Časopis Myslivost

Leden / 2002

Koroptví farma v Letonicích

Silvie VESELÁ a Ing. Jiří KASINA
Koroptví farma v Letonicích
“Koroptev polní (Perdix perdix L.) je rozšířena po celé Evropě a je ptákem stálým. Nejvíce rozšířena jest v krajinách rovinatých s vyspělým polním hospodářstvím, zdržuje se však i v lesích, obyčejně na pasekách poblíže polí.” - tolik Československá myslivost, učebnice myslivosti z roku 1937. Že koroptev byla v těchto dobách hojnou obyvatelkou našich honiteb dokladují i zmínky o ní v každém vydání  tehdejšího mysliveckého časopisu Stráž myslivosti. O téměř 20 let později se, už v časopise Myslivost, dočteme převážně o programech na záchranu koroptví, jak účelně bránit jejich ztrátám a také o nových směrech v jejich chovu. Že se od té doby toho moc nezměnilo, o tom se zde asi nemusíme rozepisovat. Změna krajinného rázu a zemědělská výroba udělaly své. O to více redakci potěšilo pozvání od chovatele koroptví pana Jaroslava Pospíšila z Letonic u Vyškova k návštěvě jeho farmy.
"S chovem koroptví jsem začal před sedmi lety. V té době, a ještě několik let předtím, jsem dělal hospodáře v našem mysliveckém sdružení a zkoušeli jsme navrátit koroptve do naší polní honitby, kde jich v minulosti bývaly vysoké stavy. Úspěchy střídaly neúspěchy, nedůvěra ze strany kolegů myslivců narůstala a tak jsem se rozhodl vystavět si vlastní odchovnu. Na základě žádosti jsem dostal souhlas MZe ČR v souladu se zákonem o myslivosti pro chov zvěře v zajetí. Referát životního prostředí ve Vyškově stanovil podmínky chovu, jejichž součástí je mimo jiné veterinární povolení s celoročním dohledem a pravidelnou kontrolou zdravotního stavu hejna. Realizaci jsem rozvrhl do několika etap. Voliéru jsem v průběhu let postupně rozšířil a doplnil ji o odchovnu kuřat, sanitární oddělení pro poraněné nebo nemocné kusy a sklad s přípravnou krmiva. Převážnou část produkce koroptví doposud tvořila odchovaná kuřata, která nakupuji jako jednodenní u specializované firmy. Po přetrvávajících problémech u dodavatele se začínám orientovat na líhnutí koroptvích kuřat z vlastní produkce.

Nyní je voliéra o rozloze 900 m2 podélně rozdělená na dvě části, které jsou na jednom jejím konci propojené a zastřešené. Na voliéru navazuje odchovna kuřat. V průběhu prosince až ledna v závislosti na počasí, kdy nastává období toku a neklid v celém hejnu, odděluji kohoutky od slepiček. Rozdělením se koroptve uklidní a snáze přečkají období do vypuštění do přírody. V každé části je jeden zásyp, do kterého koroptvím denně zakládám krmivo. Celoročně krmím pšeničným odpadem od čističky a drcenou kukuřicí, rády berou nasekanou trávu nebo jakékoliv zelené krmivo - salát, kapustu, kopřivy apod. Důležitý je dostatek nezávadné vody s přísadou vitamínů. V zimním období předkládám koroptvím drolky z vojtěškového sena a místo zamrzající vody řepu. Živočišnou složku potravy jim nijak nedoplňuji, co si v porostu samy nachytají, to mají."

Druhým rokem si pan Pospíšil nechává u veterinárních lékařů vypracovat program na udržení dobrého zdravotního stavu chovu, podle kterého si pak objedná namíchání doplňkového krmiva - granulí, jejichž základem je krmná směs pro bažanty Bž 2, kuřata do věku tří týdnů jsou krmena směsí KK1, od třech týdnů KK2. Granule jsou již medikované, tzn., že obsahují různé léky, například k odčervení koroptví, proti kokcidióze, syngamóze, kapiláriím apod.

Aby svým koroptvím poskytl dostatek krytu, nechává pan Pospíšil voliéry na jaře zarůst trávou a plevelnými rostlinami, ke kterým zaseje ještě kukuřici a slunečnice. Koroptve se v krytu cítí bezpečněji a tolik se nestresují. Růst plevele je však v průběhu roku nutné korigovat, protože díky vysokému obsahu dusíku v trusu koroptví velmi rychle roste a brání pak přístupu slunce, na kterém se velmi rády popelí a vyhřívají.

"Problémem jsou pro mě predátoři, zvláště jestřábi a krahujci. Přestože jsou koroptve zavřeny ve voliéře, dravci již mají svou taktiku, jak je "ulovit". Zejména jestřáb nalétává na voliéru tak, že hejno zažene do rohu, pak naznačí útok, koroptve se vznesou a dravec je přes horní část pletiva sekne pařáty. Koroptev tak zraní a většinou dojde k jejímu úhynu. Nikde ve voliéře nenajdete otvor větší než 5 x 5 cm, takže třeba kuna nemá šanci se do ní dostat. Základy voliéry jsou vytvořeny ze železných dílců, které jsem zapustil do země 40 cm hluboko. Tak je voliéra chráněna před případným podhrabáním škodné," vypráví pan Pospíšil.

Koroptve jsou na svého chovatele evidentně zvyklé a při jeho vstupu do voliéry nejeví známky strachu. Když se ale přiblížíme my s úmyslem pořídit nějaké fotografie, čiřikající hejnko před námi vyděšeně prchá, zvedá se ze země a přeletuje do zadní části voliéry. Přestože jsou koroptve chovány v zajetí, svou divokost neztratily. Ale jak pan Pospíšil podotkl, jsou na uzavřený prostor a pletivo zvyklé. Když jde třeba krmit, hejnko se zvedne a letí blíže, těsně podél pletiva. Pokud nejsou koroptve opravdu vyplašené, tak do pletiva nikdy nenarazí.

"Někteří členové mysliveckých sdružení, kteří ode mě koroptve nakupují, jsou pesimističtí ohledně jejich vypuštění a následného udržení v honitbě a tvrdí mi, že páry stejně nezasednou. Že to není pravdivé tvrzení jsem si sám vyzkoušel. Zjara jsem ve voliéře vymezil čtyři části o velikosti 15 x 5 m, které jsem zrotavátoroval, dezinfikoval a vypustil na ně po páru koroptví. Zpočátku jsem jim předkládal krmení, ale ony nic nebraly. Vymezený prostor byl pro ně zřejmě dostatečně úživný, takže jim stačilo to, co si samy našly. Oddělení začala postupně zarůstat trávou a v každém z nich párek zasedl na hnízdo. V době líhnutí a vyvádění mladých však nastalo deštivé období, v podstatě stačily dva deštivé dny, a dvě snůšky to zlikvidovalo. Takže když ode mě myslivecké sdružení odkoupí a vypustí do honitby například pět párů koroptví, při jejichž zasednutí nastane třeba nepříznivé počasí, hnízdo zničí predátor nebo dojde k jeho poškození při zemědělských pracích, může úspěšně vychovat mladé taky jen jeden pár."

Pan Pospíšil je přesvědčen, že ta myslivecká sdružení, která chtějí mít ve své honitbě koroptve, musí jejich chovu věnovat maximální péči. Důležité je, aby se někdo ze sdružení chopil organizace a byl ochoten se věnovat koroptvím celoročně. Ne však ze zištných důvodů, ale pro radost z toho, že opět slyší čiřikání koroptví v honitbě.

Pokud samo sdružení nemá ve své honitbě podmínky vhodné pro chov koroptví, řešením může být využití vlastnictví půdy obce nebo některých z jeho členů. Ti ji pronajímají například zemědělskému družstvu a pokud zažádají o navrácení menších výměr pozemků, mohou využít dohody o kompenzaci a místo zemědělsky využívaného pozemku mohou získat třeba pás pozemku podél cesty. A právě tyto pozemky, které nejsou vhodné k zemědělské velkovýrobě, mohou myslivci obhospodařovat právě ve prospěch koroptví a ostatní zvěře. V žádném případě si ale není možné myslet, že se takovéto lokality nechají zarůst plevelem. I na těchto drobných pozemcích je třeba zasít plodiny vhodné pro zvěř, případně vysadit plodonosné a krycí dřeviny. Také není nutné, aby majitel myslivecky využívaného pozemku přišel o svůj obvyklý nájem. V rozpočtech honebních společenstev nebo mysliveckých sdružení se jistě v zájmu životního prostředí nějaké peníze najdou. Obdělávání této půdy je záležitostí spolupráce se zemědělci a financování zase schopností získat dotace z existujících krajinotvorných programů.

Zajistit koroptvím odpovídající podmínky ještě před jejich nákupem, to rozhodně není záležitost jednoho roku. Na základě zkušeností a každoročních konzultací s odběrateli pan Pospíšil doporučuje pro koroptve postavit na vhodném místě v honitbě vypouštěcí voliéru, do ní nasadit tak pět párků koroptví a nechat je tam asi dva až tři dny. Poté začít koroptve postupně vypouštět pomocí padací branky, aby samy v klidu vyšly. Pokud se vypustí v období toku dvě slepičky nebo dva kohoutci, tak v žádném případě od voliéry daleko neuletí a budou se k ní stále vracet. Mezitím je třeba je pořád přikrmovat. Po čtyřech nebo pěti dnech se vypustí zbytek koroptví. Pokud je voliéra dostatečně velká, nejlépe 5 x 10 m, může se v ní jeden pár ponechat pro zahnízdění. Vypuštěné koroptve se k němu budou průběžně vracet a tak budou neustále "pod kontrolou". Lepší zkušenosti má pan Pospíšil s vypouštěním koroptví na jaře než na podzim, protože pak mají do zimy dostatek času se novým podmínkám přizpůsobit.

"Jeden příklad za všechny - v průběhu srpna jsme vypustili 120 koroptví ve věku 10 až 12 týdnů na různé lokality letoňské honitby, které se zdály být pro koroptve příznivé. Můžu říci, že do skončení podzimních prací se koroptve držely v místech, kde byly vypuštěny. Po rychlém přechodu podzimních prací, znamenající likvidaci krytiny, následné orbě a setí ozimů, koroptve během krátké doby migrovaly. Nebylo vzácností, že se hejno objevilo až ve vzdálenosti 4 km, navíc tyto koroptve čeká dlouhá zima. Naproti tomu na jaře koroptve vypouštíme do probouzející se přírody bez sněhu s možností úkrytu. Koroptve jsou v plném toku, rychle se spárují a vyhledají v blízkém okolí vypuštění svoje teritorium, což podstatně omezuje jejich migraci. Již ode žní je možné zmapovat jednotlivá teritoria nových hejn a pomoci jim přečkat následující zimu," vysvětluje chovatel.

Před dvěma lety pan Pospíšil vypracoval dotazník a rozeslal ho všem svým odběratelům. Chtěl zjistit jaké mají zkušenosti s vypouštěním koroptví, jak se o ně starají a jaké jsou jejich výsledky. Ze 60 rozeslaných dotazníků se mu jich zpátky vrátilo pouhých 25. Jeho zkušenosti s odběrateli jsou různé. Většina mysliveckých sdružení koroptve ve své honitbě již má, ale jsou i taková, ve kterých se nevyskytují vůbec. Co se panu Pospíšilovi nelíbí, je přístup některých sdružení ve stylu "získali jsme peníze, tak koupíme koroptve, vypustíme je a ono se uvidí". Raději má ty myslivce, kteří si k němu přijedou pro radu a kterým může ukázat i videozáznam celého období chovu koroptve ve voliéře, včetně snůšky vajec, sezení na nich, líhnutí a vodění kuřat.

O koroptvích a jejich návratu do přírody toho bylo řečeno i napsáno již mnoho. Poučný je komplexní přístup myslivců k problému vypouštění koroptve polní na okrese Žďár nad Sázavou. Výměna názorů na danou problematiku s myslivci při osobním odběru koroptví je velice zajímavá. Dá se ale říci, že snaha o znovunavrácení koroptve do přírody má dvě části - výchova koroptví do jejich vypuštění je problém technický (veterinární podmínky, zajištění krmiva, vhodného prostředí apod.). Daleko náročnější je však ta druhá část, a to, jakým způsobem koroptve aklimatizovat tak, aby se jejich stav udržel a v budoucnu rozšířil přirozenou reprodukcí. To totiž vyžaduje hodně úsilí a práce.

Přestože v našich honitbách koroptví ubývá, pan Pospíšil říká, že zajistit si jejich odbyt není tak jednoduché. Ročně jich s minimálními ztrátami odchová na 500 kusů a toto množství plně pokryje poptávku. "Občas se také stane, že mi některá z nich proklouzne a uletí. Ale neodletí daleko, protože tady ve voliéře má přece své hejnko", usmívá se pan Pospíšil. Koroptve dobře vědí, kde je o ně hezky postaráno.


vychází v 7:18 a zapadá v 16:12 vychází v 22:52 a zapadá v 13:17 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...