Časopis Myslivost

Duben / 2019

Návrat do minulosti?

Myslivost 4/2019, str. 60  Jiří Kasina
Při prvním pohledu se mi vybavil legendární seriál Návštěvníci, který v podstatě českým řidičům poprvé představil sovětské terénní vozidlo Lada Niva. Prvopočátky vývoje tohoto vozidla lze datovat do roku 1970, veřejnosti byla Niva poprvé představena v roce 1978 na autosalonu v Paříži. Vyrábí se dodnes v podstatě ve stejné vzhledové podobě, během čtyřiceti let se vyrobilo už více než dva miliony vozidel a jezdí asi na všech kontinentech a ve všech klimatických podmínkách. A já v ruce třímám klíčky od u nás v podstatě neznámé pětidvéřové verze s vědomím možnosti týdenního testu. Bude to návrat do minulosti?
DSC_0411.JPGHned na počátku musím říci, že se mi pojetí třídveřové verze vždy líbilo a za ta léta se v podstatě ani vzhled nezměnil, snad jen přední sdružená horní světla zabíhající do kapoty a zadní sdružené svítilny mírně narostly, kosmetickou změnou k lepšímu je i plastová maska, jiná podoba nárazníků a nová zpětná zrcátka.
Celková figura pětidveřové verze se ale změnila, podle mého k horšímu, do poněkud „jezevčíkovité“ podoby vozu s rozvorem 2700 mm (o rovný půlmetr více oproti krátké verzi). „Sovětští soudruzi“ si nelámali hlavu, jakoby vůz rozřízli pilou a vložili segment dvojice dveří, což zcela zřetelně evokuje i  na střeše navařený hrb či záplata. Zachovány tak ale byly krátké převisy vepředu i vzadu, tedy i výtečné nájezdové úhly.
Při vstupu zapomeňte na nějaký centrál, klasický klíček otevře jen jedny dveře a ostatní musí zařídit „ruční centrál“ zatažením za staré známé „čudlíky“ ve dveřích. A páté dveře neotevřete jinak, než zatažením za kovovou kličku na podlaze vedle sedadla řidiče.
P2180005.JPG
DSC_0391.JPG

V interiéru na vás opravdu dýchne minulost, volant bez airbagu (ani jiný airbag ve vozidle nenajdete), pod volantem staré známé subtilní plastové páčky ze žigulíků, vpravo stěrače, vlevo dvojitá, jedna na směrovky, druhá na přepínání dálkových a potkávacích světel. Na nastavení volantu zapomeňte, jednoduchý, ale dobře čitelný je panel přístrojů, na dnešní dobu nezvykle strmě postavené čelní sklo je doslova před nosem. Oproti moderním vozům jsou také nezvyklé slabounké A sloupky, což ale zase přispívá k výtečnému přehledu a výhledu, co by za to řidiči moderních aut dali, kdyby tak dobře viděli do levých zatáček! Stejně tak je velmi dobře přehledná plochá dlouhá kapota.
Zpětná zrcátka jsou ovládána tyčkami staré školy, ale pozor, skla v předních dveřích jsou elektricky stahovatelná, vzadu jsou klasická „švihadla“.

DSC_0429.JPG
Návratem do minulosti je i středový panel, ovládání topení archaickými táhly, kdy doslova cítíte tu délku bowdenu až daleko do motorového prostoru. Ovládání větráku, světel, zadní mlhovky, ostřikovačů a topení zadního okna je řešeno poctivými kolébkovými spínači, pod nimiž zírá díra na rádio.
A pro pos topení – na ruské poměry hřeje docela rychle, ale obrovskou kabinu malé průduchy sotva stíhají vytopit, zapnete-li přitom větrák na základní, neřku-li vyšší otáčky, neslyšíte vlastního slova. Lépe tedy využít náporového přívodu vzduchu. Přičemž paradoxně na úzké palubní desce nezbylo místo před řidičem na průduchy na okno, takže zamlžené sklo v místě, kde nejvíce a nejrychleji potřebujete vidět, odmlžíte až nejpozději.
Po nastoupení si může řidič upravit sedadlo podélně i výškově, nějaké opory boků a zad nehledejte, v prudších zatáčkách se řidič spíše musí držet volantu, aby neklouzal do strany, záda si při delší cestě taky řeknou své, o tvarování nemůže být ani řeči. Nade dveřmi se každý může chytit plastových madel, jsou potřeba, a zase jen evokují zadní strany sedadel autobusů RTO mého mládí.
Mezi sedadly je opět stará dobrá páka ruční brzdy ze žigulíka, ale také tři řadicí páky – větší dlouhá a nejdále od řidiče páka pětirychlostní převodovky, blíže k řidiči pak dvě menší, jedna  redukce a druhá uzávěrky. Řazení kvaltů vyžaduje poctivou práci s dlouhou tyčí po dlouhých drahách, pětka vpravo dopředu vyžaduje až mírné předklonění v sedadle. Převodovka ale řadí spolehlivě, jen dvojku při ještě nezahřátém vozidle jsem nebyl schopen zařadit, stejně tak zpátečka potřebuje někdy dvojí či trojí vyšlápnutí spojky.
Nezvyklé na moderní dobu je i sezení daleko od sebe a přitom těsně u bočního okna, dveře v podstatě nemají tvarované výplně, jen tvrdé hladké plasty, tak jako celá kabina. Však také plechový zvuk při zavření dveří mne okamžitě přenesl do doby mládí a rodinné škodovky stovky.
Samostatnou kapitolou jsou zadní sedadla, respektive zadní „trestná lavice“. Nejenže vyšší člověk se hlavou dotýká stropu, mám „jen“ 182 cm a ryl jsem pučnicemi do stropu, ale ani zadní lavicovité opěradlo nenabídne oporu a pohodlí a zadek klouže po plochém sedáku. A co už vůbec nechápu – ani náznak zadních hlavových opěrek, prostě nejsou!

DSC_0447.JPG
Zadní nákladový prostor těží z toho, že tak, jak je u Lady Nivy odjakživa zvykem,  náhradní kolo a zvedák jsou umístěny vepředu v motorovém prostoru. Základní prostor představuje 80 cm na délku a 70 cm na šířku, po sklopení zadní lavice je pak délka ložné plochy 150 cm. V litrech je to 420, resp. 780 litrů prostoru. Omezující je ale trochu výška 40 cm pod pevnou poličku, nákladová hrana je ve výši 70 cm. A jen nepraktická drobnost – polička se nezvedá s dveřmi.
Nákladový prostor je prost jakýchkoliv úchytů a úložných kapes, ani pod podlahou nic nenajdete, o nějakém čalounění pevnějšími materiály nemluvě, jednoznačně praktický a užitný prostor, zde se zbytečně na nějakou okázalost nehraje. Alespoň poutko na zavíraní dveří by mohlo být, aby se člověk nemusel špinit o spodní hranu dveří.
Užitečné zatížení je 425 kg, možnost táhnout až 1350 kg bržděný přívěs.

DSC_0453.JPG
Pojďme ale nastartovat. Po otočení klíčkem zaburácí motor, stroj se otřese a začne koncert kvalitní kovové mašinérie. Nivu pohání řadový benzínový osmiventilový čtyřválec s vícebodovým vstřikováním o objemu 1690 cm3. Podle výrobce má motor výkon 61 kW při 5000 ot/min, zrychlení z z 0 na 100 km za 19 sec a maximální rychlost 137 km.
Při zrychlování máte pocit, že sedíte v turbínovém letadle, do 80 km/h lze ještě hluk akceptovat, nad tuto hranici nejen že přestáváte slyšet vlastního slova, ale zřetelně se projevuje i aerodynamický hluk. Domnívám se, že jednou z příčin je i neaerodynamický hrb na střeše a archaické střešní žlábky kolem vozu, nemluvě o tom, že dlouhá obrovská kabina působí jak velký zesilovač. Zkusil jsem i maximálku, vzhledem k dlouhému rozvoru ale Niva překvapivě dobře držela směr, i při vytočeném motoru ale dal zabrat i pozvolný dálniční kopec. Ale zcela určitě na takové jízdy Lada Niva není určena.
Milým překvapením bylo, jak je Niva odpružená, čekal jsem pracovní stroj, ale podvozek s grácií tlumil nerovnosti, jen na příčných hrbolech dostávala záď nepříjemné kopance. Stejně tak v zatáčkách jsem čekal větší náklony. Zkoušená Niva byla obuta na 15palcových discích Dotz s pneumatikami Bridgestone A/T 205/70 R15, podle standardu v rezervě jsou ale normou plecháče s pneumatikami rozměru 185/70 R16.
Zásadní výhradu bych ale měl ke světlům, potkávací jsou na voze asi jen na okrasu, svítí nepochopitelně blízko a málo, přičemž ale kupodivu dálková světla jsou schopna naprosto jasně osvítit noční silnici do dáli.
Možná by se někdo zeptal na spotřebu, opravdu nevím, dovozce mi potvrdil rozpětí 7 až 14 litrů na 100 km, odhadnout lze jen těžko. Výhodou je obrovská pětašedesátilitrová nádrž, zábavnou hru hraje Niva s řidičem, neboť ukazatel stavu paliva chvíli ukazuje plnou, chvíli málem svítí mlsné oko.
Kdo dočetl až sem, asi si řekne, proč jsem vlastně auto zkoušel a proč Nivu tak haním. Ztotožňuji se s jedním velkým testem, který proběhl v Německu, jehož závěry vyzněly tak, že sice z hlediska posuzování běžných kvalit vozu neměli testeři dostatečně nízké známky, ale to je vlastně jedno, Lada Niva je totiž samostatná kategorie a kdo nevjel do terénu, jako by Nivu neznal. Ano, i já totiž v týdenním testu vjel do terénu, a to hned několikrát, a poznal Nivu z jiné stránky, viděl ji najednou zcela jiným pohledem.

DSC_0399.JPG
A začnu hned zase tím negativním. Ano, posadil jsem Nivu na břicho v pláni asi metr hlubokého jarního sněhu, to by ale neprojel ani jiný terénní vůz, byl to záměrně zvolený extrém. Ano, nevyjel jsem ani prudkou cestu po těžbě dřeva plnou zvlášť hlubokého mazlavého bahna, které v mžiku obalilo pneumatiky, i to byl extrém nezvládnutelný i pro jiné kromě lesního traktoru a speciálů.
Ale  to pozitivní jednoznačně převažovalo. Vše ostatní, jízdu cestou necestou, zvládala Niva s grácií a přehledem, v terénu je to najednou zcela jiné, ochotné a praktické auto, kola a celý podvozek žehlí nerovnosti až neuvěřitelně. Pomalu, rozvážně, vytrvale a neunavitelně se sune terénem, tady je totiž její místo! Pomáhá i světlá výška 21 cm, plech pod motorem a masívní zavěšení kol. Vpředu jsou dvojitá příčná ramena s vinutými pružinami, kotoučové brzdy s plovoucími třmeny. Vzadu najdeme pevnou nápravu se čtyřmi podélnými rameny a Panhardovou tyčí, brzdy jsou bubnové.
Krátká jednička, zavřená mezinápravová uzávěrka a pružnost motoru vyhověla všude tak bravurně, že jsem ani neměl zapotřebí použít redukci. Kopec nekopec, výmol nevýmol, Niva prostě suverénně jela a jela, vzhledem k brodivosti 50 cm nebyl překážkou ani lesní potok. V terénu oceníte i masívní nárazníky na poctivých šroubech.
Krátké převisy nabízejí úžasné nájezdové úhly, limitem je jen dlouhý rozvor a škrtnutí břichem, krátká Niva na tom bude zcela určitě lépe.
A s rozvorem souvisí i další výtka – velmi malý poloměr otáčení. První dva tři dny jsem nebyl dokonce schopen napoprvé zajet do kolmo stojící řady vozidel, je třeba pamatovat na nezvyklou délku.

DSC_0422.JPG
Měl jsem možnost v minulosti vyzkoušet i jiné terénní dodávky, kam se na Nivu hrabou! Chcete-li pracovní užitné vozidlo, dojet všude cestou necestou, Niva by měla být vaše volba. Neocenitelný pracant, odolný díky prostému praktickému interiéru i zevnitř, vůz, kam se nebojíte nacpat motorovou pilu, nářadí, metr dřeva, seno, pytle s krmením nebo ulovenou zvěř, řídit v zabahněných holínkách a hubertusu, když bude nejhůř, tak se snad i interiér dá vystříkat hadicí.
Prostě auto pro zemědělce, lesníky, myslivce, těžaře, geology, energetiky a jiné profese, které potřebují dovézt vybavení a plno jiného materiálu tam, kam se běžný smrtelník s běžným autem nemá možnost dostat.
Takže návrat do minulosti? Ale kdeže, jen cesta do jiné sféry. My, již zhýčkaní řidiči všemožnými moderními prvky jsme si totiž už odvykli na automobilovou rustikální klasiku. Chtěl-li by si někdo Nivu pořídit jako rodinný vůz na ježdění na výlety a dovolené, nebo na delší cesty, pak by byl v dnešní době blázen. Ale ten, který chce spolehlivě dojet po rozbitých okreskách v okolí v každé roční době, dojet tam, kde zatím asi ani jiné auto nebylo, tak ten ať o Nivě zauvažuje. Za tři sta tisíc korun (cena pětidvéřové verze) totiž jiné podobně schopné vozidlo na trhu nekoupí. Je to svérázný, zemitý, klasicky postavený stroj, který si na nic nehraje, který není na okrasu a parádu, ale na práci toho nejtěžšího zrna.  Poctivá konstrukce ověřená léty provozu v těch nejnáročnějších podmínkách.
A tak snad jen jako vtip vypadá nabídka, že můžete jako doplňkovou výbavu pořídit klimatizaci, vyhřívání sedadel a dokonce tempomat! Já bych volil z nabídky asi rádio, centrální zamykání střešní nosič, tažné zařízení a asi i možnost posílení motoru na 71 kW.
Dovozce Canocar Brno nabízí kromě dlouhé verze také klasickou krátkou verzi, Nivu Urban do města a také verzi pick-up. Já osobně bych ale volil Nivu HardCross, provedení krátké se zvýšeným podvozkem, litými koly s off-roadovými pneumatikami a hlavně také s předním a zadním samosvorným diferenciálem. Brzo bude v nabídce našim myslivcům i s dalšími doplňky, nechte se překvapit.
 
A tak snad zakončím krátkou příhodou, kterou jsem vyslechl z úst mé vlastní manželky. Při první cestě z Brna do Prahy po dálnici a městem prohlásila něco ve smyslu „proboha, jak si takové auto může vůbec někdo koupit“.
Poté, co jsme projeli několikrát terénem a koncem týdne projeli cestou necestou naší honitbou při doplňování krmelců, zvládli cestu, kterou z minulosti známe jen z traktoru, se ke mně naklonila a zcela vážně se zeptala, zda bychom třeba nezauvažovali o koupi, že by se jí moc líbilo mít takové bezva auto do honitby!
Manželky mají vždycky pravdu!
připravil Jiří KASINA

CanoCar.bmp

vychází v 7:07 a zapadá v 16:20 vychází v 16:42 a zapadá v 6:34 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...