Časopis Myslivost

Myslivecké zábavy 5/2010

Posedy, ach posedy...

8  František JANKŮJ
Posedy, ach posedy...
Tímto nostalgickým nadpisem sám sebe usvědčuji, jak dlouho otálím s uveřejněním článku pro naši Myslivost vždyť byl napsán už před patnácti lety. Ano, bude řeč o našich mysliveckých posedech, ať jednoduchých žebřících, či důkladných, zastřešených kazatelnách. Jeden z nás, Antonín, dnes už provozující myslivost ve věčných lovištích, velice toužil ulovit jelena. Dlouho to zůstávalo jenom pouhým snem, ale tak utkvělým, že tomu podřizoval všechno. Teoretické znalosti, přesné zbraně, úspory, ale i dobře vychovaného spolehlivého kokršpaněla.
V krásném podzimu se tehdy ocitl ve slovenských horách, a když získal plnou důvěru mysliveckého hospodáře a vyslechl jeho zasvěcené rady, mohl vychutnávat tu neopakovatelnou slast čekané na prvního jelena. Dávno před rozedněním seděl na vysokém posedu ve stěně mýtného bukového porostu, před sebou paseku, zatím ponořenou do tmy a ticha. Věrný pes, vzrušený stejně jako jeho pán, ležel pod posedem. Očekávaný děj se mohl začít odvíjet ‑ také se odvíjet začal, avšak zcela nepředpokládaně.
    Nejdřív Antonín pokojně seděl s puškou na kolenou a s triedrem v rukou, aby jej při každém šelestu přikládal k očím a zkoumal tajemnou mýť před sebou. Ale když začalo šírat, už sedět nevydržel; s puškou na rameni postoupil až k obrubě kazatelny a pátral po zvěři, plný toužebné nedočkavosti. Snad se příliš předklonil, snad na vlhké podlaze z kuláčků uklouzl, snad to byla mžiková závrať ‑ to již nikdo neposoudí ‑ pojednou se ozvalo krátké zaskřípění lámaného dřeva a neovládané tělo s těžkým zaduněním dopadlo vedle psa. Oči již neviděly
probouzející se les, uši neslyšely odbíhající, nenadálým hlukem vyrušenou jelení tlupu. Jen všetečný, náhle poděšený střízlík potkával nad kormutlivým obrazem, vzrušeně oznamuje lesnímu osazenstvu, co se tady právě stalo.
    Tu pes, vida pána jaksi nepřirozeně skrčeného, nehybného a nepromlouvajícího, přiskočí a začne olizovat jeho obličej, potom pobíhá kolem, štěká, znovu olizuje a čenichem dloubá do bledých lící, zas a znovu, až ‑ konečně ‑ Antonín otvírá oči. Chvíli jen nechápavě hledí, vidí psa, slyší jeho radostné skučení ‑ ale vidí také proti obloze posed s trčícím praporcem zlámané opěry ‑ a v hučící hlavě vyvstává hrůzné pomyšlení, co se asi událo. Chce povstat, avšak celé tělo strašlivě bolí, znemožňuje bolest sebemenší pohyb; myslivec to úporně znovu zkouší, až ruce nahmatají zbraň; v náhlé naději ji vší silou tiskne
a s přestávkami střílí do oblak, všech pět kulových ran. Na odezvu ovšem čeká marně! Horečně přemýšlí ‑ ve stupňující se bolesti vzpomene, že v tlumoku na zádech má další náboje, ale pokus sundat popruh s ramene selhává. Palčivá trýzeň z páteře opět proniká do morku kostí, zdá se nemožné záměru dosáhnout. Dlouho odpočívá a soustřeďuje všechny síly; pak se zaťatými zuby znovu bojuje sám se sebou. S bolestí, kousek po kousku, sune tu schopnější ruku k popruhu ‑ trvá to celou věčnost! Upadá do bezvědomí, ale věrný pes jako by tušil, že teď jenom na něm vše záleží, jej znovu probouzí. Konečně jsou zasunuty nové náboje, následuje pět výstřelů a po nich zas propadnutí do tmy a mlhy. Právě ty poslední výstřely uslyšel hospodář; zařídil první pomoc a převoz do nemocnice, kde si léčení zlomené páteře vyžádalo pár měsíců. Dramatický příběh tentokrát skončil, bohu díky, dobře.     V celé tragičnosti mi však tato událost znovu vyvstala před očima, když jsem při návštěvě přítele ležícího po autonehodě na chirurgickém oddělení, poznal jiného myslivce, který také po pádu z žebře ležel polámaný pod posedem celou noc, až jej promoklého a polomrtvého našli kolegové, jimž naštěstí mohla jeho manželka určit, kam večer na čekanou odešel.
    Tyto události by nás měly vést k zamyšlení, zda našim posedům věnujeme náležitou pozornost. Je žádoucí, aby hospodář nebo jím pověřený myslivec měl o nich jednoduchou, ale přesnou evidenci, kde na kartě nebo v sešitu bude uveden rok zbudování posedu a zaznamenány zodpovědné kontroly posuzující jejich stav. Při zjištění, že dříví je zteřelé, je třeba je energicky strhnout, aby nelákaly k používání. Odpadnou nebezpečné a zcela zbytečné úrazy. A potom ‑ každá nehoda nemusí mít tak šťastný konec!
 
vychází v 7:49 a zapadá v 15:58 vychází v 16:21 a zapadá v 7:49 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...