Časopis Myslivost

Listopad / 1999

Zkušenosti s využitím pachového ohradníku Kettner

Jan NIEDOBA
Zkušenosti s využitím pachového ohradníku Kettner
Vzhledem k dlouhodobě velkým škodám, které působí na zemědělských kulturách převážně černá zvěř, která vychází z lesních komplexů do polních honiteb v době vegetace a po dobrých zkušenostech Vojenských lesů a statků s.p., divize Plumlov, s použitím pachového ohradníku Kettner, provedli v letošním roce 1999 uživatelé zemědělských pozemků ve spolupráci s uživateli honiteb a honebních společenství pokus zabránit černé zvěři vycházet z lesních komplexů do polních honiteb a v nich poškozovat zemědělské kultury. Pachový ohradník Kettner byl aplikován na rozhraní lesa a pole v délce cca 16 km.
Poznatky:

Rok 1998

Vojenské lesy a statky ČR s.p., divize Plumlov, užívají honitbu Březina a uprostřed komplexu lesů je větší enkláva zemědělských pozemků (Podivicko - okres Vyškov). V roce 1998 k zamezení škodám působených zvěří na zemědělských plodinách pěstovaných v této lokalitě použili pachového ohradníku Kettner. Ohradník instalovali dle návodu ve dvou řadách na okraj porostu po celém obvodě zemědělských pozemků ihned při začátku jarních prací. Pachovou náplň pravidelně, podle návodu, obnovovali až do sklizně (žní). S účinností ohradníku byli spokojeni, neboť zvěř do polních kultur přes ohradník nevycházela, až na nepatrné výjimky, kdy ohradník poškodili neukáznění lidé tím, že sebrali pěnu (odnesli nebo zničili i s pachovou náplní), a tím vznikla v ohradníku díra, nebo zvěř našla větší terénní nerovnost (úvozovou cestu) a tou pronikla do polních kultur. Průniky zvěře přes ohradník byly tedy minimální a škody zvěří na zemědělských kulturách únosné.

Rok 1999

Na základě dobrých zkušeností s aplikací pachového ohradníku Kettner v honitbě Vojenských lesů a statků s.p., divize Plumlov v roce 1998, provedli v roce 1999 někteří uživatelé zemědělských pozemků v okrese Prostějov, které sousedí s honitbou vojenských lesů, pokus s liniovou aplikací pachového ohradníku Kettner. Aplikace byla provedena za účelem zabránit, hlavně černé zvěři, vycházet do polních honiteb sousedících s velkými lesními komplexy. Byla provedena v souvislé délce cca 16 km ve dvou řadách v lese, na rozhraní pole - les. Na nákladech se podíleli uživatelé zemědělských pozemků, uživatelé honiteb i honebních společenství. Venkovní aplikace byla provedena před setím jařin (hlavně kukuřice).

Tam, kde nebyl vhodný porost, byla pěna umístěna na zatlučené kůly dle návodu, pod dohledem technicko - hospodářských pracovníků Vojenských lesů.

V jarních měsících zvěř přes ohradník pronikla jen v několika málo místech hlubšími úvozy, na jejichž dně nebyl pachový ohradník umístěn a stejnou cestou se zase vrátila do lesa. Tento nedostatek byl okamžitě odstraněn a zvěř ohradník přestala překonávat. Jarní škody na zasetých obilovinách, zvlášť kukuřici, nebyly téměř žádné (několik kusů černé sice zůstalo v menších remízcích v polích, ale poškození zemědělských kultur touto zvěří bylo bezvýznamné).

Stalo se však to, že v době dozrávání řepky a pšenice, naštěstí těsně před žněmi, většina černé zvěře, která kdysi pravidelně migrovala do polí, jednoduše pachový ohradník Kettner obešla jižním směrem a v prostoru, kde již pachový ohradník Kettner nebyl aplikován, vyšla z lesního komplexu do polí. Obloukem se pak vracela do míst, kde v minulých letech pravidelně vycházela z lesa a pobývala v řepce, pšenici a po jejich sklizni v kukuřici.

V tom okamžiku ztratil pachový ohradník smysl a začal působit opačně, a to jako zábrana pro odchod zvěře do lesa. Škody, které tato zvěř způsobila v řepce a pšenici, byly vzhledem k velmi krátké době pobytu černé zvěře v těchto plodinách únosné.

Aby se pokud možno zabránilo černé zabydlet se v lánech kukuřice, (jejíž výměra je dosud neúměrně velká, i několik desítek hektarů), provedli novou aplikaci pachového ohradníku Kettner okolo těchto plodin. Aplikace byla provedena opět podle návodu, ale také přímo na stébla kukuřice. V tomto případě pachový ohradník však naprosto zklamal a černá zvěř jej vůbec nebrala v úvahu. Začala navštěvovat lány kukuřice a dokonce povalila stébla kukuřice a sežrala klasy, i když byla na nich umístěna pěna s čerstvou pachovou náplní. Způsobené škody černou zvěří v porostech kukuřic jsou značné i přes to, že v polních honitbách je prováděn intenzivní odlov černé zvěře.

Závěr

Nehodnotím v tomto příspěvku, zda aplikace byla provedena odborně, neboť to samozřejmě předpokládám vzhledem k výši nákladů, ale shrnuji mně dostupné zkušenosti při snaze o snížení škod působených černou zvěří.

Nutno konstatovat, že pachový ohradník Kettner je funkční jen při aplikaci okolo menších ploch zemědělských kultur, a to jen v období od jara do žní.

Při ochraně kukuřičných polí po žních před černou zvěří tento ohradník zcela zklamal. U porostů kukuřice, které již mají klasy, zvěř černá nereaguje na žádné pachové ani optické zábrany. Zřejmě atraktivnost této plodiny předčí všechny přirozené zábrany, nebo zvěř velmi brzy zjistí, že ten varovný nepříjemný pach není pro ni nebezpečný. Vždyť to, že černá ve velkých počtech pachový ohradník obešla v době, kdy ještě pro ni kukuřice nebyla atraktivní, svědčí o její značné inteligenci a přizpůsobivosti podmínkám. V době, kdy začne být kukuřice pro černou zvěř atraktivním žírem, jí nic nezabrání tyto plodiny navštěvovat.

Z hlediska ochrany těchto porostů kukuřice před černou vidím jako nejúčinnější a nejlacinější jejich rozčlenění na úzké pásy, které jsou odděleny jinou nízkou plodinou (např. ječmen) v dostatečně širokém pruhu. Znemožní se tím zvěři celodenní pobyt v těchto plodinách a uživatelům honiteb usnadní lov černé, která působí největší škody.

Nejúčinnější ochranou zemědělských plodin před škodami černou zvěří však zůstává snížení populace černé zvěře na stavy uváděné v koncepcích chovu černé zvěře pro jednotlivé oblasti (normované stavy) a správná struktura těchto stavů co do poměru pohlaví, věkového a sociálního složení.

Bez úzké spolupráce zemědělce a uživatele honitby nedosáhneme nikdy uspokojivých výsledků. Snížíme-li stavy černé zvěře na úroveň let sedmdesátých až osmdesátých, kdy v roce 1971 bylo uloveno v okrese Prostějov 23 kusů a v roce 1981 30 kusů černé zvěře, budou případné škody černou zvěří únosné (v těchto letech nebyl problém škod působených touto zvěří). Dovoluji si tvrdit, že i při odlovu okolo 150 ks černé zvěře na území našeho okresu budou škody působené černou zvěří na polních plodinách zanedbatelné a byla by naděje, že se zvednou i stavy zajíců a srnčí zvěře.

Predační tlak černé zvěře je stále většinou uživatelů honiteb silně podceňován.

Pro ilustraci uvádím odlovy černé zvěře v dalších letech:
1985: 201 ks
1986: 183 ks
1987: 361 ks
1988: 515 ks
1989: 359 ks
1990: 399 ks
1991: 410 ks
1992: 410 ks
1993: 250 ks
1994: 161 ks
1995: jen 9O ks
1996: 19O ks
1997: 3OO ks
1998: opět 429 ks

Myslím, že tato čísla nevyžadují další komentář.

Jan NIEDOBA
vychází v 7:20 a zapadá v 18:12 vychází v 18:54 a zapadá v 7:31 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...