1
Lumír KOTHERA
Před dvěma sty lety (23. října 1805), v roce úmrtí dramatika a básníka Friedricha Schillera, se v neklidné době napoleonských válek narodil v Horní Plané na Českokrumlovsku Adalbert Stifter, talentovaný malíř, německy píšící romanopisec a především mistrný novelista, jedna z nejvýznamnějších uměleckých osobností 19. století Čech, Rakouska a klasik německé tvorby, který Šumavu uvedl do literatury a s přesvědčující svěžestí a lehkostí úžasně jemným básnickým citem vylíčil její půvaby, i drsnou, někdy až divokou krásu její přírody s většinou tvrdým, na horském podnebí závislým životem jejích obyvatel. Svoji románovou tvorbou si zajistil pevné místo v dějinách písemnictví a její pathos, zanechávající poselství humanizmu, vzájemné snášenlivosti i touhy po harmonii života všech společenství, se stal postulátem mírumilovných lidí.
žádný komentář
4
Zdeněk KOLÁŘ
V těch dobách, kdy pozvání na srnce bylo ještě projevem přátelství, dostal jsem jednou takové pozvání do kraje, který jsem do té doby neznal. A protože svět nebyl ještě propleten hrůzou mobilových pavučin, platilo tehdy pouhé podání ruky na jarní přehlídce trofejí, že přijedu 28. července – a bylo hotovo. Takže jsem toho dne krátce po poledni, abych nerušil hostitele při obědě, přijel serpentinami Železných hor na malebnou náves a zeptal se místního strýce, kdeže tady bydlí pan fořt D. Zkoumavě si mě prohlédl a nějak váhavě máchl rukou do kopce k lesu: „Támhle. Ale nebude doma... Je v nemocnici. On si včera uřízl ruku...“
žádný komentář
6
P.S.
Celá věc začala vlastně docela nevinně. Byl konec srnčí říje. Na jedné z vycházek do honitby jsem náhodou narazil na silného srnce. Bylo to kolem poledne. Zahlédl jsem ho jen letmo. Přesto jsem si však stačil povšimnout jeho silného krku a mimořádně dobré trofeje. Umínil jsem si, že s večerem se do těchto míst na něj vypravím.
žádný komentář
8
Luděk ŤOPKA
V srpnu roku 1998 mne pozval jeden můj kamarád na tři dny na jeho chatu u Veselí nad Lužnicí na ryby a také na prohlídku chovu koroptví, který tam před několika lety založilo místní myslivecké sdružení.
1 komentář
10
Ing. Leo VALA
Ta lovecká sezona mně nijak pěkně nezačala. Patřičně nadrženi jsme se s přítelem Jirkou ulakomili a hned v polovině května vyrazili večer do revíru na srnečky. Bylo nám sice přáno, oba jsme si vystřelili, ale oba chybili.
žádný komentář
12
Ing. Vojtěch POLES
Příjemné chvíle prožité v přírodě při výkonu práva myslivosti mohou někdy pokazit nepříjemné události, kterým se mnohdy nedá předem zabránit. Vhodnou reakcí postiženého se může pouze podařit „usměrnit“ jejich průběh, a tím alespoň zmenšit důsledek páchaného zla. Uvedu alespoň dva příběhy, ve kterých nešlo o nešťastnou událost, nýbrž o úmyslný zlý čin špatného člověka. Pouze duchapřítomnost napadených myslivců je uchránila od tragického konce v prvém případě a krádeže zbraně v druhém případě.
žádný komentář
13
Oldřich TRIPES
Mohutný lopatáč šel na svoji obvyklou ranní procházku svým oblíbeným ochozem kolem plotu stradovské obůrky - sám, nerušen mladými daňky, jak to měl nejraději. Vyšel na horní paseku, odkud měl pěkný výhled do kraje - cizího kraje, kde nikdy nebyl. Jak by se rád proběhl po té velké louce za plotem, kde často viděl prohánějící se malé srnky, ani ty dříve neznal. V jeho dřívějším domově, odkud ho tenkrát tak krutě vyrvali, žádné takové malé daňky a srnky nikdy neviděl. Tam měli jen ty protivné muflony, kteří se vždycky první tlačili k prostřenému stolu. To je dobře, že se jich zbavil. Ty nikdy neměl rád. Byli mu ještě protivnější než mladí daňci. Ti si přece jen dají říct, když je důrazně napomene, a pak k němu tak nějak obdivně vzhlíží. To mu vždy dělalo dobře. On je tu přece pán...
žádný komentář