Časopis Myslivost

Duben / 2019

Uživatelský test předsádky Pulsar F155

Myslivost 4/2019, str. 80  Martin Valenta
K otestování jsme dostali digitální předsádku Pulsar F 155 představující novou generaci, která nahradila starší přístroje Pulsar DF 55/75. Krátce shrnuto jsou základní rozdíly oproti dřívějším modelům této značky jednak v konstrukčním uspořádání, kdy objektiv už není „Simradovsky vysunutý“ nahoru nad optickou osu mateřského zaměřovače, snímač je nový s vyšším rozlišením (CMOS 702x526 pixelů) a ovládací tlačítka jsou seskupena pouze v jednom multiovladači na horní straně přístroje. Oblíbené točítko „enkodéru“ se přesunulo na dálkový ovladač.

Forward_F_on_rifle-5bd1eb9d26cb3.jpg
Nové elektronické jádro přineslo řadu funkcí – např. umožní streemovat pozorovanou scénu na vzdálená úložiště. Napájení je nově řešeno odnímatelným „koncernovým“ akumulátorem s Li-Ion články. Klimatická odolnost je na úrovni normy IPX7. Integrovaný přísvit je realizovaný LED diodou emitující záření s vlnovou délkou 940 nm.
Výrobce nepochybně načerpal zkušenosti z předchozí generace, kde se ukázalo, jak významný vliv může mít různé uspořádání, různé provedení optiky mateřského zaměřovače a uvedl proto na trh dva přístroje, kde F135 je určený pro zvětšení zaměřovače 2x až 6x a přístroj F155 pro zvětšení 4x až 8x. My jsme si k testu vybrali přístroj určený pro větší zvětšení.
Pro méně znalé může být vhodné uvést, že Pulsar F 155 je určen k použití nasazený na objektiv zaměřovacího dalekohledu nebo po doplnění okulárem na dlouhém tubusu i pro přímé pozorování.
Také ho můžeme upevnit na objektiv pozorovacího dalekohledu nebo fotoaparátu (v této sestavě bývá zpravidla inzerován na trzích, kde je použití na zbrani problematické z hlediska zákona).
Ke spojení s mateřským dalekohledem slouží kovový adaptér, kde na zadní straně je dělená objímka pro tubus – objektiv mateřského zaměřovače (adaptér není součástí základní sady). Samotná předsádka je pak k adaptéru připevněna bajonetovým spojem se čtyřmi symetricky umístěnými válcovými ocelovými kolíky. Nasazení a sejmutí je otázkou okamžiku.
Adaptér je dostupný pro tři základní průměry objektivu – 42, 50 a 56 mm a jeho součástí je sada plastových vložek umožňující přesné dopasování na aktuální vnější rozměr tubusu (vložky jsou označené čísly a příslušná tabulka je v návodu). Po sejmutí předsádky můžeme objektiv chránit sklopnou krytkou ala „Butlercreek“ pasující do bajonetového spoje adaptéru.
Ve zmíněném návodu je k upevnění adapteru uveden utahovací moment 1 Nm. To podle naší zkušenosti s obdobnými přístroji není v sestavě adaptéru s ochrannými plastovými vložkami taková síla, která by dokázala udržet sestavu zaměřovače a předsádky ve stálé pozici při opakovaném zatížení zpětným rázem zbraně běžné lovecké ráže (308W/8x57/30-06 - impulz síly zpětného rázu zbraně asi 12 až 16 Ns).
Předsádka s akumulátorem a adaptérem váží pěkných 920 gramů, což není v sestavě zbraně a zpravidla nijak masivního loveckého zaměřovače zanedbatelná hmotnost.
Rozhodli jsme se proto prověřit, jak bude fungovat, když ponecháme předsádce mezi jednotlivými výstřely určitou „volnost pohybu“, případně ji i mezi výstřely pootočíme kolem optické osy (zejména díky akumulátoru není těžiště v optické ose, a tak k určitému otočení dojde po několika výstřelech i samovolně).
Na tuto myšlenku nás přivedla jednak skutečnost, že rektifikace bodu zásahu již není součástí základního uživatelského menu (je skrytá, i v manuálu ji budete chvíli hledat). A dále zkušenosti některých uživatelů staršího modelu DFA 75, kteří s různým stupněm opotřebenými adaptery stříleli i několik let. Předsádka se jim po každém výstřelu uvolnila a nebýt dodatečné „aretace“ například prádelní gumou, spadla by z žebříku na zem. Ale i takovýmto způsobem mnozí „borci“ úspěšně loví, a to nejen na blízko na vnadišti, ale i na vzdálenosti výrazně převyšující 100 m.

1_F155naZbrani.jpg
Předsádku jsme nejprve usadili na jednušku Blaser K95 ráže 270 Winchester se zaměřovačem Zeiss Diavari 2,5-10x50, který se dobře osvědčil již ve spojení se starší předsádkou Pulsar DFA 75.
Bylo nutné vyjmout hledí, jinak vše pasovalo, ovládání točítka ostření obrazu na horní ploše předsádky bylo vcelku komfortní, těch asi 15 cm ušetřených krátkým závěrem jednušky a vcelku kompaktním zaměřovačem je pro provoz předsádky velmi příjemných.
Zkouška na terč dopadla uspokojivě, na vzdálenost 100 m došlo ke změně polohy středního bodu zásahu o asi 3 cm nahoru a 1,5 cm vlevo. Pro loveckou střelbu jsme „nastřelení“ nekorigovali. Jednuškou se nám na přelomu roku 2018 a 2019 podařilo ulovit dvě lišky a jedno sele, vždy za tmavé noci a s použitím integrovaného přísvitu. Bez zdroje infračerveného záření neuvidíte zatím za tmavé noci v digitálních přístrojích (s výjimkou termovizních) téměř nic.
Asi zejména proto, že jednuška byla nastřelená náboji se střelami Barnes TTSX a nám se nechtělo plýtvat tímhle střelivem do papíru, jsme k testu použili starou dobrou brněnskou „Zetku“ ráže 8x57JS usazenou v plastové pažbě Sabatti thumbhole s dvojnožkou a podomácku sestavené náboje se střelou Speer SP o hmotnosti 200 greinů.
Puška s původními rybinovými drážkami pro montáž zaměřovače je výjimečně zachovalá, s uvedenými náboji dosahuje stabilně rozptylů výrazně pod 1 MOA. A při úsťové rychlosti na úrovni 800 m/s „osmička“ slibovala i o něco výraznější zpětný ráz než 270 Winchester.
Na zbrani byl zaměřovač Leupold VXIII 4,5-14x50, což se ukázalo jako ne úplně ideální, neboť ani při nejmenším zvětšení nebyl viditelný celý stavový řádek předsádky, v zásadě ale střelbě nic nebránilo.
Nevěděli jsme, k jakým odchylkám může změna pozice předsádky vést, proto jsme zvolili vzdálenost střelby „milosrdných“ 75 metrů. Stříleli jsme vleže s oporou dvojnožky a koženým „bagem“ s výplní plastového granulátu vzadu pod pažbou.
5_Pulsar_F155_Terc_OnTarg.jpgJednotlivé série jsme stříleli tak, že jsme předsádku ustavili do výchozí – vodorovné polohy a vystřelili první ránu. Následně jsme otočili předsádkou doprava (při pohledu zezadu), až se svítilna dotkla předpažbí a o kousek se „vrátili“ – abychom vyloučili přímý kontakt předsádky se zbraní. Obdobně jsme před třetí ránou otočili předsádku s adaptérem na doraz doleva, až se akumulátor téměř dotkl hrany předpažbí. Pak opět doprava a doleva. Pohled do zaměřovače, kde byl obdélníkový obraz otočený o asi 60° byl trochu zvláštní.
Předozadní pozici adaptéru, potažmo předsádky, která se s každým výstřelem posunovala po tubusu objektivu zaměřovače směrem dopředu, jsme během střelecké série neupravovali. Vždy až po pátém výstřelu, který ukončil sérii, a předsádka byla v tu chvíli pokaždé posunutá o asi 20 mm vpřed, jsme uvolnili sevření objímky adapteru, posunuli předsádku na doraz zpět a ustavili do výchozí „vodorovné“ polohy.
Celý test se konal za soumraku s použitím integrovaného zdroje infračerveného záření.
Celkem jsme absolvovali čtyři série po pěti ranách a výsledkem jsme byli docela příjemně překvapeni. Přece jen jsme moc nevěřili, když nám zkušení uživatelé analogových i digitálních předsádek avizovali, že pokud je přístroj kvalitně „zkolimovaný“ (optická osa objektivu je téměř totožná s optickou osou okuláru předsádky), jsou odchylky způsobené změnou polohy předsádky nevýrazné).
Rozptyly zásahů se pohybovaly někde na úrovni 30 až 40 mm (měřeno na středy zásahů), čili bezpečně pod hranicí dvou úhlových minut. Při výše popsaném hrubém zacházení to považujeme za výborný výsledek.

Navic_Cela-zbran.jpg
 
Na problémy s adaptérem nebo montáží jsme jak vidno nenarazili. Ale stejně jako u dříve testovaných přístrojů nám přišlo škoda, že na předsádce chybí možnost upevnění přímo na zbraň, jako to dnes umí udělat třeba Innomount, kdy je předsádka usazena v prizmatu dlouhé montáže samostatnou páčkou a za ní je „napevno“ zaměřovač – nejlépe nějaký s krátkou stavební délkou se čtyř nebo pětinásobným zvětšením (Steiner M536, UTG T4 apod.). Takové řešení je konstrukčně vyspělejší, byť už trochu „zavání armádou“. Důvodem k pořízení předsádky ale často je neochota majitele měnit sestavu zbraně a zaměřovacího dalekohledu na unikátní klapkové nebo otočné montáži. A tam může být upevnění předsádky na objektiv jedinou možností.
Ze souboru příslušenství k testované předsádce bychom se kriticky vyjádřili k přídavnému okuláru, který nám byl pro test rovněž zapůjčen. Okulár má umožnit pozorování okolí i bez zaměřovače. Sestava okuláru s předsádkou vytvoří dlouhý a více než 1 kg těžký přístroj s poměrně malým zvětšením, který kvalitou a komfortem zaostává za jinými „pozorovacími“ přístroji nočního vidění. Možná by byl řešením opticky mohutnější okulár s kratším ohniskem a větším zvětšením, a to i za cenu určitého zkreslení obrazu, které jsme schopni u přístrojů této třídy tolerovat.
Digitální přístroje pro noční vidění sice zatím nedosahují kvality dobrých analogových přístrojů druhé a vyšších generací (zejména pokud se jedná o citlivost snímače, resp. zesílení jasu obrazu pozorované scény), ale první generaci NV už nechaly daleko za sebou a krom toho nabízejí řadu benefitů, které umožní jen digitální obraz. V době, kdy sociální sítě rozhodují o výsledcích voleb, může být i obrazový záznam rekordního kusu zvěře nebo vzácného živočicha velmi vysoce hodnocenou trofejí.
 
Předsádku Pulsar F 155 hodnotíme jako povedený přístroj, který uživateli umožní bezpečné, odpovědné obeznání lovené zvěře i za výrazně snížené viditelnosti a přináší komfort použití zbraně se zaměřovacím dalekohledem, na který jsme zvyklí – dnes zpravidla s plynulou regulací zvětšení – až kam nám to aktuální kvalita obrazu předsádky dovolí. Malá brašnička, která nám přibude na rameno, velmi dobře poslouží za ranního rozbřesku, kdy můžeme předsádku během několika sekund sejmout a využít plného rozlišení a dalších kvalit klasické optiky.
Na závěr bychom chtěli poděkovat tuzemskému zástupci Pulsaru, firmě Binox za zapůjčení přístroje k uživatelskému testu.
Martin VALENTA
 
 

vychází v 7:14 a zapadá v 16:15 vychází v 19:19 a zapadá v 11:04 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...