Časopis Myslivost

Květen / 2004

Srnčí zvěř.

Je v našich možnostech zvýšit její kvalitu a početní stavy?  Ing. Zdeněk Nevoránek
Je naší nejpočetnější spárkatou zvěří. Rozšířená prakticky ve všech oblastech státu. Zazvěření se pohybuje v průměru kolem šesti kusů na 100 ha honební plochy. Jarní kmenové stavy za rok 2003 jsou na úrovni 270 tisíc kusů. K lovu srnčí zvěře má tedy příležitost většina myslivců. Ne všichni ale mají dostatek zkušeností a tak se stává, že jsou loveny i nadějné kusy.
>Pokud bychom chtěli hodnotit kvalitu zvěře podle počtu, resp. Podílu trofejových srnců, pak - po odečtení 50 % na srnce 1. věkové třídy, připadá na jednu medailovou trofej téměř 300 srnců a na zlatou trofej přes 3500 srnců. A to není důvod ke spokojenosti. Trofejovou zvěř lovíme předčasně. (V Maďarsku trofejový srnec kulminuje v devíti letech. Předčasné ulovení nadějného - chovného, znamená pro střelce finanční postih.)
Ze všech druhů spárkaté je srnčí zvěř nejvnímavější ke všem nepříznivým vlivům. Proto jako první zareagovala na zhoršené životní podmínky - na vysoký stupeň chemizace zemědělské a lesní výroby - na imisní spady, na zbytečnou a neopodstatněnou velikost honů s monokulturními plodinami, na narůstající plochy řepek "dvounulek", na vysokou návštěvnost lesů a přírody vůbec, jejímž důsledkem je snížení pastevních cyklů z potřebných 8 - 12, někde až na polovinu. A to je, vzhledem k malému objemu předžaludku srnčí zvěře, velice razantní snížení.
Zareagovala snížením živé hmotnosti, vitality, plodnosti a poklesem bodové hodnoty trofejí. Bylo by asi mylné předpokládat, že se s těmito vlivy vyrovná a že dojde k nějaké následné populační explozi. Rezidua těžkých kovů - kadmia, rtuti, olova, polychlorovaných bifenilů a DDT stále ještě v půdě přetrvávají a potravním řetězcem do organizmu pronikají. S rezidui DDT se setkáváme - "díky" jeho vysoké těkavosti - i tam, kde již léta není používán nebo nebyl použit vůbec.
Bylo by asi také naivní předpokládat, že samostatně hospodařící zemědělec způsobí náhlý zvrat k lepšímu. On, stejně jako majitel lesa, se bez herbicidů, insekticidů, v bramborářských oblastech i bez fungicidů, neobejde. Plus všech současných pesticidů je v tom, že se v půdě rychle rozkládají na neškodné sloučeniny. Jejich vysoká účinnost však vyžaduje vysokou odbornost při míchání a při aplikaci. To se vždy plně nedoceňuje.

Vliv zemědělského hospodaření
Nebylo by ani reálné předpokládat, že s větším zastoupením soukromého sektoru v zemědělství se výrazně omezí dávky průmyslových, zejména dusíkatých hnojiv na jeden hektar zemědělské plochy a začne se klasicky hospodařit s větším podílem statkových hnojiv, tj. chlévské mrvy, močůvky, popřípadě zeleného hnojení atp. Chybí totiž skot, jejich největší producent. Jeho stavy jsou dnes nízké. A jaké důsledky i pro zvěř mají předusíkované plodiny, je všeobecně známo.
Dnes už jsou výjimkou několikasethektarové hony s jednou plodinou. Vyhovovaly hlavně zvěři černé, jelení a někdy i daňčí a mufloní. Kryt, klid a po sklizni i potřebný rozhled v nich nacházela i zvěř srnčí. V kukuřičné a řepařské oblasti se tak postupně, ale v relativně krátkém čase, stávala tlupní polní zvěří.
Velké hony byly draze zaplaceny úbytkem rozptýlené zeleně, remízků, zčásti i větrolamů. Plodiny i půda trpěly větrnou erozí, zvěř na to doplatila snížením krytových a klidových možností, potravního spektra a tudíž i úživností honitby. Drobná zvěř i ztrátou orientace, protože jí chyběly optické body. Po sklizni plodin a následně rychle provedené podmítce, resp. orbě, zvěř tzv. fyziologicky 2 - 3 týdny hladověla.
Dnes jsou výměry pozemků - honů podstatně menší, ale než se obnoví remízky a rozptýlená zeleň, to nějaký čas potrvá. Nebude asi reálné počítat s tím, že se znovu - v původní míře - v přírodě objeví plevele, které se za dobu velkoplošného hospodaření z polí "vytratily". Prof. Josef Hromas odhaduje, že vlivem selektivních herbicidů se tento počet snížil v původních asi šedesáti druhů na čtvrtinu. U hmyzu je situace obdobná. A předpoklad? Zřejmě další pokles, protože vývoj a výroba stále nových selektivních pesticidů pokračuje.

Vlivy lesního hospodaření
Obdobně je tomu v lesním hospodářství. Monokultury dřevin snižují úživnost lesa. Plošné paseky však poskytují zvěři kryt a více klidu i potravy. Použití pesticidů má pro zvěř stejně nepříznivé důsledky jako v zemědělství.
Uvedené nepříznivé vlivy na srnčí zvěř mohou myslivci jen stěží ovlivnit. Kvalitu chovu, zdravotní stav a početní stavy zvěře však naší činností můžeme ovlivňovat a to velmi výrazně: péčí o životní prostředí, přikrmováním, péčí o hygienu prostředí v místech soustřeďování zvěře, léčbou, průběrným odstřelem a celoroční ochranou zvěře.

Jak srnčí přikrmovat?
O vhodnosti krmiv a přikrmování zvěře bylo již hodně napsáno - autory jak z vědeckovýzkumných pracovišť, tak praxe, oboje je cenné. Přesto mnozí myslivci chybují. Po žních se vyváží místo do krmelců a krytých zásypů na volné hromady poměrně dostupná zadina, která zakrátko zvlhne, zplesniví a stane se zdrojem nebezpečných aflatoxinů. Také seno, předčasně založené do jeslí, vlhne, ztratí svoji typickou vůni, zvěř o něj nemá zájem a může být příčinou zažívacích potíží. Chybou je zakládat jej na zem. Sena zakládejme méně, ale častěji krmelce doplňujme. Organismus srnčí zvěře je "zařízen" na vyhledávání a sbírání paše, ne na krmení.
Srnčí by si z energetických krmiv už na podzim mělo vytvořit tukové rezervy, které si doplňuje v předjaří, když je vyčerpá. Zvlášť vysoké nároky mají v tomto období srny (začíná růst plodů) a srnčata, která obnovují svůj růst. Je přece naším cílem, aby zvěř zimu přežila s minimálními ztrátami.
V honitbách s vysokým podílem řepky dvounulky je nezbytné přikrmovat senem (nejlépe vojtěškovým, neodroleným) a pluchatým ovšem již od listopadu. Je vhodné krmná zařízení po dohodě s majiteli pozemků přemísťovat co nejblíže k těmto plochám. Slaniska jsou samozřejmostí v celé honitbě.

Hygiena krmných zařízení
Zvláštní péči vyžaduje hygiena prostředí v místech většího soustřeďování zvěře, kolem krmelců a slanisek. Jak uvádí Doc. MVDr. Karel Labík, CSc. v Myslivosti č. 2/83: ".paraziti, ohrožující srnčí zvěř bojují o svůj život stejně jako kterýkoliv jiný živý organismus a hledají a vyčkávají příhodných podmínek pro své uplatnění". Proto je důležité včas vyklízet jesle, shrabat a odklidit zbytky pod nimi, dobře vyvápnit. Jesle nedělejme příliš těžké, abychom je mohli snadněji přemísťovat na prosluněná místa. Mělo by jich být více. Nestačí, aby v úseku byl krmelec jen jeden centrální. To proto, aby i slabší, odbíjené, kusy si našly místo u vedlejšího krmelce a aby zvěř v tužší zimě zbytečně neztrácela energii.
Obezřetní bychom měli být, pokud ulovíme zvěř, která vykazovala změněné chování - počínaje ztrátou plachosti atd. Bývá to zpravidla po delším, jednostranném příjmu řepky, ale nikdy nemůžeme vyloučit vzteklinu, jejíž počáteční příznaky jsou obdobné. Na nečekaný výpad vzteklé lišky nebývá srnčí připraveno, protože zdravá liška, byť hladová, dospělý zdravý kus srnčího - třeba i s mládětem - zpravidla nenapadá.

Poměr pohlaví v populaci
Poměr pohlaví je stále diskutovanou a diskutabilní otázkou. Tam, kde z různých příčin klesají stavy, je opodstatněná snaha jej rozšířit ve prospěch srn. Uvádí to i starší literatura. Kvalitě chovu tím ovšem neprospějeme, protože do říje se pak zapojí i vysloveně průběrný srnec, který by při dostatku dobrých srnců byl bez šancí. Pokud nemáme poměr pohlaví 1 : 1, ale širší ve prospěch srn, budeme muset věnovat ještě větší pozornost průběrnému odstřelu v následujících letech.
Ten významně ovlivňuje úroveň chovu zvěře v honitbě. Chybuje se v tom, že se orientuje spíše na samčí zvěř, zatímco odlovu holé se nepřisuzuje zvláštní důležitost. Posuzovat na přehlídkách paroží srnců vhodných či nevhodných k dalšímu chovu šablonovitě je ošidné. Vždy bychom měli brát v úvahu úroveň chovu v dané honitbě. Tato otázka bývá často předmětem sporu a nedorozumění mezi komisí a uživateli honiteb.

Odstřel zvěře při hranicích honitby
Několik slov k odstřelu zvěře při hranicích honitby. Rozšířený byl zejména v časech, kdy honitby byly s malou výměrou - stohektarové, tam každé ulovení srnčího bylo příhraniční. I dnes se velmi často praktikuje, což nepřispívá k dobrým sousedským vztahům. Hraniční odstřel však není vhodný ani z chovatelského hlediska. Víme, že srnčí zvěř je v podstatě nesnášenlivá. (Proto ani její oborní chov nepřinesl očekávané výsledky.) Uvolněná místa brzy obsadí zvěř z vlastní, spíše ale ze sousední honitby (pokud tamější myslivci nepostupují stejně). Jestliže naopak zašetřujeme zvěř v komoře, zákonitě počítejme s tím, že se v ní bude rodit a rozmnožovat i zvěř nevhodná k dalšímu chovu.

Kdy začít s odstřelem?
S odstřelem bychom měli začít v září. V letním šatě zvěř lépe posoudíme, máme větší možnost srovnání, protože se postupně sdružuje do tlup a na pastvě se zdržuje déle. Zjistíme-li srnu, která každoročně mívá slabé srnče, pak chovu prospěje, když odlovíme i ji. Rozhodneme-li se odlovit jedno ze dvou srnčat, pak zpravidla volíme slabší z nich. Většinou to však bývá srnečka a proto bychom si předem měli odpovědět, jaký poměr pohlaví v honitbě potřebujeme.

Lov srnčat od srny
Nejednotné jsou i názory na odlov tří srnčat od jedné srny. Je-li to srna, která tři srnčata klade každým rokem, dokáže je uživit, ochránit a jsou-li z vyrovnaného vrhu a tedy i "normálně" rostou a vyvíjejí se, pak bude asi účelné všechny tři ponechat, bez ohledu na jejich pohlaví. Plodnost je vlastnost vysoce dědivá. Heritabilita plodnosti je ve srovnání s heritabilitou mléčnosti zhruba dvaapůlnásobná. Prakticky vzato, plodnost je asi ze 70 % ovlivňována dědičností a jen ze 30 % vlivy prostředí. Na mléčnost působí naopak zejména prostředí (hlavně výživa) a jen malým podílem, ani ne 30 %, se uplatňuje vliv dědičnosti. Vysoce plodná srna tuto vlastnost přenáší na svoje potomstvo samčího i samičího pohlaví. Oceníme ji tedy zvláště tam, kde chceme stavy zvýšit. K tomu poznatek z chovu hospodářských zvířat: mláďata nižší hmotnost při narození, jakou mívají zpravidla dvojčata skotu, analogicky tedy trojčata srny nebo srnčata "prvničky", poměrně brzy doženou.
Chovu neprospějeme, pokud odkládáme lov holé až na poslední týdny a dny v roce. V časové tísni jsou často sloveny i chovné kusy.
V honitbách s dobrou úrovní chovu srnčí zvěře můžeme uplatňovat i některá náročnější chovatelská opatření - např. oživení krve. Víme-li, co naše zvěř "potřebuje", pak by neměl být problém obstarat si chovné srnce, příp. mladší srny, aby požadované vlastnosti do chovu přinesli.

Pozor při senoseči
Velké ztráty mladé zvěře jsou zvláště při senoseči. Většina myslivců ví dobře, co by se mělo dělat. Bohužel, moc se toho nedělá, zvěř je ponechávána osudu. Jedna z možností je rušit zvěř v okrajích luk a pícnin sousedících s lesem, ale hlavně před sklizní bezprostředně, téhož dne ráno, projít plochu, která se bude sekat, s dobrým psem. Procházení porostu, ať jde o vzrostlý, polehlý jetel, či vysoký, kvetoucí luční porost s ovsíkem, bojínkem apod., je namáhavé jak pro psa (potíže mu způsobuje i pyl), tak pro jeho vůdce, ale je to jeden z nejspolehlivějších způsobů, jak můžeme srnčata zachránit. Účinné je i sekání pozemků od středu k okrajům. Větší plochy je třeba předem prosekat aspoň na pásy.

Co tedy pro srnčí dělat?
Závěrem se pokusím ve stručnosti shrnout to hlavní, co můžeme a měli bychom dělat, abychom zvýšili kvalitu i početní stavy srnčí zvěře a zařadili se i v tomto ohledu mezi nejpřednější evropské státy:

1. Zvyšovat úživnost prostředí, zabezpečit kryt a více klidu zvěři. Hledejme možnosti, jak obnovit a rozšířit remízky, myslivecká políčka.

2. Omezujeme ztráty zvěře na silnicích, mj. i vhodným rozmístěním zvěřních políček a obnovením lesních napajedel (snížíme tak její migraci). Více pozornosti věnujme ochraně zvěře při zemědělských pracech, zejména při senoseči. Mějme na paměti, že je to právě srnčí, které je postihováno ze všech druhů spárkaté zvěře vůbec nejvyššími ztrátami.

3. Zajistěme její celoroční ochranu hlavně před pytlačícími psy a před pytlačením vůbec.

4. Řádnou výživou, popřípadě přikrmováním, a to už od podzimu, se postarejme o to, aby zvěř byla na zimní období dobře připravena a v zimě nestrádala. Nezapomeňme, že kritické období pro ni přichází až ke konci zimy a na začátku jara. Do solníků zakládejme i medicinální lizy.

5. Nepodceňujme nepříznivý vliv řepek dvounulek, zvláště v honitbách, kde jejich podíl je vysoký (až 30 - 40 % z ploch orné půdy).

6. Pozornost věnujme hygieně krmiv a prostředí u krmných zařízení. Při podávání medikovaných krmiv důsledně dodržujme pokyny výrobce.

7. Mimořádnou důležitost přikládejme průběrnému odstřelu holé zvěře. Mějme na zřeteli, že vlastnosti se dědí a že významný podíl i na síle trofeje má srna. (Je kladná korelace mezi silnou srnou, jejím silným srnečkem a následně i jeho silnou trofejí.)

8. Neponechávejme lov holé na poslední dny v roce. To je to nejhorší, co můžeme pro správný odstřel udělat. Není bez zajímavosti, že v Maďarsku, skutečné srnčí velmoci, pokud se jedná o úroveň chovů, se pro myslivce, kteří provádějí průběrný odstřel, pořádají zvláštní kurzy. Myslím, že by to mohl být dobrý podnět k diskusi i pro nás.

Srnčí má přece perspektivu
Srnčí je zvěří perspektivní ve většině našich honiteb. Nenechme se přesvědčit, že škodí. V porovnání s tím, jaké škody a ztráty způsobuje svojí činností člověk sám, ať v zemědělské prvovýrobě nebo v lesním hospodářství, jsou údajné škody zvěří srnčí bezvýznamné, zanedbatelné.

Inspirujme se v zahraničí
Má perspektivu i ve většině evropských zemí. Jmenovali jsme už Maďarsko, kde v poválečných letech se stavy z původních 9 tis. kusů zvýšily na neuvěřitelných 190 tisíc. Hmotnost ulovených kusů je oproti naší zvěři zhruba dvojnásobná (!) a počet medailových trofejí bývá obvykle vyšší, než v ostatních evropských státech dohromady.
V bývalé NSR dokázali během čtyř desetiletí (1939 - 1980) zvýšit stav srnčí o 1 mil. kusů. Výrazný početní nárůst zaznamenalo Rumunsko, ale také Bulharsko a Francie.
V Rakousku, zemi se zhruba stejnou honební plochou jakou máme my, ale větším podílem horských oblastí jsou početní stavy na úrovni 1 mil. kusů, tedy čtyřikrát vyšší než u nás. Zvýšila se hmotnost zvěře z 15 na 20 kg i kvalita trofejí (400/600 g). Je to především výsledek podzimního přikrmování. Mimořádně zazvěřené (místy až 30 ks na 100 ha) jsou některé honitby ve Švýcarsku i když se projevují snahy o částečné snížení stavů úpravou poměru pohlaví a preferováním lovu srnčat.

Z tohoto pojednání je zřejmé, že i u nás jsou reálné možnosti jak zvýšit úroveň chovu i stavy srnčí zvěře a to úměrně ve všech oblastech. Je tedy na nás - myslivcích, jaké existenční podmínky pro ni - a nejen pro ni- dokážeme vytvořit a jak je dokážeme sladit s požadavky zemědělské výroby a lesního hospodářství.
Ing. Zdeněk NEVORÁNEK
vychází v 7:07 a zapadá v 16:20 vychází v 16:42 a zapadá v 6:34 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...