Časopis Myslivost

Listopad / 2004

ZVĚŘINA získávání, ošetření, skladování

2. Prvotní ošetření ulovené zvěře - zvěř spárkatá  MVDr. Pavel FOREJTEK, CSc., Středoevropský institut ekologie zvěře Wien – Brno – Nitra , Institut ekologie zvěře Veterinární a farmaceutické univerzity Brno
pokračování z čísla Myslivosti 10/2004

1. DOSTŘELNÁ RÁNA, ZÁRAZ

Při správně umístěném zásahu a s dostatečným časovým odstupem správně provedené dohledávce nachází lovec střelenou zvěř již zhaslou. Pokud však byla zvěř zasažena na měkko či na běh, může být dohledána v loži ještě žijící a v tomto případě je nutné co nejrychleji ukončit strádání zvěře dostřelnou ránou. Pokud hrozí nebezpečí, že zalehnutá zvěř může vstát a odbíhat (v těchto případech většinou zalehnutá zvěř drží vzpřímeně hlavu), je nutné střílet okamžitě, jakmile to situace dovolí a pro umístění zásahu platí stejná pravidla, jako při lovu (prvním výstřelu). Pokud je možné přiblížit se na vzdálenost několika metrů (hlava zvěře leží na zemi, většinou již v boční poloze), umísťuje se dostřelná rána na krk, v případě černé zvěře na hlavu (pod slecho).
U těžce postřelených kusů srnčí zvěře , příp. mufloní a daňčí zvěře, které již nejsou schopné unikat během, lze použít tzv. záraz. (Pozor - podle zákona na ochranu zvířat proti týrání není v ČR momentálně provádění zárazu povoleno!) Jedná se o vbodnutí úzkého loveckého nože z horní strany krku mezi lebku a první krční obratel. Tímto vpichem dojde k přetnutí míchy a okamžitému usmrcení zvěře.


2. Příprava uloveného kusu spárkaté zvěře k vyvržení

Dohledaný kus spárkaté zvěře je nutné před vyvrhováním umístit na vhodné místo, které by mělo být dle možností bez většího podrostu a přehledné. Pokud to konfigurace terénu umožní, je výhodné umístit ulovený kus hlavou výše a tělo položit ve směru svahu. U jelenů a daňků se k fixaci výhodně využívá paroží, které se zabodne korunami, resp. lopatami do země a přetažením hlavy dopředu se fixuje celá přední část těla.
U zvěře srnčí, mufloní, černé a holé zvěře jelení a daňčí je výhodné uchytit ještě před zahájením vyvrhování každý běh krátkým úvazem k vhodnému stromu či k zabodnutému kolíku. Obdobně se fixují i zadní končetiny u jelenů a daňků.
Špatná fixace zvěře před vyvrhováním velmi ztěžuje vlastní práci a často vede k poškození kvalitních částí zvěřiny ulovené zvěře vyvrhujícím lovcem (rozřezané "panenky, mimo osu rozříznutý zámek, odtržená svalovina kýt od pánevních kostí atd.).

3. Pomůcky

Pro vyvrhování spárkaté zvěře musí mít lovec především vhodný nůž. Čepel nože musí být dostatečně silná a ostrá. Výhodné jsou pevné lovecké tesáky, v případě zlamovacích nožů je nutné, aby čepel měla pojistku proti samovolnému zlamování.
Pro otevírání dutiny břišní, kde hrozí nežádoucí proříznutí stěny trávníku (žaludku či střev) se používá tzv. páráček (knoflíčkový nůž), tj. nůž, jehož špičku nahrazuje tupé, knoflíčkovité zakončení, zabraňující právě těmto nežádoucím poškozením.
Pro otevírání zámku (srůstu oboustranných pánevních kostí) se používá kostní pilka, která bývá jako jedna z čepelí součástí loveckých nožů či je umístěna na horní hraně loveckých tesáků.
Pro dobrou fixaci vyvrhovaného kusu se používají krátké , ale pevné úvazy, které se upevňují na vhodné kmeny stromů či na dostatečně hluboko zapíchnuté kolíky.

4. Otevření dutiny břišní

Vyvrhování ulovené zvěře se u dobře fixovaného kusu zahajuje otevřením dutiny břišní. U samčích kusů spárkaté zvěře se nejprve obřízne žíla (u říjných jelenů a daňků včetně spály) řezem, vedeným příčně cca 5 cm před vyústěním močové trubice a dále se vedou dva postranní řezy opět ve vzdálenosti asi 5 - 8 cm paralelně s průběhem žíly a tato se odřízne včetně ráží. Další postup je shodný pro obě pohlaví. Ostrým nožem se provede krátký řez kůží v podélné ose břicha (cca 5 - 10 cm), proříznou se podkožní svaly a vazivo a do takto vytvořeného otvoru se vsune ukazováček a prostřední prst levé ruky a mezi tyto prsty se vloží páráček. Oba prsty vedou nůž a současně odtlačují vnitřní orgány. Řez se dokončí směrem k hlavě v podélné ose těla až po hrudní kost a směrem dozadu až po spoj kostí pánevních (zámek). Směrem dozadu pokračuje řez (tentokráte již pouze kůží a podkožním vazivem) přesně v ose těle nad spojem pánevních kostí až po konečník, resp. svírku. V této oblasti je nutná maximální opatrnost při vedení řezu, neboť při vychýlení řezu do strany dochází k poškození velmi cenné svaloviny kýt.
5. Otevření zámku

Otevření zámku (spoje oboustranných pánevních kostí) se provádí pomocí kostní pilky. Pro vedení řezu je zásadní dodržení podélné středové linie. Řez se zahajuje v přední části, kde lze rukou nalézt srůst obou kostí, charakterizovaný hmatatelným hrbolkem. Vedení řezu musí být pomalé a velmi opatrné, neboť při vybočení řezu hrozí poškození cenných částí zvěřiny (kýt). Pokud je kus zvěře dobře fixovaný, může lovec uchopit pilku oběma rukama a provést řez s maximální pečlivostí. Po proříznutí celého zámku se provádí ještě otevření dutiny pánevní. Zcela nežádoucí, ale bohužel stále prováděné, je otevření dutiny pánevní sešlápnutím končetin nohou k zemí. V tomto případě dochází k výraznému mechanickému poškození zvěřiny odtržením svaloviny kýt od pánevních kostí. Pánevní dutina se správně otevírá tahem za kelku (ocas) uloveného kusu směrem nahoru, kdy dochází k rozevření zámku uvolněním srůstů křížových kostí bez poškození svaloviny.
U malých kusů spárkaté zvěře (především srnčí) lze zámek rozříznout nožem, neboť srůst pánevních kostí je v u mladé zvěře převážně chrupavčitý, resp. vazivový.

6. Otevření mezičelistního prostoru a spodiny krční

V podélné ose krku se vede řez od hrudníku směrem dopředu v délce 10 - 20 cm (dle druhu a velikosti uloveného kusu zvěře), ponechá se asi 5 - 10 cm neproříznuté kůže a v řezu se pokračuje směrem dopředu až k oboustrannému srůstu spodních čelistí. Na spodní straně hlavy se provedou dva řezy, každý podle vnitřní strany levé a pravé čelisti (tyto řezy společně se středovým podélným řezem vytváří tvar šipky). Za pomoci nože se uvolní lízák (jazyk), uchopí se levou rukou a přiměřeným tahem za pomoci krátkých řezů se postupně uvolní hltan společně s jazylkou , dýchací trubice a jícen. Takto uvolněná dýchací trubice společně s jícnem a jazykem se provlékne neproříznutým prstencem kůže a pokračuje se v uvolňování tohoto svazku až po vstup těchto trubic do hrudníku.


7. Provedení vývrhu

Pokud jsou provedeny veškeré výše uvedené úkony, lze přistoupit k provedení vlastního vývrhu ulovené zvěře. Nejprve je nutné získat odtlačením trávníku přístup k bránici, která se uvolní řezem, který kopíruje vnitřní oblouk hrudníku. Je nežádoucí odřezávat bránici v oblasti spodní části hřbetu, neboť těmito řezy dochází velmi často k porušení tzv. " panenek" (vnitřní svíčková). Do takto otevřené dutiny hrudní se vsunou obě ruce a podél stěny hrudníku se vsunou až k hlavovému konci hrudního koše (před plíce a srdce). Zde se pevně uchopí do hrudníku vstupující dýchací trubice společně s jícnem a tahem směrem dozadu se tyto trubice společně s lízákem vtáhnou do dutiny hrudní. Řezem se uvolní vazivové úpony osrdečníku a dýchací trubice, které spojují tyto orgány s hrudní kostí. Nyní je možné obouručným tahem směrem dozadu (zde je výhodné upevnění kusu úvazy) vyjmout všechny orgány dutiny hrudní i břišní. Pokud je nutné, lze pevnější vazivové spoje uvolňovat pomocí nože za předpokladu, že řezy nepronikají do svaloviny (především do svíčkové, resp. svaloviny kýt). Neproříznutý hřbetní úsek bránice je nožné uvolnit pouze dostatečným tahem za vyvrhované orgány, pouze u starších kusů větší zvěře je nutné použít, opět velmi opatrně, uvolňovacích řezů nožem. V závěrečné fázi zůstává s tělem zvířete spojená pouze trávící trubice v oblasti konečníku, jejíž uvolnění se provede obříznutím konečníku pod ocasní částí páteře.
V následné fázi se vývrh rozdělí na lovecké právo - lízák, dýchací trubice, plíce, srdce, játra, slezina a ledviny a výhoz, který tvoří trávník (žaludek, u přežvýkavců společně s předžaludky a střeva) a močové a pohlavní orgány.
U zvěře rohaté a prasete divokého je nutné z jater odstranit žlučový měchýř (u zvěře parohaté chybí). Nejprve se velmi opatrně podebere špičkou nože vyústění žlučového měchýře do jaterní tkáně, tupou stranou se provede jeho oddělení od jater a co nejhlouběji v jaterní tkáni se tento vývod stiskne mezi prsty (unikající žluč by znehodnotila zvěřinu) a před prsty se vývod příčným řezem přeruší. Opatrným protisměrným tlakem se uvolní a odstraní celý žlučový měchýř. Také je možné vyříznout nožem celý žlučový měchýř i s přiléhající částí jaterní tkáně.

8. Ošetření zvěřiny při zásahu na měkko

Při zásahu na měkko dochází účinkem tlakové vlny, vyvolané průletem střely, téměř vždy k zanesení obsahu trávníku do stěny hrudníku, případně do stěny dutiny břišní a v nejhorším případě i do kýt či hřbetu (závisí na místě vstřelu a především výstřelu). Obsah trávícího traktu přežvýkavců (většina druhů spárkaté zvěře) je charakterizován vysokým obsahem mikroorganizmů, které se pozitivním způsobem podílí na trávení přijaté potravy. V případě průniku těchto mikroorganizmů do svaloviny však velmi negativně ovlivňují její kvalitu a především urychlují nežádoucí rozkladné procesy.
Z tohoto důvodu je nezbytně nutné odstranit veškeré části hrudní či břišní stěny, do kterých byl obsah trávníku střelou zanesený. Pokud takto znečištěnou tkáň odstraní lovec okamžitě po ulovení zvěř, výrazně zlepší budoucí kvalitu zvěřiny. Pokud tak lovec neučiní při vyvrhování zvěře, je takto znečištěná tkáň odstraněna až při bourání zvěřiny, ale již ve větším rozsahu a kvalita zvěřiny celého kusu je výrazně snížena (především zhoršené smyslové vlastnosti zvěřiny a v důsledku zvýšeného obsahu mikroorganizmů snížená údržnost zvěřiny).

9. Odplecení

U těžkých kusů jelení zvěře a především u zvěře černé je tloušťka hrudní stěny společně se svalovinou lopatky a hrubou kůží (především škárou kňourů) tak silná, že v těchto místech může velmi často docházet k zapaření zvěřiny. Z tohoto důvodu je nutné provést u těchto kusů tzv. odplecení. Jedná se o uvolnění prostoru mezi lopatkou a stěnou hrudní, které se provádí dostatečně dlouhým podélným řezem mezi během a hrudníkem, na který navazuje uvolnění prostoru mezi lopatkou a hrudníkem, který je vyplněný pouze vazivovou tkání. Toto uvolnění lze uskutečnit opatrným řezem nožem do hloubky alespoň 15 - 20 cm bez nežádoucího rozřezávání svaloviny . Stejného výsledku lze dosáhnout také tlakem sevřených prstů ruky ve stejném směru.

10. Oddělení hlavy

Oddělení hlavy u samců spárkaté zvěře se provádí za účelem možnosti preparace trofeje, u samic a mladé zvěře se hlava odděluje jako neupotřebitelná část uloveného kusu spárkaté zvěře (společně s běhy). Oddělení hlavy začíná ze spodní strany odříznutím kůže, podkožního vaziva a krčních svalů souběžně s obloukem spodní čelisti až na úroveň spodní strany krčních obratlů. Hlava se natáhne směrem dopředu, jelenů a daňků se podepře parohy, které se podsunou směrem ke hřbetu a fixují zvrácenou hlavu, a proříznou se spodní vazy spojující lebku s prvním krčním obratlem. Dalšími řezy se přetnou boční vazy, probíhající mezi lebečními kloubními plochami (kondyly) a bočními výčnělky prvního krčního obratle. Následným tlakem ruky, který vyvrací hlavu směrem ke hřbetu, dojde k oddělení lebky od krčních obratlů a nožem se dokončí přetnutí horních krčních vazů , svalů a v poslední fázi i kůže.

11. Označení uloveného kusu plombou

Ihned po dokončení vývrhu je lovec povinný označit kus nesnímatelnou plombou. Plomba se umísťuje na běh do otvoru mezi Achillovu šlachu a lýtkové kosti. Transport uloveného kusu spárkaté zvěře (tažením, nesením, vezením vozem apod.), který není označený plombou se považuje za manipulaci s upytlačenou zvěří.

12. Ochrana před hmyzem, ptáky, masožravci

Pokud zůstává ulovená zvěř na místě ulovení, je nutné ji zajistit proti nežádoucímu znehodnocení hmyzem, ptáky či masožravci.
Znehodnocení zvěřiny hmyzem je aktuální především při jarním a letním lovu srnců. Ve specializovaných obchodech s mysliveckými potřebami se prodávají speciální síťové pytle, do kterých se ulovený kus srnčí zvěře uzavře, zavěsí a může chladnout bez nebezpečí znehodnocení vajíčky, resp. larvami hmyzu.
Zabezpečení proti znehodnocení zvěřiny ptáky - především krkavci - je nezbytně nutné ve většině horských revírů. Zvyšující se stavy krkavců a především podmíněný reflex, při kterém krkavci přilétají nad místo lovu krátce po výstřelu, nutí myslivce k ochraně zvěřiny před těmito ptáky. Účinné je překrytí vyvrženého kusu smrkovými větvemi, které ptákům znemožní přístup k obnažené zvěřině kýt.
Důležitá je také ochrana před divočáky, kdy je účinné zavětření zvěřiny a jejího okolí lidským pachem (ponechání části oblečení, světlý kapesník a pod), případně se doporučuje ponechat u zvěře vystřelené nábojnice.
Často dochází k znehodnocení zvěřiny psem (téměř vždy patří pachatel samotnému lovci). Ochranou zvěřiny v tomto případě musí být odpovědnost lovce, resp. doprovázejícího psovoda. Zde je nutné upozornit, že zvěřina znehodnocená masožravcem (včetně psa) se považuje za nepoživatelnou a je konfiskována.

13. Oddělení běhů

Běhy se oddělují od ulovené zvěře až v místě prvního skladování (chladnutí), neboť v honitbě je nutné běhy ponechat pro usnadnění práce při tažení kusu k nejbližší komunikaci.
Přední běhy se oddělují řezem ze zadní strany běhu , vedeným středem zápěstního kloubu (viz foto). Následným pákovým tahem směrem proti přirozenému pohybu kloubu dojde k prasknutí bočních kloubních vazů a oddělení běhu se snadno dokončí příčným řezem .
Obdobně se oddělují i zadní běhy, kdy se řez vede dle velikosti zvěře na přední straně zadního běhu, asi 6 - 12 cm pod kotníkovým kloubem (tedy na druhé straně, než je Achillova šlacha). Proříznutím předních kloubních vazů a následným lámavým pákovým tlakem směrem dozadu dojde k prasknutí vnitřních a postranních kloubních vazů a takto uvolněný běh lze oddělit odříznutím zadních vazů a kůže nožem. Mezi Achillovou šlachou a lýtkovými kostmi se pouze prořízne otvor pro upevnění plomby, který slouží i pro následné zavěšení kusu v chladírně.
Achillova šlacha se nepřeřezává!!!! Zvláště u těžkých kusů jelení zvěře je v manipulace s kusem, který má přeříznuté Achillovy šlachy, téměř nemožná.

14. Vypláchnutí vyvrženého kusu a uložení uloveného kusu k vychladnutí

Jakmile je kus převezený do místa prvního skladování (chladnutí), je nutné umístit jej do visu a dokončit prvotní ošetření ulovené zvěře. Nejprve se odstraní veškeré části zvěřiny, které jsou výrazně znehodnocené vstřelem a výstřelem - především při zásahu na měkko. Následně se celý kus důkladně opláchne tekoucí pitnou vodou- důkladně se vypláchnou zbytky barvy, resp. trávníku z dutiny tělní a současně se také proudem vody odstraní vnějších znečištění kůže a srsti v důsledku transportu či kalištění.
Takto vypláchnutý kus zvěře se zavěsí na chladné, dobře větrané místo a zde se ponechá do druhého dne. Pokud není možné kus zavěsit, je nutné zajistit proudění vzduchu i pod ležícím kusem vyvržené zvěře, čehož lze dosáhnout podložením kusu dřevěným či kovovým roštěm. V tomto případě je nutné kus opakovaně (min. 2x v odstupu 4 - 6 hodin) zvednout a umožnit tak odtok zbytků barvy, resp. vyplachovací vody, která se shromáždí v tělní dutině a může být zdrojem následných hnilobných procesů - především při delším skladování v ležící poloze.
Současně s uloveným kusem se na vedlejší hák zavěšuje lovecké právo, které je nutné předložit k veterinární kontrole.

Pokračování příště



vychází v 5:15 a zapadá v 20:57 vychází v 23:40 a zapadá v 10:43 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...