Časopis Myslivost

Květen / 2019

Zbraň mistrů

Myslivost 5/2019, str. 70  Martin Helebrant
Kulovnice CZ 527 v provedení pro tým Mistrů Evropy v lovecké kombinované střelbě 2018.
Asi těžko najdete v portfoliu České zbrojovky Uherský Brod starší zbraň, než je kulovnička CZ527. Tahle hezká, šikovná, ale přitom poměrně nenápadná zbraň, má svoje kořeny ve Zbrojovce Brno krátce po druhé světové válce, kdy bratři Koučtí postavili lehoučkou ZKW 465 v ráži 5,6x35R Vierling. To byla ve své době docela populární ráže, používaná lesnickým personálem k odstřelu drobné škodné zvěře. Náboj měl energii kolem 600 J, používal se často ve vícehlavňových zbraních s lůžkovým závěrem a svým výkonem určitě nevyžadoval nějak extrémně pevnou konstrukci závěru.
ZKW 465 ale byla opakovačka a Koučtí jí dali do vínku sice miniaturizovaný, ale velmi pevný válcový odsuvný závěr mauserova typu, se dvěma masivními uzamykacími ozuby a dlouhým perem vytahovače.
Kulovnička se začala ve Zbrojovce vyrábět v roce 1947, nebyl to úplný propadák, ale ani nijak velká sláva. Obliba náboje zvolna upadala (dnes je beznadějně zastaralý), a tak v druhé polovině 50. let 20. století  došlo ke změně ráže na perspektivnější 22 Hornet. Ten již nabízel k 800 J, se svojí rychlostí kolem 740 m.s-1 byl univerzálnější, ale přitom byl rozměrově „vierling“ velmi blízký. Rekonstrukce tedy byla prostá, mauserův závěr zvýšení výkonu snadno unesl.
Zbraň opět dostala označení ZKW 465, tentokrát ale s přízviskem Hornet. V nové ráži si získala podstatně větší oblibu.
V roce 1966  byla výroba kulovniček převedena z Brna do Uherského Brodu a běžela do roku 1968. Pak nastala tři roky pauza, aby výroba byla obnovena v letech 1971 až 1976. Celkem v Brodě vzniklo 9205 kulovniček ZKW 465.

zahlavi.jpg
 
Náboj 222 Remington vznikl na sklonku 50. let 20. století a byl jedním z prvních amerických sportovních a loveckých bezokrajových nábojů. Měl rychlou střelu (blíží se 1000 m.s-1), plochou dráhu letu a nabízel energii kolem 1500 J.
V roce 1963 se 222 remington stala základem pro novu ráži 5,56x45 NATO, kterou postupně přijaly do výzbroje všechny armády Severoatlantické aliance. Náboj byl následně komercionalizován jako 223 Remington.
Oba náboje se poměrně rychle rozšířily, od roku 1965 náboj 222 Remington vyráběl i vlašimský Sellier & Bellot, a tak není divu, že brzy došlo i na úvahu o dalším přerážování kulovničky.
Nový náboj se do systému kulovničky rozměrově vešel a závěr vyhověl i pevnostně. Proběhly i další drobné rekonstrukce zásobníku (222 Remington neměl okraj) a záchytu zásobníku, který se přesunul na pravou stranu zásobníkové šachty.
 
Upravená zbraň dostala označení ZKB 680 Fox a její výroba začala v roce 1971. Ukázalo se, že kulovnička je s novým nábojem velmi přesná, ale odbyt byl hnán především exportem. Ukázalo se, že mnoho zákazníků zůstává věrných náboji 22 Hornet a na ten byla ZKB 680 zpětně rekonstruována. Výroba běžela do roku 1979, pak byla přerušena a obnovila se v roce 1983, aby skončila na přelomu let 1989 a 1990. Ale to pořád ještě nebyl konec příběhu.
Lehká kulovnička, „malý mauser“ jak se ji občas také říkalo, byl natolik svůdný koncept, že se v Brodě rozhodli ji ve svém portfoliu zachovat, ale s širší nabídkou ráží. Proto se rozměrově upravil závěr.
Upravená zbraň dostala označení CZ 527 a do výroby vstoupila napřed v rážích 22 Hornet, 222 Remington a jako novinka také 223 Remington. Začátek výroby v roce 1990 plynule navázal na poslední ZKB 680.
V roce 1992 se kulovnička dočkala i nového spoušťového mechanismu s napínáčkem francouzského typu, tj. s jedním spoušťovým jazýčkem. Jeho autor, B. Brožek, se nechal inspirovat mechanismem z kulovnice CZ 531, který se následně uplatnil i u kulovnic řady 550.
Nová kulovnička se dočkala celé řady lehkých ráží. K její úspěšnosti určitě přispělo i provedení v ráži 7,62x39 – známý sovětský náboj vz. 43, lidově „samopalák“. K ní se druží rychlé 221 Remigton Fireball, 17 Remington, 204 Ruger (až 1230 m.s-1) a 17 Hornady Hornet. V poslední době pak přišla vynikající ráže 6,5 Grendel a jen o něco později čím dál populárnější 300 ACC. Obě jsou ráže středního balistického výkonu, ale s vyladěnou balistikou a zastavovacím účinkem.
Nabízí se verze s těžkou hlavní i jako krátká karabina, pažbená v plastu, překližce i dřevě, s americkou pažbou, s bavorskou pažbou, s terčovou pažbou. Existuje i levoruká verze. V portfoliu České zbrojovky asi není jiná zbraň, která by měla tolik sériových variant. K tomu se přidávají speciální edice jako Ebony nebo Night Sky.
 
České družstvo loveckých sportovních střelců střílí s CZ 527 již od roku 2000. Již tehdy to sice byly „remingtony“, ale ještě pořád to byly v podstatě jen vyladěné lovecké zbraně.
Když v roce 2018 družstvo České republiky zvítězilo fenomenálním způsobem na mistrovství Evropy v lovecké kombinované střelbě, uvědomil jsem si při studiu výsledků, že Češi byli asi jediným družstvem, kde opět všichni střelci stříleli stejným typem kulové zbraně. Ano, je to pořád ta CZ 527, ale je upravená a vyladěná.
Tyto zbraně upravila pro sportovní loveckou kulovou střelbu Česká Zbrojovka. Požádal jsem proto otce většiny těchto zbraní, Víta Sedláka z České zbrojovky, o možnost seznámit se důkladněji s úpravami těchto sportovních speciálů a Martina Šlechtu a Tomáše Staňka o možnost prozkoumání a nafocení jejich zbraní.
 
Šlechtovnice – slangový výraz pro sportovní speciál pro loveckou kulovou střelbu. Zbraň je postavená na základě kulovničky CZ 527 a jméno získala po sportovním loveckém střelci Martinu Šlechtovi, který s ní získal celou řadu mezinárodních úspěchů. S dalšími kusy takto upravené zbraně střílí mimo jiné členové českého reprezentačního družstva v lovecké kombinované střelbě.
Je to zvláštní, ale tato edice zbraní nemá oficiální jméno. Její kořeny ale sahají někam na přelom let 2008 a 2009, kdy vnikla první „šlechtovnice“ (podle vzoru kulovnice).
Základem je standardní systém CZ 527 v ráži 223 Remington, s těžkou varmintovou hlavní. Systém je ovšem skládán s pečlivým, ručním dolícováním jednotlivých dílů. Na něj navazuje závěr. Je opět doladěn přesně na míru pouzdru závěru a pečlivě je nastavena závěrová vůle.
U dnešních „šlechtovnic“ je závěr kroužkovaný a pokrytý vysoce odolnou povrchovou ochranou DLC. Ukazuje se, že je to nejlepší cesta, jak dosáhnout velmi hladkého chodu závěru, o odolnosti proti korozi nemluvě.
Nestandardní je úderník a bicí pružina. Pro zkrácení zámkového času byl zkrácen chod úderníku a byla přidána pružina s vyšší tuhostí. Kratší zámkový čas se odráží příznivě v přesnosti. Každé zamíření totiž kolísá a čím kratší zámkový čas, tím snáze střelec odpálí výstřel ve chvíli, kdy hlaveň kolísá ještě pořád v rozmezí středu terče.
Hlaveň je těžká, válcová, o průměru 22 mm, pochází z modelu Varmint a je dlouhá 65 cm. Je kovaná za studena a jedná se o standardní hlaveň ze sériové produkce. Přesto, s dobrým střelivem, dosahuje zbraň při mířené střelbě s podporou rozptyl hluboko pod jednu úhlovou minutu. Ohledně trvanlivosti – zbraň M. Šlechty má nastříleno přes 5000 ran, zatím bez zjištěného zhoršení přesnosti.
Spoušťový mechanismus je v základu sice standardní, ale nejde o mechanismus používaný od roku 1992. Na závodní verzi CZ 527 se totiž podařilo naroubovat spoušťový mechanismus z kulovnic řady CZ 557.
I on je postavený na principu zrušení podpory spoušťové páky místo na jejím silovém vysouvání ze záběru s nosem úderníku. Tenhle typ spoušťového mechanismu lze vysledovat až ke kulovnicím ZG47 a jejichž autorem byl O. Galaš. Jeho koncepce tzv. „rychlospouště“ daleko předběhla svoji dobu a díky svojí seřiditelnosti je pro sportovní, přesnou střelbu obzvlášť vhodná.
V provedení aplikovaném do závodních CZ 527 (a sériového provedení CZ 527 MTR) umožňuje přesnou regulaci všech klíčových hodnot spoušťového mechanismu. V praxi pak tkví úspěch v pečlivém leštění jednotlivých kluzných ploch do zrcadlového lesku, ve výměně pružin a v celkovém seřízení.
Mechanismus umožňuje nastavení velmi nízkých odporů spouště při plném zachování bezpečnosti zbraně. To samé platí o kroku spouště a jejím propadu. Kulovnice Martina Šlechty má prakticky bodovou spoušť s odporem 136 gramů. Kolísání odporu při 10 měřeních nepřekročilo 2 gramy. Tomáš Staněk má spoušť o něco tvrdší, ačkoliv ne o mnoho. Obecně lze říci, že střelec si může nechat nastavit spoušť podle vlastní potřeby a že nastavení je stálé a precizní.
Pažba se vyrábí majiteli na míru, ale základní rysy jsou vždy stejné. Materiálem pažby je klasický ořech. S ohledem na nepříliš vysoký výkon náboje není nutné ukládat systém do speciálních bloků nebo pryskyřičného lože, stačí kvalitně udělané klasické uložení do dřeva pažby. Základní koncepce je přímá pažba s otvorem pro palec, tzv. thumbhole. Lícnice je přímá a táhne se až k matici závěru.
Délka pažby i umístění otvoru pro pažbu je individuální, na míru střelci. Botka kombinuje duralový základ s povrchem z černé pryže, s výrazným dezénem horizontálních rýh je svisle posuvná.
Hlaveň je samozřejmě plovoucí. Volný prostor kolem hlavně je poměrně značný a pod hlavní je rozsáhlá dutina, která napomáhá relativně rychlému chladnutí hlavně.
Předpažbí má pravoúhlý profil s oblými rohy. Rovná spodní plocha je stabilní, pokud můžete předpažbí o něco podepřít, svislé boční plochy stabilizují zbraň dobře při stabilizaci zbraně o boční opěru – svislou pevnou nebo volnou tyč.
Hluboké vybrání bočních ploch umožňuje pevný a jistý úchop a současně odlehčuje zbraň. Téměř úplně svislá pistolová rukojeť dává střelci možnost pevného a jistého zapření zbraně do ramene s minimálním silovým působením prstů. To omezuje riziko strhávání. Zbraň nemá poutka na nosný řemen ani na střelecký popruh.
Zásobník je shodný se standardní CZ 527, jednořadý, s kapacitou 5 nábojů. Dno zásobníku je v mohutné pažbě trochu utopené. Záchyt zásobníku je na pravé straně zbraně. „Kdesi uvnitř“ pažby je uložená vlastní páčka záchytu závěru, je shodná se standardním dílem. Ale protože pažba je výrazně rozměrnější, je na pravé straně pažby pravoúhlé kovové tlačítko, které skrytou páčku záchytu ovládá.
Pojistka je na pravé straně pouzdra závěru za zadním můstkem a je stejná jako u sériové CZ 527. Odjišťuje se směrem dozadu, po odjištění se pod hmatníkem pojistky odkryje červená tečka. Zajistit lze pouze při napnutém bicím mechanismu.
U kulovnic Martina Šlechty a Tomáše Staňka mě překvapil tvrdý chod pojistky, jako kdyby puška opustila tovární bránu teprve včera. Na přímý dotaz mi oba řekli, že tohle jsou sportovní speciály, u kterých se pojistka moc nepoužívá. Nabíjí se na střelišti a při přerušení střelby se vybíjí. Zbraň tedy sice pojistku má, ale ta navzdory tisícům výstřelů chodí skoro jako nová.
Zbraně nejsou z výroby osazeny žádnými mířidly, pouze přední a zadní můstek nesou rybinové drážky pro násuvnou montáž. Ta je tvořena dvěma dvojdílnými objímkami, které nesou zaměřovací dalekohled Meopta ZD 6-24x56 RD.
Zaměřovače mají „cvakací“ svislé i vodorovné stavítko s krokem ¼ úhlové minuty (asi 7 mm na 100 metrů), od 25 metrů do nekonečna stavitelnou paralaxu a speciální záměrnou osnovu, která umožňuje odhad vzdálenosti k cíli.
Tyto zaměřovače, respektive jejich záměrná osnova, jsou podobný „závodní speciál“, jako celá zbraň. Zaměřovač má možnost přisvícení záměrné osnovy. Jednoduché dvojdílné kroužky, upínané mincí dotahovanými šrouby, zvolil autor zbraně, konstruktér Vít Sedlák, s ohledem na jejich tuhost a současně jednoduchost.
 
Výsledný speciál asi není úplně pohledný, ale zcela nepochybně je vysoce funkční, a jak ukázalo minulé mistrovství Evropy v lovecké kombinaci, je velice účinný. Dokážu s ním nastřílet i já?
Měl jsem možnost zkusit si střelbu jak z CZ 527 M. Šlechty, tak ze zbraně T. Staňka. Především – oba dva mají jinou postavu než já, takže když jsem zkoušel s Martinovou kulovnicí střílet terč běžícího kňoura, měl jsem potíže se srovnat s osou zaměřovače.
U kulovnice Tomáše Staňka jsem měl potíže ještě větší, je výrazně odlišné postavy.
Lehkou spoušť Šlechtovy kulovnice jsem při střelbě bez opory skoro nebyl schopen ovládat. Tři výstřely z pěti jsem „ukvaltoval“ – odpálil dřív, než jsem byl správně srovnaný s terčem. Prostě jak jsem položil prst na spoušť, tak v podstatě hned dotek odpálil.
Střelba vsedě s oporou pytle s granulátem je něco jiného, tady již „šlechtovnice“ excelovala, ale přesto pro sebe bych si nastavil delší krok a větší odpor. Staňkova zbraň mi z tohoto pohledu byla mnohem bližší.
Výsledky z obou zbraní byly podobné – limitujícím faktorem byla moje střelecká zdatnost, nikoliv zbraň (jak mi ostatně názorně později mnohokrát oba Páni střelci předvedli).
Lze se závodním speciálem chodit na lov? Nepochybně ano, ale v takovém případě je třeba respektovat omezení daná ráží. Pro lov také zbraň handicapuje absence poutek na nosný řemen.
„Šlechtovnice“ je zatím vrcholem vývoje zbraně, která se v Česku, resp. na Moravě vyrábí již přes 70 let.
Ing. Martin HELEBRANT
Za spolupráci při zpracování tohoto článku děkuji pp V. Sedlákovi, M. Šlechtovi a T. Staňkovi, bez jejich trpělivosti s mými dotazy by článek nevznikl.
 
 

vychází v 7:52 a zapadá v 15:58 vychází v 19:24 a zapadá v 10:41 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...