Časopis Myslivost

Listopad / 1999

Kaštanovník jedlý jako lesní dřevina i pro zvěř

Doc. Ing. Antonín PŘÍHODA
Kaštanovník jedlý jako lesní dřevina i pro zvěř
Pod jménem kaštan se hojně vysazovaly pro zvěř tzv. "koňské kaštany", botanicky jírovce maďaly, zvláště v oborách. V poslední době trpí tyto stromy novou chorobou, která se samovolně rozšířila z původní vlasti jírovce z Balkánu (nejspíše z Albánie) přes celou Evropu až do Polska. Působí ji mikroskopická houba giňardie maďálová (Guignardia aesculi) cizopasící v listech. Jejich čepele mezi nervy zasychají a hnědnou a při větším napadení předčasně opadávají. Takto postižené stromy někdy znovu vyraší a podruhé rozkvetou, což je velmi oslabuje. Přitom přestávají plodit, takže pro zvěř ztrácejí význam. Obranou je shrabování a pálení listí dřív, než na jaře jírovce vyraší nebo nejméně dvouleté zkompostování listů na místě vzdáleném od živých jírovců. Choroba se objevila nejen ve městech, kde esteticky znehodnotila tyto okrasné stromy, ale i v oborách na místech značně vzdálených od ostatních jírovců. Mnohem nebezpečnější je tracheomykóza jírovců, přenosná i na jiné listnaté stromy, způsobená plísní skořicovníkovou. Zatím jsem ji zaznamenal ve větším měřítku jen v Bratislavě, v Praze a na jediném stromě v Průhonicích u Prahy. Postižené stromy prosychají v korunách a pak rychle hynou.
Cennější náhradou za jírovec je kaštanovník jedlý, kterému se však nedaří všude. Nesnáší např. vápenaté půdy, kde trpí žloutnutím listů a sazenice po čase hynou. Za jeho původní vlast se pokládá jižní Asie a snad i část jižní nebo jihovýchodní Evropy, ale jako cenná užitková dřevina s jedlými plody byl uměle rozšiřován člověkem už asi dva tisíce let. Na Slovensko ho přivezli nejprve Římané a později znovu Turci. Ač jde o teplomilnou dřevinu, v Čechách se dobře aklimatizoval na některých místech tak, že např. snáší i drsné podmínky Železných hor, kde dobře plodí. Přirozeně se zmlazuje nejen v 200 let staré kaštance v Nasavrkách přímo uprostřed města, ale i v mnoha lesních porostech zvláště v oblasti lesního závodu Ronov nad Doubravou.

Ve vybraných chráněných územích má být jako dřevina cizího původu odstraněn. Je to škoda, neboť do původních lesních společenstev se dobře zapojil, nevytlačuje z nich jiné rostliny, bohatým opadem listí vylepšuje půdu, po okusu zvěří dobře regeneruje a při určité ochraně okusu rychle odrůstá. Poskytuje cenné dřevo, třísloviny a výborné plody nejen pro zvěř, ale i pro člověka. Pravděpodobně veverky je daleko roznášejí po lese jak v Železných horách, tak např. i v Českém středohoří, kde lze najít semenáčky kaštanovníku na Lovoši daleko od mateřských stromů vysázených kdysi v Opárenském údolí.

V Železných horách kaštanovník vytváří mykorrhizy se symbiotickými houbami dubů a buků, což má velký praktický význam, neboť stromy s mykorrhizou lépe prospívají a k symbiotickým houbám patří mnoho dobrých jedlých hub (včetně hřibů dubáků) vyhledávaných nejen houbaři, ale i zvěří. Mykorrhizy lze očekávat už u semenáčků z přirozeného zmlazení a ty jsou proto vynikajícím sadebním materiálem nejen pro zakládání dalších kaštanovníkových sadů, ale i pro výsadby do lesních porostů a zvláště v oborách. Zachování a rozmnožení otužilého kaštanovníku setého má nesmírný význam nejen u nás, ale z celosvětového měřítka, neboť Česká republika je snad už poslední zemí, kde jedlé kaštany ještě dozrávají a stromy nebyly dosud postiženy zhoubnou chorobou, rakovinou kaštanovníku vyvolanou houbou Endothia parasitica (sírovka cizopasná). Tato houba pochází z východní Asie a odtud byla asi před 100 lety zavlečena do Severní Ameriky, kde rychle téměř vyhubila domácí kaštanovník zubatý (Castanea dentata), který tam měl v lesích asi dvoutřetinové zastoupení a kromě cenného dřeva a tříslovin poskytoval i jedlé plody. V Americe přešla tato houba i na pěstované kaštanovníky jedlé a krátce před počátkem druhé světové války se dostala do Itálie, odkud se rychle rozšířila na západ i východ po celém Středomoří, kde způsobila velké zkázy kaštanovníků a někde i dubů. Přes Jugoslávii pronikla do Maďarska a odtud na Slovensko. V Polsku zničila plantáž škumpy ocetné, která tam byla kdysi vysázena pro získávání tříslovin.

Jedinou obranou proti šíření této zhoubné choroby byla rychlá a úplná likvidace postižených stromů a hrozilo nebezpečí, že kaštanovník jedlý zcela vyhyne. Duby nákazu většinou přežívají, ale jsou pak stálým zdrojem nákazy. Ve Francii byla v posledních letech objevena i možnost léčení napadených stromů, neboť tam byl objeven hyperparazit zhoubné houby, který ji sice nezahubí, ale oslabí ji tak, že žije dále jen jako saprofyt neschopný napadat živá pletiva stromů. Aby zhoubná rakovina nebyla zavlečena do České republiky, je nutno dodržovat přísnou karanténu a kaštanovník množit jen z domácího zdravého osiva. Nejotužilejší se jeví z Železných hor. Jinak jsou kaštanky i v Českém středohoří a v okolí Chomutova. Bohatá kořenová výmladnost kaštanovníku umožňuje regeneraci i z kořenů poražených stromů a po okusu zvěří, jak se ukázalo i v zoologické zahradě v Chomutově, kde části kaštanky se dostaly do prostorově omezených výběhů býložravců.

Někdy až přehnané obavy ochránců přírody z rostlin i zvířat cizího původu by neměly bránit myslivcům snažícím se zachraňovat druhy živočichů a rostlin vymírajících v jiných zemích na našem území a zachránit i světově ohroženou prastarou kulturní dřevinu, jakou je kaštanovník jedlý.
vychází v 7:20 a zapadá v 18:12 vychází v 18:54 a zapadá v 7:31 Nákupní košík 0
Zpracování dat...