Časopis Myslivost

Březen / 2004

K lovu černé zvěře a ČMMJ

JUDr. Jan Vebr (předseda MS Skytaly)
K lovu černé zvěře a ČMMJ
Problematice chovu a lovu černé zvěře bylo již věnováno mnoho a mnoho diskusí, padla celá řada názorů a jistě je to problém, který nyní musejí řešit myslivci snad ve všech honitbách naší republiky.
Když jsem si přečetl zprávu z jednání Myslivecké komise ČMMJ ze dne 2.10.2003, kde se mimo jiné jednalo právě o problematice černé zvěře, vybavil se mi seminář k problematice černé zvěře konaný v areálu Lesnické školy v Písku. ve dnech 4-5. července 2003. Seminář pořádala ČMMJ spolu se Středoevropským institutem zvěře. Kromě našich odborníků vystoupili i odborníci z Německa, Rakouska, Polska a Slovenska. To podstatné, co na semináři bylo předneseno, bylo obsaženo v článku dr.Vodňanského publikované v Myslivosti č. 9/2003.

Na semináři tedy zazněly názory, které již pomalu pronikají do širšího povědomí naší myslivecké veřejnosti:
    1. rostoucí stavy černé zvěře s ohledem na možnost vznikajících škod na zemědělských kulturách začínají být problémem, který se musí řešit,
    2. je nutno věnovat odlovu černé zvěře zvýšené úsilí a dodržovat disciplinovaně lov i v rozporu s dosud zažitými názory (tj.lov, tam kde to stavy dovolují, také vodicích - ne vedoucích - bachyní z tlupy v zimním období, lovit pruhovaná selata),
    3. je nutno hájit především vedoucí bachyně (mohou být i 2 stejně veliké v tlupě) a hlavně dospělé kňoury, kteří jsou potřební pro zachování vhodné sociální struktury v tlupě,
    4. naprosto omezit odlov sekáčů a větších kňourů, neboť jenom dospělí kňouři (8 až 16 let) zamezí oplodnění malých 1-2letých bachyněk a zajistí chrutí ve správnou dobu (nebude probíhat po celý rok) a také v zájmu dobrých trofejí.
Kromě uvedeného zazněla i některá specifika ze zemí jednotlivých přednášejících. Mě osobně ale zaujala nejvíce přednáška ing. Ziegrossera z Lesní správy Lány, který svůj referát shrnul do následujících jasných bodů:
    1. za žádných okolností nestřílet vedoucí bachyně,
    2. podíl ulovených bachyní z odstřelu samičí zvěře musí být minimálně 20 %, intenzivně lovit již pruhovaná selata,
    3. nejsilnější selata lovit jako první (slabá bachyňka půjde do chrutí později a je šance jí ulovit jako lončáka bez selat),
    4. na podzim a v počátku zimy lovíme z tlup se selaty nejslabší bachyně i když vodí vlastní selata,
    5. mladé bachyně lovíme převážně v lednu a únoru,
    6. nestřílet lončáky (kňourky), kteří se osamostatnili,
    7. společné lovy na černou zvěř organizovat bez ohledu na hranice,
    8. při každém výřadu určit stáří ulovených kusů,
    9. instalovat odchytová zařízení na černou a provádět selekční odstřel,
    10. černou zvěř zásadně nekrmit, ale přikrmovat na podzim a v zimě v blízkosti kazatelen pro selektivní odstřel,
    11. střílet, střílet a zase střílet "problém černé zvěře zatím mohou a musí řešit myslivci s kulovnicí v ruce".
Také vyznění jeho přednášky bylo - na rozdíl od ostatních přednášejících - optimistické: "Pánové, nejsme na pohřbu, jsme na svatbě, naše nevěsta je krásná, má úrodný klín, přinese nám mnoho potěšení - dejme se do práce". (volně citováno). Osobně si myslím, že bod 10) je vhodný zatím pouze pro obory.

Na semináři byl k dispozici i sborník jednotlivých přednášek a příspěvků, který velmi doporučuji i dodatečně k zakoupení těm myslivcům, které problematika černé zvěře zajímá.

Závěrem semináře vznikla spontánně diskuze účastníků. Byl jsem překvapen kolik padlo návrhů, že by se měla vypracovat závěrečná rezoluce, která by vyzvala ministerstvo zemědělství, aby přijalo jakési "opatření" k řešení problému stavů černé zvěře a vznikajících škod. Přítomný zástupce ministerstva ing. Pondělíček, vedoucí oddělení myslivosti, v reakci na to upozornil přítomné, že stávající právní úprava umožňuje celoroční lov divočáků a řešení je plně v rukou nás myslivců.

Toto stanovisko jsem v diskusi podpořil, protože ani předpisy, které umožňují státním orgánům masově zasahovat do myslivosti neřeší situaci (např. v Rakousku, kde je úřady dokonce zakázáno mít na krmelištích více než 1 kg krmení a překročení tohoto nařízení je kontrolováno a pokutováno, v Německu zase úřady nařizují povinné odchyty selat a jejich odstřel v těchto chytacích zařízeních, vnadit se smí pouze uděláním otvorů tyčí do země, kam se vkládá zrnko kukuřice a pak se vše zakryje, krmeliště jsou povolena v lese 1 km od okraje... a oba státy mají s černou zvěří problémy i nadále).

V úvodu zmíněné zprávě z jednání Myslivecké komise ČMMJ ze dne 2.10.2003 jsem se dočetl, že ing. Diviš viděl jedinou závadu semináře v neprovedení písemného usnesení závěrů semináře. Na rozdíl od něj to považuji za správné, protože většina diskutujících byli pracovníci referátů životního prostředí pověřených obcí a usnesení semináře by (podle jednotlivých návrhů tam vyslovených) maximálně vyzvalo státní orgány k řešení problému, který je zatím zcela v našich rukou. Asi nás poznamenalo posledních 40 let státního paternalismu tak, že považujeme stát za spasitele i našich mysliveckých problémů.

Podle mého názoru jakákoliv ingerence se strany státu situaci jenom zkomplikuje. Buďme rádi, že musíme otázku stavů divočáků řešit sami, protože jsem optimista a myslím, že divočáky se jednou naučíme lovit i při zachování všech správných pravidel. Největší úloha je na kvalitě hospodářů.

Koneckonců vždyť současná situace je daná naším přístupem k lovu divočáků od samého počátku, kdy se divočáci začali u nás objevovat. Myslím tím šedesátá až osmdesátá léta. Tehdy se divočáci považovali za škodnou zvěř (kde byla naše myslivecká věda?) a jakýkoliv odstřel se považoval za správný. Čím větší kus, tím lépe. Důsledky vidíme dnes. Již tehdy se zadělalo na nevhodnou sociální strukturu a tento od počátku špatný přístup se do situace s divočáky promítá dodnes. A v řadě našich MS pokračuje.

V Německu mají heslo: "Když lončák nesmrdí v době chrutí, je správný stav struktury zvěře!". Kdo se s tímto setkal u nás v praxi? Já mnohokrát ne. Aby na celé vině nebyli pouze myslivci. Je nutno si uvědomit, že černá zvěř je velmi inteligentní, reagující na změny životního prostředí. A to se pro divočáky díky intenzivnímu zemědělství posledních 40 roků změnilo velmi podstatně. Původně lesní zvěř se v důsledku nadbytku potravy přes léto (v zimě i zásluhou nás myslivců) intenzivně množí, protože potrava jako limitní faktor je u divočáků pouze v jejím nedostatku.

Myslím si dále, že náš podíl myslivců na daném stavu je i v tom, že většina našich členů nemá dostatečné znalosti o černé zvěři a naprosto nedostatečné praktické znalosti. Vždyť jen kolik dospělých kusů je uloveno jako lončák! Nejhorší je, že u mnoha myslivců chybí vůle akceptovat nové poznatky a přístupy k chovu a lovu zvěře vůbec, divočáky nevyjímaje. Největší podíl myslivců na stavech černé zvěře (nemyslím si, že se přemnožila na celém území stejně, jsou oblasti, kde se ještě běžně neloví) je v tom, že se lovu nevěnujeme dostatečně. Je nás podle statistiky 94 tisíc členů (souhrnný výkaz MZe za rok 2002), kolik z nás se lovu divočáků věnuje? Myslím tak jedna pětina, možná ještě méně.

K letošním stavům. Přestože byla v loňském roce velká úroda žaludů, myslím, že loňské přírůstky proti předcházejícím letům poklesly (v honitbě Skytaly u Podbořan 70-80kg bachyně vodily 2-3, maximálně 5 selat), v důsledku sucha došlo k menším vrhům. Vzhledem k tomu, že se lovilo stejně jako v předcházejících letech, došlo dokonce k poklesu stavů černé zvěře, protože existují oblasti (viz zmíněná honitba), kde se nečeká na "pokyny úřadů" a divočáci se loví intenzivně.

Nedá mi nevyjádřit se k budoucnosti výkonu práva myslivosti a ČMMJ. Zatím ještě všeobecně platí, že jde o zájmovou činnost, kde peníze takzvaně nehrají podstatnou roli. Nikdo totiž nikdy nespočítal náklady výkonu práva myslivosti, respektive náklady na ulovení jednoho kusu zvěře (doslechl jsem se, že doc. Hanzal z katedry ekologie Zemědělské fakulty JU v Českých Budějovicích vypracoval práci na toto téma - nevím zda byla někde publikována). Všichni berou zřetel (zejména zákon a uvidíme jak soudy) pouze na náklady našich protihráčů - zemědělců. Jestli necháme věci dojít tak daleko, že se nebudeme věnovat lovu divočáků dostatečně, dojde v naší myslivosti v horizontu několika let k velkým změnám. Vymáhání škod se stane dalším zdrojem podnikání zemědělců, a to i u těch, kteří mají zatím rozumný názor, že zvěř do přírody patří a s myslivci spolupracují. Logicky pak dojde k zániku mnoha MS. To vše v důsledku nedostatečné úpravy řešení škod v zákoně o myslivosti - co jsou přiměřená opatření podle § 53?. Ze zákona vyplývá naprosto jistě pouze to, že za škody odpovídá uživatel honitby. Proč mají uživatelé honitby platit škody do 200 m od hranice, když jim lov divočáků z kazatelen zákon zakazuje. Všichni víme, že lov divočáků na hranici les - pole je šouláním téměř nemožný (proč zákon neumožňuje dohodu sousedních uživatelů?).

Zvláštní je, že Ministerstvo zemědělství s novým zákonem o myslivosti téměř současně vydalo Metodickou příručku jak uplatňovat náhrady škod. Proč podobnou Metodickou příručku - jak se bránit ve sporech o uplatňování náhrady škod - neobjedná u příslušných odborníků (a nezaplatí) ČMMJ? Proč ČMMJ neprojedná s advokáty - myslivci - zda by byli ochotni zastupovat za lepších podmínek jednotlivá MS v případných sporech a tento seznam nepublikuje?

Zdá se mi, že jako ČMMJ žijeme ze své podstaty a návyků hluboce minulých let, že jsme pouze ve vleku událostí. To platí i o organizační struktuře. Je bohužel jasné, že je stále dost okresních mysliveckých spolků, které jsou dobré tak akorát na vybírání příspěvků a na pořádání přehlídek trofejí. Rozhodně ale takové okresy nejsou nejsou dobrou institucí pro tok informací mezi vedením ČMMJ a jednotlivými členy. To, že se Sbor zástupců volí z jednotlivých okresů, konzervuje stav posledních 30 let a odtrhává jednotlivé MS - potažmo myslivce - od vedení ČMMJ. Možná to někomu vyhovuje, ale myslím, že by se měla vymyslet jiná organizační struktura mezi členy a vedením ČMMJ. Např. volba zástupců podle počtu pověřených obcí? Nebo přímá volba účastníků sjezdu ČMMJ? Nedostatečný je tok informací mezi centrem ČMMJ a jednotlivými MS prostřednictvím e-mailů, jako informační místo nevyhovují ani neaktuální webové stránky ČMMJ? To vše jsou otázky do diskuze třeba i na příští Sbor zástupců.

Domnívám se, že pokud se tyto otázky nebudou řešit, tak v budoucnu - s množícími se problémy - může dojít i k rozpadu ČMMJ. A nebo snad nechejme věci jak jsou, vždyť jde jenom o myslivce?!

Nerad bych, aby tento článek byl chápán proti myslivcům, myslivosti a ČMMJ jako takové. Naše organizace prokazuje obdivuhodnou životaschopnost. Dokázali jsme se ustanovit před více jak 80 lety. Dokázali jsme přežít nejen dobu okupace, dobu komunismu, ale vypořádali jsme se i přechodem do moderní demokratické společnosti (kromě jiného bez ztrát majetku ČMMJ, což si málokdo uvědomuje). Bez ČMMJ - jejího úsilí - by nevznikl zákon o myslivosti, který přes demagogické tlaky ze všech stran nám přece jenom umožňuje dobré podmínky pro výkon práva myslivosti. Ale jsou věci, které by se měly změnit a hlavně mělo by být normální o věcech veřejně diskutovat. Možná by tomu pomohlo zavést v časopisu Myslivost rubriku: "Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat oficiální názory ČMMJ".
vychází v 7:21 a zapadá v 18:10 vychází v 19:15 a zapadá v 8:38 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...