Časopis Myslivost

Březen / 2004

Exotika vzdálené Bolívie

Z “elektronických mailových” rozhovorů připravil Ing. Jiří Kasina
Před koncem roku 2003 se v Českomoravské myslivecké jednotě udála poměrně v tichosti vcelku kuriózní situace – o členství požádal a poté se i členem ČMMJ stal asi jeden z nejexotičtějších myslivců v historii. Pan Ing. Cidar F. Pinaya Cespedes pracuje jako zootechnik, učitel a výzkumník v okolí města Cochabamba v jihoamerické Bolivii! Samozřejmě, že mě zajímalo, co k tomuto kroku C.F.P. Cespedese vedlo, proto jsem ho požádal za čtenáře Myslivosti nejen o několik informací o jeho osobě, ale i o základní informace o krajině a lovu v Bolívii.
Bolivie byla založena jako Bolivarská Republika (Republica de Bolivar) dne 6 srpna 1825 na počest Simona Bolivara, osvoboditele pěti jihoamerických států - Venezuely, Kolumbie, Equadoru, Peru a Bolívie.

Bolivie je vnitrozemský stát, má rozlohu 1 098 581 km2, sousedními státy jsou na severovýchod Brazílie, na jihovýchod Paraguay, na jih Argentinou a na západ Peru a Chile. Je to poměrně mladý stát, počet obyvatel mladších 18 let představuje 47,7 % z celkoveho počtu 8 280 198 obyvatel. Politicko administrativně je stát rozdělen na devět departmentů, hlavním městem je Sucre v departmentu Chuquisacas, sídlo vlády je ale od roku 1899 v La Pazu.

Západní část Bolivie prostupuje mohutné pohoří And, které se geograficky dělí na dvě hlavní části - Západní Cordillery (Cordillera Occidental) - které jsou sopečného původu a nejvyšší hora Sajama dosahuje výšky 6524 m n.m. Východníi Cordillery (Cordillera Oriental) mají dva nejvyšší vrcholy - Illampu 6424 m n.m. a Illimaklni 6462 m n.m. Mezi oběma pásmy Cordiller se nachází vysokohorská plošina - altiplano s průměrnou nadmořskou výškou 3800 metrů. Z této skutečnosti plyne i rozmanitost bolivijské přírody v rozmezí od 100 m n.m. (tropické pásmo) až do vysokohorských vrcholů ve výšce šest a půl kilometru. Přitom lesy pokrývají 48 % země, tj. plocha 53 444 182 ha. Z hlediska lesnictví se v Bolivii rozlišují 4 hlavní oblasti - Amazonia, Chiquitana, Chaqueña a Andina. Z hlediska vegetaèního pak tři hlavní oblasti - Andská, subtropicka a tropicka oblast.

Ze živočišné říše je v Bolivii evidováno 319 druhů savců, 1257 druhů ptáků, 170 druhů obojživelníků, 500 druhů ryb a 250 druhů plazů. Z hlediska lovu jsou jsou zajímavé tyto druhy: Jelenec běloocasý (Odocoileus virginianus), Vikuňa (Vicugna vicugna), Guanako (Lama guanicoe), Tapír jihoamerický (Tapirus terrestris), Tapír horský (Tapirus pinchaque), Kapybara (Hydrochaeris hydrochaeris), Pudu jižní (Pudu puda), Jelenec bahenní (Blastocerus dichotomus), Medvěd brýlatý (Tremarctos ornatus), Jaguár (Panthera onca), Puma (Puma concolor), Ocelot velký (Leopardus pardalis), Pes horský (Pseudalopex culpaeus), Pásovec devítipásý (Dasypus novemcintus), Lenochod dvouprstý (Choleopus didactylus), Lenochod černopásý (Bradypus torquatus), Plameňák Jamesův (Phoenicoparrus jamesi), Nandu pampový (Rhea americana) Kondor andský (vultur gryphus), Kajman černý (Melanosuchus niger), Chřestýš brazilský (Crotalus durissus), Hroznýš královský (Boa constrictor), Delfínovec amazonský (Inia geoffrensis).

Na území nynější Bolivie žili rozmanité pradávné kultury, asi světově nejznámější je kultura Tiahuanacu v okolí jezera Titicaca. Staré kultury byla většinou společenstva spíše zemědělců než lovců v pravém slova smyslu. Během tzv. prekoloniální nebo tzv. incké doby byl lov kontrolován a regulován a příroda byla vlastně přirozeně chráněna.

Teprve až pozdější doba kolonizace území španělskými dobyvateli přinesla nekontrolovatelný lov a devastaci přírody. Kolonizátory přitahovalo hlavně zlato a stříbro a veškeré aktivity kolem těžby začaly těžce narušovat dosud málo porušenou přírodu.

To je například rozdíl oproti kolonizaci severní Ameriky, kde se noví osadníci usazovali a začali v krajině žít. Bolivie ale byla navštěvována v podstatě jen za účelem vydrancování přírodního bohatství a hlavní snahou bylo exportovat co nejvíce do Evropy. takovýto náhlad na využití přírodních zdrojů ale bohužel přežívá dodnes.

Od této skutečnosti se ale bohužel odvíjí i náhled na lov - ten je v podstatě neorganizovaný a neřízený, v mnoha oblastech se nejedná o lov ale doslova o ničení a drancování. Zákony jsou nedostatečné a obchod se zvěří a kožešinami vzbuzuje velké obavy do budoucna. Povolení k lovu v podstatě neexistují, proto vidím jako velice aktuální otázku zavedení nové moderní legislativy a následné kontroly lovu. Řízením lovu by se měla teoreticky zabývat dvě ministerstva - Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí. Zatím je to ale jen spíše teorie.

Ale i v Bolivii existuje kniha pod názvem Libro Rojo de Bolivia (Bolivijská červená kniha). V ní se uvádějí a jsou popsaní ti živočichové, kteří jsou ohrožení a hrozí rozpad místní populace. V této knize je uveden například Kajman černý (Melanosuchus niger), Chřestýš brazilský (Crotalus durissus), Hroznýš královský (Boa constrictor), Delfínovec amazonský (Inia geoffrensis),

Vzhledem k výše popsané obtížné vymahatelnosti zákonů není osud těchto živočichů příliš růžový.

Půda je v převážné většině v soukromém držení, vlastníci jsou majiteli výměr od 0,5 ha do až 10 000 ha. Majitel pozemku si může podle svých možností rozhodovat o lovu bez jakéhokoliv plánování či normování.

Z hlediska trofejí je snad zajímavý Jelenec běloocasý (Odocoileus virginianus), Tapír jihoamerický (Tapirus terrestris), Medvěd brýlatý (Tremarctos ornatus), Jaguár (Panthera onca). Zatím ale v podstatě neexistuje poplatkový lov zahraničními lovci, vzhledem k mezinárodním zákonům a úmluvám je poměrně obtížné vyvézt z Bolívie kůže a trofeje. A tak je zvěřina většinou spotřebována přímo majitelem, resp. lovcem, se zvěřinou se v podstatě ani v rámci tuzemském neobchoduje. Proto ani vlastně nenajdete profesionální lovce, vše je založeno jen na amatérském nadšení majitelů půdy.

Z hlediska zbraní můžete vidět při lovu letité zbraně španělského původu Sarrasqueta nebo Santatie z Francie. Z modernějších zbraní se používají brazilské kulovnice Boito-Tauro a argentinské kulovnice Micheli, které ale nejsou tak kvalitní. Lze ale koupit i zbraně známých značek jako je Remington, Winchester nebo kanadský Coddy. Ač jsou v Bolívii bohaté zásoby železa a jiných kovů, větší továrny na výrobu zbraní nenajdete, řada zbraní se ale vyrábí doslova podomácku řemeslnou výrobou.

Lovecké či přímo myslivecké organizace v Bolivii také nenajdete, aktivní jsou snad jen ochranářské organizace podporované a financované ze zahraničí jako je například švýcarský COTESU, německá GTZ nebo japonská JICA.

Specializovaný lovecký nebo dokonce myslivecký časopis v Bolívii nekoupíte. Myslivce z České republiky by snad zaujaly časopisy jako jsou Bolivijská ekologie (Bolivia ecologica) vycházející čtyřikrát ročně a nebo časopis Ekologie a ochrana životního prostředí (Ecología y Conservaciňn Ambiental) vycházející dvakrát za rok. Občas se objeví i překlady zahraničních časopisů pocházející od nadnárodních organizací.

Proč jsem se stal členem Českomoravské myslivecké jednoty, co na české myslivosti obdivuji a proč chci českou myslivost v Bolívii propagovat? Začnu několika čísly. Jak jsem již popsal v úvodu, 48 % území Bolívie pokrývá les (53 444 182 ha). Jen mezi roky 1980 a 1990 bylo každý rok zničeno asi 440 000 hektarů lesa a zalesňování dosahuje každoročně jen hodnoty 11 000 ha! Přitom jsou lesy v Bolivii velmi kvalitní, na jeden hektar lesa se počítá s 270 druhy dřevin a jiných rostlin. Celkem 270 druhů živočichů je akutně ohroženo. V národních parcích o celkové rozloze 8 917 800 hektarů je ale skutečně chráněno jen asi 2 500 000 ha půdy a lesa. Bolivie je přitom na šestém místě na světě z hlediska bohatství ptačích druhů a 17 druhů se vyskytuje pouze v Bolívii. Legislativa je nedostečná a neúčinná a jestli bude devastace pokračovat dále tímto tempem, brzo nebudeme mít ani lesy, ani živočichy v nich! Je to doslova alarmující situace!

Já se považuji za profesionálního myslivce, mám zápočet od Doc. Hanzala a zkoušku z myslivosti u Prof. Hromase na MZLU v Brně, praktické zkušenosti jsem získával za pobytu v České republice u vynikajícího odborníka a výtečného člověka Ing. Lošťáka v Lednici. Tyto všechny nabyté zkušenosti a obdiv k organizaci a tradicím české myslivosti mne nutí nezústat stranou dění, chci i nadále čerpat z evropských zkušeností. Mým cílem je prosadit alespoň některé myšlenky a zkušenosti u nás v Bolívii a pomoci tak k zachování unikátní přírody a zvěře.

V Bolivii jsem pracoval již na mnoha funkcích, od práce na různých zemědělských farmách až po funkci vysokoškolského učitele. Jsem v podstatě vystudovaný plánovač zemědělského rozvoje a autor pětiletého plánu rozvoje bolivijského venkova. Momentálně pracuji ve státní odborné zemědělské škole (Tecnologico Agropecuario Tarata) a kromě výuky řídím také dvě instituce. Tou první je Výzkumný ústav pícninářský univerzity Universidad Mayor de San Simon z města Cochabamba. Boj proti erozi půdy v důsledku zničení lesů je velmi akutní, neboť je takto ohroženo 39 % bolivijského území! Mojí druhou funkcí je řízení Programu zdraví hospodářských zvířat a eliminace infekčních chorob v chovech. No a mým v podstatě třetím zájmem a činností je prosazení mého návrhu, který jsem předložil na Lesnickou fakultu Universidad Mayor de San Simon - tímto návrhem je vytvoření Bolivijského mysliveckéhho svazu po vzoru Českomoravské myslivecké jednoty. Pevně věřím, že začne příští rok fungovat a budu moci takto přenášet myšlenky a zkušenosti, které jsem získal právě v České republice.
vychází v 7:17 a zapadá v 16:13 vychází v 21:35 a zapadá v 12:41 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...