Časopis Myslivost

Myslivecké zábavy 04 / 2005

Vy lumpové, vy darebáci!

PAROH
Byla poslední srpnová neděle. „U Valtrů“ u bíle prostřeného stolu sedělo deset myslivců. Dojídali výborný guláš, když jeden z nich, Pepa Novotný, nesměle pronesl: „Chlapi, prosím vás, mohla by jít dnes s námi na koroptve moje paní? Ona mi nevěří, že myslivost je dřina a tak by s námi šla ráda na hon?“ Ruda Michálek, který nikdy nic nezkazil, tuto nabídku velmi ochotně přijal s tichou poznámkou: „Pepo, klidně ji vezmi, bude nám nosit koroptve a vsadím se s tebou, že s námi již nikdy v životě nepůjde.“ Všichni jsme přisvědčovali, ať ji klidně vezme.

    Pepa odešel do kuchyně, kde jeho paní pomáhala při vaření, aby ji jménem naší společnosti pozval na hon. Paní Novotná - ženská se vším, co k pořádné ženské patří - vyšší, silnější postavy, městsky upravených černých dlouhých vlasů, jiskrných tmavých očí, přišla k nám ke stolu, aby poděkovala a požádala o chvilku strpení, že se hned upraví, aby s námi mohla jít. Ruda, který ji šibalskýma očima přehlédl od hlavy k patě, ji hned upozorňuje: "Paní Novotná, ale v těch šlupkách s námi jít nemůžete, to byste si v nich v poli polámala nohy. Řekněte paní Valtrové, ona vám půjčí holínky, venku je ještě rosa, to byste v tomhle vypadala! A tu bílou blůzičku si také neberte. No, paní Valtrová Vám poradí."
    Novotná, celá šťastná, že s námi půjde na hon, se šla převléknout. My jsme zatím dojedli a dopili a začali se pomalu strojit. V té chvíli nás Ruda Michálek upozornil: "Chlapi, až vám venku něco řeknu, ne abyste měli nějaké připomínky, bez reptání poslechnete! Jasný?!" Ano, bylo nám to "jasný" všem.
    Vyrazili jsme. Všichni přiměřeně ustrojení a vybavení na lov koroptví. Ruda se podíval na oblohu a znalecky prohlásil: "Chlapi, dneska bude nádherný den." Na obloze ani mráčku, slunce začínalo pomalu připalovat. Ruda, zkušený myslivecký hospodář, pokračoval: "Bude parno, koroptve budou ve stínu, v řepě. Půjdeme na hranice ke Světí, tam jsou velké lány, tam se do nich dáme." Po jeho slovech se nám všem mimo paní Novotné protočily panenky. Nikdo si ale nedovolil ani špitnout. Přes Plácka, přes Plotiště ke kostelu, za hřbitov, kolem cihelny na hranice ke Světí. Bez povšimnutí jsme obcházeli lákavé lány brambor, když nás začal Fanda Černý, který to tu všechno jako člen JZD perfektně znal, ujišťovat: "Chlapi, přidejte trochu, táhnete se, jako by se vám na koroptve ani nechtělo. Uvidíte, jaká tam je krásná řepa. Chrást takhle vysoký, silný, krásně zelený. Tam budou všechna hejna určitě stažená." A při svém výroku ukázal vysoko nad kolena.
    Utrmáceni dlouhou cestou jsme konečně dorazili na určené loviště. Paní Novotná se na nás mile usmívala a vůbec nepostřehla, že její Pepa, také už notně znavený, se potají posilňuje z malé placatice na nadcházející velký lov.
    Ruda nás seznámil s taktikou lovu: "Chlapi, rozdělíme se podle hranice, psy mezi sebe, vždyť to znáte a půjdeme přes řádky, abychom netlačili koroptve před sebou, směrem na Předměřice - k silnici. Po střelení koroptve počkáme, až ji pes najde a přinese a paní Novotná bude tak laskavá, bude nám je nosit." Předali jsme jí několik řemínků, Ruda jí ukázal, jak se do nich koroptve zavěšují, a vyrazili jsme.
    Jistě každý z nás v ten moment Rudu proklínal, ale nedalo se nic dělat. Když jsme pomalým ploužením za neustálého zakopávání o řepu urazili asi prvních padesát kroků, zvedlo se před námi první hejnko koroptví. Padlo několik ran a paní Novotná, celá přešťastná si je zavěsila na řemínky. Z okrajního pásu se zvedlo ještě několik hejnek, ale pak jako když utne. Když jsme přešli obrovský lán sem a tam asi třikrát a když Ruda začal na nás pozorovat, že už toho máme všichni dost, u silnice vyhlásil kouřovou. Plácli jsme sebou do příkopu. Paní Novotná, která nebyla zvyklá na takové obutí, si vypůjčené holínky zula. To ale chuděra neměla dělat. Nateklé nohy plné puchýřů už do bot nedostala.
    Ruda využil této situace. "Paní Novotná," povídá, "Víte co? Vezměte nastřílené koroptve dolů k Valtrom, ať některé Valtrová udělá a počkejte tam na nás." Novotná, celá zničená, přesto, že to na sobě nedala znát, velmi ochotně souhlasila, přehodila si asi třicet koroptví přes ramena, do ruky vzala holínky a s trpkým úsměvem se vydala bosa na téměř hodinovou svízelnou cestu do útulné hospůdky.
    Pomalu jsme dokouřili a když nám zmizela z očí, takticky jsme se přesunuli do brambor. K večeru, strašně zničení a ověšení stovkama ulovených koroptví jsme dorazili k Valtrom.
    Tam již byl pro nás jako vždy připravený prostřený stůl. Tentokrát bylo u něho o jedno místo víc - pro paní Novotnou. Když Valtr roznosil vonící koroptvičky a zasedl k nám ke stolu, popřáli jsme si dobrou chuť a s velkou vervou jsme se pustili do jídla. V ten moment nám bylo všem dobře. Potom u kávy Ruda zhodnotil dnešní průběh honu. Paní Novotná byla prohlášena za vzorného honce a její Pepa - nemohlo to ten den ani jinak dopadnout - prohlášen "Králem honu". Závěrem svého zhodnocení Ruda ještě připomněl: "Doufám, Pepo, že jako král honu znáš svoji povinnost." Pepa se nejistě začal ošívat, ale paní Novotná se ho rázně ptá: "Tak jakou máš povinnost?" Pepa jí taktně a posuňkem naznačil, že jeho povinností, jako krále honu, je dát láhev. Paní Novotná pochopila a přes celou hospodu (přes to, že Valtr sedí mezi námi) volá: "Tak, pane Valtr, jednu velkou láhev na mého krále!"
    Tím momentem to pro nás začalo, pro Pepu však ne, ten jenom pokračoval. První přípitek na "Krále honu", další na šťastný a dobrý lov.
    Druhou láhev dal myslivecký hospodář, třetí předseda společnosti, čtvrtou jako pozornost podniku Valtr.
    K večeru jsme začínali být téměř všichni přiměřeně společensky unavení, když si Ruda poručil sodu. Ruda, který z nás měl vždycky největší výdrž, se s Valtrem domluvil a ten mu místo sody přinesl v sodovkové láhvi "čistou". Po dalším přípitku si Ruda odlil trochu "sodovky" do další skleničky a vypil. Paní Novotná ho poočku pozorovala a když zjistila, že její Pepa toho má už nepřiměřeně mnoho, poprosila Rudu, jestli může trochu "sodovky" Pepovi nalít. Nemusím vypovídat, že s tím Ruda velmi rád souhlasil. Paní Novotná s dobrým úmyslem nalila plnou sklenici a podává ji unavenému Pepovi: "Pepo, pij, udělá ti to dobře!" Pepa se znechuceně ptá, co to je, ale když ho jeho drahá polovice neustále nutí, zvedá s odporem sklenici k ústům. Náhle mu přeběhl závan přes jeho citlivý nos, obrátí obsah do sebe, oklepe se a povídá: "To je prima, dej mi ještě jednu!" Novotná nic netušící, s úsměvem na tváři a s uspokojením, že její Pepa si dal říci, nalévá další plnou sklenici. Pepa ji rychle, již bez pobízení, obrací do sebe.
    Všichni jsme v ten moment ztuhli. Během několika málo okamžiků Pepa bezvládně sjel pod stůl. V celém sále zavládlo hrobové ticho, které v krátké chvilce bylo narušeno hromovými slovy: "Vy lumpové, vy darebáci, vy jste mi ho ožrali!"
    Paní Novotná v celé své mohutnosti stála nad stolem a hrozně nám nadávala. Proti ní se postavil malý, drobnější Ruda a stroze ji okřikl: "Kdo ho ožral? My ne! Vy, vy jste to do něj lila a ještě jste mu říkala: Pepo, pij, udělá ti to dobře!".
    Novotná, zrudlá šíleným vztekem, hmátla dolů pod stůl pro Pepu. Držela ho za límec, odvlekla k věšáku a druhou rukou ho začala strojit. Potom ho vyvlekla před hospodu, vmáčkla do rohu a sama se šla také ustrojit. Nás v sále přešel humor. Namáčknuti v oknech jsme s napětím sledovali, co bude dál.
    Ustrojená a strašně znavená přivedla dvě kola. Vzala Pepovo, pánské, a s vypětím posledních sil ho na něj posadila, nařídila směr, strčila do něho a křikla: "Pepo, jeď!".
    Kdepak Pepa, jak by takhle unavený mohl. Zavrávoral, zapotácel se a plácl sebou o zem. Neudrželi jsme se a začali se šíleně smát. Novotná, kterou to ještě více vyprovokovalo, vtrhla do hospody a zoufale, celá zničená, prosila: "Kdybyste mi s ním šli aspoň pomoct."
    Začali jsme ji přesvědčovat, že v takovém stavu nemohou jet domů, do Hradce, ať zůstanou přes noc u Valtrů a ráno v pohodě že dojedou. Pepu jsme uložili, zaplatili účty a plni vzrušujících dojmů odešli domů.
    Měli jsme několik dalších honů na koroptve, pravidelnou schůzi, ale Pepa se neobjevil. Až na podzim, před hony na zajíce a bažanty, jsme vyslali Rudu s lahví jako parlamentáře k Novotným. Vrátil se druhý den. Pepa dostal propustku na další naše myslivecké akce, ale paní Novotná s ním už nikdy nepřišla.
    Škoda, nikdo z nás nepočítal s tím, že se nám to takhle vymkne z rukou a že přijdeme o jednu upřímnou dušičku, která nám, členům myslivecké společnosti Plotiště-Plácka, opravdu fandila.
    Moc se jí omlouváme.

Fotogalerie

vychází v 7:20 a zapadá v 18:12 vychází v 18:54 a zapadá v 7:31 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...