Časopis Myslivost

Červen / 2004

Volby do Evropského parlamentu,

aneb koho zvolit, aby hájil naše zájmy  Ing. Kamila Kořínková, JUDr. Jiří Vaněk
Ve všech médiích jsou probírány blížící se volby do Evropského parlamentu. Zájemců o několik míst je mnoho, uspějí jen někteří. Mezi kandidáty je ale několik těch, kteří jsou buď aktivní myslivci, a nebo se k myslivosti otevřeně hlásí. A tak jsme se jich neptali na obecně politické otázky, ale položili jim několik otázek, které by nám mohly pomoci trochu blíže poznat kandidáty samotné, tak i jejich představy o vztahu myslivosti a jejich případného působení v EP. Vždyť přece voliči – myslivci by mohli podpořit třeba právě kandidáty s kladným vztahem k myslivosti
* Jaký je Váš vztah k přírodě, k její ochraně, k myslivosti, jak se k tomuto oboru ve své funkci dostanete a jak probíhá v současné době Vaše spolupráce s Českomoravskou mysliveckou jednotou?
* Budete-li zvolen/a do Evropského parlamentu, co bude Váš hlavní zájem, jaké byste chtěl/a podnikat kroky například pro ochranu přírody a pro myslivost. Co myslíte, že naší ochraně přírody a myslivosti přinese vstup do Evropské unie?
* Jaký je Váš názor na vytvoření soustavy NATURA 2000 a její důsledky pro naši zemi? Měla by tato území zůstat bez vlivu člověka nebo by v těchto územích mělo pokračovat tradiční, dlouhodobé hospodaření s přírodou, jako je třeba myslivost?


Ing. Veronika NEDVĚDOVÁ
ODS

* K myslivosti jsem měla docela blízko již v době svého studia na Vysoké škole zemědělské. Studovala jsem obor zemědělské meliorace, kterému se dnes říká krajinné inženýrství, a tehdy jsem uvažovala o svém zapojení do aktivní myslivosti a chtěla jsem se této činnosti více věnovat. V průběhu let s nárůstem pracovních povinností mi na tento zájem už nezbyl čas. S mysliveckým tématem jsem se setkala opět až v parlamentu. Již od roku 1998 jsem členkou zemědělského výboru, na jehož půdě jsem se seznámila s Českomoravskou mysliveckou jednotou a jejími zástupci. Nyní se známe již velmi dobře a vedeme živé diskuse o všech možných vlivech myslivosti na ostatní obory. V současném volebním období jsem členkou podvýboru pro myslivost, včelařství a rybářství.
Zemědělský výbor projednává zákony, které potom jdou do sněmovny. Tomu ale ještě předchází příprava jednotlivých zákonů v jednotlivých podvýborech zemědělského výboru. Já jsem například předsedkyní podvýboru pro lesní a vodní hospodářství, z čehož vyplývá, že zákony, kterými se zabýváme, se myslivostí úzce dotýkají. Podvýbor má výjezdní zasedání, která se tématicky zaměřují přímo na jednu oblast. V době, kdy se projednával zákon o rybářství, jsme se jeli poučit o rybářství v praxi, abychom co nejblíže poznali vše, co s tím souvisí. Je to nejlepší způsob, jak získat jasnou představu o nejrůznějších problémech v dané oblasti.
Z oblasti myslivosti mě velmi zajímá kynologie. Přestože jsem původně z Prahy, odstěhovala jsem se před lety na vesnici. Získala jsem tím krásný výhled z oken ložnice na nedalekou mufloní oboru, také se nám rozrostlo domácí zvířectvo na několik koček, velkého psa a stádo beranů. Nedávno se naše fenka něčeho polekala a utekla. Měli jsme obrovský strach, že ji myslivci budou považovat za psa honícího zvěř a zastřelí ji. Proto jsme oslovili myslivecké sdružení, abychom toto nebezpečí odvrátili a požádali je o pomoc při hledání. Nakonec vše dobře dopadlo, za den a půl jsme ji našli v útulku. Z tohoto důvodu jsem se snažila začlenit do nového zákona pojistku, aby se nemohlo stát, že bude pes z nešťastné náhody střelen v honitbě. A o tom jsme také vedli velké debaty s jednatelem ČMMJ panem Vladimírem Broukalem. Kde je hranice toho, co si psi mohou v lese a v honitbách dovolit. Toto je jedno z hlavních témat našich diskusí, které stále trvají.
Myslím, že láska k myslivosti je vždy založená na lásce k přírodě. A protože přírodu a zvěř v ní stále více chráníme, spíše než na lovu, je dnes myslivost založena na soužití s přírodou, na pomoci zvěři v těžkém období zimy, na radosti z toho, když se jí daří. Je to velmi užitečná záležitost a naše diskuse o tom, co se dělá a nedělá dobře, jsou nutné k tomu, aby se věci stále vyvíjely, pokud možno ke vzájemné shodě.

* Vzhledem ke zkušenostem z práce v zemědělském výboru bych se chtěla věnovat zemědělství a všemu, co s tímto rozsáhlým oborem souvisí. Je jasné, že se vyvíjí Evropská unie, vyvíjí se pohled na zemědělství, vyvíjí se i pohled na ochranu přírody. U nás to bude hlavně o vztahu Evropské unie a některých našich zákonů a odvětví, ve kterých jsme ještě nedosáhli takové úrovně jaká je v těchto oborech v Evropské unii. Samozřejmě se tato oblast bude týkat také dotací, což je téma, o kterém se hodně mluví. A je jisté, že strukturální fondy budou napomáhat záležitostem, které se týkají právě myslivosti, lesnictví i vodního hospodářství, které souvisí se vším.
Myslím, že naši lesáci jsou velmi dobří, je potřeba je propagovat a vyvážet naše know how v těchto oborech do ostatních zemí. Evropská směrnice nebude řešit pojetí myslivosti v jednotlivých státech. To zůstane na uvážení jednotlivým vládám. K částečnému ovlivnění může dojít, určitě se povedou diskuse, ale samotný rámec si stanoví každá země sama. Myslím, že v Evropské unii se budou plošně řešit hlavně záležitosti ochrany přírody, dotací a samozřejmě také oblast prodeje pozemků. Před naším vstupem do EU mělo být vyjednáno sedmileté ochranné období, ale to je z legislativních důvodů nerealizovatelné, takže od 1.května mohou cizinci u nás nakupovat pozemky. Možná oni budou chtít vnášet k nám své zvyky z myslivosti v jejich zemi, to už bude ale záležitost jednotlivců. Bohužel se s ochranou lhůtou na prodej pozemků nedá už nic dělat, takže uvidíme, co nám to přinese do budoucna.

*Hlasovala jsem proti tomuto zákonu. Domnívám se, že přináší další komplikace a zatížení našim občanům. Myslím, že by tradiční hospodaření v těchto územích mělo zůstat.

Ing. Jan BŘEZINA - hejtman Olomouckého kraje - KDU-ČSL

* Já sám myslivost aktivně neprovozuji, ale s mysliveckou jednotou spolupracuji. Možná je to chyba, protože, jak kdysi řekl Miloš Kopecký, v životě každého muže nastane okamžik, kdy prostě musí být myslivcem. Mně se to z časových důvodů ještě nepodařilo, protože si myslím, že věci se mají dělat pořádně. Vzhledem k pracovnímu zatížení bych asi na myslivost a na to, co je její podstatou, to znamená starost o zvěř a o to, co je mi v přírodě svěřené, neměl čas. Z tohoto důvodu ještě nejsem myslivcem. Myslivost ovšem mám dědičně danou, můj dědeček byl hajný v Petrovicích u Janova a velká část rodiny, převážně bratranci, jsou také myslivci. Mimoto rád a velmi dobře střílím.
Mé vztahy s mysliveckou jednotou se odehrávají na personální úrovni, mohl bych jmenovat několik lidí přes které udržuji s ČMMJ kontakt, je to třeba pan doktor Grézl, který je zároveň starostou Litovle a přes kterého asi jde ta nejpřímější vazba. Zažil jsem v osobním kontaktu i pana profesora Hromase. Velmi si vážím práce všech myslivců, protože si myslím, že je podstatnou a nezanedbatelnou součástí komplexní péče o přírodu. Musím říci, že akce, které byly vedeny proti myslivcům jako organizaci, jsem vnímal velice špatně a také jsem na ně otevřeně reagoval. V otázce myslivosti, její kultury, tradic a podobně, se domnívám, že patříme mezi evropskou špičku.
Co se týká ochrany přírody, je součástí kompetence krajů, a já osobně zodpovídám i po stránce politické za řízení odboru životního prostředí, takže se k té problematice dostanu bezprostředně. A myslím si, že je to průřezové téma přes všechny činnosti a je to velmi zajímavá problematika.

* Od druhé poloviny devadesátých let jsem se podrobně zabýval strukturálními fondy Evropské unie a politikou koheze. Prostředky z těchto fondů, které jsou zaměřeny mimo jiné i na oblast životního prostředí, se v podstatě poskytují v programovacích obdobích. České republice vstupní programovací období končí v roce 2006 a nové programovací období bude trvat od roku 2007 do roku 2013. Chci být u toho až se mezi roky 2004 a 2006 budou formulovat podmínky pro čerpání peněz ze strukturálních fondů v příštím období, protože tato doba bude těžištěm všech prostředků, které obdržíme z Unie. Proto kandiduji do Evropského parlamentu. Jinak mě samozřejmě jako regionálního politika mě velmi zajímají otázky spojené s regionálním rozvojem a to je další problematika, kterou bych se chtěl v rámci Evropského parlamentu zabývat.

* Samozřejmě ano, jsem pro tradiční hospodaření. Sledoval jsem problematiku NATURY 2000 od samého začátku. Když totiž původní forma vyhlášení NATURY 2000, tedy formulace nařízení, byla svěřena přímo ornitologům, kteří se na věc podívali velice úzce, myslím, že to neprospělo věci a že to vybudilo vůči NATUŘE 2000 velkou averzi. V současné podobě si již myslím, že se s ní dá vyjít. Podle mého názoru každá ochrana životního prostředí, která nebere v úvahu i přítomnost člověka v krajině, je vlastně proti ochraně životního prostředí. Omezením aktivit totiž budí averze, které jsou potom těžko zvladatelné. Myslím si, že se vždy dá najít takový způsob soužití s přírodou, který vyhovuje jak přírodě i člověku. Žijeme ve střední Evropě jedenadvacátého století, kde je již tisíc let kultivovaná krajina. Nelze tu udělat Aljašku, nemůžeme oplotit nebo vyhlásit rezervaci stokrát sto kilometrů, kam nebude mít člověk přístup - to u nás opravdu udělat nelze. Ale mám pocit, že někteří, hlavně ekologičtí aktivisté, si to neuvědomují a svými postoji životnímu prostředí hodně škodí.
Nelíbí se mi spousta tendenčních tvrzení proti myslivcům jako takovým. Nelíbí se mi tažení různých "ochránců zvířat" a pronásledování a vytváření obrazu myslivců jako lidí, kteří vraždí, co se hýbe. Od okamžiku vyhubení velkých predátorů nám nezbývá nic jiného než tuto roli v přírodě, v tom našem biotopu, zastat sami. To si myslím, že je na druhé straně vyváženo starostí o zvěř. Každý by si měl uvědomit, že naše krajina, lesy i zvěř jsou výsledkem staleté práce. Teď jsem měl možnost vidět tajgu - to je něco úplně jiného, samozřejmě je to přirozený biotop, ale nevím, jestli už by z té naší krajiny šlo něco podobného udělat a jestli to vůbec chceme.

Ing. Petr LACHNIT, CSc. - ČSSD

* Jsem členem klubu přátel ČMMJ od roku 2003, přesto, že nejsem myslivec, nemám složené zkoušky, právě v loňském roce po přijetí zákona o myslivosti, jsem přišel, že bych se chtěl do myslivosti nějakým způsobem zapojit a být členem Českomoravské myslivecké jednoty.
Spíš mám rád přírodu všeobecně, nejsem takový ten stopař, ve kterém by se vzbuzovaly lovecké vášně. Nemusím zvěř střílet. Naopak mám radost z toho, že myslivecká sdružení pomáhají, když napadne sníh a zvěři je těžko, že se o zvěř starají, chodí přikrmovat, nejen pro zvětšení objemu potravy, ale také přidávají minerály a léčiva. Pak mám rád myslivost jako určitý typ spolkové činnosti, kdy se myslivecký národ umí scházet, komunikuje spolu, protože to jsou většinou celé rodiny, které jsou tím postiženy - v dobrém slova smyslu. Chodím i na střelecké akce - tam se nemusí střílet po zvěři, ale vypouštějí se asfaltoví holubi, člověk si může vyzkoušet, jestli něco ještě trefí, aniž by u toho tekla krev. Na mysliveckých setkáních a plesech je vždy dobrá nálada, vynikající jídlo a bohatá tombola. Lidé se tam těší z výsledků své práce pro přírodu.
Opravdu si vážím lidí, kteří přírodě rozumí, kteří, když do ní jdou, tak jdou pracovat s určitým cílem, který se potom splní a přinese užitek. Nemám rád lidi, kteří se hlásí k ekologii, a když mají na brigádě uhrabat kus prostranství, tak stoupnou na hrábě a tím pro ně brigáda končí. Myslivci chodí uklízet příkopy okolo cest a dělají to proto, aby nějakým způsobem tu přírodu vyčistili. Znám ochránce přírody, kteří chodí čistit potoky. To jsou lidé, kterým ta příroda leží opravdu na srdci. Patří sem i děti, které sbírají krmivo pro zvěř. Moje vnučka sbírá kaštany a ty pak nosíme do zoologické zahrady a oni jsou za to vděční. Všechny činnosti směřující k ochraně a pomoci přírodě se navzájem prolínají.
Myslím, že myslivci dělají obrovský kus práce udržováním stavů zvěře, která by bez jejich péče na tom byla nepochybně daleko hůře. Myslivost není jen záležitostí lovu, je to široké spektrum činností, je považována za součást ochrany přírody a tím, že jí ochráním, tak na druhé straně vytvářím prostor i pro člověka, aby jí mohl lépe poznat.

* Hlavně bych se chtěl zasadit o udržení stávajícího dobrého jména naší myslivosti a zlepšování jejích podmínek. Česká myslivost má v zahraničí dobrý zvuk a samozřejmě to souvisí s ochranou a využitím přírody. My samozřejmě spolupracujeme s jinými státy ve vývozech některých druhů zvěře tam, kde je jejich populace ohrožena. Na oplátku se zase některé druhy přivezou odjinud k nám. A naše země nemá v tomto směru svůj potenciál vůbec vyčerpaný. Jako poslanci jsme dost pomohli myslivosti, aby nebyla odsouzena do role nějakého otloukánka, protože hrozil naprostý rozpad honiteb a dalších věcí s tím spojených. Takže jsem rád, že normální, obyčejní lidé na novou zákonnou úpravu zareagovali dobře, jen několik restituentů křičelo, že se někdo dotýká jejich vlastnického práva. Což samozřejmě vůbec není pravda.
Takže si myslím, že vstupem do Evropské Unie budeme moci ještě více využít určitý prostor jednak pro myslivost a také pro turistiku, protože myslím, že se lidé rádi jezdí dívat na zachovanou, téměř nedotčenou, přírodu, někam, kde mohou vidět zvěř. Přibylo lokalit, ve kterých se chovají zvířata, která nebyla u nás běžně k vidění, třeba lidé chovají daňky nebo muflony či kozy bezoárové. Vznikly i soukromé zoologické zahrady. Protože máme velké pohraniční lesy, kde lidé kolikrát mají nouzi o práci a mizí odtamtud i dopravní obslužnost, domnívám se, že intenzivnější využití těchto oblastí k myslivosti a chovatelství by jim mohlo vrátit možnost realizace. Přinést zase znovu pro některé tamní obyvatele práci.

* Bohužel člověk už na planetě Zemi expandoval natolik, že příroda, která je vlastně jeho matkou, začíná být jeho činností ohrožena, je potřeba naši činnost v přírodě uvést do souladu s ní. Tyto typy zákonů mají vést k ochraně toho jediného, co tady máme, chceme-li jako lidstvo přežít. Nemyslím si, že Česká republika se chová nějak zvlášť špatně vůči svému přírodnímu bohatství, i když na druhé straně ho ještě neumí plně využívat tak, aby byl zaručen trvale udržitelný rozvoj. O ten bychom se však měli snažit, právě pokračováním v tradičním, přírodě blízkém hospodaření v těchto vzácných územích. NATURA 2000 samozřejmě přinese řadu střetů, jeden už se v naší oblasti tam rýsuje - například hnízdiště ptáků, kteří žijí v oblasti, kde Odra teče mezi Ostravou a Bohumínem. Tím koridorem, který se kdysi jmenoval jantarová stezka, je úmysl vést dálnici, takže části území se ta dálnice dotkne. Tam bych se přimluvil o upravení hranice té ochrany, protože se nejedná o veliký kus území, jen asi o 200 m. Ovšem vyvážilo se to tím, že jsme naopak vyhlásili v Ostravě celou řadu chráněných přírodních oblastí kolem košickobohumínské dráhy, celkem velký prostor nazývaný Přírodní rezervace Rezavka, nebo Chráněná krajinná oblast Poodří. Hovořím o svém kraji. Lidé mají severní Moravu spojenou jen s uhlím a ocelí, ale ona to není už dnes pravda. Já mám severní Moravu spojenou s krásou Jeseníků, s krásou Beskyd, ale třeba i Oderských vrchů. Obyvatelstvo tam má velmi kvalitní rekreaci. Velké přírodní bohatství se skrývá také ve vojenských prostorech, konkrétně u nás se nachází Vojenský újezd Libava. Z přírodního hlediska to jsou jedna z nejzachovalejších území. Říkalo se, že je armáda devastuje, že jezdí tanky a střílejí, ale ostatní obrovský prostor je nedotčený, co se týče rostlin i živočichů. Příroda je tam úplně jiná, je to takový drsný kraj, kupodivu je to kousek od nás ale počasí je tam úplně jiné, taková moravská Sibiř.
Hlavně je potřeba se při ochraně území zaměřit na naše skvosty, udržet a zachovat třeba u nás Jeseníky, Beskydy, hlavně zachovat rozmanitost naší krajiny, která je základem i pro druhovou rozmanitost zvířat. NATURA 2000 je evropský program a jako takový pomůže České republice zvýraznit její postavení jako země s krásnou přírodou, horstvy, vodami a hojností rostlinných a živočišných druhů.

Ing. Vladimír REMEK - KSČM

* Musím začít od dětství, protože v té době se nejvíce formují vztahy a zájmy člověka ve vztahu k přírodě. Pocházím sice ne úplně z venkovských, ale z hodně předměstských poměrů. Na okraji Českých Budějovic, kde jsem se narodil, u prarodičů, v té době chovali domácí zvířata včetně krávy, prasete, i ostatní zvířectvo. Bydleli jsme v těsné blízkosti přírody, všechno příbuzenstvo bydlelo směrem k Novohradským horám, v jejich velmi zachovalé přírodě. V rodině se myslivost dědila z generace na generaci, praděda byl nadlesní, a tato tradice se v rodině stále udržuje. Vlastně jsme byli stále v kontaktu s přírodou, jinak to ani nešlo. Znali jsme přírodní cykly ještě než jsme začali chodit do školy. Věděli jsme, kdy se seče první seč, kdy otavy, kdy se krmí zvěř a čím, to znamená, že rytmus našeho života byl více spojen s rytmem přírody, s ročními obdobími. V dětství jsem se zcela přirozeně cítil součástí přírody.
V dospělosti jsem si zvolil dráhu pilota, což by mohlo leckomu připadat od přírody dost vzdálené, protože letecká technika a technika všeobecně se nepovažuje za přátelskou vůči životnímu prostředí. Ale minulé století, v jehož druhé polovině jsem jako pilot působil, se odehrával veliký rozvoj techniky i letectví, pro mě to byla velice přitažlivá oblast a upřímně řečeno v mládí člověk nad negativními dopady na přírodu tolik nepřemýšlel. Samozřejmě jsem se letectví cele věnoval, což mě dostalo až ke kosmonautice. Musím říci, že kosmonautika mě vrátila více ke vztahu k přírodě. Nikdy jsem se od ní úplně neodtrhnul, vždy jsem rád chodil do přírody, ale neprovozoval jsem žádnou aktivitu s ní spjatou, také jsem změnil způsob života, bydlel jsem v městských bytech, v městských aglomeracích, ale vždy jsem měl alespoň rybičky, abych měl kus přírody doma. Kosmonautika mě k přírodě více vrátila zaprvé proto, že se velice dobře osvědčila jako jeden z nástrojů kontroly a zkoumání životního prostředí v co nejširším slova smyslu, jak atmosféry, tak vodstva, i pouhým okem jsou znát následky působení člověka na přírodu, pozitivní i negativní. Pozitivní je v urbanistickém kontextu nová výstavba, ale na druhou stranu je i vidět, co člověk způsobil negativního, jak se od měst táhnou závoje emisí, měnící charakter přírody, změny se projevily hlavně na barvě porostu, viděl jsem například kouřové clony z ropných polí na Blízkém východě. V té době jsem si také našel čas, abych se zapojil trochu více do samotné myslivosti. V roce 1978 po návratu z kosmického letu jsem složil zkoušky. Je pravda, že v posledním období, když působím v zahraničí, na tu část myslivosti, která je spojená s lovem, nemám čas. Takže období aktivní myslivosti se v mém případě odehrávalo dříve, ale doufám, že se k ní opět vrátím, protože pořád mám platný lovecký lístek, zbrojní průkaz, jsem držitelem odpovídajících nástrojů myslivosti a pořád ještě mě to k myslivosti táhne. Měl jsem příležitost díky myslivosti poznat celou řadu lidí a celou řadu oblastí, v České republice, na Slovensku, i ve střední Evropě, mám na mysli svého kolegu v Německu Sigmunda Jahna , který je také aktivní myslivec a teď se k němu chystám a určitě na to téma budeme hovořit. V určitém období jsem pracoval v organizaci Interkosmos, která měla několik pracovních skupin. Jedna z nich prováděla dálkový průzkum Země, což mělo velmi blízkou návaznost na ekologii. Snažil jsem se spolupracovat s řadou tehdejších vědeckých pracovišť, například s Ústavem krajinné ekologie, která se touto problematikou zabývala. Z posledního období stojí za zmínku, že jsem se v určité fázi spolupodílel na zřízení střední školy s ekologickým zaměřením - Ekogymnázia v Praze, předpona eko se dá vykládat dvojím způsobem - jako ekologické i jako ekonomické, protože tato dvě odvětví jsou spolu v našich podmínkách nerozlučně spjatá. V tomto případě jde spíše o to, aby se do povědomí lidí od mládí dostávaly všechny možné aspekty vazeb člověka a přírody. Druhý projekt, v němž jsem se angažoval, vznikl z iniciativy skupiny lidí, mezi nimiž bylo několik kosmonautů nebo lidí spojených s kosmonautikou. Byl to projekt vyhlášení zvláště chráněného území. Zúčastnili jsme se ekologické expedice do míst, která jsou u nás spojována snad jen s pádem tunguzského meteoritu, tj. v centrální Asii, severně od města Krasnojarsk. Je to samostatná republika v rámci ruské federace, jmenuje se Evenkije, tam jsme se pohybovali v téměř nedotčené krajině, která ale trpí v létě lesními požáry. Je tam sice hrozně málo lidí, ale požáry vznikají jejich neopatrností, stačí mnohdy zapomenout prázdnou láhev a přes sklo slunce zapálí staletími navýšené vrstvy mechu a lišejníku mezi poměrně řídce rostoucími stromy, ale jinak je to nádherná krajina, kterou protéká velké množství řek, z nichž jsme - mimochodem - mohli pít vodu přímo. Viděl jsem tam i překrásné vodopády, a podařilo se nám vyburcovat situaci natolik, že dokonce místní administrativní orgány vyčlenily okruh srovnatelný velikostně s naší republikou jako nedotknutelné území a schválily zákon o velmi přísné ochraně. Nesmí tam ani geologický průzkum, natož těžba. Veškerá jiná činnost než přesuny a běžný život tamního obyvatelstva jsou přísně zakázány. Tato akce vznikla v mezinárodním propojení, což byla velmi zajímavá zkušenost. Myslím, že celkově v ochraně přírody musí dojít k nějakému promyšlenému a modernímu řešení, protože starými tradičními způsoby, i těmi, které se zdály ještě před dvaceti lety dostačující a únosné, tak takovým způsobem lidstvo na planetě nebude mít šanci existovat, protože se připraví o nejzákladnější věci, jako je například kyslík, voda, normální zdravé potraviny. Je třeba nad tím neustále přemýšlet a podle toho jednat.

* Myslím, že vstupem do Evropské unie, která se vyznačuje tím, že se snaží velmi dbát na dodržování ekologických norem a pravidel, by se mohla situace v ochraně přírody u nás zlepšit. Myslivost by v zásadě měla zůstat taková jaká je, protože má po staletí budovanou tradici. Pokud se dostanu do Evropského parlamentu, chci využít všechny zkušenosti, o kterých jsem se již zmínil. Budu se snažit, aby Evropa byla nejprogresivnějším prostorem na cestě k trvale udržitelnému rozvoji. Myslím, že i Česká republika, přes všechny problémy, které řešíme v souvislosti s ekologií, má k tomuto odvětví co přidat. Můžeme využít i kouzlo nechtěného, z vlastní zkušenosti vím, že existuje celá řada vojenských újezdů, které byly nepřístupné veřejnosti a byly využívány specifickým způsobem, kromě bezprostředních škod způsobených dopady munice, byly celé úseky ochranných pásem, které se nevyužívaly k intenzivní zemědělské činnosti. Dnes jsou v těchto prostorech rostlinná společenstva, která jsou málokde vidět, skutečně dochovaná přirozená krajina, remízky, různorodé dřeviny, luční porost, který není pravidelně sečen, myslím, že z řady těchto vojenských prostorů by se mohl stát určitý typ chráněných území. V EU máme velkou možnost poučit se, jak to dělají jinde, což už samozřejmě děláme, ale převzít i tvrdé podmínky EU. Mohl bych si říci, že na nějakých pár let, co tu možná budu, už to vydrží a pak mě to nezajímá, ale tak to není. Není mi jedno, v čem budou žít moje děti a jejich děti a tak dále, stejně jako to nebylo jedno našim předkům, kteří vysazovali lesy a starali se o přírodu. Nebýt jich a jejich práce, neměli bychom možná dnes ani co ochraňovat. Zanechali nám tu krásnou krajinu a my máme stejnou povinnost také vůči našim nástupcům.

* Představit si dnes, že budou vyčleněna velká území, kde se člověk ničeho nedotkne a ani tam nebude mít přístup, je těžké. Stejně budou tato území pod vlivem spadu emisí a znečištění vod a půdy z okolí. Vzhledem k tomu, že je tu už mnoho staletí kulturní krajina, tedy krajina kulturně využívaná, každý hektar půdy byl obdělán, téměř všechny lesy byly uměle vysázené, je těžké si představit naprosté oddělení nějaké části. Do dnešní krajiny musí vstupovat velmi citlivý zásah člověka. Člověk si přírodu přizpůsobil a má za ní zodpovědnost, nelze to tedy nechat jen na ní V Evropě je na většině území příroda pozměněná natolik, že bychom museli zmizet na několik století, aby si našla znovu svou vlastní rovnováhu. Zájmy jsou různé a zpravidla protichůdné, ale dají se vyřešit rozumným kompromisem. Když vznikaly železnice, tak se mnozí bránili, železnice kouřila, čpěla, způsobovala kolem trati požáry, ještě si z dětství pamatuji, jak se stavěly žňové hlídky, a dnes je - elektrifikovaná - neopomenutelnou součástí našeho života. Myslím, že obecně se zříkat výstavby dálnic je krátkozraké. Nemůžeme najednou zlikvidovat všechna auta, můžeme na nich pouze pracovat, aby byla co nejmenší zátěží pro životní prostředí, když se nepostaví dálnice, vede to k situaci, že řidiči na malých silnicích musí často řadit, vytáčet motor do vysokých otáček a do vzduchu se dostane daleko více škodlivin než na dálnici s plynulým provozem. Nevýhoda výstavby dálnic je zase to, že se přetnou migrační cesty zvěře, ale s tím se dá také něco dělat. Kdybychom se vrátili k tradičnímu zemědělství, bylo by to sice šetrné, ale tím se už dnes neuživíme, muselo by v zemědělství pracovat tři čtvrtě národa.
Cesta není vracet se zpátky, ale nalézt dobrý kompromis. Musíme jít cestou trvale udržitelného rozvoje.
Připravila
Ing. Kamila KOŘÍNKO-VÁ

Ing. Milan EKERT - ČSSD
Rozhovor připravil JUDr. Jiří Vaněk

Máte zájem o témata související se zemědělstvím (např. rozvoj venkova, tradiční zemědělství, sociálně ekonomický dopad předpisů EU na venkov atd.)?
Vracím se ke své původní kvalifikaci. Po dvouletém členství v zemědělském výboru PSP ČR (1996-1998) jsem se v loňském květnu stal jako pozorovatel za ČR členem zemědělského výboru Evropského parlamentu a po případném zvolení se chci právě této oblasti v EP dále věnovat.
Máte zájem podporovat ochranu biodiverzity (různorodosti druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin) cestou dlouhodobého využívání přírodních zdrojů (zemědělství, lesnictví, myslivosti, rybolovu atd..)?
Není jiné cesty. Každý rozumný a odpovědný člověk musí rozmani-tost prostředí, které nás obklopuje, uchovávat i pro generace našich dětí. Neumím si představit, že by se biodiverzita začala přesunovat do zoologických zahrad, rezervací či muzeí.
Máte zájem podporovat jako evropský poslanec opatření, aby PAC (Společná zemědělská politika) byla při ochraně přírody více respektována?
To je obecný trend související s reformou společné zemědělské politiky a je mi též velmi blízký. Podpora produkční funkce zemědělství už vyčerpala své možnosti a kroky vedoucí k podpoře mimoprodukčních funkcí (ekologizace, udržování kulturní krajiny, zachování osídlení) jdou správným směrem. Rozhodně bude účelné přesunout finanční podporu právě od produkčních do mimoprodukčních funkcí.
Souhlasíte s názorem, že předpisy EU vztahující se na ochranu zvířat by se měly opírat o objektivní neemotivní kritéria?
Za tzv. "emotivními kritérii" se často schovávají zájmy související se značným objemem finančních prostředků. Tím ale nechci říci, že to tak vždy nutně musí být. Pokud si za objektivní kritéria zvolíme zdravý selský rozum, pak myslím, že tady je moje parketa.
Jste toho názoru, že princip subsidiarity (Evropská komise podniká kroky jen tehdy, je-li to efektivnější v porovnání s opatřeními na úrovni členských států) by se měl vztahovat i na obhospodařování volně žijící fauny v EU?
To je velmi těžká otázka a to především proto, že příroda nezná hranic národních států. Přesto si myslím, že se dají v budoucnosti najít opatření, která se dají efektivněji zvládnout na rozhodovací úrovni jednotlivých států (především organizačně-technické povahy). Naopak musí existovat normy, které jsou nad jednotlivými státy a vztahují se především k tak citlivým věcem, jako je znečištění vody, vzduchu, půdy či zachování genofondu.
Souhlasíte s tím, že tradiční zemědělské činnosti, pod podmínkou, že jsou dlouho-dobé, by měly pokračovat i uvnitř Sítě NATURA 2000?
Je jasné, že síť NATURA 2000 omezuje na vymezených územích plné využívání přírodních zdrojů . Dovedu si ale představit, že i v těchto omezených režimech za jasně stanovených podmínek se dlouhodobá a tradiční zemědělská činnost dá provozovat. Důležité je však i hledisko případ-ných kompenzací pro dotčené subjekty.
Máte vztah nebo praktické zkušenosti s myslivostí nebo rybolovem?
Ne docela praktické, ale spíše teoretické. Můj poslanecký asistent je aktivní myslivec (dnes už spíše chovatel) a dokáže mi podrobně vysvětlit všechna opatření, o nichž se na parlamentní půdě jedná. Mé rozhodování je tedy výrazně ulehčeno. Dobrovolné práce myslivců i rybářů si velmi vážím a mám za to, že bez ní by byla naše krajina v podstatně horším stavu.
Jakmile budete zvolen evropským poslancem, budete mít zájem o informace z Interskupiny "Zemědělství, dlouhodobé využívání přírodních zdrojů a biodiverzita" v Evropském parla-mentu a o informace, jak se do ní dostat?
Každý dobrý volený zástupce musí vyhledávat pro svá rozhodnutí dostatek kvalitních informací, nemyslím, že bych v této oblasti byl nějakou výjimkou. Jsem tedy otevřený k jakékoliv spolupráci a těším se na ni. Je tady však jeden háček, dostat ve volbách dostatek voličské podpory.


vychází v 5:11 a zapadá v 21:01 vychází v 22:10 a zapadá v 6:26 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...