Časopis Myslivost

Prosinec / 2002

VÝZNAM KVALITY SENA PŘI ZIMNÍM KRMENÍ JELENÍ ZVĚŘE

Dr. Miroslav Vodňanský
VÝZNAM KVALITY SENA PŘI ZIMNÍM KRMENÍ JELENÍ ZVĚŘE
Luční seno představuje základní složku zimního krmení jelení zvěře. Při jeho předkládání však platí stejná zásada jako u všech ostatních krmiv. Rozhodující je kvalita. V současné kulturní krajině nemusíme naši autochtonní (původní) spárkatou zvěř za normálních podmínek v zimě krmit, pokud se nám jedná pouze o její druhové přežití bez ohledu na výši zimních ztrát a množství způsobených škod. Cílem zimního krmení je zlepšení potravní situace zvěře v zimě za účelem dosažení lepších výsledků mysliveckého hospodaření a především zabránění nebo alespoň snížení škod na lesních porostech. Úspěšné dosažení tohoto cíle klade ale velmi vysoké požadavky na kvalitu a množství předkládaných krmiv. V myslivecké praxi se často mluví o takzvaném zimním přikrmování zvěře. Tento termín převzatý z dřívějška však nedostatečně vystihuje skutečný význam zimní myslivecké péče v současných podmínkách. Pokud chceme dosáhnout dobrých výsledků jak v ohledu zlepšení kvality zvěře, tak i především účinné ochrany lesa, nestačí zvěř v zimě jen přikrmovat, ale je nutné ji skutečně krmit na vysoké profesionální úrovni. Pokud jsou používána méně atraktivní krmiva, která zvěř přijímá teprve až při nedostatku přirozené potravy, nelze od krmení očekávat dostatečný efekt při zabránění zimního okusu a ohryzu dřevin. V takovém případě bere zvěř předložené krmivo skutečně pouze jako potravní doplněk, zpravidla však až poté, co okousala a ohryzala velkou část dosažitelných stromků. Nesmí se přitom zapomínat, že některé dřeviny jsou pro jelení zvěř tradičním přirozeným zdrojem zimní potravy a mají pro ni vysokou chuťovou atraktivitu. Totéž samozřejmě platí také při zkrmování chuťově dostatečně atraktivních krmiv v příliš malých dávkách. Takové přikrmování postačuje tam, kde zvěř má možnost během zimního období krýt určitou část své potravní potřeby z přirozených zdrojů a nehrozí přitom nebezpečí vzniku škod. Jakmile však ekologicky a ekonomicky významné dřeviny představují v zimě hlavní část dostupné potravy, je potřebné zvěř od nich účinně odlákat a soustředit ji v maximální míře ke krmelištím. Toho lze dosáhnout pouze pravidelným předkládáním dostatečného množství chuťově atraktivního krmiva a správnou volbou krmných stanovišť. I když tato zásada je běžně známá, přesto vypadá skutečná praxe zimní péče o zvěř ve velkém počtu honiteb stále ještě zcela jinak.
Kvalita sena a jeho vhodnost pro zimní krmení jelení zvěře závisí na celé řadě faktorů. Nejde pouze o obsah živin a botanické složení rostlinného porostu, z něhož se seno získává. Velkou roli hraje také to, za jakých podmínek je posekaný porost konzervován. Během sušení sena na posečených plochách dochází v každém případě ke ztrátám určitého množství živin obsažených v původním zeleném porostu. Za příznivých podmínek při suchém a teplém počasí činí tyto ztráty zhruba 15 až 20%. Pokud však posekaný porost během sušení opakovaně zmokne, což má za následek narušení a zpomalení konzervačního procesu, mohou být ztráty živin i několikanásobně vyšší. Zbývající živiny mají v tomto případě navíc i výrazně snížený stupeň stravitelnosti, neboť při nevhodné konzervaci dochází v prvé řadě ke ztrátám lehce stravitelných složek. Z toho vyplývá, že seno, které bylo usušené za klimaticky nevhodných podmínek, má podstatně sníženou výživnou hodnotu, i když třeba pochází z kvalitních lučních porostů (graf 1). Navíc má takové seno také výrazně horší chuťovou atraktivitu, což se negativně projevuje ve snížené účinnosti krmení při zabránění či snižování škod.

Jakou významnou roli hraje kvalita předkládaného sena u jelení zvěře, ukázaly názorně výsledky našich pokusů prováděných v experimentálních podmínkách na Medzinárodném pracovisku výživy a ekologie zveri pri VÚŽV Nitra. V jejich průběhu jsme jelení zvěři předkládali v různých pokusných etapách kvalitativně rozdílná sena, a to buď samotná nebo v kombinaci s kvalitní kukuřičnou siláží. Přitom jsme sledovali nejen průměrné denní příjmy jednotlivých krmiv, ale zároveň také zjišťovali ve speciálních zařízeních, v jakém rozsahu byly přijaté živiny v trávicím traktu pokusných zvířat stravovány. V uvedeném pokusu jsme ověřovali 3 druhy kvalitativně rozdílného sena, které svým složením odpovídaly krmivům, jaké běžně nacházíme na krmelištích. Jednak to bylo seno vynikající kvality získané z dobrého lučního porostu za optimálních sklizňových a konzervačních podmínek. Další testované seno bylo také z původně dobrého lučního porostu, jehož sušení se však v důsledku zmoknutí výrazně prodloužilo. Třetí pokusně zkrmovaný druh sena pocházel z přestárlého porostu a byl rovněž konzervován za nevhodných klimatických podmínek.

Dokud dostávala naše pokusná jelení zvěř pouze jednotlivé druhy sena jako samotná krmiva, nezaznamenali jsme podstatné rozdíly mezi příjmem první a druhé kvalitativní skupiny. Průměrný denní příjem jelení zvěře v přepočtu na 100 kg živé hmotnosti (ž. hm.) činil u kvalitatního sena 1,9 kg a u namoklého sena 1,8 kg. U třetí skupiny, to znamená u velmi špatného sena, přijímala pokusná zvířata v průměru pouze zhruba 1,5 kg denně. To znamená pokles o 21% ve srovnání s příjmem kvalitního sena. Podstatně větší rozdíly v příjmu se ukázaly, když jelení zvěř měla k dispozici kromě sena i jinou potravu. Například při překládání velmi kvalitního sena a kvalitní kukuřičné siláže se pohybovaly denní příjmy sena mezi 0,6 a 1 kg na 100 kg ž. hm. a den, zatímco siláž byla přijímána v množství 3 až 5 kg na 100 kg. ž. hm. a den. Při předkládání namoklého sena a kvalitní kukuřičné siláže, činila denní spotřeba sena pouze v průměru 0,2 kg na 100 kg živé hmotnosti. Spotřeba siláže přitom stoupla na zhruba 6 kg na 100 kg. ž. hm. a den. Při zkrmování velmi špatného sena a kukuřičné siláže nepřijímala jelení zvěř prakticky již téměř žádné seno a kryla svou denní potřebu živin výhradně ze siláže. V tomto posledním případě nehrálo tudíž seno jako zdroj potravy vůbec žádnou roli.

Kvalita lučního sena jako základní složky zimního krmení má významný vliv na míru zásobování jelení zvěře potřebnými živinami a minerálními látkami. Výživná hodnota potravy závisí jak na obsahu živin, tak i na jejich stravitelnosti. Naše pokusy přitom prokázaly velké rozdíly ve stravitelnosti živin u sena v závislosti na jeho kvalitě (Graf 2). Při zkrmování namoklého sena jako samotného krmiva přijímala jelení zvěř v průměru o 22% méně veškerých stravitelných živin než při krmení kvalitním senem. Přitom příjem stravitelných dusíkatých látek (představujících převážně bílkoviny) byl u namoklého sena v porovnání s kvalitním senem dokonce o 54% nižší. U nejvíce zastoupených minerálních látek (vápníku a fosforu) činil tento rozdíl více než 58%. Příčinou výrazného snížení množství stravitelných dusíkatých látek stejně jako vápníku a fosforu u namoklého sena ve srovnání s kvalitním senem je, že při narušeném konzervačním procesu během sušení dochází především právě u těchto dieteticky vysoce hodnotných látek k nadměrně vysokým ztrátám. Zvlášť nízký příjem veškerých stravitelných živin a zejména stravitelných dusíkatých látek (bílkovin) jsme zaznamenali při zkrmování velmi špatného sena (Graf 3). Nedostatek stravitelných živin v této pokusné etapě měl přitom za následek úbytek průměrné hmotnosti jelení zvěře v průběhu 6 týdnů o více než 3,5 kg.

Výsledky uvedných pokusů jasně ukázaly, že luční seno je pouze při dobré kvalitě všestranně vyhovujícím krmivem pro zimní krmení jelení zvěře. Méně kvalitní seno může sice posloužit jako potravní doplněk v době nouze, nemá však dostatečnou výživnou hodnotu ani potřebnou chuťovou atraktivitu, aby jeho zkrmování mohlo zajistit dlouhodobější pokrytí fyziologických potřeb jelení zvěře a účinně zabránit vzniku škod na lesních porostech.

Adresa autora:
Dr. Miroslav Vodňanský
Institut ekologie zvěře VFU Brno
Palackého 1-3
CZ-61242 Brno




vychází v 5:09 a zapadá v 21:02 vychází v 21:37 a zapadá v 5:25 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...