Časopis Myslivost

Listopad / 1999

25. Memoriál Richarda Knolla - 28. a 29. 8. 1999

Vladimíra Tichá
25. Memoriál Richarda Knolla - 28. a 29. 8. 1999
Na konci minulého století, přesně 17. listopadu 1893 se v Rouchovanech v okrese Třebíč narodil pan Richard Knoll. Patřil a dodnes patří k nejvýznamnějším a nejen u nás uznávaným kynologickým osobnostem. Psi jej zajímali a přitahovali bez ohledu na plemennou příslušnost. V žádném případě se nedal nazvat "kynologickým rasistou", uznával všechna plemena loveckých psů a s řadou nich měl i praktické zkušenosti. Dokázal stejně dobře zvládnout temperament foxteriéra, osobitost jezevčíků či ocenit pracovitost a eleganci irských setrů nebo pointrů. Jeho největší láskou ale byli němečtí krátkosrstí ohaři. Choval je, cvičil je a více než padesát let byl pro ně poradcem chovu. Dodnes je to funkce, která, má-li být vykonávána poctivě, vyžaduje odborné znalosti a hodně času věnovaného administrativě a ještě více osobním kontaktům s chovateli a majiteli fen i psů. Vyžaduje také jistou dávku tolerance a ochoty vyslechnout názor těch méně či více zkušených a schopnost přiznat si, že i někdo jiný než "posvěcený" funkcionář může mít pravdu. Není jednoduché získat důvěru řadových kynologů a vynucená slepá poslušnost asi není v chovu psů, i když se hovoří o chovu řízeném, tím nejlepším. Pan Richard Knoll měl nejen důvěru chovatelů, majitelů a příznivců německých krátkosrstých ohařů, měl i jejich úctu. Stopy jeho činnosti lze v chovu tohoto plemene najít i dnes. Zemřel v roce 1973 a od roku 1975 se na jeho počest koná soutěž ohařů, která nese jeho jméno - Memoriál Richarda Knolla. Letošní ročník byl jubilejní, v pořadí již 25. a symbolicky se konal v rodném okrese Richarda Knolla - v Třebíči. Pořadateli byla Českomoravská myslivecká jednota, Českomoravská kynologická jednota a Okresní myslivecký spolek ČMMJ v Třebíči.
Okres Třebíč je znám řadou kynologických akcí. Zkoušky zde pořádané obsáhnou skoro celý Zkušební řád a výbornou pověst mají i třebíčské oblastní výstavy psů loveckých plemen. Velmi často bývá středem všeho dění přímo Třebíč nebo spíše nedaleké střelnice. Tentokrát se kynologické přesunuli do honiteb Mysliveckých sdružení Třebelovice, Mladoňovice a Dešov. Hlavní stan měl memoriál v Třebelovicích. Pod vedením ředitele soutěže pana Jana Jurka zde členové kynologické komise OMS Třebíč i uvedených honiteb připravili pro vůdce, koronu i rozhodčí dva dny plné zvratů, radosti i smutku, dva dny, v kterých největší roli hrál pes a jeho výkon.

Do určité míry předznamenalo hořkosladký průběh soutěže losování. Právě na něm se jeden ze startujících ohařů představil kulhající. Viditelně nadlehčoval přední běh a řadu přihlížejících překvapilo, že jej příslušný veterinář na předcházející přejímce z účasti na soutěži nevyřadil. Nešťastný pes se celkem úspěšně "prokulhal" prvním dnem soutěže, neděle už však byla nad jeho síly. V okamžiku, kdy pes projde veterinární prohlídkou, záleží již řešení podobné situace na jeho vůdci, pro kterého to může být velmi těžké. Většina z nás určitě chápe, že poranění psa těsně před soutěží nebo při ní je někdy malou, někdy velkou tragedií. Ztraceny jsou měsíce práce, ztracená je šance na úspěch. Těžko se asi v takovém okamžiku myslí na "fair play", ale slušnost a soucit se psem by neměly chybět nikomu z nás. Vůdce se někdy nedokáže rozhodnout. Asi by se měli "ti moudří" zamyslet a zvážit, zda by ve Zkušebním řádu nemělo být zakotveno oprávnění pro vrchního rozhodčího podobné situaci řešit.

Samotné losování již bylo příjemnější. Korona zatím nebyla příliš početná, skládala se ze skalních příznivců a atmosféra byla přímo rodinná. Sobotní zahájení mělo tradiční slavnostní ráz. Byl kočár s koňmi, výborně hrající muzika, průvod i úvodní proslovy. Zahájení probíhalo na třebelovickém fotbalovém hřišti. Ve stejném prostoru byla umístěna i ohrádka. Na začátku to vyvolávalo určité rozpaky, ozývaly se i kritické hlasy. Na závěr ale většina zúčastněných prohlašovala, že je to celkem zajímavé a pro diváky určitě velmi atraktivní řešení. Sobotní desítka psů pracovala slušně, nepadaly ale jen samé čtyřky. Našla se dvojka a několik trojek. Při hodnocení jednotlivých psů se rozhodčí ukázali v tom nejlepším světle a vysloužili si gratulace přihlížejících kolegů. Počasí bylo slunečné, zatím nebylo velké horko a vůdcové, psi i korona se v dobré náladě rozjížděli k místům, určeným pro jednotlivé disciplíny. Prostory byly vybrány dobře. Velké pole s ideálně vysokou krytinou tvořenou vojtěškou a semenným jetelem bylo přehledné pro rozhodčí i koronu a byla naděje, že bude i nějaká zvěř. Stejně příjemné bylo prostředí určené pro malé pole. Rybník, na kterém probíhaly vodní práce, byl malý, čistý a s vysokým a ničím neporostlým rákosem. Obavy některých vůdců vzbuzoval přístup k vodě v místech, kde se zkoušela ochota k práci v hluboké vodě a přinášení kachny. Břeh byl poměrně příkrý a pro psy to znamenalo, že při předávání kachny budou mít níž záď než přední běhy. Obavy byly zbytečné, většina startujících to zvládla bez problémů.

Skupina směřující do lesa odjížděla od ohrádky, vzhledem k získaným známkám, celkem v pohodě. Ta ale diváky i vůdce opustila v okamžiku, kdy uviděli, co je v lese čeká. Radost měly možná jen děti, protože si mohly natrhat zralé a sladké ostružiny. Těm ostatním při pohledu na vysoké ostružiní, trávu a křoví zamrzal úsměv na rtech. Tak zvané drobné disciplíny, které bývají považovány za oddechovou část memoriálu, se staly hrozbou. Jeden z členů početné korony se nechal slyšet, že je rád, že tady ani nevede, ani neposuzuje. Při slídění se zdálo, že pokud chtějí rozhodčí opravdu sledovat práci psa, budou si muset vylézt na pařez, jinak ve vysoké trávě nic neuvidí. Podmínky byly opravdu těžké, ale nutno přiznat, že pro všechny stejné. Výsledek byl ovšem skličující. První den soutěž nedokončilo pět psů, domů odjížděli i někteří favorité. Neděle znamenala konec memoriálu pro další čtyři soutěžící. Tentokrát byly neúspěchy rozloženy mezi jednotlivé disciplíny. Pořadatelé si uvědomovali náročnost terénu v lese, ale jednalo se o prostory, v kterých běží i jiné typy zkoušek, včetně těch určených malých plemenům. Memoriál Richarda Knolla je pro ohaře mistrovstvím České republiky a je tedy třeba počítat s tím, že to bude po všech stránkách náročná záležitost. Určitě nikdo nechce, aby kritérium pro příští ročníky soutěže byl požadavek na dostatečně velký a vyhrabaný lesopark.

Sobotní odpoledne bylo dusné a horké a ovzduší psům příliš nepřálo. Neděle se probudila do deště, podmínky se značně změnily a počasí tak trochu na rozdíl od rozhodčích odmítlo vyhovět požadavku vrchního rozhodčího MVDr Františka Šimka, který zněl: "Všem stejným metrem". Na memoriálu, stejně jako ve všech lidských činnostech, velmi záleží na přístupu, který k práci zaujme "šéf". Být členem sboru rozhodčích pod vedením MVDr Šimka je asi příjemné, ale určitě náročné. Svým kolegům na 25. Memoriálu Richarda Knolla nechal dostatečný prostor k samostatnému rozhodování (většinou to také byli rozhodčí velmi zkušení), ale svoji případnou nespokojenost dokázal dát najevo rychle a důrazně. Žádné vtípky snižující důstojnost memoriálu nebo nekorektní chování ke zvěři nestrpěl ani u vůdců.

V historii memoriálů Richarda Knolla získává ten letošní nepříjemnou prioritu. Zatím je to memoriál, na kterém neuspělo nejvíce - 9 - psů. Což je o jednoho víc, než činil dosavadní rekord. Příčin je asi více. Úspěšně absolvovat memoriál není jednoduché. Pracují nervy vůdců, ke slovu může přijít přetrénovanost psů a někdy i smůla, která letos měla např. podobu černé zvěře v prostorách určených pro barvy. Velkou roli hraje i zmíněný terén, který může některé, podobné podmínky neznající psy, vyvést z míry. Pro ty, co v jubilejním 25. ročníku Memoriálu Richarda Knolla neuspěli, to jistě bylo krušné a také byli náležitě smutní. Je třeba ale konstatovat, že všichni to brali sportovně a s vystupováním odpovídajícím úrovni memoriálu.

Na startovní listině bylo uvedeno 16 německých krátkosrstých ohařů, 2 čeští fousci, 1 pointr a 1 anglický setr. Soutěž úspěšně zakončilo 10 německých krátkosrstých ohařů a anglický setr. Na výsledkové listině je uvedeno: 8x I. cena, 1x II. cena, 2x III. cena. Deset psů postupuje do Náchoda na Memoriál Karla Podhajského, ten poslední má naději jako náhradník. Titul Vítěz ČR 1999 a čekatelství českého šampionátu práce CACT si se ziskem 489 bodů odnesl německý krátkosrstý ohař Hoky z Nemilanských hájů, vůdce František Hladík. Přes těžké podmínky se v soudcovské tabulce vítěze u lesní práce neobjevila jiná známka než 4 a plným právem si odnesl i pohár za nejlepší lesní práci. Druhé místo, r. CACT a 486 bodů patřilo německému krátkosrstému ohaři Gronovi Kořenice, vůdce pan Jaroslav Novák. Jako třetí se umístil opět německý krátkosrstý ohař - Chary z Plentova dvora, vůdce pan František Horel. Tento pes získal 484 bodů a ocenění za nejlepší polní práci. Pohár za nejlepší vodu si odnesl další německý krátkosrstý ohař - Atos ze Štípek pana Luďka Müllera. Všichni uvedení psi samozřejmě běželi v I. ceně.

Průběh memoriálu a všechny jeho doprovodné akce bývají podrobeny pečlivé kontrole účastníků. Hodnotí se ubytování (letos možná trochu zklamalo, bylo sice v krásném prostředí, ale vůdci a jejich psi neměli to soukromí, které by potřebovali), jídlo (bylo výborné), pití (bylo ho víc než dost) a muzika (hráli krásně). Často se objeví kritici, kteří mají řadu připomínek a kteří většinou sami nikdy nic podobného nedělali. Připravit nejjednodušší zkoušky nebo jarní svod dá určitou práci, ale na přípravu stačí většinou několik dní. Takový vrcholný memoriál představuje skoro roční úsilí. Pořadatelé na přípravě tráví čas, který by jinak věnovali svým rodinám, svým psům nebo sami sobě. Zvlášť v dnešní době je třeba ocenit každého, kde je ochoten udělat něco pro druhé. Jako pohlazení působí, pokud se to ještě dělá s úsměvem a ochotou. A to byl právě případ pořadatelů letošního 25. Memoriálu Richarda Knolla.
vychází v 7:20 a zapadá v 18:12 vychází v 18:54 a zapadá v 7:31 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...