oběma očima, vždy se koriguje pravý tubus. V případě EDX se korekce provádí kroužkem na pravém okuláru, v případě Luxu je korekce možná pomocí malého kroužku mezi ostřicím knoflíkem a můstkem.
Oba dalekohledy se dodávají s krytkami okulárů i objektivů ze syntetické pryže, s přenosným cordurovým pouzdrem na zip s jednoduchým řemínkem se dvěma plastovými karabinami a s nosným popruhem s rozšířenou střední neoprenovou částí. Přiložený nosný popruh firma kupuje od německého výrobce Nigeloh – specialisty na nosné popruhy všeho druhu. K tomu všemu optická utěrka opravdu rozsáhlých rozměrů, asi největší, s jakou jsem se kdy u dalekohledu setkal.
 
Praktický test
 
Test jsem začal tradičně, klimatickým testem. Odstřikující voda ve sprchovém koutě dopadá na dalekohled, který jsem předem nechal na radiátoru topení pořádně zahřát, aby se teplem mohly rozestoupit všechny spáry.
Mám ten pocit, že vodoodpudivé vrstvy na vnějších površích čoček objektivů nejsou identické. Vodoodpudivou vrstvu mají zjevně oba dalekohledy, ale ta na EDX se mi zdála fungovat o poznání lépe.
Následné ochlazení v ledničce ukázalo, že vlhkost nepronikla ani do jednoho z obou testovaných dalekohledů. Z ledničky putovaly oba dalekohledy do mrazáku, kde počkaly víc než půl hodiny, až mráz prostoupil celým tělem dalekohledu.
Po vyjmutí jsem zjistil, že na velkém EDX zatuhnula dioptrická korekce na hranici použitelnosti – v rukavici jsem měl úplně smůlu, holou rukou kroužkem pootočit šlo, ale bál jsem se, že v dalekohledu něco poškodím. Ostření výrazně ztuhlo také, ruka v pletené rukavici měla opravdu problém, ale nakonec si ostření dalo říci. Oblá žebra na ostřicím knoflíku prostě pod pleteninou klouzala. A měl jsem dojem, že povrch EDx je pocitově o něco teplejší – to je možná důsledek použití platů v konstrukci.
Malému Luxu zamrzla jak dioptrická korekce, tak ostření. Obojí zůstalo nepohyblivé navzdory poměrně agresivní rybině na ostřicím knoflíku, snažil jsem se holou rukou, ale neměl jsem odvahu použít dostatečně brutální sílu.
Uchopil jsem tedy dalekohled do dlaní a dobře déle než minutu jsem ho zahříval vlastním teplem. Ostření pak povolilo. Dioptrická korekce potřebovala další čas, ale nakonec po asi 3 minutách povolila také. Ostření povolilo skokově, jednu chvíli bylo zcela zatuhlé, pak náhle povolilo, a sice s odporem, ale jinak vcelku bez potíží bylo ovladatelné. Soudím z toho, že někam do mechanismu zatekla kapička vody a po zmrznutí jej zablokovala.
 
Nyní byl čas na zkoumání optických vlastností dalekohledů. Oba dalekohledy mají malou poduškovou vadu na kraji zorného pole – přímá linie se v blízkosti kraje nepatrně prohne dovnitř. Oba dalekohledy na okraji zorného pole viditelně ztrácejí ostrost obrazu, v případě velkého EDX jen na opravdu velmi úzkém proužku na okraji obrazu, v případě Luxu je to pruh o něco širší.
Barevné podání obrazu je dobré, neruší. Pokud budete pozorovat obrazy s velkými kontrasty – například já jsem se bavil se zatměním měsíce z 20. na 21.1.2019, dostanou hrany ve světlé ploše lehounké, žluté „duchy“.
Obraz Luxu se navíc zdál být poněkud plochý, jakoby méně kontrastní. Navíc se u něj projevila ještě jedna věc. Jeho krátká konstrukce s sebou nese i malý moment setrvačnosti a obraz se mi trošičku chvěl.
Smiřme se s tím okrajovým proužkem, DD Optics prostě není ani „svarovák“, ani „cajska“, pro běžné pozorování to ovšem stačí.
Nyní jsem se podíval na přenos světla, tedy na výkon dalekohledů za zhoršujících se světelných podmínek. Jako vždycky, použil jsem jako etalon svůj starý, věrně sloužící a milovaný Leupold 10x50 Tactical a zkušební obrazec ISO 12233. Ten pozoruji souběžně všemi dalekohledy a s nadcházejícím soumrakem čekám, kdy se mi ztratí vnitřní kresba obrazce.
V případě kompaktního Luxu měření trochu komplikovalo již zmíněné chvění. Nakonec jsem všechny tři dalekohledy položil na pytlík s granulátem a pozoroval obrazec plně podepřenými přístroji. Za těchto podmínek vycházel EDX nastejno s Leupoldem, možná měl dokonce i o něco málo navrch. Lux pro změu o maličko zaostával, tak asi o 3 minuty.
Opakované měření další den ukázalo stejný výsledek. Příčinu neznám, předpokládám, že nové dalekohledy EDX používají asi lepší antireflexní vrstvy a také se mohu dohadovat, že to nějak souvisí s velmi krátkou stavební délkou Luxu.
Lux i EDX mají také poměrně malou hloubku ostrosti, musíte často přeostřovat a v případě pozorování na větší vzdálenost doporučuji Lux opřít o nějaký pevný předmět a ostřit při takto stabilizovaném přístroji.
 
Pojďme nyní na subjektivní pocity a dojmy. Ačkoliv EDX má tubusy prosté, kruhového průřezu, měl jsem díky dvojitému můstku při jeho držení velmi jistý pocit a dobrý dosah na ostřicí knoflík. Dioptrická korekce na EDX byla poměrně tuhá, ale nejsem si jistý, zda to není výhoda – když ji jednou seřídím, drží velmi spolehlivě.
Oba dva dalekohledy vyžadují pečlivou práci prstů při ostření na velkou vzdálenost (asi přes 200 metrů). U Luxu ostření navíc komplikuje chvění, dané jeho malým momentem setrvačnosti.
I u Luxu je ale uchopení jisté a dosah na ostřicí knoflík příjemný.
Problém nastal, když jsem si během pozorování u Luxu omylem opakovaně rozhodil dioptrickou korekci - kolečko korekce navazuje přímo na ostřicí knoflík a jeho odpor (aspoň u mnou zkoušeného kusu) je velice podobný. Ostřím a najednou se mi obraz divně rozpadá – prst sjel z ostřicího knoflíku na dioptrickou korekci.
Nemám, jak ověřit tvrzení výrobce o polykarbonátové konstrukci EDX. Beru jej ale za bernou minci a konstatuji, že v průběhu mého testu jsem nezjistil nic, co by dalekohled ve spojení s tímto typem konstrukce nějak znevýhodňovalo. A zřejmě díky plastové konstrukci je hmotnost EDX skoro stejná jako výrazně kompaktnějšího Luxu. Nosný popruh je slušný, přenosné brašny sice nejsou žádný hit, ale svoji funkci plní.
 
Závěrečné hodnocení
 
Pokud shrnu vše výše uvedené – oba dva DD Optics 10x50 je možné s úspěchem používat pro loveckou praxi. Model 10x50 Lux HR mi sice k srdci nepřirostl, ale pokud potřebujete opravdu kompaktní 10x50 za dobrou cenu, pak Lux HR má poměr výkon / cena opravdu velmi svůdný. Model 10x50 EDX je dalekohled, který mě sice zrovna nenadchnul, ale ani neurazil. Cena je už citelně vyšší, ale celkově ohodnoceno je obraz EDX navzdory nějakým vadám také viditelně lepší než u Lux HR. A také je možné, že si výrobce účtuje nějakou prémii za nekovovou konstrukci.
Při testování Dalekohledů DD Optics, když jsem jejich výkony porovnával se svým starým věrným Leupoldem, jsem si najednou připadal, že jsem se vrátil o nějakých deset let zpátky – na testovaných dalekohledech se vyskytly vady, jaké byly běžné u optických přístrojů té doby. Vady, které se dají dobře najít i pojmenovat. Ostatně, většinu z nich má v té či oné míře i můj Leupold. Všechny ty vady tady jsou, ale nevadí mi. Střed zorného pole je ostrý a vady najdu, jen když je cíleně hledám.
Světelnou prostupnost odhaduji někam k 82 až 85 %, tolik má i můj Leupold a ten byl v době svého vzniku hodně dobrá optika. Za posledních 10 až 15 let udělaly optické přístroje – myslím ty špičkové – obrovský krok kupředu. Výkonem, ale i cenou. Po celou tu dobu mi můj Leupold velmi dobře sloužil. Nespočtu zvěř, kterou mi pomohl ulovit, ani zvěř, u které mi pomohl rozhodnout o odložení zbraně z líce.
Nevidím proto důvod, proč by dalekohledy s podobnými parametry nemohly sloužit k lovu, i jako primární lovcova optická pomůcka. Klidně i deset nebo kolik dalších let, stačí se k nim slušně chovat.
Na spodním okraji cenového spektra je typů nabízených dalekohledů více, včetně opravdu laciné produkce. Zamyslete se, co opravdu chcete a co jste ochotní tolerovat. Porovnávejte různé výrobky. Jistě, nakonec bude rozhodovat cena, respektive poměr výkonu a ceny.
Dalekohledy DD Optics nejsou špička, ale funkci poskytnou. Pokud jsem schopen žít s při okraji neostrým proužkem obrazu, malou poduškovou vadou nebo s aberací („svatozáří“ na hraně obrysů s velkým kontrastem) a nižším výkonem za šera – pak jsou testované DD Optics možnou volbou a vaše tolerance bude odměněna cenou, která nezničí peněženku.
Ing. Martin HELEBRANT
vychází v 7:10 a zapadá v 16:18 vychází v 17:44 a zapadá v 8:54 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...