Časopis Myslivost

Listopad / 2004

VÝZNAM SPRÁVNÉHO MYSLIVECKÉHO PLÁNOVÁNÍ PŘI HOSPODAŘENÍ SE ZAJÍCEM

Dr. Miroslav VODŇANSKÝ, Středoevropský institut ekologie zvěře Wien – Brno – Nitra , Institut ekologie zvěře Veterinární a farmaceutické univerzity Brno
Jedním z hlavních předpokladů řádného mysliveckého hospodaření se zajícem je obdobně jako u ostatních druhů zvěře stanovení správného plánu lovu. Jeho základem je objektivní posouzení výše početních stavů a skutečného přírůstku zaječí populace v dané honitbě v příslušném roce. Zároveň je přitom nutné správně odhadnout, do jaké míry je možné tento sezonální přírůstek lovecky využít, aniž by to mělo negativní vliv na kmenové stavy. Správné myslivecké hospodaření nemůže být postaveno na papírových početních stavech a jakémsi teoretickém koeficientu přírůstku, jak se to stále ještě ve většině honiteb praktikuje, ale musí vycházet pouze z výsledků skutečných sčítání zajíců, prováděných na dostatečně velkých, pro honitbu reprezentativních kontrolních plochách přinejmenším dvakrát do roka a to v jarním a podzimním období (bezprostředně před loveckou sezónou).


Důsledné přizpůsobení výše odlovu zjištěnému sezónnímu populačnímu přírůstku při současném ponechání dostatečné rezervy na zimní ztráty, pohybujících se podle prostředí a intenzity myslivecké péče zpravidla mezi 10 - 20 %, je nezbytné pro trvalé udržení a případné zvýšení jarních kmenových stavů. Pokud není toto základní pravidlo mysliveckého hospodaření v honitbách dodržováno, budou zaječí stavy stále zůstávat na velmi nízké úrovni nebo dokonce ještě dále klesat. To je možné názorně doložit následovným modelovým příkladem:
Podzimní celkový stav zaječí zvěře v honitbě činí 120 kusů. Z toho je 100 starších zajíců + 20 mladých zajíců (skutečný sezonní přírůstek je v tomto případě pouze 20 %). Pokud ulovíme 10 zajíců, což by představovalo polovinu skutečného sezonálního přírůstku, zůstane nám v honitbě koncem doby lovu celkem 110 zajíců. I při poměrně nízkách zimních ztrátách ve výši 10 % nám přežívá do jarního období pouhých 99 kusů, což je méně, než počet dospělých kusů v předcházejícím podzimním období. Přitom v průběhu jarního i letního období je nutné počítat s dalšími ztrátamy dospělé zaječí zvěře. V případě zvýšeného populačního přírůstku během reprodukčního období je možné, že se tento úbytek vyrovná. Pokud však zůstane přírůstek nadále na nízké úrovni, znamená to další propad kmenových stavů.

Zajíce je možné lovit pouze tehdy, pokud je v honitbě zajištěn jak jejich dostatečný populační základ, tak i odpovídající přírůstek. Výsledky většiny dosavadních studií, zabývajících se situací zajíce v současném prostředí, ukazují, že reprodukční schopnost tohoto druhu zvěře zůstává i přes zhoršené životní podmínky nadále poměrně vysoká. Hlavním problémem jsou tedy zvýšené ztráty, a to v prvé řadě mláďat, ale mnohdy i dospělých jedinců. Přitom míra zaječí úmrtnosti je v meziročních relacích značně proměnlivá, neboť závisí na celé řadě faktorů, jejichž vliv zpravidla není konstantní, ale naopak se od roku k roku výrazně mění. I to je jeden z důvodů, proč se nelze spoléhat na sice jednoduchý, přitom však z hlediska dnešní situace naprosto nevhodný způsob sestavování plánu lovu na základě udávaných jarních kmenových stavů a předpokládaného koeficientu očekávané produkce.
Dosavadní vývoj početních stavů zaječí zvěře v převážné většině našich honiteb nasvědčuje, že provádění lovu pouze na základě teoretických údajů o jarních kmenových stavech a odhadovaném koeficientu přírůstku ve skutečnosti mnohdy dokonce přispívá k poklesu populace. Proto je v zájmu zlepšení situace nutné zaměřit myslivecké plánování více na skutečné stavy zaječí zvěře v honitbách než na imaginární čísla, která nemusí odpovídat realitě. Přitom jakmile poklesnou stavy zajíců pod kritickou hranici, která se podle kvality prostředí pohybuje mezi 20 až 30 kusy na 100 honební plochy, měl by být jejich odlov zcela zastaven. Toto opatření je důležité, neboť chrání kmenové stavy za situace, kdy ztráta každého jedince v reproduktivním věku je velmi citelná. Přitom však pouhé zastavení lovu však o sobě k řešení problému nestačí, neboť tam, kde jsou nízké zaječí stavy způsobeny hlavně nevhodnými životními podmínkami a zvýšeným tlakem přemnožených přirozených nepřátel, nelze očekávat výrazné zlepšené nepříznivého stavu bez současného provádění dalších účinných opatření myslivecké péče o zvěř a její životní prostředí.
Pokud nejsou k dispozici přesnější údaje o vývoji zaječích stavů v honitbě, které by byly získány sčítáním zvěře, pak je třeba zodpovědně posoudit alespoň přibližný sezónní populační přírůstek zjištěním podílu mladých (letošních) jedinců na celkovém počtu zajíců. K tomu se hodí zejména první "kontrolní hony" na začátku doby lovu. Mezi myslivci se traduje celá řada návodů, jak rozlišit mladého od starého zajíce. Většina z nich je však značně nespolehlivá. Například tělesný vzrůst a hmotnost může posloužit jako kritérium k orientačnímu posouzení věku zajíce pouze v nejrannějším období života. Průměrná hmotnost právě narozených zajíčků se pohybuje kolem 120 g. Ve věku jednoho měsíce váží mladý zajíc zpravidla 0,75 až 1 kg. Ve dvou měsících dosahuje jeho hmotnost zhruba 1,5 kg. Tříměsíční zdravý zajíc dosahuje již větší hmotnosti než 2 kg. Začátkem doby lovu (listopad) je sice ještě možné takto rozeznat jedince narozené koncem léta, naprostá většina mladých zajíců pocházejích z hlavního reprodukčního období se však již pouze podle tělesné hmotnosti spolehlivě rozeznat nedá. Také posuzování věku zajíců na základě odtažitelnosti kůže na čele nebo odolnosti konců slechů vůči natržení, stejně jako podle snadnosti nalomení předního běhu či promáčknutí výběžku čelní kosti na horním okraji oční jamky nevede k věrohodným výsledkům.
Naproti tomu podstatně spolehlivější a přitom v praxi dobře použitelná metoda k rozlišení mladých a starých zajíců na výřadu je palpační (hmatové) určení přítomnosti epifyzálního chrupavčitého hrbolku, takzvaného STROHOVA ZNAKU, na dolním konci loketní kosti. Tento chrupavčitý hrbolek, lokalizovaný v místě, kde loketní kost roste do délky, je velmi lehce nahmatatelný u zajíců do věku zhruba 6 měsíců. Od tohoto věku začíná být v důsledku postupného ukončení růstu kosti stále méně patrný a po po překročení věku 8 měsíců je zpravidla již obtížně zjistitelný. Z toho vyplývá, že podle jeho přítomnosti zjistěné pohmatem lze určit, zda je dotyčný zajíc starší nebo mladší než 6 - 8 měsíců, což je pro základní potřebu praxe naprosto dostačující.
Při zjištění věku pomocí této metody se postupuje následujícím způsobem: uchopíme přední běh zajíce, ohneme běh do pravého úhlu a asi 1 až 2 cm nad ohybem prohmatáváme běh na vnější straně. Pokud nahmátneme na kosti zřetelně vyčnívající hrbolek, jedná se o mladého zajíce. Naproti tomu loketní kost starého zajíce má ve své dolní části hladký povrch bez hmatově patrného výčnělku. Při prohmatávání je pouze nutné dát pozor, abychom za tento epifyzální hrbolek (Strohův znak) nezaměnili kloub v místě ohybu tlapky. Proto je třeba si při vyšetření nejprve hmatově ohraničit kloub a teprve od něj postupovat směrem nahoru. I když je tato tato určovací metoda poměrně jednoduchá, přesto vyžaduje určitou rutinu. Ti, kdo s jejím prováděním nemají ještě žádné zkušenosti, by měli nejprve začít porovnávacím vyšetřením zjevně mladých (nedostatečně vzrostlých) jedinců z pozdějších vrhů s několika nápadně silnými zajíci, u nichž je velká pravděpodobnost, že se jedná o starší kusy. Toto vyšetřování má smysl především na začátku doby lovu v měsíci listopadu, kdy ještě umožňuje určení většiny zajíců narozených v tomtéž roce. Pokud při prvních kontrolních lovech v této době zjistíme na výřadu více starších zajíců než mladých, musí to být pro každého zodpovědného mysliveckého hospodáře jasný varovný signál, že není čerpán sezonální přírůstek, ale střílí se do substance.
Závěrem je třeba připomenout mnohdy opomíjenou skutečnost, že v mysliveckém plánování je bezpodmínečně nutné zohlednit i postřelené zajíce, kteří sice nejsou na výřadu, ale přesto později v důsledku zranění uhynou nebo se stanou lehkou obětí dravců. To znamená, že se s nimi nedá dále počítat v kmenových stavech. Přitom v mnoha honitbch je počet počet postřelených zajíců velmi vysoký. Jednou z hlavních příčin těchto ztrát je nejen chybějící střelecká rutina, ale především střelba na příliš daleké vzdálenosti. Proto patří také dostatečný střelecký trénik na střelnici před dobou lovu a hlavně dodržování disciplíny na honu mezi hlavní zásady správného mysliveckého hospodaření.
vychází v 5:18 a zapadá v 20:54 vychází v **:** a zapadá v 12:52 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...