Časopis Myslivost

Listopad / 2004

Výřady

Dr. Zdeněk KOLÁŘ
Vždycky jsem si o sobě myslel, že nejsem formalista a pohrdám konvencemi. Na vlastní svatbu jsem si musel tmavý svrchník vypůjčit a málo jsem se staral o to, na které straně nevěsty mám být, jak v kostele, tak na loži… Celý obřad maturity zdál se mi veskrze zbytečný a dodnes nechápu, proč kantoři, kteří mi tolik let vštěpovali moudrost, mě nakonec hodili na pospas jakési osvícené komisi a měli za mě větší strach něž já… Dokonce i důstojnost promoce (té první – mám tři) se jaksi minula účinkem, snad pod vidinou výše nástupního platu…A uřvané obřady vojenské? Hanba povídat…
Zato nikdy nezapomenu na zářivé červencové jitro, kdy mi hajný v třpytivých rosných kapkách voňavé paseky předával úlomek (tehdy se ještě moc nerozlišoval od zálomku) za prvního srnce uloveného v patnácti letech. Já vím, tehdy jsme oba porušili jakési předpisy ohledně věku, zato předpisy mysliveckých tradic ani náhodou! Bylo to brzy po válce a hajný měl kamizolu značně zvetšelou - zato ji při předávání zapnul na poslední knoflík jako zámecký ceremoniář, jak velela schwarzenberská škola! A já věděl, že mu musím zpětně předat odlomek, abych ocenil službu doprovodu.
Je tomu vcelku nedávno, kdy jsem se shodou náhod ocitl poblíž jakéhosi "jagdkomanda", které nastřílelo slušnou "štréku" zvěře a utratilo sumu v řádu desetitisíců. Na roztodivných pokrývkách hlavy jim vlály úlomky, tu i onde zapíchané a celé jejich chování připomínalo spíše rozdivočené rekruty po odvodech. Kolem připoskakoval houf organizátorů, z nichž nikdo neřekl důrazně co je v našich krajích zvykem při slavnosti lovu a na které straně se nosí úlomek, jako symbol loveckého úspěchu. Více je zřejmě zajímala dutá míra, která zůstane pokorným služebníkům po ukončení tohoto "svérázného lovu".
Jaký div, že i při předávání řádů a medailí nevědí někteří obřadníci na kterou stranu je mají přišpendlit a myslivec, který předem ví, že mu bude uděleno čestné členství, dostaví se ve sportovní bundě jako na tenis, a bez kravaty.
Ze všech obřadů, které jsem kdy zažil a přežil, mi nejhlouběji utkvěla velebnost výřadů, ať jsem na nich byl jako kmán - honec, nebo pán - lovec. Byly některé slavnostní s troubením a hranicemi ohňů, jiné prostinké třeba s desítkou kachen, nebo dvěma - třemi kousky spárkaté, ale vždycky důstojné a půvabné. Teprve později jsem si vybavoval jednotlivé úkony, které byly součástí účelné organizace a v neposlední řadě výrazem kavalírské úcty ke složené zvěři.
Asi jsem k stáří puntičkářský, ale uráží mě, když se neustále opakují chyby při výložích a výřadech. Ještě horší je, když se nesprávnosti různého druhu objevují i v různých příručkách a na fotografiích. Vím, v minulosti při vysokých povinných dodávkách zvěře se mnohdy od výřadů vůbec upustilo, nebo se zvěř všelijak "ulejvala". Tato nečestná "zkaženost" se však objevuje znovu, ve snaze nenechat nikoho moc "koukat do kuchyně".
Snad mi tedy bude odpuštěno, když si zopakujeme i na nákresech to, co je správně uvedeno v některých publikacích.
Místo: Již prof. Ing. Antonín Dyk v "Malé myslivosti" (1934 a další) píše: "Pro uspořádání výlože a výřadu platí tradiční zvyky s různými úchylkami podle okolností a místa. Vždy však má být zvěř vyložena jednotně a ladně". Měli bychom se tedy ujednotit a to ne kvůli Evropě, které na našich tradicích pramálo záleží, ale kvůli sobě. Krajové a místní odchylky můžeme připustit jen v některých detailech. Především nesmí nikdy zvěř ležet na holé zemi, štěrku, uježděné cestě apod. Dokonce i na sněhu se alespoň symbolicky podkládá větvičkami. Někdy musí jako podklad stačit tráva, ale vždycky se snažíme, aby byl větvičkami ohraničen obvod výřadu. Někdy není snadné zajistit větvičky v listnatých porostech, kde už opadl list, musí tedy stačit alespoň symbolicky několik větviček v rozích výřadu.
Střelci: stojí zásadně v čele výřadu, tj. u hlav zvěře, v jedné, nebo více řadách. Na protilehlé straně, tj. u zádí, stojí honci, případně personál se psy.
Hlavní osoby (předseda společnosti, ředitel apod.) spolu s vedoucím honu (ať už je to myslivecký hospodář, nebo pověřený myslivec) stojí zásadně u hřbetů zvěře! Tady se dělá nejvíce chyb, ačkoliv je to docela logické: z tohoto místa musí mít přehled na řady účastníků a musí je být slyšet u posledního v řadě. Umístění na levém křídle první řady střelců, jak bývá někdy kresleno, je nesprávné - stojí čelem proti řadě honců a mluvili by tedy jen k nim. Vedoucí honu stojí zpravidla po levici "pána myslivosti", ale není to přesně určeno, stejně jako postavení trubačů, kteří mohou stát různě, ale musí dobře vidět na vedoucího honu, který jim dává pokyny. Libovolná jsou také různá hlášení a proslovy, mají být však stručná a musí obsahovat výčet úlovků a poděkování všem účastníkům. Pokud se rozděluje zvěř hned na místě, je vhodné slavnostní část ukončit a dát "pohov".
A menších honech při malém počtu účastníků stojí obvykle střelci i honci v jedné řadě, zase u hlav zvěře, a vedoucí honu opět u hřbetů. Stát před řadou účastníků u zadků zvěře je pro vedoucího honu nepatřičné, ačkoliv se to často praktikuje. Podobná sestava se má dodržovat i při naháňkách na černou zvěř, kdy je uloven jen jeden kus. U zadku zvěře může stát výhradně honec, nebo stojí s řadou střelců také u hlavy.
Zvěř, za kterou se předává úlomek (spárkatá zvěř, liška i kuna), má ho mít položený na komoře. I u černé zvěře se dodržuje pravidlo, že u kňourků směřuje ulomený konec k hlavě (k trofeji), u bachyněk k zádi. Spárkatá zvěř musí mít poslední žír, nebo hryz (u šelem se tato větvička nedává!). Vedoucí honu vyvolává jednotlivé šťastné lovce, kteří si pro úlomek přijdou. Na společném lovu dostává lovec jen jeden úlomek, i když ulovil více kusů stejného druhu zvěře. Při některých větších honech bývá někdy určitý problém, když si vedoucí honu chodí pro úlomky mezi řady zvěře (nesmí se splést) a zase se vrací na své místo k předání. Viděl jsem nápaditou modifikaci, kdy úlomky snímal informovaný "pobočník" a na smeknutém klobouku jako na tácku je nosil vedoucímu honu k předání. Perfektně balancoval mezi řadami zvěře a žádného kusu se nohou ani nedotkl, ačkoliv na to všichni čekali s patřičným trestem.
Pokud je úlovků jen jedna řada, předávají se často úlomky přímo u kusů, ale je třeba důsledně dbát, aby oba aktéři stáli u hlav zvěře, nikoliv u zadků, a aby se ke zvěři netočili zády.
Všeobecně se dodržuje, že se všechna zvěř klade na pravý bok, což je údajně zvyk ještě z dob, kdy se lovilo šípy a oštěpy a zranění z levé strany se cenilo více. Každý desátý kus se zřetelně povytáhne předkem z řady. Každý druh zvěře začíná novou řadou. Nejdříve se klade srstnatá, pak pernatá zvěř. Případně ulovená liška se klade do čela na začátek řady (tedy nikoliv doprostřed), s oháňkou vytočenou do pravého úhlu. V poslední době se i při honu na drobnou zvěř uloví kus černé zvěře, který se dává do první řady ještě před lišku, ať je to třeba pozdní sele.
Zbývá připomenout jak se zvěř počítá. Honci, nebo některý z mladších myslivců, pokládají zvěř na pravý bok zadkem k sobě. Počítají tedy zprava doleva a každý desátý kus povytáhnou z řady. Je to pro ně pohodlnější a dovoluje to tvořit podle potřeby jednu řadu za druhou a ponechávat mezi nimi dostatečné mezery. Naopak vedoucí honu, nebo kdokoliv jiný, kdo výřad přepočítává a už se zvěře nedotýká, počítá od hlav "jak se čte". Dodržováno bývá také, že řady se nikdy nesmějí překročit a nikdo se nesmí zvěře dotknout botou.
Výřadu se musí vždy zúčastnit všichni honci i lovci se zbraněmi. Neúčast se omlouvá jen v nejnutnějších případech.
Výlože mají hlavně organizačně statistický význam a dělají se mezi jednotlivými lečemi, dnes při zoufalém nedostatku drobné zvěře i po několika lečích. Vedoucí honu zapisuje úlovky, které mu jednotliví lovci hlásí. Se zvěří se zachází podobně jako při výřadech s patřičnou úctou, jen lidé mají více volnosti a zbyde čas i na krátké občerstvení a případné organizační připomínky.
Jistá výjimka může být uplatněna u černé zvěře: protože za chladného počasí černá zvěř do doby výřadu značně ztuhne (zejména těžší kusy, pokud se směly lovit) a trčící běhy nepůsobí zvlášť esteticky ani u slabších kusů, můžeme černou zvěř vykládat v poloze na břiše, kdy zvednutý předek dělají z lončáka "kabrňáka". Samozřejmě se nesmí znečistit rozříznuté břicho a kýty.
vychází v 7:49 a zapadá v 15:58 vychází v 16:21 a zapadá v 7:49 Nákupní košík 0
Zpracování dat...