Časopis Myslivost

Myslivecké zábavy 06 / 2004

Zvěř a lov v díle Williama Shakespeara

(ke 440. výročí narození)  Doc. Dr. J. Kovařík, CSc.
    Zatímco Shakespeare jako člověk zůstal téměř neznám, jeho tvorba byla zkoumána a vykládána z nejrůznějších hledisek. Jedním z význačných rysů jeho díla je zasvěcený vztah k přírodě. Je zajímavé, že dosud nebyla věnována pozornost tomu, v jak významné míře se v jeho tvorbě objevuje zvěř a lov. Shakespeare pocházel z venkova, kde měl jistě často příležitost se se zvěří setkat. Dokonce je tradováno, že Shakespeare proto musel opustit domov, poněvadž mu hrozil trest od tamního feudála, sira Thomase Lucyho, v jehož rozsáhlé oboře v okolí Stratfordu prý opětovně pytlačil. Tato domněnka není sice doložena, ale ať je tomu jakkoliv, vynikající znalosti zvěře a druhů lovu včetně sokolnictví svědčí o tom, že Shakespeare se patrně aktivně zúčastňoval lovů anebo jim alespoň přihlížel. Podívejme se tedy, jak se tyto motivy objevují v jeho tvorbě; zmínky o lovu a zvěři jsou téměř na 300 místech jeho díla!
    William Shakespeare je nejslavnějším dramatickým autorem všech dob a jeho hry náleží dodnes ke kmenovému repertoáru každého divadla. V autorově díle se setkáváme Seznamme se nejprve alespoň s několika základními biografickými údaji.William Shakespeare byl pokřtěn 26. dubna 1564 ve Stratfordu nad Avonou. O jeho mládí není zpráv, zato je doloženo, že se v roce 1582 oženil. Není známo, kdy a jak se dostal k divadlu, avšak v roce 1592 již působil v Londýně jako herec a dramatik. V roce 1594 se stal členem nově utvořené a postupně nejvýznamnější herecké společnosti té doby, pro kterou psal svá dramata. O jeho ekonomické situaci svědčí nejen několikeré nákupy nemovitostí v rodišti, ale i to, že v roce 1599 investoval do stavby nového divadla - známé Zeměkoule (Globe) - a stal se jeho spolumajitelem. Po roce 1608 se vrací do Stratfordu a zde 23. dubna 1616 umírá. Zanechává 37 dramat, dvě velké epické básně, slavnou sbírku 154 sonetů a tři menší básnické skladby.
    Povšimněme si nyní hlavních úseků Shakespearovy tvorby. Nejprve vyšla tiskem rozměrná epická báseň Venuše a Adónis (1593). Z téže doby pochází i básnický cyklus Sonety (tiskem 1609), patřící k vrcholům světové lyriky. V ranějším období své dramatické tvorby, v letech 1590 až 1600, psal Shakespeare zejména historické hry (Jindřich VI, Richard III, Jindřich IV, aj.), komedie (z nejznámějších Sen noci svatojánské, Zkrocení zlé ženy, Veselé paničky windsorské, Mnoho povyku pro nic, Jak se vám líbí, Večer tříkrálový) a z tragédií Romeo a Julie. Údobí 1600 až 1608 je věnováno vrcholným tragédiím a antickým hrám (Hamlet, Othello, Macbeth, Král Lear, Julius Caesar, Antonius a Kleopatra, aj.). Závěr Shakespearovy tvorby (léta 1608 až 1612) tvoří romantické pohádkové hry, např. Zimní pohádka, Bouře.
    V našich zemích se Shakespearovo dílo stalo již od minulého století součástí naší národní kultury. Klasickým se stal překlad celé jeho tvorby v přetlumočení básníka J. V. Sládka.

Nejprve o zvěři; Shakespearem jmenovaná zvěř se buď v ději vyskytuje jako realita, "ve skutečnosti", anebo - a to převážně - používá Shakespeare dotyčnou zvěř jako symbolu, v přirovnáních, jako uměleckého prostředku ke zvýšení dramatické účinnosti.

Jelení zvěř
    Jelen či laň jsou uváděni ze srstnaté zvěře, dříve zvané užitkové, nejčastěji a ze zvěře vůbec je předčí svým výskytem v Shakespearových textech jen vlk. Jelení zvěř je citována 22krát. Ve hrách Marná lásky snaha, Zkrocení zlé ženy, Jak se vám líbí se na ni pořádá lov. Zasmějeme se písničce z posledně jmenované komedie, kterou zpívají myslivci (IV. 2.):
    "Kdo jelena střelil, co dáme tomu? Z jelena kůži a parohy k tomu!
    Tož s tancem a zpěvem ho zprovodíme domů!
    Nic ty se na nás nehněvej a parohy se věnčit dej!
Vždyť všichni předci tvoji je nosívali v boji, tvůj otec, děd a praděd, parohy, parohy jako květ."
    Daleko častěji je uváděna jelení zvěř v přirovnáních. Jelen je obrazem rychlosti a statečnosti, krásná žena je přirovnávána k lani. Ale též např.:
    "Co se mne týče, jsem tu jako windsorský jelen a trvám, že nejtučnější v celé oboře." (Falstaff ve Veselých paničkách windsorských).
    "Ať pláče i laň zraněná, však jelen hrá si dále;
    ten musí bdít, ten musí snít - tak světa běh jde stále." (Hamlet).

Srnčí zvěř
    Srnec a srna se vyskytují pouze šestkrát. Jen ojediněle jsou předmětem lovu, častěji se uvádí v přirovnáních, např.: "Zlatem často přístup se koupí; za ně zpronevěří se i lovčí Dianin a nadhání své srnčí." (Cymbelin).

Černá zvěř
    Pouze v Antoniovi a Kleopatře si na ní pochutnávají: "Osm divokých kanců, pečených na celo k snídani, a jen pro dvanáct osob!". Jinak je citována devětkrát jako symbol strašidelnosti (Sen noci svatojánské) a zuřivosti (Antonius a Kleopatra). Král Richard III - který měl ostatně v erbu bílého kance - je ve stejnojmenném dramatu přirovnáván pro svou podlost a vůbec bezcharakternost k divočákovi.

Zajíc
    Slouží jedenáctkrát jako symbol, většinou plachosti a zbabělosti: "Vy jste z báchorky ten zajíc, který škube srdnatě lvy mrtvé za vous!" (Král Jan).

Divoký králík
    Následující dvě ukázky svědčí o Shakespearově znalosti zoologie a způsobu lovu: "Ale až uvidí, panečku, že má opět hřeben vzhůru a v žilách svou bojovnou krev, vylezou jako králíci po dešti a budou všichni kolem něho hopkovat." (Coriolanus). "Tak lapen v síti králík zmítá se." (Jindřich VI).

Medvěd
    Pouze ve hře Zimní pohádka se vyskytuje "ve skutečnosti". Jinak slouží šestnáctkrát jako symbol hrubosti, zuřivosti a ošklivosti (Coriolanus, Král Jan, Sen noci svatojánské, Mnoho povyku pro nic, aj.).

Vlk
    Shakespeare nejčastěji vzpomínaná zvěř (24krát), sloužící jako symbol zla, ohavnosti, podlosti a násilí, např.: "Ty vlku v ovčím rouně, proženu tě." (Jindřich VI). "Ó, vy hradby, jež ony vlky obkličujete, zem pohlť vás, i Athén nechraňte!" (Timon athénský).

Liška
    Další velmi hojnou srstnatou zvěří dříve zvanou škodnou je v Shakespearových textech liška (čtrnáctkrát), symbol lstivosti, falše, ale i zbabělosti: "V tobě není více poctivosti než v honěné lišce." ("Jindřich IV"). "Není šílenost chtít lišku stádu za hlídače dát?" (Jindřich VI). "Tenhle lov je chrabrý jako liška." (Sen noci svatojánské).

Rys, jezevec
    Vyskytují se jen zcela ojediněle, rys jako ztělesnění falše, jezevec jako nadávka (Večer tříkrálový).

Tchoř, lasice
    Shakespeare se o nich sice zmiňuje také jen ojediněle, ale citáty svědčí o jeho zoologických znalostech: "Učiněná tchořice; a celá navoněná." (Othello). "Saju tesknotu z písničky, jako lasička saje vejce." (Jak se vám líbí).

Bažant, koroptev, divoká husa, divoká kachna
    Zvěř pernatá je zastoupena v Shakespearových textech skrovně. Bažant a koroptev jsou citováni pouze na pěti místech; záleží též na překladateli, jak se vyrovnal s originálním názvem "fowl" (ve smyslu "wind-fowl"), tj. lovný kur. Ukázky pocházejí ze Sládkových překladů: ".kteří se bojí výstřelu z pušky víc než jednou postřelená koroptev neb zraněná divoká kachna." (Jindřich IV). "Jejich mysle jsou společným zacházením tak spolu oddány, že se druží svorně jako hejno divokých husí." (Jindřich IV).

Sluka
    Shakespeare se o ní sice zmiňuje pouze třikrát, avšak vždy ve stejném smyslu - "někdo je polapen". Citáty jsou téměř totožné a svědčí o způsobu lovu sluk v těch dobách: "Sluka je u sítě." (Večer tříkrálový). "Tak sluka s okem zápolí." (Jindřich VI).

Holub, hrdlička
    Pokud se týče holuba, nelze vždy z textu rozlišit, zda se jedná o domácího či divokého; ostatně se vyskytuje v nevýznamných souvislostech pouze šestkrát.
    Hrdlička (citovaná pětkrát) znamená něco milého, poctivého. Velmi nelichotivý výrok o mužích pronáší paní Pageová: "Baže, spíše bych našla dvacet chlípných hrdliček než jednoho cudného muže." (Veselé paničky windorské).

Orel
    Nepříznivé hodnocení paní Pageové je ovšem zcela potlačeno, když se hovoří o orlech (dokonce na dvaceti jedna místech textu). Neboť muži, to jsou orli, hrdinští a odvážní. Přesvědčte se sami: "Leč celý král. Hle, orlí skvoucí zrak jak srší blesky vládčí velebností!" (Richard II). Ale orli se vyskytují v ději též "ve skutečnosti", např.: "Když ze Sard táhli jsme, dva silní orli se vrhli na náš přední praporec." (Julius Caesar).

Káně, jestřáb, krahujec
    Ojediněle jsou symboly loupeživosti (např. Richard III, Zkrocení zlé ženy).

Sova, výr, sýček
    U Shakespeara jsou (šestnáctkrát v textu) předzvěstí špatné zprávy, symboly tmy, zármutku a smrti. Např.: "Sem s neblahým tím sýčkem mého rodu, jenž nám a našim nepěl nic než smrt." (Jindřich VI).
    "Věř, sově noc a jitro skřivánkovi tak není vítáno." (Cymbelin). Ojediněle se vyskytují i jako realita, např.: "To sýček, zvolník osudný, jenž dává nejsmutnější "dobrou noc"." (Macbeth).

Havran, vrána, kavka
    Vyskytují se v Shakespearových hrách většinou jako symboly zkázy, záhuby, zániku i jako realita velmi hojně - havran sedmkrát, vrána dokonce jednadvacetkrát, kavka pětkrát. Např.: "Kéž bych jen potkal toho lotra Diomeda! Jako havran bych zakrákal a hlásil neštěstí." (Troilos a Kressida). "Nad nimi černé vrány létají - jich dědici, a nedočkavé již své chvíle." (Jindřich V).

Straka, sojka
    Z ojedinělých zmínek citujeme pro zajímavost: "Je zoufalá, toť straka svéhlavá a slovo rozumné jí neplatí." (Jindřich IV). "Je sojka vyšší tvor, než skřivánek, že její peří má víc barviček?" (Zkrocení zlé ženy).

Přesvědčili jsme se, jak bohatý je Shakespearův rejstřík zvěře a nyní věnujeme pozornost lovu a tomu, co s ním souvisí.

Myslivci, lovci, lesníci
    Vyskytují se jako jednající osoby ve čtyřech hrách. Úryvek z komedie Jak se vám líbí jsme již citovali. Lesník ve hře Marná lásky snaha je nevýznamný. Ve třetím díle hry Jindřich VI vystupují dva hajní, kteří, jsouce na lovu, zajmou bývalého krále Jindřicha, a myslivec, jako doprovod krále Edwarda. Konečně myslivci vystupují též v Prologu ke Zkrocení zlé ženy.
    Samozřejmě v jiných hrách se jednající osoby často účastní lovů, jak se o tom ještě zmíníme. Kupodivu se ve Shakespearových hrách nevyskytují pytláci!

Lokality
    Některé výstupy her Jindřich VI, Sen noci svatojánské, Veselé paničky windsorské (zde je vzpomenuta i hájovna) se odehrávají v oborách a nesčetně scén z dalších dramat se odehrává "v lese". Jako kuriozitu uvádíme název slavné hospody "U kančí hlavy" z prvního dílu Jindřicha V.

Lov
    Ve dvaceti jedna Shakespearových hrách (tady téměř ve dvou třetinách) a navíc v rozsáhlé epické básni Venuše a Adónis jsou zmínky o lovu a to často i vícekrát v téže hře! To nemá obdobu v dramatické tvorbě žádného jiného autora. Lov je popisován buď jako realita, konající se v ději, anebo některý z úseků lovu slouží jako příměr. Lovecké scény se vyskytují opakovaně v Jak se vám líbí, Marná lásky snaha, Cymbelin, dále ve Zkrocení zlé ženy, ve třetím dílu Jindřicha VI, Snu noci svatojánské a v jiných hrách.
    Ve sto devadesáti devíti slokové básni Venuše a Adónis je úchvatně líčen lov na strašlivého kance, známý z antické mytologie; je zde i mnoho dalších loveckých scén a příměrů. V pohádkové hře Bouře je lov zobrazen i jako zjevení duchů. O některých loveckých výjevech se zmiňujeme v našem přehledu při jiných příležitostech.
    Jako symbolu je lovu použito v historických a antických hrách (např. Jindřich V, Jindřich VI, Richard III, Julius Caesar), v tragédiích (např. Othello, Romeo a Julie) i v komediích, např.:
    CURIO: Což abyste šel na lov?
    VÉVODA: Co mám štvát?
    CURIO: Jelena, pane.
    VÉVODA: Štvu stále nejdražšího, jehož mám. Když po prvé jsem spatřil Olivii, já pocítil, že posvěcuje vzduch. Ta chvíle v jelena mě proměnila, a moje vášně, jako lití psi, štvou mě teď napořád." (Večer tříkrálový).

Sokolnictví
    V Shakespearových dobách bylo ještě kvetoucím odvětvím lovu a autor mu též věnoval ve svém díle patřičné místo. Velký lovecký sokolnický výjev je zcela zasvěceně popisován v druhém dílu Jindřicha VI (vystupují zde i sokolníci), o pojmech ze sokolnictví je zmínka např. v komediích Veselé paničky windsorské, Zkrocení zlé ženy, Jak se vám líbí ("Jako vůl má chomout, kůň udidlo a sokol rolničky, tak mužský má své touhy."). Sám sokol je uváděn (desetkrát) v řadě dalších her buď jako realita nebo jako symbol odvahy a statečnosti.

Lovecký pes
    Pes jako takový se vyskytuje v Shakespearových hrách velmi hojně, což je pochopitelné; náleželo mu tehdy přední místo, hned za koněm. Nás zajímají pouze lovečtí psi, kteří byli většinou chováni v psincích a sestavováni do smeček. Je o nich u Shakespeara zmínka na sedmi místech. Zvláště obsáhlé a zajímavé jsou pasáže ve Snu noci svatojánské (kde Tezeus předvádí Hippolytě koncert smečky loveckých psů při štvaní zvěře) a ve Zkrocení zlé ženy.

Zvěřina
    Jako pokrm je uváděna několikrát, např. ve hrách Jak se vám líbí, Cymbelin, Veselé paničky windsorské.

Divý lovec
    Shakespeare se dokonce v komedii Veselé paničky windsorské zmiňuje o staré báji, tradující se v loveckých kruzích evropských národů, totiž o tzv. divém lovci. V této hře patří převlečení záletného rytíře Falstaffa za divého lovce Herna k jedné z nejkomičtějších zápletek.

Shakespearovi děkujeme za jedno z nejhlubších a nejobsáhlejších děl světové kultury. Jeho dílo působí trvale proto, že je po výtce humanistické, líčí pravdivě nejen všechny lidské city a vášně, ale zobrazuje též víru v člověka, v jeho schopnost vypořádat se se zlem. A je to zároveň dílo lidové, určené nejen všem časům, ale i všem čtenářům a divákům. V našem přehledu jsme se snažili přiblížit Shakespearův odkaz zvláště pak myslivcům.

Fotogalerie

vychází v 5:14 a zapadá v 20:58 vychází v 23:21 a zapadá v 9:38 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...