Časopis Myslivost

Myslivecké zábavy 04 / 2005

Pád ze žebříku a třínohá liška

B. SÝKORA
Měli jsme ve sdružení nového myslivce, tak středních let. Předtím dělával honce a nyní složil zkoušky a střílel s námi. Rád se procházel po honitbě, díky čemuž poznal celé okolí. Také poctivě krmil a když začínal, postavil na spodní části louky u dubu žebřík z nařezaných slabých stromů břízy. Nebyl moc pevný, ale prozatím stačil.

Jednou mě tento myslivec navštívil a řekl, že dostal pozvání na hon do sousední honitby, abych šel s ním. Začátek honu byl ve dvě hodiny, ale my jsme vyšli hned v poledne, abychom si prohlédli východní část naší honitby. Prošli jsme "Jesení", vyšli na cestu spojující sousední ves a mířili jsme k jednomu stromu. Kolega mi povídá: "Již jako adept jsem zde udělal žebřík, abych mohl pozorovat zvěř. Máme do začátku honu dost času, já si vlezu na chvíli za žebřík a ty mě počkej tam na tom pahorku." Koukám, kolem žebříku je mokrá půda a rytí od divočáků. Byla zde znát i slabá pěšina vychozená od zvěře.
    Už jsem na pahorku a vidím, jak můj kamarád leze na žebřík, opřel se o vyšší příčky a čekal. Den byl myslivecky příznivý, bez větru, jen tu a tam zazpíval ptáček a dále nic - prostě myslivecká pohoda. A tu najednou jsem z pahorku viděl, jak z nedalekého selského lesíka vyběhl divočák. Toho zahlédl i kolega na žebříku. Divočák směroval skoro k němu, snad do toho kaliště. Bylo to pro kolegu vzrušující. Aby mohl divočáka dobře střelit, bylo třeba, aby vystoupil na žebříku o příčku výše. To ale neměl dělat! Starý žebřík byl zpuchřelý, takže příčka se zlomila a milý myslivec spadl na zem právě v době, kdy divočák běžel kolem. Oba se lekli, nic se nikomu nestalo a divočák co nejrychleji odběhl. Když jsem se pak s kolegou sešel na pahorku, hned mi vykládal, že ten divočák byl tak blízko, že slyšel jeho funění.
    Šli jsme spolu na sraz honu do blízké honitby. Hon byl na polích vedle panského lesa a potom ještě v malých lesících. Nájemcem byl rolník z malé dědiny a honitba byla převážně v polích. Po zahájení jsme nastoupili, ale zajíců mnoho nebylo. Zlí jazykové během honu vykládali, že nájemce honitby má raději flintu než pole. Ale nájemce během ploužení halasně hlaholil: "Jen počkejte až přijdeme do Doubravice, tam si vystřelíte."
    Doubravice byl takový středně velký obecní lesík, obklopený stráněmi. Tak byla Doubravice skoro obřadně obstoupena a nájemce připomínal: "Možná, že tady bude i liška!" Každý z myslivců byl nedočkavý, jak to bude běhat z lesa a každý se těšil, jak si vystřelí. Zajíců bylo v Doubravici skutečně dost. Honci je vyháněli z pelechů a halekali: "Zajíc dolůůů, zajíc nahorůůů!" Rány padaly a psi přinášeli zajíce. Vtom někdo zakřičel: "Liška!" A liška skutečně ubíhala do spodní části Doubravice, kde stál nájemce honitby. Ten si ji rychle změřil a vystřelil. Liška udělala kotrmelec a zůstala ležet na místě. Nájemce si pro ni došel, přinesl ji na své stanoviště a ještě nechal hon krátce probíhat a pak jej odtroubil. Všechno to v něm hrálo - střelil lišku. To bude na výřadu hlaholu, a také bylo.
    Myslivci se scházeli. Každý nesl jednoho nebo dva zajíce, taktéž honci, a každý se těšil, až bude moci vyprávět jak svého zajíce střelil. Ale málokdo se dostal ke slovu. Celé setkání na stanovišti ovládl nájemce honitby. "Tak je to už má třiadvacátá liška!" A aby tomu dodal důraz, vykládal kdy a jak kterou střelil. Mladí myslivci poslouchali s otevřenou pusou - ale ti starší si mysleli své, neboť jeho mysliveckou latinu znali již z dřívějších honů. "Ten lišák mi nadělal škody, a možná i v kurníku." A protože neměl u sebe provázek, prořízl lišákovi jeden zadní běh a do něho vsunul druhý, aby pak mohl lišáka pověsit, a pohodil ho na metr dřeva, který byl vedle.
    Potom se začali chlubit i ostatní střelci a hlásili kolik mají střeleno zajíců. Myslivecký hlahol v Doubravici nebral konce a nájemce pořád jenom mluvil o tom, jak před chvílí střelil toho lišáka. To asi svázaný lišák položený na metru dřeva již dále nemohl poslouchat - najednou sebou hodil, skočil na zem do jehličí a rychle pádil do blízkého houští. Velmi dovedně se přitom odstrkával zadními svázanými běhy, až zmizel v houští. A najednou byla nálada na bodu mrazu. Tolik střelců pohromadě, tolik zkušeností, lišáka mají svázaného na metru dřeva a on jim ještě uteče!

Fotogalerie

vychází v 7:31 a zapadá v 17:58 vychází v 23:33 a zapadá v 14:57 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...