Časopis Myslivost

Prosinec / 2002

Myslivost z pohledu ochrany přírody

Přepis referátu a mezititulky Jiří KASINA   RNDr. Libor Ambrozek
Myslivost z pohledu ochrany přírody
Z vystoupení ministra životního prostředí RNDr. Libora Ambrozka na konferenci Myslivost – historie a perspektivy, která proběhla v Židlochovicích dne 11.10.2002. Projev ministra zemědělství Ing. Jaroslava Palase jsme přinesli v listopadové Myslivosti.
V prvé řadě chci říci, že svoji účastí na konferenci v Židlochovicích společně s ministrem zemědělství Jaroslavem Palasem chceme deklarovat spolupráci mezi oběma našimi resorty v oblasti myslivosti. V nedávné době jsme se sešli při řešení následků povodní a je na čase, aby jsme pečovali o naší krajinu společně. Vím, že vždy budou témata, která nás budou rozdělovat, ale bylo by velkou chybou, a minulá léta to ukázala, záležitosti personifikovat a z jednoho střetu či porážky vyvodit nepřátelství na dlouhá léta. Myslím, že naše zájmy jsou v celé řadě společné a bohužel se dnes zemědělství a krajina vůbec dostávají na okraj zájmu městského člověka a mohou přijít situace, kdy bychom každý samostatně naše pozice těžko hájili.

Není náhodou, že se v podstatě souběžně koná konference Krajina - tvář naší země. Druhá polovina 20. století dala krajině opravdu zabrat, došlo k velkému oslabení odpovědnosti člověka za přírodu, byla vyzdvižena kolektivní odpovědnost podle představ minulého režimu a potlačena osobní a vlastnická práva občanů. Protesty mnoha ochránců a přátel přírody a myslivců nebyla brána příliš vážně. Po roce 1989 došlo v souvislosti s politickými změnami ke snaze o radikální změnu, ministerstvo životního prostředí vzniklo jako nový resort, byla vytvořena základní legislativa včetně takových institucí jako je například Česká inspekce životního prostředí. Vznikly také nové Národní parky, vznikly zajímavé programy jako je Program péče o krajinu a Program obnovy venkova, to vše při vědomí toho, že není možné pečovat o krajinu bez vidění potřeb těch, co v ní žijí.

Samozřejmě, že se s tímto vyvíjel vztah ochránců přírody k těm ostatním, kteří s nimi sdílí krajinu, tj. zemědělcům, lesníkům a samozřejmě myslivcům. Samotná ochrana přírody byla od 50. let 20. století v jakýchsi zákopech soustředěna především na konzervaci přírody. Ukázalo se však, že to není cesta, která by vedla k cíli. Krajina, o kterou se nepečuje, postupně totiž ztrácí hodnoty, pro které je chráněna.

Dynamický přístup k ochraně přírody


Příroda se vyvíjela stovky let za spolupůsobení člověka a není možné přestat louky kosit a přestat hospodařit ve většině lesů, stejně tak není možné se přestat starat o pastviny či vodní plochy, takže postupně vstoupil do popředí dynamický přístup ochrany přírody. Ten vychází ze snahy hledat souvislosti, jakým způsobem příroda vznikla, jak se k přírodě musíme chovat, aby se uchovala a v neposlední řadě dynamický přístup znamená hledání konsensu všech zainteresovaných. V poslední době je příroda pod tlakem rozvoje dopravy a turistiky. Například móda horských kol přivedla turisty do míst, kam by dříve vůbec z důvodu své lenosti nepřišli. V podstatě celý pohraniční pás hor je otevřen turistice a ochrana přírody a myslivost jsou zde pod velkým tlakem lidské společnosti. To se samozřejmě projevuje na početním a zdravotním stavu zvěře,

Ekosystémové chápání myslivosti


Stejně tak, jako v ochraně přírody je proud konzervativní a dynamický, stejné proudy pozoruji i v současné myslivosti. Při pohledu zvenčí se zdá, že zatím v myslivosti převládá ten proud konzervativní, kdy je přístup postaven na sice osvědčených, ale již překonaných tradicích. Jako příklad mohu uvést vztah k velkým šelmám, který nás ochránce přírody velmi trápí. Největším problémem stabilizace populace rysa a vlka je ilegální odstřel. Změna obecně platného názoru na význam velkých šelem v ekosystémech je nevyhnutelná a v současné době je velmi obtížná, protože to vyžaduje radikální změnu zažitých názorů. Pro úplnost je ale třeba říci, že ke zlepšení vztahů nepomohla ani stanoviska některých členů z řad ochránců přírody, kteří funkci velkých šelem přecenili a přisuzují jim schopnosti, které v našich podmínkách nemohou velké šelmy dosáhnout. Já musím s potěšením konstatovat, že se v myslivosti objevuje progresivní proud, prezentovanými například některými odborníky LČR, který se snaží reagovat na současný vývoj v Evropě a aktivně reaguje na problémy, které mohou vzniknout při vstupu republiky do EU. Jeho základem je ekosystémové chápání myslivosti, kdy se přechází od hospodaření s konkrétními druhy zvěře na péči o celý systém rostlinných a živočišných druhů v jejich celé rozmanitosti v jejich původním prostředí. O tomto přístupu se mohou myslivci na vlastní oči přesvědčit například v případě programu záchrany populace koroptve polní.

Budoucí myslivost nemůže existovat bez spolupráce s ochránci přírody, vlastníky honebních pozemků, zemědělci, lesníky a dalšími zájmovými skupinami. Dokladem takovéto spolupráce jsou programy záchrany tetřovovitých, vzácných sov či čápa černého. Bude ale záležet na samotných myslivcích, zda myslivost v období takovýchto změn bude mít rovnocenné postavení v rámci aktivit občanské společnosti. Nejhorší by byla tendence se izolovat ve vlastních problémech a říci si, že nás nemá nikdo rád a budeme držet jen sami pohromadě. Znám to z minulosti ochrany přírody i třeba ze situací v politických stranách, kdy se snadno řekne, že nám všichni ubližují a nepřejí nám, tak se uzavřeme do sebe. Myslím, že je v zájmu myslivosti a myslivců samotných se zapojit do programů mezinárodní péče o životní prostředí.

Jak se snažíme přístup k myslivosti aplikovat v praxi


Výkon práva myslivosti provozujeme na území čtyř národních parků na celkové ploše asi necelých 120 tisíc hektarů, z toho 97 tisíc hektarů lesa, což je asi 1,5 procenta území republiky. Péče o zvěř je důsledně podřízena potřebám ochrany přírody a spočívá v uchování kvality životního prostředí. Cílem je především ochrana a obnova samořídících systémů přírodních ekosystémů v prvních zónách národních parků a ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Proto je výkon práva myslivosti v těchto oblastech plošně a časově omezen. Plán péče o zvěř je přirozenou součástí péče o národní park, péče o zvěř je řízena instrukcí MŽP, která byla v letošním roce zcela komplexně přepracována. Už samotná náhrada pojmu Hospodaření se zvěří pojmem Péče o zvěř v názvu této instrukce hovoří za vše. Společným úkolem a cílem ochrany přírody a myslivosti v národních parcích je zachování přírodní rozmanitosti. K tomu jsou směřována mnohá opatření, z nichž bych vybral například opatření k udržení populací druhů tetřev hlušec, tetřívek obecný a vydra říční. Snahou je také zlepšení péče o znovuintrodukované druhy zvěře jako je rys ostrovid, bobr evropsky a vlk obecný a cílevědomým chovem spárkaté zvěře upravit populační hustotu na únosný stav a minimalizovat druhy zvěře jako je muflon, daněk či sika. MŽP také pracuje na úkolu značení jelení zvěře v přezimovacích obůrkách, studium migračních cest v Krkonoších, monitoring rysa ostrovida. Hlavní slovo mají v každém národním parku poradenské sbory pro myslivost. Naší snahou je, aby se území národních parků stala jakýmsi příkladem nového trendu myslivosti především ve vytváření souladu mezi zvěří a prostředím.

Zkušenosti z projednávání zákona


Závěrem mi dovolte podělit se s vámi o trochu osobních zkušeností z období projednávání zákona o myslivosti, což bylo jedno z velkých témat minulého období poslanecké sněmovny. Je trochu paradoxní, že oba předkladatelé oponentních návrhů zákona o myslivosti stanuli v jedné vládě v čele ministerstev pečujících o krajinu. Mají spolu spolupracovat a myslím že se ukázalo velmi jasně, že snaha jakékoliv skupiny o jednostranné prosazení své představy vede v dnešním polarizovaném světě k prudkým reakcím, které by třeba vůbec nevznikly a nejsou adekvátní. Teprve po prvních vášnivých přestřelkách, kdy se negativně přidal i pohled lidí z města, vznikla následně diskuse, kdy si za stůl v klidu sedli ti, jichž se problém opravdu týká. Z toho vznikl kompromis, který asi nepovažujeme nikdo za ideální, ale bereme ho jako určitý krok směrem, kterým by se měla naše myslivost ubírat. Z toho vyvozuji poučení, že je nezbytné o problémech jednat včas, začít jednat, než problémy plně propuknou a nepřekvapovat se nepřipravenými návrhy. Příkladem, že to jde, je nyní projednávaná novela zákona o myslivosti, která by měla zjednodušit fungování zákona v praxi, a která, protože byla řádně předjednána, nevzbudila a podle mého názoru už asi ani nevzbudí žádné velké a zbytečné emoce. I já osobně i přes mojí ochranářskou minulost věřím, že je spolupráce možná a že se dokážeme domluvit jako ti, kteří o krajinu chtějí pečovat společně. Když se totiž rozdělíme, budeme poraženi těmi, kteří chtějí jen krajinu využívat bez odpovědnosti za její budoucnost. a kteří v ní nevidí hodnoty života a stvoření. Věřím, že společně budeme konzultovat a že se také společně zasadíme o to, že myslivost zůstane i do budoucna jednou z pozitivních činností v naší krajině stejně tak jako v ní musí zůstat zemědělství, lesnictví a ochrana přírody.
vychází v 7:49 a zapadá v 15:58 vychází v 16:21 a zapadá v 7:49 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...