Časopis Myslivost

Myslivecké zábavy 04 / 2005

V Polabské nížině

Jan LEFKÝ
V loňském roce oslavil kamarád a výborný myslivec Karel Schoř krásné životní padesátiny. Chtěl bych se s vámi podělit o nevšední zážitek, který jsem přesně před dvěmi lety společně s tímto kamarádem prožil a dal jsem mu název V Polabské nížině.

V létě 2002 mě pracovní povinnosti zavály do Ústí nad Labem. Celá oblast byla velmi postižena rozsáhlými záplavami a řeka Labe ukázala, že není jen krásnou a romantickou, ale že umí svou silou napáchat spoustu škod materiálních a způsobit mnohá lidská neštěstí. V takové situaci a atmosféře napětí jsem pracoval s kolegou Michalem ve známé ústecké firmě a spolupracovali s námi i místní zaměstnanci. Jak už to v životě chodí, vždy se najdou lidé stejně naladění nebo se společným zájmem, ba co víc se společným koníčkem. Tou náhodou byla skutečnost, že jsem potkal hned dva výborné myslivce a tehdy jsem netušil do jaké míry ovlivní přesně do roka a do dne můj následující život v podobě báječného a opravdového přátelství.
    I když žijeme zhruba tři sta kilometrů od sebe, pracovní povinnosti nám přesně po roce umožnily další setkání a to způsobilo přátelské posezení s Karlem a jeho milou ženou Evičkou. Vzpomínky na lovecké zážitky a spousta příjemného povídání vyústily v pozvání na lov muflona do oblasti Českého středohoří, kde je Karel členem honebního společenstva a kde má svoji chalupu. Takové nabídky se neodmítají, zvláště když se jedná o zvěř, kterou jsem ještě nikdy nelovil. Čas byl nekonečný, já se těšil, doma dělal přípravy a studoval život zvěře, o které jsem měl jen základní informace. Konečně přišel měsíc srpen a termín dohodnutý k mému příjezdu. Vše zabaleno, odnáším tašky do auta, na rameni kulobrok uložený v novém pouzdře. Vchodové dveře, divné lupnutí přezky u pouzdra a pád zbraně na podlahu. Zběžnou prohlídkou se zdálo být vše v pořádku. Tak uložit, a jede se. Cesta byla rychlá a klidná, něco málo po třech hodinách jízdy jsem si srdečně tiskl ruku s kamarádem Karlem. Příjezd do nádherné krajiny, kde končí polabská nížina a vzpíná se úpatí Českého středohoří byl impozantní. Zvláště po příjezdu na chalupu, kde nás vítala pozorná a pohostinná Karlova žena. S mojí Maruškou si hned porozuměly a tak jsme brzy stočili hovor na myslivost, ale především na muflony. V podvečer jsme jeli navštívit hospodáře a předsedu HS, kde jsem Karlovou zásluhou získal povolenku k lovu rozšířenou o zvěř černou, škodnou a srnce I. věkové třídy. Byla mi určena lokalita a posed, kde mohu lovit a kde mě nikdo nebude rušit. Byl jsem v tu chvíli šťastný a těšil se na první čekanou. A to jsem ani v nejmenším netušil, co mě čeká. Po příjezdu na chalupu jsem vyndal kulobrok z pouzdra, cvičně jsem zalícil a v ten okamžik mě polilo horko. Puškohled mířil úplně jinam než zbraň. To ten pád před odjezdem. Podal jsem zbraň Karlovi a svěřil se mu, co se mi přihodilo. Půjdeš střílet s mým kulobrokem, zněla jeho blesková odpověď. To se mi ale nelíbilo, protože mu začala dovolená a měl sám spoustu loveckých příležitostí. Ale bylo rozhodnuto. Večer jdeme na čekanou, krátká jízda autem a již stoupáme pěšinkou přes vojtěšku k okraji lesa, který tvoří rohový výběžek do polí. Přímo na tom rohu je postaven vysoký a krytý posed pro dvě osoby. Tiše na něj usedáme a prohlížíme okolí. Je z něj nádherný výhled do všech stran, zejména po mé levici do hluboké enklávy zabíhající asi sto padesát metrů do sousední hrany lesa, která postupně uhýbá dále doprava a tvoří takové zvláštní zákoutí. V tuto chvíli jsem ještě netušil, jaké místo mám přiděleno od kamaráda Slávka. Slunce končilo svou pouť za konturami kopců romantického středohoří a do kraje padal soumrak. Vpravo vyšel do jetele srnec, bral paši a opatrně postupoval dolů svahem. Byl to škůdník a rád bych ho ulovil, jenže přijel jsem za jiným cílem. Po chvilce zaregistruji pohyb v pokraji stěny lesa enklávy a již poznávám slabou lišku. Ta přebíhá na patnáct kroků, zřetelně kulhá na pravý zadní běh a i ta je puštěna svému osudu. Tu zaslechnu zvuk připomínající úder dvou suchých větví o sebe. Po chvilce další a další, ale již zřetelněji a mnohem blíže. Karel mě upozornil, že to jsou mufloni a jejich časté hrátky. Než jsem si vše stačil srovnat v hlavě, na spodní hraně enklávy vyšla tlupa muflonů. Bedlivě jsem je sledoval a pozoroval při pastvení. Karel mi stále tiše vysvětloval chovné, či nechovné znaky sledované zvěře. Byl jsem v sedmém nebi. Tlupa, asi dvacet kusů, se stále při pastvení pohybovala, ale berani byli ve středu, chráněni těly muflonek a muflončat. Náhle se tlupa seřadila vedena zkušenou, starou muflonkou a zatáhla kvapem do zadní stěny lesa. Během pěti minut slyším opět již známé údery toulců a blížící se mekání. To přicházela na pastvu druhá tlupa mufloní zvěře, ale mnohem početnější. S přibývajícím stmíváním se zhoršila viditelnost, ale tlupa přišla až na vzdálenost dvaceti kroků a viděl jsem nádheru, o které jsem ani nesnil. V tlupě bylo šest beranů, svou výškou a hmotností polovinou komory převyšovali ostatní. A to, co měli na hlavách, bylo neuvěřitelné. Jeden mě obzvlášť zaujal bílou skvrnou velikosti dlaně na pravém toulci tak patnáct centimetrů od pučnice. Byla to nádherná podívaná trvající asi deset minut. Jak tlupa náhle přišla, tak i náhle odešla. Ještě plni dojmů tiše sedíme, když vlevo za zády uslyším zřetelné zafunění. Pomalu se otáčím a vidím dva lončáky. Karel do mě drcne kolenem a ukazuje na druhou stranu, kde ve vojtěšce buchtují tři selata, a říká: "Střílej!" Zamítavě kroutím hlavou a říkám, dokud neulovím berana, tak na tomto posedu nepadne výstřel. Tiše opouštíme posed a doma manželkám sdělujeme hluboké dojmy z první čekané. Celý zbytek večera a před spaním se mi vtírá trpká myšlenka na poškozenou montáž puškohledu.
    Budík zazvonil v půl třetí do ticha teplé a jasné noci plné hvězd. Karel mě vítá voňavým šálkem čaje a lehkou snídaní. Odjíždíme a v krátké době ještě za úplné tmy usedáme na náš posed. Musím ještě podotknout, že vždy s námi jede fenka Mija, která je odložená u žebříku posedu s povelem "zůstaň". S úctou a obdivem se skláním před vytrvalostí a poslušností tohoto teriéra, vždyť zvěř kolem ní přecházela ve vzdálenosti někdy jen několika metrů a ona se ani nepohnula. S přibývajícím světlem, krátce po půl páté, jsem zaslechl údery toulců a po chvilce vyšla na pastvu tlupa muflonů, asi dvacet kusů, a v ní bylo asi sedm velmi slušných beranů. Tu se od spodního rohu enklávy vynořila mladá daněla a začala se pást. Když se přiblížila k tlupě, vodící muflonka ji odháněla, ta se ale nedala a obcházela tlupu stále dokola. Mufloni se pozvolna vytráceli do zadní stěny lesa. Ještě neodešel poslední kus a na scénu přicházela z horního cípu lesa skupina asi dvaceti kusů, krátce se pásla a vtom za mými zády za velkého praskotu vychází další tlupa, ve které mě zaujalo hned několik zajímavých, ale především odstřelových beranů. Byli ve vzdálenosti padesáti metrů, beru do rukou kozlici a sleduji zvěř v puškohledu. Tu cítím Karlovu ruku na rameni a slyším: "Ještě nestřílej, přijdou další". Opět zvěř zatahuje, na hodinkách je pět hodin patnáct minut. Na dvou čekaných jsem měl možnost sledovat pět tlup muflonů. Z rozjímání mě vyruší pohyb zvěře v horní části enklávy, ve které dalekohledem rozeznávám šest kusů daňků, z toho čtyři skvrnité a dva černé. Vpravo se opět paství náš starý známý škůdník srnec. Je šest hodin, tiše opouštíme posed a vracíme se domů. Cestou hodnotíme a posuzujeme, co jsme viděli a já musím tisíckrát děkovat Slávkovi za takové místo, které mi k lovu určil. A protože bylo pondělí, Karel mi nabídl, abychom navštívili v blízkém městě známého puškaře, co by se dalo provést s mou poškozenou zbraní. Pan Černý nás mile přivítal a slíbil, že za hodinu si můžu přijít. A skutečně. V určenou dobu byl můj kulobrok opravený. Jeho syn s námi jel na střelnici, na kterou měl oprávnění ke vstupu, zbraň jsme vyzkoušeli a má dušička byla opět jako v bavlnce. Jen kdyby už byl večer a já byl na vytouženém posedu.
    Bylo to nekonečné, ale dočkal jsem se. Opět jsme zasedli a s napětím očekávali zvuky tak typické pro příchod zvěře. Vpravo do vojtěšky vyšla srnčí šmolka a vytrvale sledovala Karla. "Myslí to s tebou vážně," šeptám kamarádovi, "zamávej jí kloboukem." Přesto, že to udělal, ona nijak nereagovala a ještě se začala přibližovat. Připravil jsem foťák a dvakrát ji vyfotil. Až po druhém cvaknutí odskočila. Pěkně nás rozesmála s tou svojí zvědavostí. A opět vyšel náš známý škůdník. Vtom zahlédnu vlevo ode mě v horní enklávě rychlý pohyb. Dalekohledem poznávám berana, úplně samotného, který se poklusem přibližoval k našemu posedu. Sleduji ho v puškohledu a slyším Karla: "Je čtyřletý, odstřelový a já ho viděl, je krásně vybarvený s tmavou kresbou obličeje a pěknými tmavými toulci." Na šedesát kroků se zastavil, hrot puškohledu jsem měl za lopatkou. Karlova ruka na mém rameni a šeptá: "Ještě počkej, přijde blíž." Nepřišel, ale klidným klusem odběhl za mě do spodního koutu enklávy. Byl jsem rozladěný. Diana se musela urazit. Takhle naaranžovaného berana a my ho pustíme jen tak. Pak se při stmívání náhle objevuje tlupa se šesti nádhernými berany a nechyběl ani ten s bílou skvrnou. Krátké pastvení, krásná podívaná a tichý odchod domů. Tam nás manželky očekávaly v nočních košilkách na zahradě chalupy a ptaly se, jak jsme dopadli. Žertem jsem prohlásil Karla za ochránce a chladil žízeň Zlatovarem z jeho vynikajícího sklípku. Myslel to dobře.
    Vždyť jsme byli teprve na třetí čekané a celý týden dovolené před sebou a již jsme toho tolik viděli. Dopřával mi, abych si to opravdu vychutnal. Byl jsem mu za to opravdu moc vděčný a vážil si nesmírně jeho přátelství. V tu chvíli jsem nenalézal slov, jak mu za to poděkovat.
    A je tu zase ráno. Moc jsem toho nenaspal, jen tiše snídáme a po krátké cestě opět usedáme na posed. Oběma nám hlavy padaly únavou a sem tam jsme usínali. Jenže toto ráno bylo zvláštní. Je již pět hodin a stále se nic neděje. Les mlčel hlubokým tichem, ani ten škůdník se neobjevil. Až v pět třicet jsem zaslechl prasknout větvičku vlevo za zády. Pomalu se otáčím a vidím dlouhý ryj bachyně a za ní se tlačí ještě jedna asi padesátikilová. Rozběhnou se od lesa do polí následované osmi selaty za plného světla. Během pěti minut v téže stopě přebíhají ještě tři další osamocená selata. Měl jsem je zaměřená, ale byla ještě malá. Tak proto bylo dnešní ráno tak odlišné, bez běžného pohybu zvěře. Kde hospodaří černá je vždy všechno naruby. Pohledem na hodinky zjišťuji, že je pět čtyřicet pět. Karel vytušil, co se mi rojí v hlavě a šeptá: "V šest to zabalíme". Oba jsme však na sebe pohlédli jak na povel. I když jsme mlčeli, jako bychom řekli: "Slyšels?". Nedaleko třeskl úder toulců a za chvíli další. Během několika minut se v dolní části enklávy vynořila tlupa muflonů a můj zrak ihned pátral po beranech. Uprostřed tlupy byl asi pětiletý se světlými toulci. V zadní části tříletý, tmavý, ale než ho stačím přečíst, vrací se zpět do lesa. Ze spodního kraje tlupy se oddělil tříletý tmavý s muflonkou. Je jistě odstřelový, říkám si. Hrotem puškohledu ho stále sleduji a sotva se mírně zpozdil za svou družkou, jemně tisknu spoušť. Zmizel v trávě a tlupa postupovala zrychleným krokem k protějšímu okraji lesa. Karel vzrušeně šeptá: "Chybils, odchází, střílej znovu!" Hledal jsem v optice tmavého berana, ale ten tam nebyl. Musel zůstat v ohni, říkám, ale Karel nevěří. Tlupa zatáhla do lesa a Karel se uklidňuje cigaretou. Prosím ho, aby šel na nástřel a já ho budu navigovat z posedu. Střílel jsem v pět padesát pět. Již ze zvyku kontroluji čas. Karel odvázal Miju a šli spolu k nástřelu. Dvakrát se ohlédl a já pokaždé ukázal dál. Vtom Mija lehla do řemenu a neomylně Karla přitáhla ke zhaslému beranovi. Karlův úsměv mě uklidnil a i já přicházím k vytouženému úlovku. Pokleknu a obřadně beru hlavu krásného muflona do rukou. Vzdáváme mu poctu z blízkého jasanu a od kamaráda přijímám blahopřání k úspěšnému lovu, za které mu upřímně děkuji. Nedá se však poděkovat za přátelství a vše, co pro mě udělal, abych takový okamžik mohl prožít.
    Slova díků nestačí za pohostinnost jeho ženy Evičky a péči, kterou nám po celý týden věnovala. Upřímné poděkování patří celé rodině kamaráda Slávka, v jejichž honitbě jsem mohl lovit a pozorovat krásnou zvěř na tak vysoké chovatelské úrovni. Všem těmto dobrým lidem a Českému středohoří slibuji, že se rád vrátím.

Fotogalerie

vychází v 7:20 a zapadá v 18:12 vychází v 18:54 a zapadá v 7:31 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...