Časopis Myslivost

Prosinec / 2004

Mají zajíci opravdu naději?

Luděk ŠMERDA
Dovoluji si reagovat a vyjádřit názor na stejnojmenný článek „Mají zajíci naději?“ v časopise Myslivost 8/2004. Nechci hned v úvodu tohoto příspěvku kazit elán a chuť do práce lidem, kteří mají zájem pro zvýšení stavů drobné zvěře a pro zvěř něco dělat, v tomto případě odchovávat zaječí zvěř tzv. krotkým způsobem, za účelem zazvěřování honiteb, ale…


Vše začalo koncem 70. let snahou zachránit mizející bažantí zvěř populací krotce odchovaných jedinců. Tato snaha už trvá 25 let a za tuto dobu bylo vypuštěno do přírody velké množství bažantí zvěře. A výsledek? Nikde tam, kde se tato krotce odchovaná bažantí zvěř vypouštěla, se stavy bažantí zvěře nezvedly. Víme všichni dobře, co všechno už se zkoušelo a provádělo pro to, aby tato krotká populace vypuštěná v honitbách přežívala a byla základem pro další rozmnožování bažantí zvěře. A to bez valného výsledku zejména z toho důvodu, že se jedná vesměs o etologicky deformované jedince, kteří prostě nemají šanci přežít a dále se rozmnožovat ani ve vhodných podmínkách. Neznám jedinou honitbu, kde by se stav bažantí zvěře tímto způsobem navýšil. Je všeobecně známo, že z takto vypuštěné zvěře přežívá do dalšího roku minimální procento zvěře a je úplně jedno, v jakém věku se tato zvěř vypouští. Výsledek je stejný. Myslím si, že je to všechno minimálně promarněný čas, který je potřeba věnovat jinde, i když se argumentuje tím, že je lepší dělat něco, než nic. Jelikož se v krotkém chovu bažantů používaly a křížily různé jejich barevné formy, vymizela naše nejvíce odolná nominátní forma - původní bažant kolchidský (český, bezobojkový).
Pokračovalo to krotkým odchovem koroptve polní začátkem 90. let a stát dokonce takto odchovanou a vypuštěnou zvěř dotuje. Výsledek je opět ten, že stav koroptví se ve volné přírodě v žádném případě nezvýšil a stát touto dotací vlastně vyhazuje peníze daňových poplatníků oknem, protože se to nedá jinak nazvat. To samé se týká krotkého chovu a dotací na tetřívky a tetřevy. Připadá mi to tak, že z těchto dotací si udělal někdo solidní byznys, protože dosavadní výsledek je stejný jako u koroptví. To jsem, ale trochu odbočil, i když to má také souvislost.
Další snaha myslivců, aby si mohli alespoň na něčem v honitbě zalovit, když to s krotce odchovanými bažanty nešlo, byla ta, že začali vypouštět do honiteb krotkým způsobem odchovanou kachnu divokou.
Výsledek? Kachen v přírodě nepřibylo, ale jelikož se neodchovávala čistá kachna divoká, ale kříženci s různými druhy kachen, dochází k erozi genofondu divoké populace a původní kachna březňačka vlastně přestává existovat.
To samé se děje s vypouštěním doma odchovaných divokých králíků. Spolu se sníženými obranyschopnými reakcemi a potlačenými základními instinkty potřebnými pro přežití ve volné přírodě, působí na ně tak velký predační tlak, že i když se rozmnožují, tak přírůstek není absolutně žádný. Dále víme všichni dobře, že i všechna ostatní divoká zvěř doma z nějakého důvodu odchovaná a to i zvěř masožravá, která navíc nemá v přírodě žádné svoje predátory se velice těžko přizpůsobuje volnému životu. Stačí připomenout velice známý film "Příběh lvice Elsy" a obecně problémy s repatriací zvířat držených v zajetí.
Co z toho všeho vyplývá? Na prvním místě to, že pokud v daném místě narušeného přírodního prostředí není schopna přežívat a rozmnožovat se původní divoká populace určitého druhu zvěře, není schopna se v žádném případě adaptovat zvěř odchovaná krotkým způsobem. Už v roce 1945 psal významný činovník v myslivosti a spoluzakladatel myslivecké jednoty Josef Žalman ve své knize Základy myslivosti, že je velice problematické tzv. osvěžování domácí populace dovezenou jinou zvěří (samozřejmě z divoké populace). Hlavní důvod uvádí ten, že pokud domácí populace není schopna ve svém prostředí žít a rozmnožovat se, tak i ta dovezená dopadne stejně a navíc ještě může zavléci s sebou choroby, které likvidují domácí populaci. A to bylo, se dá říci, v době ideálních podmínek pro drobnou zvěř. Sám mám vyzkoušené, že je velice těžké v podmínkách, které nejsou pro daný druh z jakéhokoliv důvodu vhodné, zvýšit místní stav zvěře divokou populací dovezenou odjinud. Během dvou let j
sme v honitbě vypustili stovku divokých slepic bažanta a přesto je bažantí zvěře v naší honitbě stále minimálně. Početní stav bažantí zvěře v honitbě před vysazením byl minimálně ve výši 150 ks. O tom, že je to opravdu hodně těžké, náročné a do důsledku asi nemožné se nějakým způsobem snažit o obnovu drobné zvěře v méně vyhovujících (nevhodných) podmínkách napíši příště, co jsme všechno pro zvýšení bažantí zvěře v honitbě udělali, jakým způsobem jsme se to prováděli a přesto je výsledek vůči vynaloženým nákladům, dá se říci, nulový.
Proto v žádném případě nelze očekávat, že krotce odchovaná zaječí zvěř bude schopna ve volné přírodě přežívat a rozmnožovat se, i když vůči ostatní drobné zvěři má výhodu v tom, že v dospělém stavu nemá tolik predátorů jako dospělá zvěř pernatá. Ke krotkému chovu zajíců chci ještě uvést, že s ním začali koncem 60 let min. století ve Francii a pokud mě paměť neklame, tak to bylo bez valných výsledků a od krotkého chovu zajíců upustili. U nás, jak píše autorka článku, se s krotkým chovem zajíců zabývali v 70. letech min. století na LZ Litovel a dále to zkoušel na VŠV Brno, středisku Jinačovice, MVDr. L. Hanák a také pokud vím, bez valných úspěchů. V posledních letech se tímto chovem zabývá na Slovensku v článku zmiňovaný doc. Slámečka, od kterého byl dovezen chovný materiál. Asi v roce 2000 pořádal OMS Žďár nad Sázavou seminář o zaječí zvěři a doc. Slámečka zde měl obsáhlý výklad a zhodnocení krotkého chovu zajíců, který prováděl a jeho poslední věta byla ve smyslu: "Krotký chov zaječí zvěře je tak náročný časově, finančně a především ze zdravotního a hygienického hlediska, že počet odchované dospělé zvěře je neadekvátní vynaloženým prostředkům, a že je lepší tyto prostředky a čas věnovat na zlepšení a úpravu životního prostředí". I já jsem přesvědčen, že je to
jediná správná cesta ke zvýšení divoké populace zaječí zvěře. Jak se podařil zvýšit stav zaječí
populace v naší honitbě a z čeho je nutné v chovu zaječí zvěře vycházet napíši v dalším článku.
Takže správná cesta vede přes zlepšování biotopu drobné zvěře a předcházející přípravu příhodných životních podmínek. Potom teprve je možno začít provádět zazvěřování zvěří z divoké populace. Teď
si určitě kladete otázku, kde vzít zajíce z divoké populace a kde na ně vzít peníze. Organizace Interlov, jako jedna ze složek ČMMJ vykupuje každý rok živé zajíce. Nevím samozřejmě jaké je to celkové množství, ale jenom z naší honitby vykoupil za posledních pět let 430 živých zajíců a z celého okresu Brno-venkov to bylo 1850 živých zajíců, kteří se mohli vypouštět do honiteb u nás. Nevím proto jaký má smysl naše zajíce vyvážet ven a k nám dovážet na zazvěřování zajíce cizí provenience z Maďarska. Připadá mi to jako v Kocourkově, ale je mi jasné, že na prvním místě jde vždycky jenom o peníze. A kdyby se státní dotace na vypouštěné koroptve daly na nákup zajíců z našich divokých populací, bylo by to jistě prospěšnější. A ještě prospěšnější by bylo, kdyby se dotace daly subjektům hospodařícím na půdě, např. na vytvoření a údržbu travních pásů kolem cest, na optimalizaci výměry osevních ploch a tím zároveň na zvýšení různorodosti plodin v určité lokalitě, na obnovení drobných vodotečí, tůní a mokřadů, protože bez dostatku vody nepřežije žádná zvěř, o tom není třeba pochybovat, na výsadbu větrolamů na vhodných místech, kde je prokázáno, že zabraňují nadměrnému vysušování půd větry a na celkovou diverzifikaci (zpestření) prostoru zemědělské krajiny vůbec. Je jistě mnoho dalších věcí, které je potřebné udělat, a které jsou pro každou honitbu specifické. Bohužel pár nadšenců z řad myslivců to prostě nemůže zvládnout.
Smyslem tohoto článku, jak jsem napsal již úvodem, není v žádném případě brát chuť a elán do práce lidem, kterým není lhostejný osud naší drobné, dříve nejběžnější lovné zvěře. A protože není lhostejný ani mě, tak jsem chtěl jenom upozornit na to, co všechno se již v tomhle směru zkoušelo a provádělo, co je prakticky mnohokrát ověřeno a to je, že nelze začít odzadu a "sypat ryby do rybníka, ve kterém vyschla voda a věřit, že voda nějak sama nateče a ryby přežijí, ale že je nutné nejdříve věnovat čas a finance na napuštění tohoto rybníka dobrou vodou a potom teprve pouštět ryby".
Luděk ŠMERDA
Snímky Jaromír Zumr st.

Poznámka redakce: Problematika voliérových a jiných umělých chovů je samozřejmě mnohokrát diskutovaná. Vyzýváme ale přesto všechny ty uživatele honiteb a podnikavé myslivce, kteří mají praktické zkušenosti ať už s odchovem, nebo s úpravami krajiny pro drobnou zvěř. Jaké máte zkušenosti? Vyplácí se Vám péče? Zvyšují se Vám stavy drobné zvěře v honitbě vypuštěním odchovaných jedinců a jaké máte zkušenosti s vlivem úpravy krajiny na stavy drobné zvěře? Napište a podělte se zkušenostmi s jinými. Stránky Myslivosti jsou tu právě pro výměnu zkušeností.

Přiložené dokumenty

Media_11425_55_28.xls Tabulka 1 (21,50 KB)
Media_11425_10_29.xls Tabulka 2 (15,00 KB)
Media_11425_23_29.xls tabulka 3 (14,50 KB)
vychází v 7:17 a zapadá v 16:13 vychází v 21:35 a zapadá v 12:41 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...