Časopis Myslivost

Listopad / 2004

Facka za všechny prachy

Soudnička na listopad  Jaroslav ŠPRONGL
Facka za všechny prachy
Franta Franta byl odjakživa smolař. Už to jméno! Když přijel někam na hon jako host a při představování řekl: „Dobrý den, já jsem Franta!“, jeho protějšky reagovaly nad tou familiérností někdy zaraženě: „A já tedy Vašek. Lovu zdar!“Ostatně už na škole si kvůli tomu vytrpěl své. Když pak odmaturoval, udělal přijímací zkoušky na Zemědělskou univerzitu. Jenže smolný úraz a dlouhý pobyt v nemocnici mu zabránily nastoupit a po roce už „přijímačky“ neudělal – přesněji řečeno nevešel se mezi přijímané.Začal se tedy živit prací – své zaměstnatele si ale vybíral opravdu nešťastně. Dvakrát se mu stalo, že jeho chlebodárce zkrachoval, zrovna když mu dlužil už několik platů. Ty peníze samozřejmě zůstaly v nedohlednu.
V lásce to nebylo lepší. Když si po několika smolných a nepovedených románcích našel tu pravou, dostala mezi zásnubami a svatbou nabídku nastoupit okamžitě atraktivní stáž v Americe. Takové "lano" se tedy neodmítá ... Jenže za mořem si našla jiného Frantu, tedy Franka nebo Freda, a tomu našemu zbyl jenom zásnubní prstýnek.
Smůlu v lásce i v práci (o hře nemluvě, do karet ani automatů se raději nepouštěl od té doby, co ho jednou v desetníkovém mariáši obehráli o půl výplaty - když ji výjimečně dostal) mu ale bohatě vynahrazoval svatý Hubert, který mu opravdu přál. Však si to taky Franta za svůj poctivý vztah k myslivosti zasloužil. Plnil důsledně i své povinnosti myslivecké stráže - a na stěnách jeho pokoje už visely vzácné trofeje srnců, jelenů, muflonů i mimořádné zbraně divočáka.
Ale pak se najednou zazdálo, že se na něj konečně usmálo i štěstí v lásce. To bylo takhle ...
Jednu nákladně přestavěnou usedlost ve Frantově rodné obci koupil na rekreaci od neúspěšného podnikatele podnikatel úspěšný. A protože to byl myslivec, hned zažádal o členství ve Frantově sdružení. Je třeba říci, že to byl sice velmi úspěšný kapitalista, takříkajíc "za vodou", ale choval se úplně normálně. Ani se nijak nezarazil nad roční zkušební lhůtou, kterou dostal jako každý jiný uchazeč o členství, pomáhal mysliveckému sdružení finančně i prací, zúčastňoval se, jak jen to šlo, všech akcí a s každým vycházel přátelsky.
A tak byli s Frantou a dalším myslivcem ze sdružení Petrem také na listopadovém zaječím honu u sousedů s tím, že ráno je tam odveze Petrova žena a večer pro ně přijede podnikatelova dcera. Stalo se, jak bylo domluveno - a dcerka jménem Luisa, studentka ekonomie, si s Frantou tak nějak padli hned do oka.
Výsledkem bylo, že se Luisa začala zajímat o přírodu a myslivost, což její táta jen vítal, protože neměl syna a jedině Luisa mohla pokračovat v rodové myslivecké tradici, mimo jiné převzít po generace děděné vzácné zbraně. Ta jezdila na jejich nové rekreační sídlo, jak jen jí to škola a zkoušky dovolily, a pospíchala vždycky do lesa, samozřejmě většinou s Frantou. Toho si oblíbil i náš podnikatel, který jako jediný z širokého okolí netušil, co se vlastně mezi jeho dcerou a jeho oblíbencem děje.
Tak se sešel rok s rokem, zase napadl první listopadový sníh a začaly hony. A všechno bylo na dobré cestě, kdyby přes ni nepřeběhla černá kočka. Vlastně kocour, který se jednou jako trochu odrostlé hubené kotě objevil v oné usedlosti - a protože mu Luisa podala pomocnou ruku, oblíbil si ji a zvolil onen pěkný dům za svou základnu. Když se jednou Lojza, jak ho Luisa pojmenovala, delší dobu neukázal, začala se o něj jeho majitelka-nemajitelka strachovat. Co čert nechtěl, zmínila se o svých obavách před otcem, který se právě vrátil ze schůze mysliveckého sdružení, kde už byl řádným členem. "Černý kocour, říkáš?" opáčil. "No, Franta prý nějakou černou kočku - pytlačku střelil minulý týden pod farským lesem. Chlapi na ni už prý měli políčeno dlouho, zjara brala i malé bažanty ..."
"Střelil!? Jako zastřelil?!" byla v šoku Luisa. "Tohle že mi proved? A já káča mu tak věřila a všechno bych pro něj udělala ..." vyhrklo z ní - a ještě víc.
Teď z toho byl ale trochu v šoku pro změnu otec: "Počkej, Luiso! Ty s tím Frantou snad něco máš?!"
"Možná dítě," špitla Luisa v tom rozčilení popravdě - a bylo zle. Překvapený tatík chvíli řádil doma a pak vyrazil do místní hospody, kde obvykle po schůzích myslivci ještě nějakých pár piv pokračovali ve volné diskusi.
"Franto!" zařval mocně hned ve dveřích a hlas v jeho mocné hrudi rezonoval. "Postav se mi jako chlap!" pokračoval a hrnul se ke stolu, kde seděli samí "zelení". Franta na tuhle výzvu rozpačitě vstal a otočil se k valící se sopce. Rozčilený otec k němu dorazil a máchnul nejdříve levou a pak pravou rukou - mohutné dlaně, které si dříve než s kalkulačkou a mobilem uměly poradit s pytli cementu i volantem náklaďáku, dopadly postupně na levou "To máš za to udělaný děcko!" a pravou "A to za toho střelenýho Lojzu!" Frantovu tvář. "A u nás už se neukazuj!" dokončil popravu nad Frantou, který se po druhé facce složil a držel si oko. Pak se obrátil na hostinského s přáním velké vodky, hodil ji do sebe, zaplatil se slušným spropitným, stejně slušně pozdravil celý zkoprnělý lokál a důstojně odkráčel.
.
Ta černá kočka přinesla Frantovi opravdu smůlu - ale nakonec všem aktérům téhle šlamastyky. Těžko říci, jestli zastřelení dceřina kocoura rozčililo otce více než její zhřešení s Frantou, ale každopádně ta druhá facka nadělala horší škodu, protože Frantovi poranila oko, na které skoro přestal vidět. Byl z toho soud, který všechny mrzel o to víc, že druhý den se Lojza objevil, protože Franta střílel na úplně jinou kočku, a Luisa děťátko nečekala, jen ji vyplašilo pozdržení oné ženské záležitosti.
Navíc náš podnikatel, který přijal podmínku za trestný čin ublížení na zdraví, raději vyměnil rekreační objekt ve Frantově obci za jiný v hodně dalekém kraji a s tím pochopitelně i své členství v mysliveckých sdruženích. Franta tak přišel o Luisu a bohužel i o dobrý zrak. Za to žádal náhradu škody - a tady začaly patálie. Ne, že by na to žalovaný neměl, ale z principu nechtěl podporovat Frantu, který se sice otcem jeho vnoučete nestal, ale jeho dceru o čest připravil.
Výše odškodného za ztížení společenského uplatnění se počítá podle bodového ohodnocení, které stanoví lékařské posouzení škody způsobené na zdraví. Základní ohodnocení se pak násobí podle dalších okolností každého jednotlivého případu koeficientem.
Okresní soud přiřkl Frantovi dvojnásobek základní sumy, bratru to vyšlo asi na 40 000 korun. Vycházel z toho, že je omezen ve výběru zaměstnání (jako by už nebyl dost omezen řídkými pracovními příležitostmi ve svém rodném kraji), nesmí pracovat v šeru, ve výškách, fyzicky těžce, nemůže se plně věnovat ani svému koníčku myslivosti, na druhé straně ale tato omezení zase nejsou tak zásadní, aby byl z pracovního procesu anebo třeba právě z provozování myslivosti zcela vyřazen. Fackujícímu to přišlo moc, fackovanému málo, a tak se oba odvolali.
Krajský soud ale vyhověl Frantovi, bodíky mu přidal a podnikatele-ranaře zavázal k povinnosti zaplatit mu čtyřnásobek základní sumy, tedy skoro 80 000 Kč. Došel k závěru, že se jedná o zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele, protože k poškození Frantova zdraví došlo na začátku jeho produktivního věku a rozsah jeho omezení v pracovním i osobním životě je značný.
.
Jako už tolikrát došlo i v tomto případě na Nejvyšší soud. Podnikatel Frantovi prostě platit tolik nechtěl a nechtěl a tak podal dovolání. Jednak v něm poukazoval na to, že s poškozeným to není asi zas tak zlé, když nadále vlastní řidičský průkaz (a jezdí) i zbrojní průkaz (a střílí). Prostorové vidění tedy zřejmě zvládl a tolik peněz, kolik mu přisoudil krajský soud jako odškodnění, si určitě nezaslouží. Dokonce navrhl nový znalecký posudek, který by vyvrátil nebo potvrdil, zda trochu nesimuluje. Pak byly v dovolání ještě nějaké námitky kolem promlčených lhůt v řízení, ale ty nejsou až tak zajímavé, ostatně Nejvyšší soud je neuznal.
tejně tak dovolání odmítl i v jeho hlavním bodě. Možnost simulování podle něj dostatečně vyvrátily shromážděné lékařské nálezy a zprávy i znalecké posudky. A zcela se postavil za rozhodnutí odvolacího soudu, pokud jde o hodnocení ztíženého společenského uplatnění - jednalo se opravdu o ještě mladého člověka, který se už po celý život bude muset vyrovnávat s problémy se zrakem při veškeré své činnosti.
Podnikateli nezbylo než zaplatit - byla to opravdu facka za všechny prachy! Ovšem ani těch 80 000 korun nenahradilo Frantovi zdravé oko, prostě měl zase jako skoro vždycky smůlu.
A na závěr snad poučení - nenechme dojít spory mezi myslivci až na "ruční domluvy"! Ono se sice zdá, že to někdy pomůže více než veletucty slov, ale při troše smůly to zase může skončit opravdu, ale opravdu špatně .
Na motivy skutečného judikátu publikovaného v Orac Databance Judikatury (vydává Nakladatelství Orac, s. r. o., Praha) připravil Jaroslav ŠPRONGL




vychází v 5:11 a zapadá v 21:01 vychází v 22:10 a zapadá v 6:26 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...