Příloha Myslivecké zábavy - Myslivecké zábavy 1/2010
1
Lumír KOTHERA
Jezera ledovcového původu na Šumavě a v Bavorském lese jsou vzácnými a neopakovatelnými přírodními výtvory a stále obdivovanými zvláštnostmi. Plešné jezero v nadmořské výšce 1090 m n. m., o rozloze 7,48 hektarů a největší hloubce 18,3 metrů, patří k nejkrásnějším a nejnavštěvovanějším. Náladu, jakou dokáže vzbudit pohled na romantičnost jezera, popsal jedinečným způsobem v 19. století Adalbert Stifter, jehož téměř patnáct metrů vysoký obelisk shlíží z 220 metrů vysoké příkré jezerní stěny do temných vod jezera: „Kdykoliv jsem k černým pohádkovým vodám vystoupil, zmocnil se mě pocit nejhlubší osamělosti. Jezero leží jako napjaté sukno mezi tvrdými skalisky, vroubeno hustým pásmem lesů. V jeho proláklině doslova nikdy nezavane vítr, voda se tu nepohne, a les a šedivé skály i obloha hledí z hlubin jezera jako z obrovského skleněného zrcadla. Člověk zde může prodlévat celé dny a myšlenky, jež se mu zde vynoří, nepřeruší žádný zvuk, leda pád jedlové šišky či kratičký skřek supa...“
2 komentáře
3
Zdeněk HLAVÁČ
Než jsem se začal zúčastňovat společných lovů coby honec, trošku jsem tápal po významu těch bezesporu slastných okamžiků, při nichž vypravěči při mysliveckých besedách hovořili o „krásné ráně“. Dávný či nedávný prožitek pak umocňovali pomyslným úchopem pušky a přimhouřením oka při virtuálním zamíření. O „chutných ranách“ na koroptve psal i patrně literárně nejplodnější myslivecký beletrista Jan Vrba. Při svém prvním bažantím a poté kruhovém zaječím honu jsem začal chápat. Začal jsem chápat ten okamžik, v němž člověk prokáže svoji střeleckou pohotovost a zdatnost rychlým a přesným zamířením, předsazením a načasováním výstřelu, která jde ruku v ruce s okamžitou smrtí zvěře – jejím zhasnutím. Kdosi ze starších a moudrých pronesl, že jeden takový výstřel uspokojí lovecké touhy minimálně do konce sezony. Je v tom veliký kus pravdy, k němuž však musí každý myslivec trpělivě dojít i přes kostrbaté období mladické „nevystřílenosti“ a lovecké touhy.
žádný komentář
4
Karel HRAZÁNEK
Je to už skoro čtvrt století. V polovině prosince po teplém počasí a dlouhotrvajících deštích došlo náhle k prudkému ochlazení a současnému vytrvalému sněžení. Za dva dny a dvě noci napadlo na Šumavě na půl metru prachového sněhu, vyjasnilo se a začalo řádně mrznout.
4 komentáře
5
P.S.
Měl jsem takový štědrovečerní zvyk, který se mi po letech stal tradicí. Pokaždé, když se v myslivně přiblížil onen sváteční večer, dostaly se manželka s dcerou do takzvané sváteční hysterie. Pro samé uklízení a chystání na stůl přestaly reagovat na okolí. Tou dobou bylo zhola zbytečné jim v kuchyni překážet a dráždit je tak svou přítomností.
žádný komentář
6
Pavel IVAN
Zima letošního roku byla neobyčejně vrtošivá a nestálá. Panovalo proměnlivé počasí, poznamenané neustálými výkyvy, moc si to nezadalo s tolik známým aprílem. Jeden, dva dny teplo, potom snězení, další den mráz, pak déšť a následující dny se vše zopakovalo. Stačilo jen, aby vítr zatlačil do nakupených mraků, udusal z nich temné hrady a už je to tady, buď lilo jako z kropícího vozu, a když se při tom ochladilo, tak se přidal sníh a o dokonalý ,,svinec“ bylo postaráno. Již dlouho jsem nebyl na obchůzce, přehoupla se polovina ledna, liščí kaňkování vrcholilo a já jen stále sledoval beznadějné předpovědi počasí.
žádný komentář
7
Zdeněk HLAVÁČ
Ranní mrholení zesílilo v dopolední déšť. Pozvedl mokrý klobouk jako dík závodčímu za vykázané místo v obstavené leči. Tento způsob zimy jeví se mi poněkud nešťastným – transformovaný výrok klasika přesně popisoval právě probíhající roční období. Sundal batoh do poloviny zaplněný tlučenými kaštany, po dnešní narychlo svolané „domácí“ naháňce jej čeká cesta k srnčímu krmelci. Oblékl gumový plášť, nabil kulobrok, sejmul puškohled a rozhlédl se po svém okolí. Nově zřízená svážnice se zařízla do svahu „Liščí leče“, závětrného koutu mezi úbočími Křížového vrchu a Homole.
žádný komentář
8
Ing. Leo VALA
V posledním století, ale i za pouhou dobu mého vlastního života vymizela z naší přírody celá řada zvěře. Tetřev se stal již téměř unikátní vzácností. Značné prořídla hlučná jarní tokaniště tetřívků. Mnoho myslivců se za celý život nesetká s jeřábkem lesním. Koroptvičky, jejichž sražená hejnka na zasněžených polích poznamenávala zimní krajinu, se staly vzácným ptákem. Veverušky, o kterých pan profesor Salač s viditelnou láskou říkával, že jsou to opičky našich lesů, a které při tehdejších potulkách bombardovaly návštěvníky lesa šiškami, již téměř naše lesy a parky opustily. A mohl bych v tomto smutném výčtu pokračovat.
žádný komentář
10
Oldřich KOUDELKA
Stál tiše a strnule, jako kdyby byl vytesán z kusu skály co tvoří koberec jeho krajiny. Vítr si pohrával se jeho temnou hřívou, jako by jej prosil za odpuštění. Byl smutný ve světlech i každičkém svalu. Občas pohodil hlavou s mohutnou královskou korunou. Potom se opět nepřítomně zahleděl do kraje, který ještě před zimou tvořily nepropustné hvozdy tatranských lesů.
Seshora na něj vrhal mohutný stín Slavkovský štít a z bezoblačných výšin ochraptěle křičel orel. Jelen zaklonil hlavu a pokusil se zatroubit na pozdrav, ale z hrdla se mu vydral jen jakýsi sten plný strachu a bolesti. Popošel o několik kroků, aby pokus zopakoval. Nepodařilo se mu to. Byl slabý a zubožený, poznamenaný prožitým běsem a ztrátou odvěké jistoty, kterou mu byl les...
žádný komentář
11
Jindřich HENYCH
Druhý rok po návratu z vojny v roce 1960 jsem byl v místě svého lesnického působení přijat do mysliveckého sdružení. Dávalo mi to možnost, abych se revanšoval pozváním svému strýci za to, že mě do myslivosti od mládí zasvěcoval a byl mým učitelem a rádcem.
žádný komentář
12
Jan KORDAČ
Bylo krásné nedělní odpoledne, všude plno sněhu, mráz -10 °C. Kolega zavolal, zda nepůjdeme ven provětrat trochu plíce a zároveň splnit plán odstřelu. Po napadnutí sněhu vysoká zvěř sešla k nám z hor od Hory sv. Šebestiána do údolí. Zároveň s holou přišlo i pár jelenů. Vyráželi jsme z Chomutova k přehradě Křímov vzdálené asi 12 km krásným Bezručovým údolím podél Chomutovky.
žádný komentář
13
Jiří BÍLÝ
Slunce se blížilo k vrcholu a ještě hřálo. Příjemné suché teplo, které navoní kůži. Vše, co jsem měl na sobě, jsem svlékl a podestlal na zasychající trávu mezi trsy sklovitých, napůl červených brusinek. Ležel jsem nahý, svetr pod hlavou, naslouchal tichu a hluboce a poživačně vdechoval vzduch provoněný pryskyřicí, oloupanou kůrou, jehličím a lesní půdou. V polospánku jsem usměrňoval snění a asi jsem si hodně nalhával.
1 komentář
14
Radim PÁTEK
Musím potvrdit starou a časem vyzkoušenou pravdu z pořekadla „Kdo si počká, ten se dočká“. Dalším důležitým faktem při lovu jsou nevysvětlitelná vnuknutí, která se bezdůvodně vynoří a jsou mnohdy rozhodující při lovu. Mé vnuknutí bylo podloženo informací od Michala, který mě na začátku, kdy jsme získali honitbu, popsal rokli na závětrné straně revíru s velkou pasekou, kam rád a pravidelně chodím.
žádný komentář