Časopis Myslivost

Květen / 2019

Zajíci z umělých chovů

Myslivost 5/2019, str. 42  Václav Němec
Byl jsem požádán, abych z pozice dlouholetého chovatele a zároveň aktivního propagátora cíleného chovu zajíce polního v našich honitbách zpracoval článek týkající se chovu a introdukce zajíců do české krajiny. Je zapotřebí, aby se aspekty související s chovem a péčí o tuto naši krásnou a původní zvěř objasnily široké myslivecké veřejnosti právě z pohledu těch, kteří se dlouhodobě zabývají umělým chovem zajíců. Myslím, že odborných článků na toto téma bylo již napsáno v minulosti více a polemika, zda mají zajíci ještě vůbec šanci v současné zemědělské krajině přežít, je veliká.
Nemám v úmyslu, abych někoho přesvědčoval, chci se jen podělit o některé praktické zkušenosti a poznatky nabyté za patnáct let chovu zajíce polního v zajetí. Přinést poznatky z odborných studií ověřené v praxi a v neposlední řadě i trochu poradit, pokud by se chtěl někdo rozhodnout zajícům ve svém okolí pomoci.
 
Z historie umělého chovu zajíců
 
V osmdesátých letech minulého století, kdy počty zajíců nebyly ještě tak dramaticky nízké, ale propad jejich početních stavů již zaznamenávala téměř celá Evropa, se začal problematikou umělého chovu zajíce polního v zajetí zabývat Oldřich Kučera, tehdejší ředitel Lesního závodu Litovel. Pamatuji si velmi dobře, že v tu dobu mnoho myslivců tvrdilo, že chovat zajíce v zajetí rozhodně nelze.
Po Oldřichu Kučerovi, který letos v lednu zemřel ve věku úctyhodných 92 let, zůstal obrovský kus odborné práce právě v oblasti problematiky chovu zajíců v zajetí a jejich opětovného navracení do krajiny. Svoje poznatky a zkušenosti pečlivě zpracoval do svých publikací Umělý chov zajíce, Zajíc v přírodě a chov v zajetí a Zajíc včera dnes a zítra. Po „sametové“ revoluci, vlivem společenských změn, tak jako mnoho jiných projektů té doby, chov v Litovli bohužel zanikl.
Pan Kučera se ovšem ke svému původnímu projektu vrátil a po dalších více než deseti letech se společně se svou manželkou a manželi Horáčkovými stal spoluzakladatelem prvního umělého chovu zajíců ve Lhotách u Potštejna. V roce 2000 bylo dovezeno patnáct párů ze Slovenska jako základ nového chovu. V roce 2003 pak byla založena Asociace chovatelů zajíců v Čechách a na Moravě a právě Oldřich Kučera se stal jejím prvním předsedou. Nutno říci, že v té době nebyla podpora této myšlenky prakticky žádná.
 
Vznikl však velmi zajímavý program pod vedením Ing. Františka Havránka CSc., který se společně s Doc. MVDr. Karlem Bukovjanem, CSc. dlouhodobě zabývali biologií, etologií a následným vypouštěním a adaptací zajíců odchovaných v zajetí. A právě naše chovy sdružené v ACHZ se staly, kromě monitoringu divokých populací zajíců, základem tohoto výzkumu.
Podrobná evidence produktivity jednotlivých chovných párů v rámci celé republiky a zkušenosti s vypouštěním zajíců v různých oblastech s více či méně intenzivní zemědělskou výrobou, se později opět staly nosným pilířem dalšího návazného projektu, garantovaného Lesy České republiky, který opět vedl Ing. Havránek. V tomto případě se jednalo o cílené sledování určitého počtu zajíců, opatřených GPS vysílačem, a to z části divokých z odchytu a z části odchovaných v zajetí. Výsledky dopadly i pro zajíce odchované v zajetí velmi uspokojivě.
Doporučení z tohoto výzkumu zapracovala Myslivecká komise v loňském roce, jako připomínku ČMMJ k návrhu Ministerstva zemědělství na změny finančních příspěvků pro vybrané myslivecké činnosti a v návaznosti na to, došlo skutečně k některým změnám, které od 1. 11. 2018 přineslo nařízení vlády č. 245/2018 Sb.
Jedná se především o zavedení nových finančních příspěvků, přidaných k těm stávajícím, a to například příspěvek na pořízení krmelečků pro drobnou zvěř, příspěvek na akusticko-světelné plašiče a také příspěvek na ozeleňování krajiny výsadbou remízků a plodonosných dřevin.
 
Současná situace
 
Jak jsme všichni jistě uvítali, situace se poslední dobou velmi příznivě vyvíjí ve prospěch „ znovuoživení krajiny“, a to nejen na národní, ale i na evropské úrovni. ČMMJ v minulém roce zahájila program postupného návratu drobné zvěře do krajiny. V souvislosti s tím Myslivecká rada ČMMJ rozhodla, že jednou z priorit vedení bude podpora drobné zvěře v naší přírodě a krajině a byl vytvořen dokument „Strategie pro hospodaření s drobnou zvěří ČMMJ na období 2018 až 2030“.
Dále koncem loňského roku vznikla petice „Vraťme život do krajiny“, adresovaná současnému ministrovi zemědělství Ing. Miroslavu Tomanovi CSc., která se týká jak evropských, tak tuzemských možných zemědělských úprav, ve prospěch volně žijících živočichů, počítaje v to i zajíce.
Rovněž probíhá intenzivní diskuse o omezení glyfosátů, a i když se zatím omezení týká pouze desikace, věřím, že se podaří celoplošný zákaz používání. Glyfosát, známý spíše pod obchodní značkou Roundup, je sice výborným pomocníkem zemědělců, ale na život v krajině má devastující účinky. Téma je to velmi široké a zajíc je jeden z mnoha druhů živočichů, jehož populace těžce doplácí na nadměrné používání glyfosátů. Nakonec vždyť zajíc byl vždy i v minulosti prezentován jako jeden z nejlepších bioindikátorů stavu zemědělské krajiny.
Naše společné úsilí, resp. dnes už v podstatě bití na poplach, směrem k Evropskému parlamentu, vládě a ministerstvům by měli prostřednictvím podpisu petice a dalšími činy podpořit bez rozdílu všichni myslivci. Využijme situace, kdy naše orgány už začaly konečně vnímat vzniklý problém a jsou nám obyčejným pěšákům myslivosti nakloněny tak, jako ještě nikdy v historii. Důkazem budiž třeba i podpora v podobě současných finančních příspěvků na vybrané myslivecké činnosti.
Využijme této situace, byla by velká škoda tuto pomoc nevyužít, ale vlastní realizace všech snah a podpor na záchranu, obnovu a revitalizaci života v krajině leží jen a pouze na bedrech jednotlivých myslivců, mysliveckých spolků, dohodněme se na změně krajiny společně s uživateli zemědělské půdy. Zajíc do naší přírody rozhodně patří.
Jednou ze zásadních a základních podmínek udržitelnosti naší populace zajíce polního je silný a zdravý genofond. A právě tímto programem se dlouhodobě Spolek chovatelů zajíců v Čechách a na Moravě zabývá. Dnes pracujeme jako tým s prvořadým záměrem odchovávat maximálně geneticky čisté zajíce za účelem vhodného oživení krve divoké populace. Znamená to, že velmi úzkostlivě sestavujeme chovné páry pouze z prokazatelně nepříbuzných jedinců, přičemž mnohdy jeden z partnerů pochází z volné přírody.
Na několika místech se nám podařilo navázat spolupráci se záchrannými stanicemi živočichů a je až s podivem, kolik zajíčat navzdory široké osvětě, jsou lidé schopni ještě dnes nasbírat. Jejich „záchrana“ v záchranné stanici je často velmi problematická, nemluvě o návratu do přírody. Naopak podloží-li se nalezené zajíče k zaječce s podobně starými mláďaty, je přijato téměř stoprocentně. Tato zajíčata musí však být předem označena, aby byla možná jejich následná identifikace při odstavu. V tomto mladém věku je jediným možným způsobem šetrné vystřižení vystřižením špičky jednoho slechu ve tvaru V o velikosti asi 3 mm. Toto označení je pak viditelné po celý jejich život.
 
Umělé chovy zajíců
 
Chov zajíců v zajetí je chovem velmi extenzivním a produkce našich jednotlivých chovatelských středisek je počítána pouze v desítkách kusů. V tomto směru nás nelze porovnávat s líhňařskými středisky, nebo odchovnami bažantů a koroptví. Zajíc ani v zajetí neztrácí svou přirozenou plachost a ostražitost. Proto je zde potřeba denní individuální péče a důsledná evidence, neboť technologie chovu monogamním způsobem vyžaduje přesně vědět den po dni, jak probíhá reprodukční cyklus u jednotlivých párů.
Zajíce je potřeba rušit co nejméně, přesto však nesmíme ztratit přehled. Za každou i sebemenší chybu se často platí ztrátou na zajíčatech. V tomto směru je potřeba si uvědomit, že zajíc polní je původním lesostepním zvířetem, žijícím na rozsáhlém území, jehož nároky na prostředí a především na potravu jsou vysoké. V přírodě žije polygamně a je prokazatelné, že zaječka zdaleka není ochotna v době honcování přijmout kteréhokoliv z nápadníků.
Přes to všechno se nám podařilo ve snaze o záchranu početních stavu v přírodě „přinutit“ zajíce žít a rozmnožovat se v zajetí v cíleně sestaveném páru žijícím na ploše 3 až 4 m2. Je to však, jak se říká, něco za něco. Abychom dosáhli uspokojivé natality, je potřeba pracovat s poněkud širším chovným základem. Totiž ne každý pár je ochotný k páření, někteří agresivnější samci jsou schopni zabít zajíčata dříve, než je možné je odstavit, a ani ne všechna odstavená zajíčata se pak mezi sebou dobře snáší. Je potřeba je odchovávat v malých skupinách po 5 až 6 kusech.
Toto se v přírodě samozřejmě neděje. I když zajíci vytváří v krajině jakési kolonie, jejich teritoriální chování je nepřehlédnutelné. Jsou ochotni se sice tolerovat, ale jen určití jedinci s tím, že jejich minimální životní prostor je jasně vymezen.
Z toho vyplývá, že v případě zajíců vůbec nelze hovořit o nějakém farmovém chovu, jak se mnozí domnívají. Základem úspěšného chovu je především odpovědná selekce a neustálá zootechnická práce spočívající ve sledování a využívání „užitkových“ vlastností jednotlivých párů.
Dalšími neméně důležitými aspekty kvalitního chovu jsou bezesporu i optimální krmná technologie spolu maximální zoohygienou prostředí.
Zajíc je zvíře, které se nikdy nepaství tak jako spárkatá zvěř. Zajíci vytahující v podvečer z lesíků na okraje luk a polí, jsou stále v pohybu. Hopkují kousek po kousku a z porostu vybírají jen tu a tam nějaké sousto.
Dlouhodobým výzkumem bylo zjištěno, že zajíc v kulturních zemědělských plodinách prakticky žádnou potravu nenachází. A tak se znovu dostáváme k problému nadměrného používání glyfosátu. I když se zatím zcela definitivně a průkazně nepodařilo prokázat škodlivý účinek glyfosátu na člověka, tento širokospektrý herbicid, používaný jak v zemědělství, lesnictví i ovocnářství, prakticky totálně zlikviduje veškerou přijatelnou vhodnou potravu, a to nejen pro zajíce.
Částečným řešením jsou zatím pouze biopásy, květnaté louky a myslivecká políčka, efektivně osetá, nebo osázená, právě pro potřeby drobné zvěře. Za nejvhodnější plodinu pro zajíce je považován především topinambur, jehož produkce nadzemní zelené hmoty je ze všech plodin nejvyšší. Slouží i jako kryt a zajíci je vyhledáván celoročně. Hlavně v období zimních měsíců je velmi láká dřeň zaschlých stébel, rádi vyhrabávají i hlízy.
Dále je velmi dobrá směska ovsa a hrachu, či pelušky. Oves zajíci navštěvují ve všech stádiích vegetace, nejzajímavější se pro ně stává v období mléčné zralosti. Rovněž je pro zajíce atraktivní jetel, krmná řepa nebo řepa cukrovka. Samozřejmě do výčtu vhodných rostlin patří i různé trávy, například bojínek luční nebo psárka.
Firma PREMIN nabízí speciální certifikované osivo, víceletou směsku pro zajíce, která je složena z 26 druhů trav a bylin.
Z aromatických bylin, o které je vhodné myslivecká políčka obohatit jsou to libeček, fenykl, kopr, petržel a mrkev. To jsou doslova magnety přitahující zajíce, poskytující jim zdroje látek příznivě působících na jejich zdravotní stav.
Vhodnými keři může být janovec nebo hloh.
Na políčka lze každoročně čerpat dotaci ve výši 8000 Kč/ ha, na výsadbu keřů 50 Kč /kus.
 
Vlastní průběh chovu zajíců
 
Krmení a výživa zajíců v umělých chovech je stále předmětem mnoha diskusí. Protože logicky nejsme schopni zajistit zajícům tak bohatou druhovou skladbu potravy jako ve volnosti, musíme se spokojit s granulemi pro chov králíků, které tvoří tzv. záchovnou dávku a zajišťují asi 70 % potravních potřeb zajíců, především pak z hlediska potřeby minerálních látek. Další složku tvoří oves, ohryzové větve, brambory, topinambury, krmná mrkev a samozřejmě kvalitní seno.
Přírodním probiotikem a velmi prospěšným doplňkem jsou pro zajíce zjara větvičky s narašenými pupeny především buku, jabloně nebo vrby, v průběhu vegetace pak i jejich letorosty. Kvalita krmiva je v přímé úměře s produktivitou chovných párů, což se týká jak natality, životaschopnosti zajíčat, tak i mléčnosti samic a jejich včasného zabřezávání.
Zajíčata z maximální péčí odchováváme do věku minimálně 100 dnů. V posledních dvou týdnech musí být již postupně převedena na převládající podíl zelené potravy. V tomto věku už jsou to pěkní „tříčtvrťáci“, kteří bez problému odolají predačnímu tlaku a navíc jsou divokou populací přijímáni velmi shovívavě, neboť ještě nejsou bráni za konkurenty dospělých. Nejdéle jsou zajíci udržitelní, v podobě malých skupin, do věku maximálně pěti měsíců. Jak už jsem se zmínil výše, zajíc není předurčen k životu v těsném soužití a s příchodem dospívání dochází mnohdy k častým nesvárům, jenž mohou mít za následek poškození srsti, slechů, světel, či způsobit i vážnější zranění.
Zajíci mezi třetím a čtvrtým měsícem věku jsou zcela připraveni vykročit do nových teritorií, samozřejmě se stejným rizikem jako jejich stejně staří vrstevníci z volné přírody, z přirozeného odchovu.
Je zvykem, že každý chovatel doveze své zajíce až na místo jejich nového domova, aby mohl v dobrém slova smyslu dohlédnout a pomoci s jejich vypuštěním. A jsme vždy velmi rádi, když máme následně i zpětnou vazbu od mysliveckého spolku, kde zajíce vypouštíme. Vždyť právě konkrétní informace z konkrétních míst nám skládají mozaiku obrazu, který nám pomáhá nahlédnout do života zajíců v naší přírodě.
 
Možnost využití finančních podpor
 
Závěrem bych chtěl alespoň rámcově shrnout finanční příspěvky na vybrané myslivecké činnosti, o které lze žádat v souvislosti s vypouštěním zajíců a tvorbou pro ně vhodného biotopu.
1. příspěvek na vypuštěné zajíce - 1500 Kč / kus, možno žádat každý rok,
2. příspěvek na políčka - 8000 Kč / ha, možno žádat každý rok,
3. příspěvek na akusticko-světelné plašiče - 2000 Kč / kus, max. 1 kus na 150 ha honitby 1x za 5 let,
4. příspěvek na krmelce pro drobnou zvěř - 1000 Kč / kus, max. 1 kus na 100 ha honitby 1x za 10 let,
5. příspěvek na napajedla - 1000 Kč / kus, max. 1 kus na 100 ha honitby 1x za 10 let,
6. příspěvek na lapací zařízení na škodnou - 1000 Kč / kus, max. 1 kus na 100 ha honitby 1x za 10 let,
7. příspěvek na odchytové nory - 2000 Kč / kus, max. 1 kus na 250 ha honitby 1x za 10 let,
8. příspěvek na výsadbu keřů - 50 Kč / kus, poloodrostků včetně ochrany - 80 Kč / kus, odrostků včetně ochrany - 100 Kč / kus.
 
V následujícím článku v příštím čísle se budu detailně věnovat vypouštění zajíců a všemu co s tím souvisí, včetně nutné administrativy. Podrobně rozebereme i dotace ve smyslu co, kdy a jak.
Finanční příspěvky na vybrané myslivecké činnosti poskytuje Ministerstvo zemědělství a podacím místem jsou místně příslušné krajské úřady. Žádosti o poskytnutí příspěvků se podávají vždy až po splnění předmětu, to znamená až po vypuštění zajíců, vysázení keřů, vybudování krmelců atd., a to za období předcházejících 12 měsíců, nejpozději do 31. srpna. Takže máme relativně ještě dost času.


Jak na to?
 
Mám spoustu dotazů k tomuto tématu, a tak bych se na závěr pokusil předložit podrobný a srozumitelný návod, jak na to. Je možné, že se některým z vás bude zdát, že zde uvádím skutečnosti, které jsou většině z nás notoricky známé, ale vycházím z dotazů, na které často odpovídám, a tak začnu úplně od začátku.
 
Především je třeba si uvědomit, že budeme hovořit o třech pohledech na rok. Prvním pohledem je rok kalendářní od 1.1. do 31.12., druhým pohledem je rok myslivecký od 1.4. do 31.3. a třetím pohledem pak rok „dotační“ od 1.9. do 31.8.
První, co musíme udělat, je to, že při vyplňování Plánu mysliveckého hospodaření, část Plán chovu a lovu pro zvěř drobnou Mysl/2, zapíšete do řádku N 014 předpokládaný počet vypuštěných zajíců v následujícím období mysliveckého roku, tedy do 31.3. příštího roku kalendářního. A to ať již o dotaci požádáte, či nikoliv. Toto vyplňují všichni uživatelé honiteb, kteří mají stanoveny normované stavy drobné zvěře a následně odevzdávají do 10.8. na ORP.
Pokud požádáte o poskytnutí finančních příspěvků na vybrané myslivecké činnosti, tedy i na zajíce, je potřeba požádat o všechny současně, a to až po splnění předmětu. To znamená, až po vypuštění zajíců, zakoupení plašičů, vybudování krmelců, atd. A to za období předcházejících 12 měsíců roku „dotačního“, tedy nejpozději do 31.8. O příspěvky na zajíce vypuštěné po 1.9. pak logicky žádáte až v srpnu roku následujícího.
 
Finanční příspěvky na vybrané myslivecké činnosti poskytuje Ministerstvo zemědělství, ale podacím místem je vždy místně příslušný krajský úřad, odbor životního prostředí a zemědělství, oddělení zemědělství a lesnictví.
V případě vypouštění zajíců je potřeba předem telefonicky dohodnout termín, neboť pracovník tohoto odboru musí u vypouštění být a zpracovat zápis.
Veškeré formuláře a informace o finančních příspěvcích, naleznete na webovém portálu Ministerstva zemědělství, www.eagri.cz v sekci Lesy --- Dotace v lesním hospodářství a myslivosti --- Finanční příspěvky na vybrané myslivecké činnosti --- Metodická příručka pro žadatele --- příloha č.9. Vše je zde velmi podrobně, srozumitelně a přehledně popsáno. Případně se můžete obrátit na příslušný okresní myslivecký spolek, který by vám měl v tomto pomoci, měl by být dostatečně informován.
V metodické příručce jsou uvedeny všechny nabízené finanční příspěvky, včetně podmínek přiznání a povinných příloh. Dále zde naleznete i kontakty na všechny krajské úřady. V předchozí kapitole jsem vypsal 10 možných finančních příspěvků, o které lze žádat v souvislosti s vypouštěním zajíců. Dotačních titulů je však pro vybrané myslivecké činnosti mnohem více, ale vraťme se detailně pouze k zajícům.
 
Základní podmínky přiznání finančního příspěvku, který činí 1500 Kč na každého vypuštěného zajíce jsou :
1) Minimální počet vypuštěných jedinců je 10 kusů.
2) Zvěř, na kterou byl poskytnut příspěvek, nesmí být v dané honitbě lovena po dobu 5 let od vypuštění.
3) Všichni jedinci musí být označeni ušními značkami (zajišťuje chovatel).
4) Vypouštění bylo provedeno za účasti zástupce krajského úřadu a byl vyhotoven zápis.
Jako příloha k žádosti se přikládá:
a)                      A) Zápis z vypouštění, zpracovaný zástupcem krajského úřadu.
b)                      B) Koncepce podpory zajíce polního, zpracovaný plán opatření péče o zajíce polního a způsob vypouštění zajíce polního na běžný rok. Toto bývá největší „kámen úrazu“, ale i když to vypadá, jako vědecká práce, věřte, že se jedná spíše o slohové cvičení na téma, zajíci v naší honitbě. Jedna z variant, jak by to mohlo zhruba vypadat je třeba tato:
 
Myslivecký spolek Dubina z.s.
Statut. zástupce ing. Jan Vrba
Kocanda 36.
262 42 Blatná
IČ 12345678
 
Koncepce podpory zajíce polního, plán opatření a způsob vypouštění v roce 2019
 
V českých zemích, podobně jako v ostatních částech Evropy došlo v osmdesátých letech minulého století, vlivem strukturních změn v zemědělské krajině, k radikálnímu poklesu stavů drobné zvěře. V naší oblasti pak především bažanta obecného, koroptve a zajíce polního. Naše honitba, která je dlouhodobě myslivecky obhospodařována Mysliveckým spolkem Dubina se rovněž s tímto problémem již řadu let potýká. Především však máme na zřeteli, že i přes nepříznivé současné podmínky, musíme stále dbát o to, abychom zajistili trvale udržitelnou a reprodukce schopnou populaci v honitbě chovaných druhů.
Zajíc polní patří podle zákona o myslivosti mezi druhy, pro které jsou v honitbě stanoveny minimální a normované stavy zvěře. Uživatel honitby je tedy povinen zajistit trvalý výskyt druhu a udržet jeho početnost mezi minimálním a normovaným stavem.
MS Dubina začal v loňském roce činit v mysliveckém managementu dlouhodobé koncepční kroky, jejichž cílem je do budoucna stabilizovat početnost zajíce polního v honitbě, popřípadě zvýšit jeho stavy. Snahy MS Dubina se v rámci svých možností zaměřily na níže uvedené okruhy.
 
Lov zajíce polního
S ohledem na snahy MS Dubina o obnovu a zvýšení populace, není zajíc polní v honitbě dlouhodobě lovecky obhospodařován.
 
Biotop
MS Dubina se snaží o zlepšení podmínek v honitbě v podobě zakládání políček pro zvěř. Cílem je eliminovat snížení potravní nabídky, popř. krytu po sklizni a zároveň zpestřit nabídku pěstovaných plodin. V posledních několika letech pravidelně obhospodařujeme tři políčka pro zvěř, která jsou rovněž součástí žádosti o poskytnutí příspěvku.
S ohledem na souhlas a zájem vlastníků pozemků se snažíme o výsadbu plodonosných dřevin a keřů na neobdělávaných pozemcích, za účelem zvýšení potravní nabídky a krytu v krajině. V letošním roce bylo rovněž zhotoveno 8 krmelců pro drobnou zvěř a 6 napajedel v místech, kde především v letních měsících bývá nedostatek vody. I příspěvky na tato nová myslivecká zařízení jsou součástí žádosti.
 
Tlumení predátorů
Zvýšený predační tlak způsobuje v nevhodných biotopových podmínkách zvýšený rizikový faktor pro existenci a zvýšení stavů drobné zvěře. Proto se všemi dostupnými prostředky, které vyplývají ze zákona o myslivosti, snažíme v honitbě udržovat stavy predátorů na únosné míře.
MS Dubina v minulých letech zakoupil a instaloval dvě betonové odchytové nory, pro zvýšení efektivity lovu. Ovšem naším cílem není úplné vyhubení predátorů, neboť si samozřejmě uvědomujeme, že i oni mají v ekosystému svou nezanedbatelnou úlohu, zdravotní policie.
 
Vypouštění zvěře do honitby
V souvislosti s nízkými stavy zajíců v našem regionu, jsme se v letošním roce rozhodli posílit naši divokou populaci o novou krev mladých zajíců zakoupených od Spolku chovatelů zajíců v Čechách a na Moravě. Díky nastavené podpoře Ministerstva zemědělství naše náklady budou vcelku přijatelné.
Náš záměr byl vypustit 20 zajíců polních v oblasti Hůrka, kde se u nás zajíci nejhojněji vyskytují. Předpokládáme, že postupnou expanzí v dalších letech by bylo možné současný stav divoké populace vylepšit. Aby tento počin nebyl pouze jednorázový, uvažujeme o vypouštění i v následujících nejméně dvou letech.
Zajíci byli dovezeni chovatelem Jiřím Novákem, který je členem SCHZ v přepravních bednách. Věk zajíců je 3 až 4 měsíce a poměr pohlaví 1:1. K zajícům byl doložen veterinární protokol a seznam čísel ušních značek.
V lokalitě zvané Hůrka, byli pak zajíci vypuštěni za přítomnosti zástupce krajského úřadu, přímo do honitby. Vhodný kryt, přítomnost vodního toku a několik mysliveckých políček bude dobrým startem pro naše nové zajíce.
K lepšímu přizpůsobení vypouštěné zvěře na podmínky volné přírody se budeme snažit pomoci atraktivnější potravní a krytovou nabídkou na políčkách pro zvěř a zvýšenou kontrolou predátorů asi měsíc od vypuštění.
 
Na Kocandě 29. 8. 2019
ing. Jan Vrba
předseda MS Dubina
 
Toto je samozřejmě pouze koncept. Každý si ho musí vždy upravit na vlastní podmínky, ale myslím, že s tímto vzorem se už dá celkem dobře pracovat. Doufám tedy, že tento návod je dostatečně srozumitelný.
 
Nejprve je třeba na schůzi MS vůbec rozhodnout, že zajíce vypustíte. Píši to proto, neboť v tomto bývá často největší problém.
Následně je třeba objednat zajíce, nejlépe na e-mail: nemec@razdva.cz nebo achz@seznam.cz (zde přijímáme objednávky pro celou republiku) Součástí objednávky je počet požadovaných zajíců a přibližný termín dodání, název a přesná adresa MS včetně IČ a kontaktní telefon.
Pokud se dohodneme, že vás dokážeme vykrýt ještě v tomto kalendářním roce, nezapomenout toto zanést do plánu Mysl/2 a předběžně kontaktovat příslušný krajský úřad. Například pokud váš požadavek bude na konec července, dáme zhruba 3 týdny dopředu vědět, že zajíci jsou připraveni a vy pak požádáte kraj o termín, kdy bude moci k vám vyslat příslušného pracovníka. Tomuto termínu se pak musíme přizpůsobit.
Zajíce přivezeme, vypustíme, vy připravíte potřebné dokumenty a je hotovo. Není to vůbec složité a ze zkušenosti vím, že pracovníci krajských úřadů, kteří na vypouštění jezdí, vám s případným doladěním žádostí ochotně pomůžou.
 
Pár slov k vlastnímu vypouštění
 
Jak jsem se již výše zmínil, po závazné objednávce na dohodnutý termín zajíce dovezeme. Zajíce jsme schopni dodat většinou od začátku června do poloviny prosince. Je na vás, abyste vytipovali vhodné místo, nejlépe tam kde je zajíců v honitbě nejvíce. Je však nutno přihlédnout i k tomu, aby se zajíci vypouštěli pokud možno přímo do nějakého krytu (remíz, rokle, křoviny, mlaziny na okraji lesa apod). A aby byla, alespoň pro začátek v dosahu nějaká voda (potok, rybník, nebo napajedlo).
Není vhodné pouštět zajíce uprostřed polí. Je potřeba si uvědomit, že je to jejich první kontakt s otevřeným prostorem a blízkost krytu jim dodá více klidu. Bylo zjištěno, že zajíc obývá teritorium o rozloze zhruba 300 ha. Což je v ideálním případě kruh o průměru 2 km. Tato území se samozřejmě různě prolínají a korespondují s reliéfem krajiny. Zajíci využívají přirozené hranice vodních toků, frekventovaných silnic i velkých lesů, či vodních ploch. Někteří zajíci zůstanou v místě vypuštění, jiní expandují dál. Z tohoto důvodu je velmi výhodné, dohodne-li se více sousedních spolků, tak jak se to povedlo v našem kraji pod Třemšínem.
Už několik let každoročně vypouštíme ve spolupráci s MS Bezděkov, Sedlice, Věšín, Rožmitál pod Třemšínem, Vranovice, Bubovice a Vrančice okolo stovky zajíců na rozloze téměř 15 000 ha. Výsledky zde jsou prokazatelné. Především noční monitoring termovizí ukazuje na značný nárůst oproti rokům minulým.
I z tohoto vyplývá další zkušenost, kterou bych chtěl zmínit. Mnohdy se setkávám s požadavkem rozvážet zajíce do více míst v rámci honitby, které jsou od sebe vzdáleny často jen několik set metrů. I když to většinou nikomu moc nerozmlouvám, přesto si myslím, že to nemá žádný smysl. Je to jako když pouštíte ryby do rybníka ze tří stran, stejně nakonec budou všude. Je mnohem lepší vybrat jednu nejpříhodnější lokalitu a sledovat, kde až se nám zajíci následně objeví.
Další diskutovanou skutečností jsou vypouštěcí obůrky. Toto téma je velmi problematické a mohu konstatovat, že po zkušenostech z minulých let je již příliš nedoporučujeme. Nejúčinnější a i přirozenou obranou zajíce je útěk a k tomu potřebuje značnou vzdálenost, aby se mohl po uklidnění situace velkou oklikou znovu vrátit na původní místo. My, kteří ještě pamatujeme hony, jsme to mnohdy mohli vidět na vlastní oči.
Když však skupinu zajíců umístíte do oplocenky, byť s dobrým krytem, nemůžete s jistotou vyloučit, že sem v noci nezavítá liška, kuna, toulavý pes nebo výr. Takový predátor sice může nějaký kus ulovit, ale daleko fatálnější jsou pak následky jeho pohybu uvnitř obůrky a okolo plotu. Zajíci ve snaze uniknout začnou rotovat po obvodu oplocení, jeden pak plaší druhého, doslova se schvátí a ráno je sesbíráte zhaslé.
Možná se nad tím někdo pozastaví, ale věřte, že vycházím ze zkušeností, neboť v minulosti se nám to několikrát stalo. V prvních případech jsme vůbec netušili příčinu tak masivního úhynu, proto jsme požádali o pitvu a výsledek byl vždy stejný - překrvené vnitřní orgány, především játra a prasklé srdce.
Aby byla obůrka v tomto směru bezpečná, musela by mít rozlohu minimálně jeden hektar, raději více. Vzhledem k popsaným zkušenostem proto preferujeme spíše vypouštění přímo do honitby.
Vlastní vypouštění by mělo probíhat v klidu, bez zbytečného křiku a hluku za účasti co možná nejmenšího počtu lidí, určitě by to neměla být atrakce pro celou vesnici. Okolí místa vypuštění by alespoň týden nemělo být navštěvováno pejskaři, než se zajíci trochu usadí. Pokud je to možné, je dobré i na tuto dobu zajistit v této části honitby celkově větší klid.
Jestliže se rozhodnete pouštět zajíce více let po sobě, máme nastaven systém pěti barev ušních značek, který se stále točí tak jako značení matek u včelařů. Letos je barva zelená. Identifikace věku zajíců je pak jednoduchá.
 
Doufám, že jsem tímto článkem dostatečně objasnil všechny položené i nepoložené otázky daného tématu a přispěl tím k širšímu povědomí i mezi vámi. Věřím, že s řadou z vás se setkám i osobně, neboť po několika letech jsme znovu dostali příležitost prezentovat naší bohulibou činnost ve prospěch naší přírody, na výstavě Natura Viva ve dnech 22. až 26. 5. 2019 v Lysé nad Labem.
 
 
Václav Němec
www.zajici.info                                                                                                                                                                                                                                  
vychází v 7:52 a zapadá v 15:58 vychází v 19:24 a zapadá v 10:41 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...