Časopis Myslivost

Srpen / 2002

Nejistá budoucnost sýčka obecného

Martin ŠÁLEK
Nejistá budoucnost sýčka obecného
Sýček obecný (Athene noctua, SCOPOLI 1769) patří k druhům s turkestánsko – mediteránním typem rozšíření. Jeho areál se rozprostírá západně od Anglie a Pyrenejského poloostrova na východ po střední Ural. Chybí na severu Evropy i Asie a v jihovýchodní Asii. Jižní hranice sahá do severní Afriky a podél Rudého moře proniká částečně i do etiopské oblasti.
V České republice tato sovička obývá otevřenou zemědělskou krajinu s rozptýlenou zelení, starými alejemi a stromořadími. Nejčastěji se ale s ním můžeme setkat v okolí lidských obydlí (vesnických i městských), starých zahradách, parcích, hřbitovech a zemědělských objektech a jejich okolí. Dříve běžně hnízdíval v údolí řek ve starých hlavatých vrbách. Nyní jsou hnízda nacházena především v dutinách v zemědělských stavbách, starých holubnících, stodolách, výklencích zdí, či v dutinách starých stromů.

Sýček obecný je velikosti kosa s krátkým ocasem a plochou hlavou. Svrchní část těla je hnědá s bělavými skvrnami, hruď je světlá s podélnými tmavými proužky. Charakteristickým znakem je i rozmanitost držení těla - při rozčílení protahuje tělo do výšky a vzápětí zase dolů. Létá v dlouhých a hlubokých obloucích, zpravidla nízko nad zemí. Loví za soumraku, ale v době krmení mláďat ho můžeme pozorovat i ve dne. Jako ostatní sovy má velmi jemné a nadýchané peří, které mu umožňuje naprosto tichý a lehký let, který je zárukou překvapivého útoku. Mezi hlavní složky potravy tvoří v zimním období menší obratlovci (především hraboši) a v letních měsících krmí mláďata i drobnými bezobratlými (žížaly, brouci). Tok probíhá v březnu a dubnu, kdy se samec často ozývá táhlým a trochu ponurým "půjď", které stálo za vznikem mnoha pověr, které budily nedůvěru a strach z této ve skutečnosti krásné sovy. Ještě v současné době přežívají tyto mýty v myslích mnoha lidí a je zvláštní jak hluboce se dokázaly zakořenit. Páření probíhá v blízkosti dutiny, kam samec poté zalétá, zřejmě s významem ukázat ji samici. Koncem dubna a začátkem května klade samice 4-6 bílých vajec, ze kterých se za 28-29 dní líhnou mláďata. Pečují o ně oba rodiče. Pohlavně dospívají již v prvním roce života. Sýček patří mezi stálé až ojediněle přelétavé ptáky.

Ještě na začátku 20. století byl sýček naší nejpočetnější sovou. Avšak od 50. let minulého století docházelo na území Československa ke snižování početnosti. Tento trend pokračoval i v 70., 80. a 90. letech. Při celorepublikovém mapování hnízdního rozšíření ptáků v letech 1985-89 byl zjištěn 43 % úbytek kvadrátů s prokázaným hnízděním. Podle celostátního mapování rozšíření této sovy na území ČR v roce 1998-99 bylo odhadnuto že populaci tvoří 500 - 1000 párů, což je poloviční hodnota oproti létům 1993-95. V současné době patří sýček mezi nejvíce ohrožené druhy ptáků na území České republiky.

Vyvstává otázka co je a bylo hlavním důvodem úbytku tohoto druhu. V 50. letech minulého století došlo k velkým změnám v systému obhospodařování krajiny - rozorání luk, pastvin a mezí, zcelování pozemků, redukce rozptýlené zeleně, doupných stromů a také k zániku pastvy. Prakticky každá obec měla obecní pastviny a lidé vysekávali i různé loučky. Právě tyto plochy s nízkou vegetací jsou hlavním loveckým biotopem této sovy, protože představují vhodné loviště pro sběr hmyzu (žížal a brouků). Pokud jsou ptáci v době vyvádění mláďat (červen), nuceni lovit na plochách s vysokou vegetací, která brání orientaci v terénu, vystavují se tím zvýšeným energetickým požadavkům, co se může projevit ve zvýšené mortalitě. Dalším nepříznivým faktorem bylo i vysoké používání chemických látek, ale v současné době tento faktor nehraje zásadní roli v úbytku, jelikož málo zemědělských podniků má finanční prostředky pro jejich koupi a aplikaci. V současné době se jako hlavní příčina úbytku jeví tuhé a na sníh bohaté zimy. Sněhová pokrývka znemožňuje sýčkům k přístupu k potravě a ty do 2 týdnů hynou. Mezi další příčiny můžeme řadit i působení predátorů a to především mnohde přemnožené kuny skalní (Martes foina), tak i ptačích predátorů - puštíka obecného (Strix aluco) a výra velkého (Bubo bubo). S nárůstem silniční dopravy vzrůstá podíl ptáků usmrcených vozidly. Příčinou těchto ztrát je skutečnost, že obsekané příkopy a silniční náspy představují významná stanoviště výskytu drobných savců, ale i jiných složek potravy. O negativním fenoménu, který představují úhyny sov v různých rourách, ventilátorech, komínech či nádržích s kapalinami se ví sice málo, ale i tento vliv může mít vliv na mortalitu, zejména u mladých a nezkušených ptáků. V řídkých populacích může k výše zmíněným příčinám přistupovat snížená reprodukční schopnost v důsledku obtížnosti nalezení partnera nebo lokální vymírání populací způsobené náhodnými vnějšími vlivy (počasí, otravy pesticidy apod.).

Populaci sýčka však ovlivňuje celý soubor těchto negativních faktorů, které spolu souvisí a nelze je od sebe oddělovat. Některé z těchto faktorů jsou řešeny v rámci grantu FRVŠ: Velikost hnízdního okrsku a prostorová aktivita sýčka obecného (Athene noctua). Myslím že v zájmu všech milovníků přírody by měla být snaha o udržení a pomoci této sově, která rozhodně patří k ptačím symbolům naší krajiny.



vychází v 7:31 a zapadá v 17:58 vychází v 23:33 a zapadá v 14:57 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...