Časopis Myslivost

Prosinec / 2002

Výživa a krmení v přezimovacích objektech pro zvěř na území Krkonošského národního parku I.

předpoklady a zásady  Jan Pintíř & Marek Tuma
Výživa a krmení v přezimovacích objektech pro zvěř na území Krkonošského národního parku I.
Krkonošský národní park (KRNAP), jehož řízení zabezpečuje Správa KRNAP, v sobě zahrnuje velmi rozsáhlé území o celkové rozloze přesahující 50 000 ha (týká se pouze české strany). Park je rozdělen do tří zón včetně ochranného pásma (viz obrázek č. 1). Na území národního parku je provozována i myslivecká činnost, a to na rozloze přesahující výměru 35 000 ha, přičemž zhruba 30 000 ha obhospodařuje Správa KRNAP (režijní honitby). Myslivecké hospodaření plně podléhá poslání národního parku. Na tomto centrálně řízeném území je normováno zhruba 330 kusů zvěře jelení a 530 kusů srnčí.
Fenoménem KRNAP v oblasti mysliveckého managementu je existence rozsáhlé sítě přezimovacích objektů pro zvěř. Ty jsou budovány výhradně pro jelena lesního, ale zimuje v nich také část populace srnce obecného. V současné době pokrývá území parku 16 přezimovacích obůrek, přičemž nejstarší z nich byly vybudovány před více než třiceti lety. Svou existencí tak činí komplex, který je nejen v ČR zcela unikátní.

Přezimovací objekty zaznamenávají v současné době jistou renezanci, která je podmíněná smyslem těchto objektů, který spočívá v zabránění (výrazném omezení) škod působených spárkatou zvěří, v první řadě zvěří jelení. Není pochyb o tom, že výživa krmení zvěře (zde je nutno zvěř krmit, ne přikrmovat) je faktorem zcela zásadním. To se odvíjí od skutečnosti, že zvěř je v těchto objektech držena ve velmi vysokých koncentracích, a to po dobu více než pěti měsíců. Právě tato oblast je námětem našeho příspěvku, který vychází z úvodního projektu řešeného na této lokalitě.

Při krmení v přezimovacích objektech se bude každý správce (oborník) potýkat s mnohými úskalími, které vyplývají ze specifik dané lokality a druhu (druhů) spárkaté zvěře, který je v obůrce uzavřen. Je zřejmé, že na zvláštnosti lokality musí reagovat specificky, pokud jde o charakteristiky druhu, ty jsou relativně ustálené, tedy v tomto případě lze aplikovat zásady výživy a krmení, které mají obecnou platnost. Mezi hlavní zásady, které je nutno vzít v potaz patří: 1) specifika druhů spárkaté zvěře, 2) sestavování krmných dávek (výběr krmiv) a 3) technologie a technika krmení.

1) Specifika druhů spárkaté zvěře. Zde je nutno zmínit, že některých případech zimuje v obůrkách společně s jelení zvěří i zvěř srnčí, někdy i ve vyšších počtech, což je případ nezanedbatelné části obůrek KRNAPu. Přitom na základě poznatků z anatomie a fyziologie trávicího traktu přežvýkavých kopytníků byly identifikovány tři potravní strategie: okusovači, potravní oportunisté a spásači. Srnec náleží do kategorie okusovačů a jelen do kategorie potravních oportunistů. Okusovači nejsou schopni dobře trávit potravu bohatou na vlákninu (např. trávy, seno, apod.) a přijímají lehce stravitelnou potravu bohatou na živiny (zejména mladé listy, letorosty dřevin, byliny, květy, pupeny, plody aj.). Takováto potrava prochází velmi rychle trávícím traktem, a proto mají okusovači více pastevních period než například potravní oportunisté. Kapacita a hmotnost trávicí soustavy ve vztahu k velikosti těla je u srnce výrazně menší než u jelena. Naopak velikost slinných žláz a tedy i pufrovací schopnost je daleko výraznější.

Potravní oportunisté patří svými nároky na potravu a svými anatomicko-fyziologickými adaptacemi mezi oba krajní typy. Jsou to druhy potravně přizpůsobivé, schopné přijímat potravu jak lehce, tak i hůře stravitelnou. V případě jelena to znamená, že oproti srnci přijímá potravu s větším množstvím celulózy, potrava prochází déle trávicím traktem, má tudíž méně potravních period, má větší hmotnost a kapacitu trávící soustavy v relaci k hmotnosti těla a menší slinné žlázy tedy i pufrovací schopnost. U tohoto druhu dochází k výraznější přestavbě trávicího traktu (i celého metabolismu) jako reakci na změnu délky světelného dne (potažmo nabídce potravy) a v neposlední řadě vyšším zastoupením symbiotických mikroorganismů (především celulolytických bakterií a prvoků).

Kromě zhruba nastíněných specifik lze ovšem zmínit i shodné prvky, které spočívají zejména v anatomicko-fyziologických změnách trávicího traktu, především v závislosti na délce světelného dne. Tyto evoluční adaptace se vyvinuly u obou druhů obdobně, což je ve výživě nutno respektovat (fázová výživa, viz dále). Přesto je již z této charakteristiky zřejmé, že v obůrkách, kde zimují oba zmíněné druhy společně, bude optimální krmení spočívat v oddělené výživě obou druhů.

2) Sestavování krmných dávek (výběr krmiv). Tuto klíčovou zásadu lze ještě rozdělit do několika kroků; stanovení potřeb živin pro jednotlivé druhy (kategorie, fáze reprodukčního cyklu, roční období) zvěře, výběr vhodných krmiv a bilance živin v těchto krmivech, vlastní sestavení krmných dávek.

Pokud jde o zjištění potřeb živin pro jednotlivé druhy spárkaté zvěře, tak doposud byly tyto potřeby stanoveny z veškeré zvěře pouze pro jelena lesního díky provedeným experimentům v Anglii a Kanadě. Tyto potřeby je tedy možné (nutné) pro sestavení použít, přestože normování živin neodpovídá české normě, je nutno se s tímto nedostatkem smířit. Pokud jde o srnčí zvěř, nejsou takové hodnoty k dispozici, což je klíčový nedostatek, který lze jen zčásti zmírnit orientačními hodnotami.

Po výběru vhodných krmiv (pro druh a roční období, viz dále) je nutno stanovit obsah živin v těchto krmivech. Upozorňujeme, že tabulky výživné hodnoty krmiv uvádí pouze orientační (průměrné) hodnoty, od kterých se obsahy živin v konkrétně používaných krmivech mohou značně odlišovat! Poté je nutno pro bilanci zahrnout koeficient stravitelnosti těchto krmiv. Tyto hodnoty však nebyly doposud stanoveny ani pro jelena lesního, tedy nezbývá nic jiného než použít hodnoty stanovené pro skot, což je další zdroj nepřesností.

Při vlastním sestavení krmných dávek posoudíme ještě dávky jednotlivých krmiv, také z pohledu skutečnosti, že jde o polygastry, tedy dominantními krmivy musí být vždy krmiva objemná, nutno kalkulovat s plnivostí těchto krmiv (nasycení zvěře) atd. Nutno také odhadnout příjem krmiv z volnosti, což ovšem v obůrkách není tak zásadní problémový faktor jako je tomu ve volnosti.

3) technologie a technika krmení. Také v této oblasti lze nalézt několik klíčových zásad, které je nutno při krmení zvěře (bezezbytku) naplnit. Jsou jimi především; adekvátnost krmení, dostatek krmných míst, pravidelnost, stabilizace (navykání) a krmná zařízení.

Pokud jde o adekvátnost krmení, tj. způsob předkládání krmiv, krmné dávky a výběr krmiv, všechny tyto faktory musí odpovídat druhu, kategorii, fázi reprodukčního cyklu zvěře a ročnímu období.

Další zásada se týká dostatku krmných míst Je nutné přikrmovat tak, aby veškerá zvěř měla přístup ke krmivu, tzn. mít v obůrce dostatek krmných míst, a to pro každé krmivo zvlášť. Pokud počet krmných míst není roven počtu jedinců v obůrce dochází ke známé skutečnosti, že dominantní kusy přijmou nadbytečné množství krmiva, kdežto kusy níže hierarchicky postavené jsou nasyceny nedostatečně nebo nežerou vůbec. Dominantní kusy po nasycení odchází od krmeliště a s nimi jde celá tlupa (jev nazývaný facilitace). Nenasycené kusy se pak snaží nasytit na stávaništích, která jsou z hlediska potravní nabídky v obůrce zcela nedostatečná a navíc dochází ke škodám na lesních porostech.

Pokud jde o pravidelnost. Zvěř je opravdu nezbytné krmit pravidelně! Za ideální interval považujeme krmení minimálně jednou denně (ve stejnou hodinu), snad s výjimkou sena a letniny, které je možné obměňovat v týdenních intervalech. To ovšem neplatí v případě jejich předkládání na zem, které je nutno provádět denně, stejně jako při předkládání těchto krmiv srnčí zvěři. To je další z klíčových zásad, neboť každá nepravidelnost v krmení má za následek negativní ovlivnění mikroorganismů v předžaludku, a tím i následné alimentární potíže zvěře.

Stabilizace (navykání). Všechny změny v krmné dávce (zařazování nebo vyřazování krmiv) musí být pozvolné! Za nejkratší navykací (odvykací) dobu považujeme 14 dnů, ve které dávky krmiva pozvolně zvyšujeme na optimální dávku v krmném období, resp. snižujeme na nulovou hodnotu. Velmi důležité je zařadit do krmné dávky jedno krmivo, které působí jako stabilizační prvek pro mikroorganismy v předžaludku po celé krmné období. Domníváme se, že v obůrkách by tuto funkci měla plnit travní siláž nebo velmi kvalitní seno, předkládané a hlavně přijímané po celé krmné období (od podzimu do jara).

Co se týče krmných zařízení. Ta pochopitelně musí být přizpůsobená zvěři a musí splňovat i výše uvedené zásady. Je nutno upozornit, že prakticky veškerá stávající zařízení (při současném systému přikrmování zvěře) pro přikrmování jadrnými krmivy jsou nevyhovující a je nutno je buď nahradit krmnými automaty (poloautomaty) či jimi přikrmovat přímo na zemi. V případě srnčí zvěře jsou nevyhovující prakticky veškerá krmná zařízení a zřejmě nejvhodnější a nejdostupnější je jejich přikrmování přímo na zemi.

Tato práce je podporována Ministerstvem životního prostředí ČR, Správou Krkonošského národního parku a Lesnickou fakultou České zemědělské univerzity v Praze v rámci projektu "Analýza výživy (přikrmování) spárkaté zvěře v přezimovacích obůrkách na území Krkonošského národního parku".




vychází v 6:38 a zapadá v 19:10 vychází v 20:48 a zapadá v 9:39 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...