1
Lumír KOTHERA
„…jímá mne hrůza, dívám-li se na drsné obrovské lesy ve studené mlze. Jáchymov leží holý, bez zámků a bran, roztažen v hlubokém údolí, po stranách jen vrchy a vřesoviště, uprostřed divoký potok. Dříve než bůh stvořil město, byla tu jistě jen pustina, naplněná běsem ďáblů a divokých zvířat, vlků, medvědů, rysů a sviní…“.
Učený pastor ze saského Scheibenbergu Christian Lehmann ve svém díle „Christian Lehmanns zu Scheibenberg Historischer Schauplatz derer natürlichen Merckwürdigkeiten in dem Meissnischen Erzgebirge“, zabývajícím se přírodními jevy a zvláštnostmi saské i české části Krušnohoří.
žádný komentář
4
Karel VÁGNER
Mezi hlubokými lesy Drahanských hor jsou roztroušené vesničky. Jsou nevelké a okolo každé jsou pole a také něco luk. Pole bývala rozdělena na větší či menší nudličky, které obdělávali většinou drobní zemědělci. Vlastnili menší domek a několik kousků pole, které k obživě mnohdy nestačily, ale bez políček by se žilo hůře.
žádný komentář
6
P.S.
Už je to hodně let, co na tehdejší polesí Loučná každoročně jezdila v době říje známá dvojice loveckých hostů. Oba z Boskovic a oba řezníci. Již tradičně bydleli na Ruské neboli Uhlířské chatě. Vypadali tak trochu jako dvojice komiků Laurel & Hardy. Štíhlého Laurela postavou připomínal Josef P. V masném průmyslu zastával jakousi vedoucí funkci a nechal si říkat „řediteli“. Byl typem vychytralého člověka a měl na lovu neuvěřitelné, chtělo by se říci až nezasloužené štěstí. Jeho opakem, jak vzhledem, tak povahou, byl Leoš S. Tento dobromyslný starý mládenec dělal vedoucího prodejny Masna a měl dost peněz. Měl však také dost „přátel“, kteří ho o ně rádi oškubali. Zatímco dobromyslný Leoš sponzoroval každou jejich společnou výpravu na jeleny, Josef P. se s ním v podstatě „svezl“.
žádný komentář
8
František JANKŮJ
Tímto nostalgickým nadpisem sám sebe usvědčuji, jak dlouho otálím s uveřejněním článku pro naši Myslivost vždyť byl napsán už před patnácti lety. Ano, bude řeč o našich mysliveckých posedech, ať jednoduchých žebřících, či důkladných, zastřešených kazatelnách.
Jeden z nás, Antonín, dnes už provozující myslivost ve věčných lovištích, velice toužil ulovit jelena. Dlouho to zůstávalo jenom pouhým snem, ale tak utkvělým, že tomu podřizoval všechno. Teoretické znalosti, přesné zbraně, úspory, ale i dobře vychovaného spolehlivého kokršpaněla.
žádný komentář
9
Antonín EŠNER
„Dál a dál proniká činnost člověka do lůna matky přírody, aby si ji podmanila a vtiskla jí punc své představy o civilizaci. Není již snad na světě místa, kam by nevstoupil člověk a nepokusil se řídit osudy fauny a flóry. Kam jít, abych se mohl pokochat pohledem na nedotčenou přírodu a její děti? Kam jít lovit zvěř a necítit se přitom vrahem, ale jejím rovnocenným sokem a partnerem? Závidím divoce žijícím kmenům člověka uprostřed pralesa Amazonky, neboť ony nezabíjejí pro rozkoš a pro peníze, ale pro obživu. Tito lidé ještě dovedou být šťastni, protože jim ke štěstí stačí vidět východ a západ slunce!“
žádný komentář
10
Zdeněk HLAVÁČ
Už dlouho jsem nešel kolem potůčku protékajícího bývalým koupalištěm. Už dlouho jsem neprocházel pod mohutnou korunou dubu vévodícího remízku „Na písečáku“. Tam někde, v druhohorním navátém červeném písku spí tvoje tělo, zatímco duše se určitě prohání po věčných lovištích…
žádný komentář