1
Lumír KOTHERA
„Často přišla mi tatáž myšlenka, když jsem na tom břehu sedával, jako by nevlídné oko přírody na mne zde pohlédlo, oko tmavočerné, obroubené řasami temných jedlí, nad ním šeré skály jako jeho obočí, a v něm voda nepohnutá jako zkamenělá slza...“
Adalbert Stifter
žádný komentář
3
Zdeněk HLAVÁČ
Šest mlčících a rozespalých postav sestupovalo horskou stezkou končící v Karlově Studánce. Nahoře zůstala Kursovní chata, starobylá Barborka, zprava slyšeli hukot peřejí a vodopádů Bílé Opavy. Čas od času za ním otáčeli hlavu. Již odpoledne budou stoupat po druhém břehu, mnohem náročnější, žlutě značenou trasou. Teď doprovázejí kamarádku odjíždějící ranním autobusem, projdou a důkladně prozkoumají malebné lázeňské městečko, doplní kalorie v oblíbeném hotýlku Džbán a zase vyrazí vzhůru k jesenickým hřebenům.
žádný komentář
4
Karel BLAŽEK
Tak tomu bylo skoro u každého vesnického stavení před více než dvaceti lety. Na dvorku pobíhalo několik slepic a kohout, který svým stálým kokrháním dával najevo kdo je na dvorku pánem.
K tomu hejnko čínských kachen, v chlívku prasátko nebo jiné drobné zvířectvo.
Podobné to bylo i u nás, jen místo hlídače značky pouliční oříšek byl ve výběhu jagdteriér.
Pes, který mě svou odvahou a bojovností mnohokrát jako mladého myslivce přivedl k loveckým úspěchům při lovu lišek nebo divočáků.
žádný komentář
6
Pavel IVAN
Ohlásil se konec září a s ním přírodu ovládlo babí léto. Probíhala doba lovu holé srnčí zvěře - to znamená nevodících srn a průběrných srnčat. Tyto dny mě natolik uchvacují, že každou volnou chvíli se pohybuji honitbou a hltám plnými doušky tu krásu pestrobarevného podzimu. Připadá mi to, jako kdyby nějaký obr namočil štětec do zářivých barev a pomaloval jimi krajinu. Červenavě se směje u cesty javor, žloutnou duby a lípy, tu a tam se tetelí ve větříku zlatavá bříza ve společenství okrových osik. A tomu všemu jako by vévodil vzrostlý jírovec, obtěžkaný zrajícími kaštany.Jen samotný jeřáb v rohu pole vystavoval trsy rudých jeřabin dosud hřejivému slunci.
žádný komentář
7
J. Med.
Jelen Vašek byl nalezenec odkojený lidmi, V parku, v malém oploceném prostoru, byl součástí koutku přírody spolu s několika dalšími zvířaty, chovanými v zajetí. Nejvíce znal děti předškolního a školního veku, které do koutku přírody vodili rodiče i učitelky z okresního města. S přibývajícím věkem, žijící v celibátu, stále hůře snášel období říje. Rozbíjel plot, jednou dokonce utekl a tak bylo rozhodnuto o jeho přeložení. Vrácení ochočených zvířat přírodě', zvláště samců, je vždy spojeno s rizikem, že napadnou lidi. Nebyl tedy jasný záměr při jeho přemístění do několikahektarové obůrky, která do té doby sloužila k aklimatizaci muflonů v lese na kopci. Vaškovi se tam líbilo, byl nadšen velkým prostorem.
Vaškova přítomnost v obůrce podnítila jednoho amatérského fotografa k lacinému získání fotografií jelena ve volné přírodě. Spolu s hajným, důchodcem, se tam vypravili s plánem jelena přivábit krmením nebo nadehnat z houštinky, kde obvykle zaléhal, a ze žebříku na plotě jej fotografovat
žádný komentář
8
Ing. Leo VALA
Hlavním aktérem tohoto příběhu se stala známá osobnost kruhů lesnických a mysliveckých, polesný Kára. Polesný Kára pochází z lesnické rodiny a sám celý život v lesním hospodářství pracoval. A pracoval dobře zásluhou své šikovnosti a obětavosti, kteréžto vlastnosti byly jeho nadřízenými občas zneužívány: když někdy hořel plán, vědělo se, že po dobrém slově Kára neodmítne vzít do rukou ani opratě režijního potahu či usednout za volant traktoru a podobně.
žádný komentář
12
Antonín KUBAČÁK
Les, lov a myslivost výrazně a trvale ovlivnily nejenom vědomí nejširších lidových vrstev, ale také od začátku pronikaly do kultury a umění a ovlivňovaly jejich tvůrce. Dokonce někde, kde byl krajový ráz ovlivněn převahou lesů i toho, co život v lesích a jejich blízkosti přinášel, myslivecké a přírodní prvky převládly v lidovém projevu a vtiskly mu svoje neopakovatelné kouzlo. Z bohaté historie české myslivosti si povyprávíme alespoň o její tradici a mysliveckých pověrách.
žádný komentář
14
Zbyněk LOUDA
Kamarád Petr se vrátil z letní dovolené na Slovensku u svých příbuzných a v práci hned ráno povídá, domluvil jsem na Slovensku naháňku, pojedeš?
Ihned jsem nadšeně přitakal a již jsem si nechal vyprávět o krajině a lidech v místě okolo Oravského hradu, kam měly směřovat naše kroky. Asi měsíc před odjezdem jsme se sešli v hospůdce na poradu, co s sebou a kolik nás tam vůbec pojede.
Nakonec pojedeme čtyři. Petr, Míra, Honza a já. Každý lovíme v jiném spolku, ale sousedíme spolu a hojně se navštěvujeme na naháňkách, tak o volbě není debat.
žádný komentář