Časopis Myslivost

Prosinec / 2004

Vyhláška o mysliveckém plánování

Ing. Jaroslav Růžička, Ministerstvo zemědělství
Vyhláška o mysliveckém plánování
Česká myslivost je ve světě oceňována nejen z pohledu dlouholetých tradic, ale především ze svého přístupu k obhospodařování zvěře, které vychází z principu trvale udržitelného hospodaření s přírodním bohatstvím, za které je zvěř považována. Tento vztah ke zvěři není záležitostí „moderního managementu“ posledních let, jak je nyní prosazován ze strany současných ekologických organizací a aktivit. Hospodaření se zvěří, prováděné na základě regulace lovu prostřednictvím stanovené doby hájení určitých druhů, bylo zakotveno do právního řádu utvářejícího se na území Království českého již Františkem Josefem I. v roce 1866. Principy mysliveckého hospodaření dané způsoby a podmínkami lovu zvěře se staly součástí našeho právního řádu od roku 1941 a samotné zásady plánování chovu a lovu zvěře pak upravil zákon o myslivosti č. 225 v roce 1947. Pravidla mysliveckého obhospodařování zvěře, která tak byla stanovena, lze považovat za přechod od pouhého lovectví k cílenému chovu zvěře. Tento zákon dokonce považoval myslivost a vztah ke zvěři za hospodářskou a kulturní hodnotu našeho národa. Jen díky tomuto přístupu našich předchůdců se můžeme dnes setkat s takovým množstvím zvěře a jejím druhovým bohatstvím po celém území České republiky. Je dobré si uvědomit, že za období, kdy obhospodařování zvěře bylo prováděno na základě rovnovážného mysliveckého přístupu, nedošlo k vyhynutí žádného jejího druhu. Což v porovnání s ostatními hospodářskými činnostmi, se kterými člověk vstupuje do přírody, nelze u nich říci.
Také 50. Valné shromáždění Mezinárodní rady pro lov a ochranu zvěře konané v Helsinkách v roce 2003 vyzdvihlo v celosvětovém měřítku význam prosazení principu trvalosti hospodaření v myslivosti a rybolovu jako základu pro zachování zvěře a ryb ve volné přírodě.
V současné době požaduje také řada mezinárodních dohod o ochraně přírody usměrňování lovu zvěře prostřednictvím stanovených limitů lovu, které jsou vytvořeny na základě principů trvalého využívání přírodních zdrojů a jejich garantování státem. Mezinárodní dohoda AEWA, k jejímuž přistoupení se Česká republika v roce 2004 připravuje, přímo požaduje, aby bez těchto záruk státu nebyl lov takových druhů zvěře, jakými jsou vodní pernatá zvěř, možný.Jakým způsobem tedy Česká republika zajišťuje principy trvalosti v mysliveckém hospodaření se zvěří na svém území v současné době?

V měsíci listopadu 2004 byl přijat poslední prováděcí předpis k novému zákonu o myslivosti, který problematiku mysliveckého hospodaření se zvěří upravil komplexně. Je jím vyhláška č. 553/2004 Sb., o podmínkách, vzoru a bližších pokynech vypracování plánu mysliveckého hospodaření v honitbě. Vzhledem k poměrně zdlouhavému názvu se již dnes tento prováděcí předpis k § 36 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění předpisů pozdějších, mezi mysliveckou veřejností nazývá zkráceně "vyhláška o mysliveckém plánování". Od přijetí nového zákona o myslivosti v roce 2001 již uplynulo poměrně dlouhé období. Proč je tedy vyhláška o mysliveckém plánování vydávána až nyní? Je jím skutečnost, že zmocnění pro Ministerstvo zemědělství k provedení této problematiky přinesla do zákona o myslivosti teprve jeho novela č. 59 v roce 2003.

Základní požadavky pro vytvoření právní úpravy o mysliveckém plánování
Tvorba vyhlášky byla postavena na několika základních požadavcích. Byly jimi:
princip trvale udržitelného hospodaření se zvěří,
udržení přírodní kvality genofondu zvěře,
zachování rovnováhy mezi stavy zvěře a prostředím,
zajištění možnosti pro stanovení limitů lovu zvěře,
vytvoření podmínek pro lepší ochranu divokých populací tažných druhů pernaté zvěře,
využití dosavadních znalostí myslivecké veřejnosti v oblasti mysliveckého hospodaření se zvěří.
Obsahově je vyhláška rozdělena do třech pomyslných tématických okruhů. V prvém okruhu vyhláška definuje co je rozuměno pod plánem mysliveckého hospodaření, jak je upraven obsah jeho jednotlivých částí, jaká je součinnost uživatele a držitele honitby při přípravě plánu a co je obsahem jednotlivých pojmů. Druhý okruh stanoví termíny vypracování jednotlivých částí plánu mysliveckého hospodaření a stanoví skupiny zvěře, pro které se tyto jednotlivé části plánu vypracovávají. V třetím okruhu vyhláška uvádí, jak je postupováno při vypracovávání plánu ve vztahu k základním výchozím podmínkám, jakými jsou posouzení celkového stavu ekosystému, výsledky porovnání kontrolních a srovnávacích ploch, výše škod způsobených zvěří v uplynulém období na lesních a zemědělských porostech a závěry a doporučení orgánů státní správy myslivosti, který vymezil příslušnou oblast chovu zvěře a současně stanoví, jak má být plán vypracován ve vztahu k zásadám udržování přírodní kvality genofondu zvěře.

Jednotlivé části plánu mysliveckého hospodaření
Zákon o myslivosti používá pro celou šíři problematiky mysliveckého hospodaření jednotný výraz, a to "plán mysliveckého hospodaření". Aby bylo možno rozpracovat všechny dílčí oblasti, které jsou obsahem tohoto pojmu, rozčlenila vyhláška samotný plán mysliveckého hospodaření na šest částí. Těmito částmi jsou:
plán chovu a lovu pro zvěř spárkatou,
plán chovu a lovu pro zvěř drobnou,
plán lovu ostatních druhů zvěře,
plán péče o zvěř,
plán společných lovů zvěře,
plán počtu loveckých psů.
Pro komplexní zpracování plánu mysliveckého hospodaření jsou nezbytné i další náležitosti, které tvoří ucelenost celého systému mysliveckého hospodaření. Ze zákona o myslivosti vyplývá, a vyhláška je demonstrativně vyjmenovává, že těmito součástmi jsou:
výsledky sčítání zvěře (§ 36 odst. 1 a 2 zákona o myslivosti),
měsíční hlášení o plnění plánu, není-li mezi uživatelem a držitelem honitby dohodnuto jinak (§ 36 odst. 4 zákona o myslivosti),
evidence výše škod způsobená zvěří v předchozím období na lesních a zemědělských porostech (§ 36 odst. 2 zákona o myslivosti),
výsledky porovnání kontrolních a srovnávacích ploch (§ 36 odst. 2 zákona o myslivosti),
porovnání vypracovaného plánu se záměry uvedenými v návrhu na uznání honitby (§ 36 odst. 2 zákona o myslivosti),
závěry a doporučení pro hospodaření se zvěří v oblasti chovu vypracované orgánem státní správy myslivosti, který vymezil příslušnou oblast chovu zvěře (§ 36 odst. 2 zákona o myslivosti).
Dalšími součástmi jsou pak posouzení celkového stavu ekosystému, minimální a normované stavy zvěře, poměry pohlaví, koeficienty očekávané produkce, zamýšlené zazvěřování, výstavba mysliveckých zařízení, opatření v péči o zvěř a při ochraně a zlepšování životních podmínek zvěře (§ 36 odst. 2 zákona o myslivosti).

Výsledky sčítání zvěře
Výsledky sčítání zvěře se převezmou z každoročního sčítání zvěře, které je povinen provést uživatel honitby v souladu s § 36 odst. 1 zákona o myslivosti.

Evidence výše škod způsobená zvěří v předchozím období na lesních a zemědělských porostech, výsledky porovnání kontrolních a srovnávacích ploch a posouzení celkového stavu ekosystému.
Uvedené součásti plánu mysliveckého hospodaření jsou podkladovými materiály, které slouží k posouzení vlivu působení zvěře na prostředí. Při znalosti nízké vypovídací přesnosti výsledků sčítání skutečných stavů zvěře v honitbě jsou údaje o škodách zvěří, porovnání kontrolních a srovnávacích ploch a posouzení stavu ekosystému prostředkem, jak upřesnit získané údaje ze sčítání zvěře.

Škody způsobované zvěří
Škody způsobované zvěří zjišťuje vlastník, popřípadě nájemce honebního pozemku, který také uplatňuje nárok na náhradu škody (§ 55 zákona o myslivosti).

Výsledky porovnání kontrolních a srovnávacích ploch
Sledování a evidenci škod působených zvěří na lesních porostech provádí vlastník lesa v souladu s § 5 vyhlášky MZe č. 101/1996 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o opatřeních k ochraně lesa a vzor služebního odznaku a vzor průkazu lesní stráže, ve znění vyhlášky č. 236/2000 Sb. Sledování působení zvěře na nálety, nárosty a kultury provádí vlastník lesa u majetků o výměře nad 50 ha pomocí kontrolních a srovnávacích ploch v počtu nejméně 1 plocha (oplocenka) na 500 ha.

Posouzení celkového stavu ekosystému
Pro posouzení celkového stavu ekosystému doposud neexistují standardizované metody. Pokud některý subjekt, např. orgány ochrany přírody, posoudí stav ekosystému, bude pro objektivní vyhodnocení působení zvěře na prostředí nutno porovnat zjištěný stav ekosystému s jeho cílovým stavem, který by měl odpovídat představám o jeho ideálním stavu.

Evidenci výše škod způsobených zvěří na lesních a zemědělských porostech, sumarizaci výsledků porovnání kontrolních a srovnávacích ploch a informace o posouzení celkového stavu ekosystému by měl vést za celé uplynulé období držitel honitby. Držitel honitby proto, neboť podle § 36 odst. 3 zákona o myslivosti je osobou oprávněnou se vyjadřovat k plánu mysliveckého hospodaření navrženého uživatelem honitby. Držitel honitby je také subjekt, který honitbu vytvořil a je na jeho interním rozhodnutí, jak bude honitba využívána a jak v ní bude hospodařeno. Držitel honitby, v případě honitby vlastní, je tvořen jedním vlastníkem, resp. spoluvlastníky, pozemků a může tak o vypracování plánu rozhodovat sám. V případě honitby společenstevní je celý princip daný zákonem o myslivosti postaven na sdružení drobných vlastníků, resp. spoluvlastníků, pozemků, kteří své vlastnické zájmy prosazují přes společně vytvořenou právnickou osobu, kterou je honební společenstvo. Honební společenstvo pak rozhoduje o způsobu využití honitby a o případné kvalitě mysliveckého hospodaření v ní. Pokud některý z vlastníků honebních pozemků odmítá z jakýchkoli důvodů se stát členem honebního společenstva, což mu zákon o myslivosti umožňuje, zbavuje se tak možnosti ovlivňovat společně úroveň mysliveckého hospodaření v honitbě prostřednictvím řádného mysliveckého hospodaření. Takový vlastník honebních pozemků pak může své požadavky na úpravu početních stavů zvěře uplatňovat samostatně cestou požadavku na přijetí mimořádných opatření prostřednictvím § 39 zákona o myslivosti. Samostatné jednání vlastníků pozemků s uživatelem honitby o zpracování plánu lovu není asi reálné vzhledem k jejich počtu, který dosahuje mnohdy až stovek jednotlivců v obvodu jedné honitby.
O evidenci výše škod způsobených zvěří v předchozím období na lesních a zemědělských porostech, výsledcích porovnání kontrolních a srovnávacích ploch a o posouzení celkového stavu ekosystému, musí být uživatel honitby ze strany držitele honitby prokazatelně informován tak, aby sdělené údaje mohl zapracovat do plánu mysliveckého hospodaření. Vyhláška stanoví jako nejzazší lhůtu pro toto informování uživatele honitby, a to 15 dnů před termínem zpracování příslušné části plánu. Za prokazatelné doručení je rozuměno takové doručení, které je možno v případě sporu bezpochyby prokázat, např. doporučeným dopisem. Obecně lze postupovat v problematice doručování písemností podle § 24 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění předpisů pozdějších (správní řád).
Pokud držitel honitby ve lhůtě alespoň 15 dnů před termínem pro zpracování příslušné části plánu nesdělí uživateli honitby výsledky porovnání kontrolních a srovnávacích ploch nebo neoznámí škody způsobené zvěří na lesních a zemědělských porostech za uplynulý rok nebo nesdělí záměr uvedený v návrhu na uznání honitby anebo orgán státní správy myslivosti, který vymezil příslušnou oblast chovu, v případě, že byla honitba do této oblasti zařazena, nesdělí uživateli honitby závěry a doporučení, uživatel k těmto jednotlivým výsledkům při vypracování plánu mysliveckého hospodaření nepřihlédne a tuto skutečnost v plánu poznamená.

Porovnání se záměry uvedenými v návrhu na uznání honitby
I když zákon o myslivosti v § 36 odst. 2 stanoví jako jeden z podkladů pro zpracování plánu mysliveckého hospodaření i záměry uvedené v návrhu na uznání honitby, obsah těchto záměrů ani příkladmo neuvádí. Z celého systému uznávání honiteb lze pak jenom následně dovozovat, že za tyto záměry je možno považovat např. důvody pro vytvoření honitby, proč je honitba navrhována právě v dané výměře a na daném území ve vztahu k zajištění chovu konkrétního druhu zvěře. Dalším záměrem mohou být i návrhy na přičlenění pozemků k navrhované honitbě tak, aby bylo zajištěno odpovídající hospodaření s populacemi zvěře, které se na předmětném území vyskytují.

Myslivecký hospodářský rok
Pro potřeby plánování chovu a lovu zvěře byl vyhláškou stanoven myslivecký hospodářský rok. Jeho začátek je od 1.4. a jeho ukončení je 31. 3. roku následujícího. Takto stanovený hospodářský rok vychází z biologických zákonitostí života zvěře, u kterých respektuje přirozený reprodukční cyklus u většiny druhů, tj. období od narození mláďat, po jejich přechod do druhého roku života a tudíž do kategorie dospělé zvěře, období možného lovu zvěře a vliv zimního strádání na zvýšené ztráty v populaci zvěře. Pouze u selete a lončáka prasete divokého a u krocana divokého byl počátek mysliveckého hospodářského roku stanoven od 25. 4. a jeho konec na 24. 4 roku následujícího. Odlišné termíny začátku a konce hospodářského roku byly stanoveny u těchto druhů zvěře z důvodů doby jejich lovu, kdy sele a lončáka prasete divokého lze lovit celoročně a krocana divokého i v období od 15. 3. do 15. 4. Pokud by nebyl hospodářský rok pro tyto druhy zvěře stanoven odlišně, docházelo by ve vztahu k termínům zpracování jednotlivých částí plánu mysliveckého hospodaření ke vzniku období mezi počátkem hospodářského roku, tj. od 1. 4, a stanoveným termínem pro zpracování plánu chovu a lovu pro danou skupinu zvěře, tj. 25. 4. u selete a lončáka prasete divokého a 25. 7. u krocana divokého, kdy by nemohla býti tato zvěř lovena, neboť hospodaření s oběma druhy zvěře podléhá mysliveckému plánování.

Termíny vypracování plánů
Jedním z principů, které byly základem pro zpracování vyhlášky, byl také požadavek na to, aby zpracování plánu mysliveckého hospodaření, nebo jeho dílčích částí, bylo vzhledem k povinnosti jeho projednání s držitelem honitby dané zákonem o myslivosti, pokud možno termínově ujednoceno. Takovéto termínové ujednocení je však s ohledem na množství druhů zvěře, jejich rozdílné době lovu, termínu znalosti početních stavů zvěře zjišťovaných v rámci zpracování myslivecké statistiky k 31. 3. a k ostatním povinnostem daným uživateli honitby (způsoby lovu zvěře, držení dostatečného počtu loveckých psů, zajišťování péče o zvěř) značně problematické. Při stanovování termínů zpracování plánů bylo také přihlédnuto k dosavadní mnoholeté zavedené praxi v chovech zvěře. Termín pro vypracování plánu chovu a lovu zvěře spárkaté, plánu péče o zvěř a plánu počtu loveckých psů byl stanoven na 25. dubna a termín pro vypracování plánu chovu a lovu pro zvěř drobnou, plánu ostatních druhů zvěře a plánu společných lovů zvěře na 25. červenec.

Druhy zvěře, na které se vztahuje zpracování plánů
Vypracování plánů mysliveckého hospodaření se vztahuje na všechny druhy spárkaté zvěře uvedené v zákoně o myslivosti (§ 2 písm. d)) ve výčtu zvěře, kterou lze obhospodařovat lovem, kromě kozy bezoárové. U kozy bezoárové bude ze strany uživatelů honiteb při jejím chovu postupováno individuálně, neboť se jedná v rámci ČR o dva chovy, a to ještě chovy oborní, pro které by snaha o stanovení jednotného přístupu k hospodaření s nimi byla neúčelná.
Z drobné zvěře se zpracování plánů mysliveckého hospodaření týká zajíce polního, bažanta obecného a bažanta královského. K těmto dvěma tradičním druhům zvěře byla přiřazena i kachna divoká, a to s rozlišením, zda se jedná o kachnu divokou z přirozeného chovu nebo kachnu divokou vypuštěnou z voliérových chovů. Tímto rozlišením jednoho živočišného druhu podle způsobu jeho obhospodařování reaguje vyhláška na požadavky ochrany přírody, kterými chce vytvořit podmínky jednak pro citlivé usměrňování lovu divokých populací tažných vodních ptáků, ale kterými chce také na druhou stranu v maximální možné míře zabránit genetickému "znečišťování" stávajících divokých populací voliérově odchovanými a často překříženými populacemi vypouštěných kachen divokých. Z drobné zvěře se týká zpracování plánů ještě také krocana divokého.
Mezi vzácné a ohrožené druhy zvěře, pro které jsou zpracovávány plány mysliveckého hospodaření, patří tetřev hlušec, tetřívek obecný, jeřábek lesní a koroptev polní, to jsou takové druhy zvěře, které jsou současně považovány právními předpisy o ochraně přírody a krajiny za zvláště ohrožené druhy živočichů, ale které jsou tradičně i předmětem záchranných mysliveckých chovů. Pro odlišnosti a individuální přístup uživatelů k záchranným chovům těchto druhů nestanoví vyhláška jednotný systém vypracování plánů mysliveckého hospodaření a ponechává vypracování těchto plánů na uživatelích honiteb.
Zvláštní kategorií je skupina tzv. "ostatních druhů zvěře" pro které jsou vypracovávány plány mysliveckého hospodaření. Do této kategorie patří králík divoký, holub hřivnáč, husa běločelá, husa polní, husa velká, kachna divoká, pokud nepochází z voliérového chovu, lyska černá, polák chocholačka a polák velký. Jedná se o takové druhy, u kterých je potřeba jejich lov citlivě usměrňovat z důvodů ochrany tažných druhů, ke které se zavázala ČR prostřednictvím celé řady mezinárodních dohod, nebo o druhy, jejichž vývoj početních stavů si tuto regulaci pro jejich zachování v přírodě přímo vyžaduje.

Průběrný odlov jedinců spárkaté zvěře
V rámci vypracování plánu mysliveckého hospodaření se pro udržení genofondu zvěře plánuje prostřednictvím úpravy početních stavů zvěře lov takových jedinců samčího a samičího pohlaví daného druhu zvěře, jejichž odstranění z populace povede k udržování přírodní kvality tohoto genofondu a k cílenému zvyšování chovné kvality zvěře.

Co ve vyhlášce nenajdeme
V původním záměru při zpracování vyhlášky bylo předpokládáno i stanovení jednotných kritérií pro posuzování chovnosti jedinců jednotlivých druhů spárkaté zvěře. Vzhledem k tomu, že však chovy spárkaté zvěře na území ČR jsou vlivem územních podmínek velice rozrůzněné, nebylo možno dospět k průměrným hodnotám těchto kritérií, které by charakterizovaly daný druh zvěře v jednotlivých věkových stupních. Z uvedeného důvodu vyhláška tato jednotná kriteria chovnosti neuvádí a ponechává posuzování kvality jedinců při provádění lovu na kriteriích, která byla vytvořena pro konkrétní populaci zvěře na daném území. V případě, že takováto specifická kritéria pro určité území nebyla vytvořena, je možno při posuzování chovnosti jedinců zvěře vycházet z obecných zásad, které jsou uvedeny v odborné literatuře.
Obsahem vyhlášky nejsou také podmínky či případně vzor a bližší pokyny pro vypracování plánů mysliveckého hospodaření v oblastech chovu zvěře. Ke zpracování uvedené problematiky nebylo Ministerstvo zemědělství novelou zákona o myslivosti č. 59/2003 Sb. zmocněno. I přes tuto skutečnost byl však ministerstvem obsah plánů mysliveckého hospodaření v oblastech chovu zpracován, ale z důvodů připomínek při projednávání návrhu vyhlášky v připomínkovém řízení bylo od jeho zařazení do obsahu vyhlášky upuštěno.
Ve vyhlášce se také nesetkáme se zařazením orebice horské (která byla po přijetí nového zákona o myslivosti v roce 2001 běžně myslivecky obhospodařována) mezi druhy, pro které je zpracováván plán mysliveckého hospodaření. Možnost mysliveckého hospodaření s orebicí horskou skončila dnem vstupu ČR do Evropské unie, neboť tímto dnem pozbylo platnosti ustanovení § 1 písm. gg) vyhlášky č. 245/2002 Sb., o době lovu jednotlivých druhů zvěře a o podmínkách provádění lovu, ve znění vyhlášky č. 480/2002 Sb. Orebice horská je živočišným druhem, u kterého možnost lovu musí být projednána s Evropskou komisí v souladu s článkem 7 Směrnice Rady č. 79/409/EEC o ochraně volně žijících ptáků. Ze strany ČR nebylo o lov orebice horské požádáno, protože tento živočišný druh byl do výčtu zvěře zařazen až na základě nového zákona o myslivosti v roce 2001 a vlastní jednání ČR v rámci přístupových rozhovorů s Evropskou komisí proběhlo již před rozhodným termínem zpracování a schválení nového zákona o myslivosti v roce 2000.

Plán chovu a lovu pro zvěř spárkatou
Plán chovu na lovu pro zvěř spárkatou je tradičním plánem mysliveckého hospodaření, jaký známe z předchozí právní úpravy. Plán vychází ze základních údajů o minimálních a normovaných stavech zvěře, koeficientu očekávané produkce, poměru pohlaví, procentického zastoupení samců, samic a mláďat v populaci a z věkové skladby. Tyto údaje jsou součástí rozhodnutí o uznání honitby a vycházejí z právní úpravy dané vyhláškou č. 491/2002 Sb., o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd. Konstrukce vlastního plánu mysliveckého hospodaření s konkrétním druhem zvěře pak odpovídá biologickým zákonitostem a jeho životním projevům. Výchozími údaji jsou sčítané stavy zvěře k 31. 3. běžného roku.
Co je v plánu mysliveckého hospodaření nového, to jsou tzv. "cílové" a "upravené" stavy zvěře. Cílovým stavem je takový stav zvěře, se kterým se rozhodl držitel honitby, resp. její uživatel, v honitbě hospodařit tak, aby naplnil povinnost stanovenou v § 3 odst. 2 zákona o myslivosti, tj. zajištění chovu zvěře v honitbě mezi minimálním a normovaným stavem. Cílový stav je vlastně pouze název pro stanovenou celkovou výši početních stavů zvěře, která bude výchozím základem pro výpočet plánu.
Daleko složitější je problematika tzv. "upraveného stavu zvěře". Výpočet upraveného stavu zvěře vychází ze skutečnosti, že ne vždy se podaří zjistit skutečné stavy zvěře v honitbě. Při zpracování plánu mysliveckého hospodaření je pak pracováno s nepřesným výchozím údajem, jehož nepřesnost se dále promítne do stanovení plánu lovu zvěře. Důsledkem těchto nepřesností jsou buďto vysoké odlovy zvěře, které vedou k narušení základního stavu zvěře a nebo naopak, nízký odlov zvěře, který vede k nárůstům početních stavů zvěře a následně ke vzniku neúměrných škod zvěří na okolním prostředí. Aby se předešlo těmto nepřesnostem, stanovil zákon o myslivosti v ustanovení § 36 odst. 2 podmínku, že uživatel honitby vychází při vypracování plánu mysliveckého hospodaření, kromě sčítaných stavů zvěře, také z posouzení celkového stavu ekosystému, výsledků porovnání kontrolních a srovnávacích ploch a z výše škod způsobených v uplynulém období zvěří na lesních a zemědělských porostech. Všechny tyto doplňkové podklady sledují jediný cíl, a to ověření údajů o vykázaných stavech zvěře. Při vypracování plánu chovu a lovu pro zvěř spárkatou je následně pracováno s těmito podklady tak, že sčítaný stav zvěře k 31. 3. běžného roku se upraví podle posouzení celkového stavu ekosystému, výsledků porovnání kontrolních a srovnávacích ploch a výše škod způsobovaných v uplynulém období zvěří na lesních a zemědělských porostech. Provedená úprava sčítaných stavů zvěře se podrobně zdůvodní v komentáři, aby bylo možno zpětně zjistit důvody a postup provedené úpravy pro případné další řízení o stanovení plánu mysliveckého hospodaření. Při stanovení výše "upraveného stavu zvěře" je možno vycházet i z dalších kontrolních metod sčítaných stavů zvěře, jako je zpětný propočet vývoje početních stavů zvěře a prováděných lovů zvěře v honitbě v předchozích letech.
Vlastní sestavení plánu chovu a lovu pro zvěř spárkatou je popsáno podrobně v komentáři, který tvoří součást tabulkové části plánu.

Plán chovu a lovu pro zvěř drobnou
Obdobně jako plán chovu a lovu pro zvěř spárkatou vychází systém zpracování plánu pro zvěř drobnou z tradičního pojetí zpracování plánů mysliveckého hospodaření, na které byla myslivecká veřejnost zvyklá z předchozí právní úpravy. Vše, co bylo řečeno ve vztahu k plánům pro zvěř spárkatou u tzv. "cílových" a "upravených" stavů zvěře, platí i pro vypracování plánu chovu a lovu pro zvěř drobnou, neboť zákon o myslivosti nerozlišuje, ve vztahu k povinnostem uživatelů honiteb při zajišťování chovu zvěře v rozmezí mezi minimálním a normovaným stavem zvěře a při vypracování plánu mysliveckého hospodaření v honitbě, mezi jednotlivými druhy zvěře. U plánů pro drobnou zvěř je však nutno odlišovat pojmy "odchovaná a vypuštěná zvěř" a "plán vypouštění zvěře do honitby". V případě pojmu "odchovaná a vypuštěná zvěř" se jedná o zvěř, která byla odchována ve většině případů voliérovým způsobem a vypuštěna do honitby před provedením lovu za účelem tohoto lovu. U pojmu "plán vypouštění zvěře do honitby" se jedná o zvěř dospělou, která bude do honitby vypuštěna za účelem podpory kmenových stavů zvěře, tedy nikoliv pro lov. Také u plánu pro zvěř drobnou je sestavení plánu podrobně popsáno v komentáři, který tvoří součást tabulkové části plánu.

Plán lovu ostatních druhů zvěře
Plán lovu ostatních druhů zvěře je novým plánem v oblasti mysliveckého hospodaření. Plán je určen pro ty druh zvěře, pro které nejsou stanoveny minimální a normované stavy, ale s jejichž populacemi je nutno citlivě hospodařit. Základem pro vypracování plánu je znalost meziročního vývoje početních stavů daného druhu zvěře. Z uvedeného důvodu vychází vypracování plánů ze sčítaných stavů zvěře k 31. 3. předchozího a běžného roku a z výše lovu v minulém roce. Návrh plánu lovu musí být úměrný výši vykázaných početních stavů zvěře, odpovídat jejich výši mezi uvedenými roky a musí být navržen tak, aby v přírodě zůstaly zachovány všechny druhy zvěře, zejména geograficky původní, tak jak předpokládá ustanovení § 3 odst. 1 zákona o myslivosti.

Plán péče o zvěř
Plán péče o zvěř je také tradiční součástí mysliveckého hospodaření. Jeho obsah je však nově koncipován tak, aby prokazatelně dokladoval plánovanou péči o zvěř, kterou bude uživatel honitby v honitbě zajišťovat v aktuálním roce. Plán se nezabývá objemem plánovaných krmiv, kterými bude uživatel honitby zajišťovat péči o zvěř a jejichž fyzická přítomnost ve skladovacích zařízeních uživatele honitby je těžko zkontrolovatelná. Obsah plánu je tvořen jednak výčtem mysliveckých zařízení k přikrmování zvěře s druhem předkládaného krmiva, jako jsou např. krmelce, zásypy, slaniska, napajedla apod., a jejich identifikací v honitbě, a jednak i uvedením ostatních způsobů přikrmování zvěře, jako jsou např. políčka, okusové plochy, atd. Vypracování plánu je naplněním § 11 odst. 4 zákona o myslivosti. Na základě realizace tohoto plánu v průběhu roku bude možno ze strany držitele honitby posuzovat péči o zvěř prováděnou uživatelem honitby a případně i přijímat opatření ze strany orgánů státní správy myslivosti podle § 11 odst. 5 zákona o myslivosti při zjištění, že zvěř trpí hladem..

Plán společných lovů zvěře
Také plán společných lovů zvěře je myslivecké veřejnosti znám, neboť tvoří součást mysliveckého hospodaření již řadu let. Jeho význam spočívá především v plánování společných lovů v částech honiteb tak, aby nedocházelo k lovu zvěře vícekrát na stejném honebním pozemku, mimo možností stanovených § 3 odst. 1 vyhlášky MZe č. 245/2002 Sb., o době lovu jednotlivých druhů zvěře a o podmínkách provádění lovu, ve znění vyhlášky č. 480/2002 Sb. Dalším důvodem pro zpracování plánů společných lovů zvěře jsou důvody bezpečnostní. Mezi tyto bezpečnostní důvody patří zamezení střetu zájmů mysliveckého hospodaření s ostatními hospodářskými zájmy při využívání pozemků, jako je např. průběh zemědělských a lesnických prací, stavební činnost, rekreace apod. Důležitá je také všeobecná informovanost státní správy a zprostředkovaně i Policie ČR prostřednictvím těchto plánů o konání akcí, při kterých jsou používány střelné zbraně ve větším počtu na volných prostranstvích.
Vypracování plánu společných lovů zvěře se netýká lovu selat a lončáků prasete divokého, laní a kolouchů jelena lesního a jelena siky a muflonek a muflončat, u kterých je také povolen jejich lov prostřednictvím společného lovu podle § 45 odst. 1 písm. u) zákona o myslivosti. Tento rozdílný přístup k jednotlivým druhům zvěře je dán u vyjmenovaných druhů rozdílnými podmínkami, při kterých jsou tyto lovy prováděny. Lov uvedených druhů prostřednictvím společných lovů je ve většině případů uskutečňován podle momentálně příhodných povětrnostních podmínek, které nejsou dopředu samozřejmě známy. V případě, kdy by jejich lov prostřednictvím společného lovu byl vázán na povinnost předchozího projednání, nebylo by možno vůbec takovéto lovy uskutečňovat.

Plán počtu loveckých psů
Plánu počtu loveckých psů je v rámci mysliveckého hospodaření plánem novým. Je podkladem pro posouzení, zda ze strany uživatele honitby je naplňována povinnost daná mu § 44 odst. 1 zákona o myslivosti, tj. držet a v honitbě používat lovecké psy. Plán se skládá ze dvou částí, a to z vlastního plánu počtu loveckých psů pro honitbu a z přehledu skutečně držených loveckých psů uživatelem honitby. Plán počtu loveckých psů bude využíván i státní správou myslivosti pro vedení evidence využití honiteb podle § 34 odst. 2 zákona o myslivosti v části evidence loveckých psů používaných pro honitbu. Evidence loveckých psů používaných pro honitbu vedená státní správou myslivosti je následně i podkladem pro obce při jejich posuzování možného přiznání úlevy z místních poplatků ze psů, které mohou obce vybírat. Držení dostatečného počtu loveckých psů uživatelem honitby a jejich používání je také jedním z podkladů pro posouzení, zda se držitel honitby ujal užívání honitby po jejím uznání (§ 29 odst. 2 zákona o myslivosti).

Výsledky sčítání zvěře
Každoroční sčítání zvěře je jednou ze základních povinností uživatele honitby a jeho výsledky jsou podkladem pro vypracování plánů chovu a lovu zvěře. Tiskopis pro sčítání zvěře je přizpůsoben potřebám uživatele honitby, který jej může použít jako výkaz za celou honitbu, část honitby nebo jako podklad od jednotlivých osob podílejících se na sčítání zvěře. Obsah sčítacího tiskopisu se neliší od dosud využívaných tiskopisů.

Měsíční hlášení o plnění plánu
Pro uzavření celého systému vypracování plánů mysliveckého hospodaření a kontrol jeho plnění (§ 36 odst. 4 zákona o myslivosti) byl do vyhlášky zapracován vzor tiskopisu měsíčního písemného hlášení o plnění plánu. Měsíční hlášení je strukturováno podle druhů zvěře a podle období za které je podáváno. Současně s údaji o výsledcích za kalendářní měsíc jsou v měsíčním hlášení podávány i informace o celkovém plnění plánu od jeho počátku.
vychází v 5:15 a zapadá v 20:57 vychází v 23:40 a zapadá v 10:43 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...