Časopis Myslivost

Květen / 2004

Nová strategie při budování liščích nor?

Ing. Bc. Jiří Honzírek
Početní stavy lišek doznávají mnohých změn.Jedním z důvodů je omezený počet jejich predátorů, který vede ke zvyšování populačních hus-tot těchto malých psovitých šelem. Za jednoho z přirozených predátorů lze považovat rysa (liška tvoří spolu s ostatními malými šelmami 5 – 10 % jeho potravy). Dalším významným regulátorem stavů lišek jsou různá onemocnění, z nich především prašivina a vzteklina. Zejména vzteklina je nebezpečné virové a smrtelné onemocnění pro všechny druhy savců. Protože je právě tato choroba nebezpečná lidem a že jejím hlavním přenašečem jsou lišky, bylo přistoupeno k plošné vakcinaci, což ovšem přispělo k dalšímu posílení liščích populací. Početní nárůsty lišek (také ale kun) se následně odrazily ve většině honiteb ve zvýšeném predačním tlaku drobných šelem na jejich potravní zdroje (především na drobné ptáky a savce), což se samozřejmě stalo pro mys-livce jedním z hlavních důvodů jejich pronásledování a lovu.
Z literatury je známo, že liška je aktivní především v noci (následek civilizačních tlaků), žije samotářsky a s ostatními jedinci se mimo dobu páření (kaňkování) příliš nedruží. Výjimkou jsou případy, kdy se v některých oblastech zvýší stavy lišek natolik, že dochází k vzájemným kontaktům i mimo dobu kaňkování. Lišky přebývají přes den v podzemních norách, které často přebírají po jezevcích. Jsou známy i případy, že liška obývá noru společně s jezevcem. Obecně je také uváděn fakt, že lišky při budování nor dávají přednost lesním komplexům a v zemědělské krajině remízům, které jim skýtají dostatečný kryt. Východy (vsuky) bývají umístěny zpravidla na jižní straně.
Místa budování liščích nor se časem měnila a mění, což je obecně spojeno se společenskými změnami včetně změn v zemědělském a lesním hospodaření. Do poloviny minulého století, případně až do 60. let, bylo zažitým názorem "likvidovat" lišku všemi dostupnými prostředky. Myslivci totiž v těch letech upřednostňovali chovy drobné zvěře, a tak téměř v každé honitbě byly nastražovány sklopce (do doby zákazu i málo účinná železa a jedem otrávené návnady - vejce), které měly přispět k podstatnému snížení nežádoucí výše liščích populací. Jelikož nebylo těmito prostředky dosaženo předpokládaného cíle, bylo přistoupeno k mnohem razantnějšímu a z dnešního pohledu také dosti nevhodnému kroku - k plynování nor, které ale donutilo lišky ke změně strategie při volbě stano-viště pro úspěšné odchování mláďat. K tomu přispělo i scelování zemědělských pozemků, které znamenaly pro vývoj liščích populací především maximum klidu.
A tak už v 70. letech nebylo ničím neobvyklým, že lišky vrhaly liščata namísto v lesích na jiných vhodných místech (zpravidla v norách pod hromadami klestu, v hustých keřových porostech apod.). Lišky tak dokázaly velice rychle zareagovat na aktuální změny jejich životního prostředí.

Nová strategie v budování nor
Na základě monitorování nor v posledních deseti letech je třeba upozornit na nově se rodící strategii lišek při výběru stanoviště pro vybudování nory. Novým velice oblíbeným stanovištěm se staly otevřené zemědělské lány o výměře několika desítek až stovek hektarů. A to i přesto že krajina sama o sobě skýtá další vhodné podmínky v podobě remízů, keřových a stromových pásů a dalších vhodných porostů. Je to zřejmě dáno především mírou klidu, která je pro lišky v době vrhů liščat a následně i při jejich odchovu zřejmě určující.
V lesních poros-tech jsou totiž lišky v současnosti vystaveny intenzivním tlakům turistického ruchu (pěší turisté, cykloturisté, houbaři a další lidské aktivity) a v remízech se stávají častým terčem nás myslivců. Naproti tomu pole, zejména s odpovídající výškou porostu a s pravidelným cyklem zemědělských prací, se liškám stává dobrým útočištěm. V období měsíce dubna a května, kdy liščata poprvé opouštějí noru, jim porosty zemědělských kultur již skýtají dostatečné krytové podmínky pro úspěšné odchování mláďat.
Na tlumení liščích populací máme zájem i do budoucna. Právě proto doporučuji věnovat obeznávání nor v zemědělské krajině soustavnou pozornost a měli bychom obeznávat nory již v období, kdy jsou zemědělské lány bez porostu, popř. s nízkým porostem. Vyhledávání nory např. ve vzrostlé kultuře kukuřice, slunečnice či řepky je velice náročné ne-li nemožné, i když jsme si přibližně jisti, kde se nora nachází. Jako vhodnou pomůcku k identifikaci nor doporučuji využít stálých pevných bodů v krajině (sloupů elektrického vedení, samostatně stojících stromů apod.). Vhodným doplňkem může být i mapa s vyznačením nor a jejich vzdáleností od pevných bodů.
Závěrem lze říci, že liška je velice adaptabilním druhem. Pochopení krajinných změn a reakce lišek na ně si od myslivců vyžádá spoustu času při sledování různých vlivů (ať již přírodních či civilizačních), jejichž výsledkem by mělo být pochopení pravých příčin současného chování lišek a následného snižování jejich stavů na únosnou míru.
Ing. Bc. Jiří HONZÍREK
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně
Ústav ochrany lesů a myslivosti
vychází v 7:07 a zapadá v 16:20 vychází v 16:42 a zapadá v 6:34 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...