Časopis Myslivost

Květen / 2004

Raroh velký

Jiří Hrotek
Již více než čtvrtstoletí se zabývám sokolnictvím. Pracuji u společnosti Zayferus, která se zabývá ochranou dravých ptáků a mojí prací je příprava dravců na vypuštění do volné přírody. Sokolnictví jako umění lovu s dravými ptáky používám každodenně ke své práci. Za tu dobu jsem poznal hodně druhů dravých ptáků. Někteří se trénují celkem snadno a jiní hůře. Již několik let si říkám, že zveřejním některé informace o dravci, jehož sokolnický výcvik je velice komplikovaný a složitý. Jedná se o raroha velkého. Někteří sokolníci ho uznávají jako vynikajícího lovce a jiní naopak tvrdí, že je jako lovec nemožný a že připomíná spíše papouška, proto ho jako loveckého dravce neuznávají.
Já osobně nedám na rarohy jako lovce dopustit, neboť jsem s nimi lovil i na Ruzyňském letišti v rámci biologické ochrany letištního prostoru a byli mnohem úspěšnější než např. sokoli stěhovaví nebo jestřábi lesní. Sami přihlížející myslivci prohlásili, že je raroh spolehlivější než brokovnice!
Po výstřelech z brokovnice se hejno racků zvedlo, popolétlo o 200 metrů dál a zase si v poklidu sedlo na letištní plochu. Kdežto po vypuštění raroha rackové zmizeli jako pára nad hrncem a objevili se až po několika hodinách.
Raroh velký je dravec pozoruhodně inteligentní, který může zpočátku působit dojem malé dravosti. Je to však proto, že se nevrhá po všem co se hýbe, jako například jestřáb, ale svoji kořist pečlivě vybírá. Když sokolník udělá při výcviku jakoukoliv chybu, tak toho okamžitě využívá ku prospěchu svému. Sokolník si bláhově myslí, jak raroha dobře cvičí a zatím raroh cvičí sokolníka!
Díky své chytrosti raroh ví, že sokolník má u sebe hromadu masa a proč by lovil složitě vránu či racka, když je maso u toho dvojnohého tvora (člověka) a ví moc dobře, že když se k němu vrátí, tak dostane bohatou odměnu. Proto se také většina rarohů ,,motá" kolem člověka a odmítá cokoliv lovit. Proč by něco lovili, když je stejně sokolník alias jejich máma nakrmí. Tohoto faktu dokážou rarozi neuvěřitelně využít.
Raroh je ale i velmi učenlivý a pokud je sokolník ve vztahu k němu důsledný, velmi dobře chápe a je to dravec k nezaplacení. Naučí se lovit mnohem větší kořist, než je on sám. S rarohem se dříve lovili čápi, volavky, orli a dokonce i gazely! Nešlo o to mermomocí kořist zabít, ale ulovit. Běžně byl úlovek pouštěn na svobodu.
Není divu, že je raroh oblíbeným dravcem arabských šejků. Dodnes je používán v poušti k lovu dropů. Má širší křídla a delší rýdovací pera než sokol stěhovavý, proto svoji kořist loví často na zemi. Je ale schopen lovit i ve vzduchu. Při útočném letu je pomalejší než sokol stěhovavý, tento ,handicap však nahrazuje mnohem větší obratností. Další zajímavostí je, že může létat i v noci. Několikrát jsem trénoval rarohy při měsíčním svitu, což mělo zajímavé kouzlo. Rarozi jsou krásní a vzácní dravci. Na celém území České republiky se ve volné přírodě vyskytují sporadicky. Pokud hnízdí, tak jen na Moravě a to v počtu okolo pěti párů. Myslivci mohou být bez obav, škody na lovné zvěři páchají minimálně. Jejich hlavní potravou jsou holubi a v zimě havrani. I když je jich jako šafránu, pevně věřím, že se jejich počty budou zvedat .
Neodpustím si poznámku na závěr. Již několikrát jsem četl v různých ,,ochranářských" časopisech, že jedna z příčin úbytků rarohů velkých je vybírání hnízd sokolníky a jejich následný prodej arabským šejkům! Ten kdo něco podobného píše
je absolutně mimo realitu. Klub sokolníků odchoval v minulém roce kolem 50 rarohů velkých. Jejich cena se pohybuje v rozmezí 6 až 20 tisíc korun. Tato situace trvá již několik roků. Neumím si představit, že sokolník složitě leze na většinou evidované a tím pádem hlídané hnízdo za účelem vybrání mláďat. Proč by riskoval vysokou pokutu a vyloučení z klubu sokolníků, když si raroha může kdekoliv koupit.
Jiří HROTEK,
Zayferus, o. p. s.
Více informací včetně fotografií najdete též na www.zayferus.cz
vychází v 5:14 a zapadá v 20:58 vychází v 23:21 a zapadá v 9:38 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...