Časopis Myslivost

Leden / 2002

Severské kachny, naši zimní hosté

Jan RYS
Severské kachny, naši zimní hosté
Procházka kolem zimní řeky zimní řeky bývá zajímavá, vezmete-li si sebou dalekohled. Skly si snadno přiblížíte neobyčejně zajímavou sešlost vodních ptáků, kteří na nezamrzlých vodách každoročně přečkávají mrazivý nečas. Úplavy řeky jsou pokryty ledem, ale proudný střed toku vzdoruje tuhému krunýři a vytváří nezamrzlá okna hladiny. Kolem nich při okrajích odpočívá na ledu i vodě mnoho divokých kachen nejen našich, ale i pestrých vandrovníků z dalekého severu. Nemusíme dlouho pátrat mezi březňačkami a lyskami, aby jsme objevili jejich bílé vesty, příznačný atribut mnoha severských vodních ptáků. Hostů nebývá nikdy příliš a zachovávají si vždy mírný odstup od domorodých kachen, drží se pospolu. Pravidelnými tuláky po našich nezamrzlých řekách jsou potápivé kachny - hoholi severní. Kačeři se honosí kontrastním tmavobílým hábitem na kterém nejvíce upoutává velká bílá skvrna mezi zobákem a okem. U kachen zase čokoládově hnědá hlava. Jakmile hejnko hoholů vzlétne, ihned se ozve jasný svist jejich letek. U nás nejčastěji zimují ptáci z populací severní Evropy , pohromadě je jich vždy kolem desítky a početně převažují dryáčničtí kačeři.
Nejednou můžeme na vodě objevit větší štíhlou kachnu s protáhlým krkem a mohutnější temnou hlavou s dozadu protaženou chocholkou; je to samec morčáka velkého. Svítivě bílé boky i červený útle dlouhý zobák ho výrazně diferencuje od všech sousedů. Samici jako pokrokovou modemanku, zase krášlí rezavohnědá hlava s boky sličné přizdobeny modrošedým vlnkováním. Morčáci jsou neustále pod vodou, protože hladový žaludek je nenechává ani chvilku v klidu. Dokáží svižně proplouvat i silný proud řeky až do hloubky 4 m, snaží se ulovit tlouště, okouna nebo plotici. Zaletují k nám nejčastěji od pobřeží Baltického moře, které je jejich rodným krajem.

Stejně tradičním zimním vandrovníkem mnohdy ještě po nezamrzlých tocích bývá morčák malý; ve starších přírodopisech nazývaný též bílý. Velikostí se rovná drobné čírce, ale i přes křehkou figurku ho lze spatřit na velkou dálku. Svítí čistou bělobou a s dalekohledem můžeme také uvidět kolem modravých očí tmavou masku i v zátylku černou kresbu tvaru písmene V. Samiččí róba je pouze šedohnědá. Tito morčáci k nám přitahují záhy, někdy už začátkem října z lesnatých krajů Norska, Švédska a Finska, kde hnízdí v okolí vod po dutých stromech. Pochoutkou pro ně je asi vodní hmyz a pak teprve malé rybky. Ornitologové se o tom přesvědčili u uhynulého kačírka, který byl nacpaný larvami chrostíků a jen párma rybičkama s chomáčem zelených vodních rostlin.

Tužší zima zažene k nám leckdy poláky kaholky. Méně zkušený pozorovatel je může přehlédnout v domnění, že jde o poláky chocholačky. Kačer kaholky nemá v zátylku prodloužená pera, postavou vyhlíží robusněji a na uhlově černé přední části těla mu blyštivě září zelený odstín. Šedě vlnkovaný hřbet je nejlépe vidět když vzlétává. Toulky kaholek do vnitrozemí začnou až tehdy, když na Baltu zamrznou mělčiny a uzavře se jim přístup k potravě.

Spolu s kaholkami přilétne tou dobou na naše nezamrzlé hladiny také několik kajek mořských. Skoro vždy jde o mladé ptáky nebo kachny; pestří kačeři se ukazují sporadicky. Kajku poznáme okamžitě podle mohutného zobáku, jehož horní linie zakrývá čelo hlavy. Je to pták, který hraje významnou roli v životě lidí severu svým peřím, za nějž se dosud platí zlatem. Kačeří peří je skoro zázračné a nelze jeho vlastnosti ničím nahradit. Dokonale k sobě lpí, v množství se nechuchvalcuje, nepřijímá vlhkost a je stále kypré, pružné. Neuvěřitelně izoluje a drží v sobě teplo. Do peřin postele ho stačí jen 2,5 kg a spacího pytle 1 kg. Místní obyvatelé ho získávají už léta osvědčeným způsobem. Kachna kajky si pro snůšku vajec vystýlá hnízdo prachovým peřím, vytrhaným ze spodku těla. Stále kolem vajec tvoří dokonale izolující límec. Když kachna odejde z hnízda, výstelka se načechrá a vejce zakryje, aby nevychladla. Majitelé přímořských pozemků kajkám první snůšku odebírají i s hnízdní výstelkou. Vejce použijí ve své kuchyni a peří výhodně zpeněžují. Kajčí populaci tím vůbec neškodí; kachny okamžitě snesou druhou náhradní snůšku a tu jim již moudře ponechají. K 1 kg peří je třeba sebrat 20 výstelek hnízd. Na oplátku zato lidé kajčí hnízda ochraňují před predátory a drsným přímořským počasím, staví před ně větrné zábrany.


vychází v 5:09 a zapadá v 21:02 vychází v 21:37 a zapadá v 5:25 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...