Časopis Myslivost

Myslivecké zábavy 01 / 2009

Kapitální

Myslivecké zábavy 1/2009  Zdeněk HLAVÁČ
Mezi smrkovými větvemi zatíženými bohatou sněhovou peřinou se protáhly první pramínky šedomodrého kouře zapálené hranice. Temně oranžové plameny byly ukryty kruhem účastníků dnešní naháňky snažících se zachytit první molekuly vznikajícího tepla. Vzrušení psi pobíhali od výlože ke svým pánům v jejichž rukách zašustily mastné papíry poctivých svačin. Hovor nabýval na intenzitě a počínaly mu vévodit hlasy úspěšných lovců, kteří se vraceli do kruhu po ošetření zvěře, vlhkým sněhem smývali zbytky barvy ze svých rukou a znova a znova se vraceli k zážitkům proběhlé leče. Ze svého stanoviště se vracel mezi posledními. Z terénního zlomu, z něhož svážnice příkře spadala k místu přestávky mezi lečemi, chvilku pozoroval to malebné šedozelené uskupení myslivců oživené signálně oranžovou barvou vest neocenitelných pomocníků – honců. Jeho kroky vedly k výloži. S dobrým pocitem přejel očima dva černé lončáky a jeho pohled se zastavil na velkém, stříbrném kňourovi. Věděl, že ten okamžik přijde, netušil ale, že zde a hlavně tak brzy…
Setkali se před třemi týdny. V mrazivém, ale slunečném listopadovém dopoledni zastupovali první velkou leč "Ve skalách". V rozsáhlé smrkové houštině, která pokrývala členitý terén bývalých selských lomů a jíž protékaly dva lesní potůčky, byl výskyt černé zvěře více než pravděpodobný. Spolu s "domácími" zastupoval cestu, kopírující vrstevnici úpatí Velké pláně. Do těchto míst neměla zvěř spády, mohli zde očekávat osamělého lesního zajíce. Za určené stanoviště naproti tmavé houštince, lemované pruhem zažloutlé stařiny, poděkoval smeknutím klobouku. Zacvakaly zámky kozlice, ještě mávnutí na sousedy a se zbraní na rameni dýchal na zkřehlé prsty ve střeleckých rukavicích. Přišlo to najednou. Mezi vrcholky mladých smrků prolétly dvě sojky a vzápětí se ozvala kanonáda výstřelů z temene kopce kde končil les a začínaly pastviny. Ve smrčině praskla větvička. Znova. Rychlým ale vláčným pohybem sejmul kozlici z ramene a zkameněl ve vyčkávajícím postoji. Mezi stébly třtiny vyrostly dva velké černé slechy, za vteřinu pak zvednutý ryj ozdobený slušnými zbraněmi v barvě slonové kosti. Velký kňour seskočil na cestu sledován zlatavou muškou, druhým skokem vskočil do vzrostlé olšiny, kde ještě několik okamžiků skýtal jasný cíl. Zhluboka vydechl a vrátil pušku na rameno. Namísto výčitek či pochyb se dostavil pocit pohodové spokojenosti. Táhlý zvuk povelky třikrát proříznul podzimní vzduch nad mlazinami a zmolami. "Konec.konec ...konec," ozývalo se ze sousedních střeleckých stanovišť. Zlomil zbraň, vyjmul nábojnice a vsunul je do kapsy. Na zlomky vteřin zavoněl olej a střelný prach. Své sousedy uviděl stoupající neznatelným ochozem do příkrého svahu Ptáčkovy zmoly a mizící ve vysokém temném stojáku. Poslední z nich se zastavil a zamával rukou. Odpověděl zvednutím klobouku, rozepnul parku a začal šplhat ve stopách svých kolegů. Mohutně dýchajíc vstoupil do šera vzrostlého lesa. Pod nohama zašustilo listí krajových buků, potom už našlapoval po měkkém smrkovém jehličí. Ještě pár metrů ke kraji, ještě úzký pás mrazem polehlého rezavého kapradí a přivítala jej svažitá pastvina. Skupinky střelců pomalu docházely ke skloněným a klečícím kolegům, jejichž poloha těla napovídala o úspěšném lovu, nyní následovala nezbytná "červená práce". Došel k prvnímu ulovenému lončákovi a s upřímným "lovu zdar" pogratuloval střelci. Uvolnění obrovského psychického přetlaku, který znají pouze opravdoví myslivci, spustilo stavidla výřečnosti střelce a jeho sousedů z horního křídla. Znova a znova se všichni okolostojící dozvídali, kdy zahlásil pes, odkud tlupu černé vytlačil, který kus vyběhl první, jak se ten ulovený choval po výstřelu. Očekával, že výlož bude bohatší, ale díky Hubertovi za tento dar. Nad zelenými klobouky se zakroutil cigaretový dým, vyběhaní psi poslušně seděli u nohou svých pánů a lačně nasávali směsici vůně nedaleké výlože a pojídaných svačin. Opřel kozlici o silný bukový kmen, usedl na kořenové náběhy, zalovil v batohu a odlomil tabulku čokolády. Přicupital malý border teriér a zkoumavě pohlédl na tmavohnědou pochoutku. "Ajaxi, nesmíš," napomenul psího dorostence jeho pán, který se posadil na nedaleký pařez. Vytáhnul krabičku cigaret a labužnicky vychutnal první potáhnutí. Jeho psí druh se poslušně usadil u zelených holinek a s evidentním uspokojením kontroloval situaci. "Tak na dolním křídle nic nevyšlo?" zapředl hovor příchozí. Posunul klobouk o dva centimetry do týla, upřeně se zadíval do zelené lesní stěny a nepatrně zavrtěl hlavou. Vyšlo - nevyšlo. Přece nemůže říct svůj zážitek ze setkání s velkým kňourem. Alespoň teď ne. "Ale chlapi říkali, že s touhle tlupou chodí obrovskej kňour a dnes prej ho nikdo neviděl." "Hm, třeba je u jiné tlupy, to víš, začíná chrutí." Kolega pokýval hlavou na souhlas s touto myšlenkou. Modravé kroužky cigaretového dýmu stoupaly mrazivým podzimním vzduchem a odnášely tajemství do vysokých korun stromů. Teď tu leží uprostřed velké červené skvrny rozpíjející se dál a dál v mokrém sněhu. Svlékl rukavici a prohlédl úctyhodné zbraně, probleskující mezi šedočernou srstí a jedlovou snítkou posledního hryzu. Zkusmo poměřil mezi palcem a ukazovákem délku páráku - mohla by to být i medaile! Škoda, že z toho druhého chybí několik centimetrů. Důsledek bojů nebo práce některého čarostřelce? Dnes ale bojoval tak, jak se na jeho formát sluší. Měl možnost poslední okamžiky jeho pozemské pouti sledovat ze svého stanoviště na horním konci paseky v Liščích lečích. Opět vyběhl sám, stranou velké tlupy, ke které se zřejmě přidal během uplynulých tří týdnů. Tentokrát se valil jako tank hlubokým sněhem v řídkém stojáku a nejbližší střelec se nerozmýšlel. První zásah jednotnou střelou přinutil kňoura pokleknout na kolena předních běhů. Vzápětí vyskočil a bleskurychle se otočil směrem ke střelci. Jedním skokem se ocitl na břehu cesty přímo nad hlavněmi smrtonosné zbraně. Ty stačily vystřelit ještě jednou a pak se lesem rozlehl výkřik. "Chlapi, střílejte, jde po mně!" Vzduchem prokmitnul ulétnuvší klobouk a divokým úprkem rozevlátý hubertus, jehož majitel se v běhu snažil přebít svoji zbraň. Kňour sjel na cestu a ze sousedního stanoviště se ozvala krátká rána výstřelu razantní kulovnice, jejíž ozvěnu zatlumila sněhová drapérie. Na několik vteřin se nad údolíčkem rozhostilo ticho doprovázející duši černo stříbrného hrdiny do věčných lovišť. Zhasnul na místě, několik metrů od ztraceného mysliveckého klobouku, který teď zdobil úlomek obřích rozměrů. Vykročil za ním k ohni. Položil úspěšnému lovci ruku na rameno, obrátila se k němu začervenalá tvář s rozzářenýma očima. Co říct? Jak se zachovat? Přemýšlel o tom celou cestu ze stanoviště. Nech to na mysliveckém svědomí, nech to na posouzení mysliveckého hospodáře, jehož pokyny před lovem byly jasné. Napřáhl pravici a stiskl pevně dlaň se zbytky nesmyté barvy. "Lovu zdar" pogratuloval a natáhl prokřehlé prsty k ohni.

Fotogalerie

vychází v 7:48 a zapadá v 16:35 vychází v 4:50 a zapadá v 13:26 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...