Časopis Myslivost

Myslivecké zábavy 2/2010

Kančí hody

14  Ing. Leo VALA
Součástí lesního závodu Železná Ruda bylo i polesí Datelov. Celé polesí se nacházelo v romantické kotlině tvořené souvisle lesnatými svahy Prenetu, Můstku a Pancíře, pouze dno této kotliny se zelenalo kyprými lukami a pastvinami, světu otevřenými pouze jedním směrem, k Děpolticům. Bytelná datelovská lesovna se nacházela právě ve středu této kotliny. Kraloval v ní pan polesný Ota Novák, svérázná postava, který si zakládal na tom, že není soudruh, ale pan polesný. l když se to na první pohled nezdálo, byl svým založením duchaplný šprýmař.
Datelovská fořtovna se po určitý čas honosila nevídanou zvláštností. Neměla ve štítu mohutné jelení parohy, jak bylo v tomto kraji zvykem, nýbrž vypreparovanou lebku bejka s už značně vyspělými růžky. Jak k této anomálii došlo?
V osadě Děpoltice byla farma státního statku Dešenice, na které byl chován převážně mladý hovězí dobytek, od jara do zimy spásající datelovská luka. Honáci si značně ulehčovali práci: ráno otevřeli ohradník a dobytčata se sama pokojně rozešla po údolní pastvině. Navečer se zase sama vracela domů, stačilo za nimi na noc opět uzavřít ohradník.
Jak už to v každé větší, i lidské společnosti bývá, vůdcovské role se nežádán ujal urostlý dvouletý býček s honosným jménem César. Ten byl chloubou celé farmy, předpokládalo se, že z něj vyroste zdatný plemeník, jak také odpovídalo jeho původu, zdokumentovanému v plemenné knize.
Smůlou bylo, že celé stádo mělo ve zvyku se po část dne pohybovat i v bezprostředním okolí fořtovny. Důsledkem bylo jeho zaneřádění kravincovými koláči a co horšího: dobytčata se s oblibou podrbávala o úhledný plůtek okolo fořtovny. Ota Novák pak nestačil pochroumané dílce opravovat.
Marné byly všechny intervence u vedení farmy i statku. A tak vzal polesný Novák spravedlnost do vlastních rukou. Připravil k oknu kanceláře kulovnici - malorážku, a že to zkusí s varovnými výstřely.
Když příští ráno na farmě vypustili dobytek z ohrady, začal se jako obvykle valit do údolíčka. V čele pochopitelně kráčel vůdce César. A rovnou směr fořtovna.
V Novákovi vzkypěla krev. A bodejť by ne! Vždyť právě včera večer, téměř až do noci, opravoval dva silně pošramocené díly plotu!
V tom rozhořčení zapomněl na svůj původní záměr s pouze výstražnými výstřely, zamířil na vůdčího bejčka - počkej, potvoro, já ti dám na pamětnou - a cíleně vystřelil. Vzdálenost byla značná, přes tři sta metrů, kalibr slabý, fořt předpokládal, že kulička Césara pěkně štípne, on změní směr a pro příště si dá pozor.
Stalo se však něco úplně jiného. César se v ráně zlomil a zůstal, jak říkáme my myslivci, přímo ve vohni.
Pak přirozeně nastala mela a následné postupné vyšetřování, počínaje samotným polesným a konče soudruhem ředitelem státního statku. Vždyť ten býk prý měl cenu kolem deseti tisíc, a to byly v té době velké peníze!
Jak mohla střela z malorážky dosáhnout takového účinku? l to se vysvětlilo.
Césarovy poslední kroky totiž směřovaly k hluboké meliorační strouze. Když ho štípla střela z kulovničky, zděšené vskočil do hluboké strouhy rovnýma nohama a přitom si zlomil páteř.
Co vám mám povídat! Zpočátku to vypadalo velice zle. Soudruh ředitel trval na plném uhrazení ceny Césara polesným Novákem. To už jsem po telefonickém vyžádání dorazil na místo i já a začalo náročné vyjednávání. Vzhledem k dobrým vztahům k řediteli statku byl nalezen kompromis: Polesný Novák zorganizuje pro osazenstvo farmy Dépoltice jedno parádní večerní posezení - aby se jim tak říkajíc zacpala huba. Však to bude také něco stát! Dále - pan polesný Novák vlastnoručně vypreparuje hlavu tragicky uhynulého býčka a tato trofej vystřídá parohy čtrnácteráka, dosud zdobící štít fořtovny. Tyto parohy se stanou kořistí soudruha statkového ředitele.
A smrt Césara bude úředně posuzována jako nešťastná náhoda.
Do takto svérázně ozdobené fořtovny tedy jednoho sobotního dne vyrazila periodická kontrolní skupina z lesního závodu v téměř vrcholném obsazení: soudruh hlavní inženýr Roztočil, plánovač soudruh inženýr Pořádek a vedoucí odbytu soudruh Chlumecký. Bylo to v době, kdy soboty ještě byly normálními pracovními dny.
Taková hloubková kontrola, panečku, to nebyla žádná legrace. Její osnova předpokládala, že při ní bude, jak se říká, kancelář obrácena naruby. Polesný Novák si vcelku potrpěl na pořádek a neměl tedy důvod se příliš strachovat. Ale čert nikdy nespí, to víte. A tak se tedy snažil jak mohl, členy kontrolní skupiny, včetně služebního řidiče Oswalda, obskakoval jak uměl - dáte si kafíčko - čajíček? Paní Nováková nebyla přítomna, byla někde na návštěvě u maminky, ale však on se Ota Novák uměl ohánět i v kuchyni.
Hodil také udičku: „Střelil jsem včera kanečka lončáčka, nedali byste si pánové bifteček?“
Členy kontrolní skupiny nemusel dlouho přesvědčovat, a tak už zakrátko zavoněla ve fořtovně cibulka a další ingredience a než byly důsledně překontrolovány výkazu skladu dřevních hmot, neslo se na stůl. Všichni si dávali pěkně do trumpety, kupodivu kromě řidiče Oswalda, toho prý manželka vybavila pořádnou svačinou a tu už má v sobě.
Na cestu zpátky podaroval polesný Novák všechny ještě výslužkou, na kterou prý padly obě kýty z lončáka. Nezapomněl poslat i jeden balíček pro soudruha ředitele.
V pozdním večeru se u mne v bytě ozval telefon. Polesný Novák! A jako z chlupaté deky z něj lezlo přiznání: Houbeles divočák, byl to vlčák ze vsi, kterého přistihl při pytlačině a kterým soudruhy kontrolory pohostil. Ale hlavně se kaje z toho, že ve své rozvernosti poslal výslužku i mně, moc se omlouvá a abych to tedy vyhodil.
Přiznání je polehčující okolnost a tak jsem fořtovi odpustil. A trochu škodolibě jsem se těšil na pondělní ráno.
Prvního jsem si nechal předvolat řidiče Oswalda - ať kápne božskou, jak to bylo při sobotní kontrole v Datelově. Oswald všechno poctivě vyklopil. Zdálo prý se mu to pohoštění divočákem nějak podezřelé, a tak pro jistotu napřed pod stolem podstrčil naservírovaný kousek pečínky velšteriérovi pana polesného. Ten ji očichal a opovržlivě odmítl. To fikanému Oswaldovi stačilo, ví se přece, že pes není kanibal a psí maso nežere. Proto se vymluvil na přejedenost, a jeho porci si s labužnickou chutí nádavkem přivlastnil soudruh Chlumecký. A aby nepokazil legraci, vzal prý Oswald sebou i nabídnutou nadílku včetně přídělu pro mne a obojí doma hodil do popelnice.
Dobrá, udělil jsem mu rozhřešení, a zavolal si do ředitelny kontrolní skupinu.
Přišli všichni v dobrém rozmaru a chystali se mne informovat o výsledku kontroly. K tomu jsem jim však nedal příležitost.
„Jak to, soudruzi, bylo s tím hoštěním - a nakonec se ještě necháte uplácet porcemi masa. Tak si objektivní kontrolu nepředstavuju!“
Nastaly veliké rozpaky a veliká doznání.
„Ale on vás pánbůh potrestal. Víte co jste to baštili? Vlčáka - fořt se mi telefonicky přiznal!“
Reakce na toto sdělení byly různé. První reagoval hlavní inženýr Vašek Roztočil, o kterém bylo známo, že je poněkud labilnější nervové soustavy a má slabší žaludek. Ten zesinal, vyběhl z kanceláře a bylo slyšet, jak zvrací už při úprku na záchod.
Poněkud méně spontánně se projevil soudruh plánovač inženýr Pořádek. Ten požádal, aby mohl na chvíli opustit pracoviště a zaběhnout si domů vyhodit „zvěřinu“ z lednice. K této žádosti se po návratu ze záchodu připojil i Vašek Roztočil.
Nejrozšafněji a nejdůstojněji se projevil, jak se konečně dalo očekávat, vždy klidný Mirek Chlumecký.
Projevil prosté přání: „Neříkej, prosím tě, nic před mojí rodinou, my jsme toho divočáka už včera snědli k obědu!“
A to je tedy celý příběh o kančích hodech na půvabném polesí Datelov.

Fotogalerie

vychází v 7:18 a zapadá v 16:12 vychází v 22:52 a zapadá v 13:17 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...