Časopis Myslivost

Myslivecké zábavy 01 / 2009

Liščí hody

Myslivecké zábavy 1/2009, str. 5  Ing. Leo VALA
Liščí hody
V určitém období po válce, do doby vytvoření Vojenského újezdu Dobrá Voda, patřilo k Lesní správě Železná Ruda také polesí Hůrky. Náročnou fořtovskou funkci na polesí silně ohroženém kůrovcem tam vykonával Vláďa Korecký, který mě později střídal ve funkci vedoucího pěstebního střediska Modrava. Kromě jiného se hůrecký pan polesný musel starat o materiální zabezpečení několika desítek slovenských dělníků, bez kterých si nelze lesní práce v pohraničních oblastech v té době vůbec představit. Jednalo se o pracovníky velmi skromné, spokojené s ubytováním na provizorních ubytovnách a se stravováním v narychlo spíchnutých vývařovnách. Poněvadž měli zájem o vysoké výdělky, skutečně usilovně dřeli a museli dostat pořádně najíst. A to nebylo v těch letech právě nejjednodušší.
Jednou přiběhla vedoucí kuchařka za mladičkým fořtem Koreckým s vyvalenýma očima, že nemá maso na oběd pro Slováky. Zásoby došly a pojízdná prodejna nedojela. Pro polesného nastala složitá situace. Do nejbližšího řeznictví mnoho kilometrů, dopravní prostředek k dispozici žádný a v krámě pravděpodobně stejně nic mít nebudou. Kromě kůrovce byly v té době v pohraničních revírech přemnoženy také lišky. Několik jich viselo ve sklepě fořtovny. Pan polesný poslal hajného, aby čtyři z nich stáhl a předal kuchařce s příkazem, aby z nich nadělala ostrý guláš. Slováci to stejně nepoznají. Nevím už, jakým nešťastným řízením osudu se stalo, že se tato záležitost asi za tři dny provalila. Slovenští dřevorubci uhodili na kuchařky, ty se nakonec přiznaly a odvolaly se na polesného. Tomu se podařilo z fořtovny "zdrhnout", než tam tlupa chlapů se sekerami v rukou dorazila. A tak změnili směr a s plnou kuráží vyrazili pěšky těch několik kilometrů na ředitelství Lesní správy do Železné Rudy. Složitou situaci pak musel chladnokrevně řešit vrchní šéf pan lesní rada inženýr Pchálek. A byla to situace opravdu velmi složitá. Dřevorubci byli až do hloubi svého nacionálního myšlení rozhořčeni - za co je ti Čehúni mají, dávají jim žrát lišky jako psům (to buďme rádi, že nevěděli, že lišky ani psi nežerou) - hrozilo, že pan polesný Korecký přijde o život nebo alespoň o zdraví a s ním půlka ředitelství, a co je snad ještě horšího, lesní správa přijde o čtyřicet výkonných dřevorubců, po kterých rádi sáhnou na všech sousedních správách. Pan lesní rada učinil rozhodnutí vskutku státnické. Vyhlásil telefonické pátrání po fořtovi po všech hájenkách s tím, aby se za dvě hodiny dostavil na polesí. Slovákům po jejich částečném uklidnění slíbil, že se sám za dvě hodiny na jejich ubikaci v Hůrkách dostaví a poslal je zpátky. V určenou dobu se pan lesní rada s pobledlým polesným skutečně do hučícího úlu brigádnické jídelny dostavil. Chlapi už poněkud klidnější s těmi dvaceti kilometry v nohou, také z nich už pomalu vyprchala ranní dávka lavórovice, i když na druhé straně mezi nimi kolovaly nové odlivky. Hlavně dychtivě očekávali, co bude dál. "Fořte, máš ve sklepě ještě nějakou střelenou lišku?" "Mám, pane lesní rado!" "To je dobře, i když já jsem pro jistotu jednu přivezl z ředitelství. Jdi do mé hadimršky, vezmi lišku z kufru, tady před chlapama ji stáhneš a kuchařky ti pěkně před námi z ní udělají minutkové biftečky. A já si vezmu kousek taky!" Ten příkaz byl vysloven tak důrazně, že vůbec nepřicházelo v úvahu o něm třeba diskutovat. Zkoprnělé osazenstvo vývařovny téměř v posvátném tichu přihlíželo, když pan polesný s profesionální zručností stahoval a když vrchní kuchařka se stejnou profesionální hbitostí nejlepší kousky z liščích kýt lehce naklepávala a kladla na rozpálenou pánev. Když pak polesný svorně s panem lesním radou vkládali prvá sousta šťavnaté liščí pečeně do úst, byly již původně hrozivě vyhlížející sekery odloženy na hromadě v koutě, chlapi byli nahloučeni okolo stolu a nemohli se té podívané nasytit. Tak brilantně tedy vyřešil pan lesní rada Pchálek zapeklitou situaci okolo liščí hostiny na polesí Hůrky. Pak nastalo vřelé česko-slovenské sbratření, které pokračovalo až do pozdních hodin večerních. Když pan rada odjížděl v noci zpět do Železné Rudy, získal ještě slib všech slovenských dřevorubců, že dobrovolnou nedělní směnou nahradí pracovní výpadek, který toho dne vznikl. Bylo jistě velkou škodou, že pár měsíců po této události předával pan rada Pchálek svou funkci prvému dělnickému řediteli v rámci všeobecné nedůvěry ke starým buržoazním strukturám. K těm střídačkám bohužel docházelo a stále ještě dochází při všech změnách režimů. Inženýr Pchálek sice i nadále pracoval v lesním hospodářství v rámci specializované organizace Lesprojekt, a poněvadž byl schopný a pracovitý, i tam se dobře uplatnil. Bohužel nemohl v nové funkci uplatnit svůj mimořádný taktický a diplomatický talent, který prokázal nejen v souvislosti s hůreckou aférou. Po něm se v rychlém sledu během necelých čtyř let vystřídali ve vedoucí funkci v problematické Lesní správě Železná Ruda dva ředitelé, než jsem k prvému lednu devatenáct set padesát pět sem byl dosazen já, a setrval tam příštích šestnáct let do svého přeložení na český sever.¨
vychází v 7:48 a zapadá v 16:35 vychází v 4:50 a zapadá v 13:26 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...