Časopis Myslivost

Myslivecké zábavy 04 / 2005

Můj první lovecký pes

LL
Můj první lovecký pes – německý krátkosrstý ohař, Erik z Českých luhů, si mne vybral sám. Přijala jsem totiž s opravdovým nadšením pozvání do rodiny chovatele, abych si vybrala štěně. Vrh byl překrásný, vyrovnaný, takže jsem měla těžkou volbu, ale osud mi pomohl.


    Štěňátka mne vesele uvítala a moje radost nebrala konce. Jen bylo těžké vybrat si to "pravé". Náhle se přihnal jeden zatoulaný pejsek, hnědák s bílou náprsenkou, odstrčil ode mne své sourozence a doslova mne okupoval. Bylo rozhodnuto: Eriček byl v tu chvíli můj!
    Jeho příchodem do rodiny nastal nový život. Všechno naše bytí a dění směřovalo k výchově a výcviku mého budoucího pomocníka a přítele.
    Den ode dne mne překvapoval svou mimořádnou inteligencí, chytrostí a ochotou splnit každý úkol. Zřejmě zdědil většinu loveckých vloh a navíc životem v rodině získal žádané návyky pro příjemné soužití s lidmi.
    V odborném výcviku rovněž mimořádně vynikal. Během dvou let absolvoval v první ceně, vysoko v bodech, všechny předepsané zkoušky. Svým výkonem na všestranných zkouškách se tehdy zařadil mezi šestnáct nejúspěšnějších ohařů v bývalé ČSSR a mohli jsme se zúčastnit Memoriálu Karla Podhajského. Byl mimořádný nejen v práci, ale i v běžném životě.
    Erik byl temperamentní pes a často překvapil, jak mu to myslelo. Mnohdy i v situaci naprosto neobvyklé. Dokázal velmi rychle zaujmout stanovisko, aby napravil, co nechtěně zavinil. To jsme s ním často zažili. Tak například: jednou při hře se psím kamarádem málem porazil kolemjdoucího pána, kterého však pohotově zachránil před jistým pádem do bláta tím, že se bleskurychle postavil těsně před něj a svým statným tělem ho podepřel, aby neupadl na zem. Stejně výborně se zachoval, když moje stará maminka upadla na zahradě a nemohla vstát. Nikdo z nás při tom nebyl, jen Erik, který okamžitě přiběhl na pomoc. Matku podlezl a podepřel svým tělem, aby se mohla zdvihnout.
    Když jsem vážně onemocněla a byla upoutána na lůžko, nehnul se ode mne, hlídal všechno dění kolem. Dokonce mne bránil i proti ošetřujícímu lékaři.
    Erik nás opustil ve věku nedožitých šestnácti let. Ale v duchu stále s námi žije. Moc, moc vzpomínáme, byl výjimečný!

Fotogalerie

vychází v 7:34 a zapadá v 17:54 vychází v 0:48 a zapadá v 16:13 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...