Časopis Myslivost

Prosinec / 2004

Zamyšlení nad přípravou, organizací a vedením polních kruhových honů

Jan SOMMER
Opět začaly myslivecké žně, podzimní společné lesní a polní hony na zajíce a bažanty. Že budou prováděny v řadě revírů a honiteb, často v nepřehledném terénu, je jistě pro každého známo a samozřejmé. A právě při takových hodně záleží na tom, jak je lov organizován, veden, jaká je ukázněnost lovců, honců i lovecky upotřebitelných psů. Na těchto faktorech ve značné míře závisí úspěch každého takového lovu.
Myslivost provozuji již více jak půl století a za tuto dobu jsem absolvoval více než stovku různých společných lovů. Můj nejoblíbenější, co do atraktivnosti, byl vždy lov lesní. Tam člověk musel dokázat, co umí, aby při něm splnil své poslání, a někdy též nebyl na posměch druhým. Však to jistě sami dobře znáte.
Společný polní hon má také své kouzlo. Taková kruhová leč, když se dobře organizačně připraví a provede, skýtá mnoho loveckých, nezapomenutelných zážitků, poučení, nehledě na slušné výřady.
Zásadou každého kruhového honu, vlastně i ostatních, by mělo vždycky být staré myslivecké pravidlo: "Ať pán, host, honec či pes, na lovu všichni rovni jsme!" A to si musí všichni aktéři takového lovu předem uvědomit.
Kruhová leč je nejobvyklejší způsob lovu na zajíce v poli. Střelci, prostoupeni v přiměřených rozestupech honci, obstoupí větší či menší kruh a pak postupují do středu. Jakmile se postupem kruh zmenší do té míry, že se střelba do kruhu stává nebezpečnou, dá vedoucí lovu (leče) zatroubením signálu pokyn k zastavení střelby dovnitř kruhu. Na další signál zůstanou střelci stát a honci proženou střed kruhu. Na zvěř kterou honci zvednou, se od této doby střílí výhradně z kruhu ven.
Má-li být lov řádně proveden, nutno lovenou část honitby rozdělit na několik menších kruhů a vypočítat obvod každé leče, aby vedoucí leče věděl, na jakou vzdálenost od sebe má vysílat střelce i střelce se psy a honce. Není nic trapnějšího, než špatný rozpočet vzdáleností, když se pak musí zahájit lov buď při neuzavřeném kruhu a zajíci pak "dírou" probíhají bez rány nebo když střelců a honců přebývá a vedoucí leče si s nimi neví rady.
Je velice důležité, aby střed každého kruhu byl orientačně zjevně označen a znám každému střelci. V tom směru musí střelec postupovat, aby v nepřehledném terénu nemohlo dojít k postřelení z boků či protějška.
Střelce a honce vysílá vedoucí leče i v nepřehledném terénu do obou půlkruhových křídel pravidelně z jednoho místa, výhodně zvoleného na obvodu kruhu. V případě, že jedno křídlo musí překonávat náročnější terén, musí se vysílat do křídla pohodlnějšího větší počet jak střelců tak i honců. Prostě se postaví delší, anebo do křídla obtížnějšího se vyšlou, poněkud dříve, především střelci a honci mladší.
Při nastoupení křídel po vytýčeném obvodě nepřehledného kruhu mohou nastat z nesprávného základního rozestupu následující nedostatky:
- kruh je uzavřen, ale není ještě rozpuštěn, tudíž nejsou ještě do křídel vysláni všichni střelci a honci,
- rozestup je úzký a nedostává se střelců a honců v úseku, odkud bylo zavádění zahájeno. Rozestup v těchto místech je tudíž nedostatečný a není hlášeno spojení kruhu. V těchto místech je tudíž nedostatečný a není hlášeno spojení kruhu. V těchto případech hrozí roztržení kruhu.
V prvém případě spojení křídel oznámí vedoucí křídel stanoveným signálem. Toto oznámení opakují další pověření tak, aby signál uslyšel vedoucí leče, který dá najevo, že signál uslyšel. Toto oznámení však neznamená, že se má postupovat do středu kruhu, nýbrž že se má v postupu každý starat o správnou úpravu rozestupů a vyrovnání. Po tomto signálu je dovoleno střílet na zvěř unikající z kruhu. S postupováním do kruhu může být zahájeno až tehdy, kdy vedoucí leče odtroubí začátek leče. Dokud není dán po uvedeném signálu povel k zahájení leče, znamená to, že kruh, ačkoliv je už spojen, není ještě rozpuštěn. Tudíž rozestup je velký a každý po obvodě postupuje dál a rozestup zhušťuje či zužuje.
V druhém případě se signalizuje obráceně. Vedoucí leče dává upozornění, což opakují další. Znamená to, že se musí každý postarat o úpravu širšího rozestupu. Jakmile poté vedoucí křídel signalizují, že nastalo spojení a vedoucí, ačkoliv slyšel, nedává povel k zahájení leče, není rozestup v pořádku a třeba rozestupy upravit. Ovšem vedoucí leče může v takovém případě dát pokyn k zahájení leče, aniž bylo spojení uzavřeno. To je věcí vedoucího leče, v tom případě v dohodě s mysliveckým hospodářem.
Rovněž se může přihodit, že je třeba leč zastavit anebo vyrovnat, aniž byl dán signál střílet do kruhu. Vznikl totiž nějaký nepořádek během leče, např. v některém úseku byl větší střelecký spěch a úsek nezaviněně vytvořil nám dobře známý "pytel" a nemůže být okamžitě vyrovnán. Proto je dáván důraz na signální službu, kdy je třeba sjednat pořádek, kruh vyrovnat, leč zastavit apod..
V případě, že je málo střelců, není zapotřebí, aby po zatroubení zákazu střelby do kruhu, zůstali střelci stát a do středu postupovali pouze honci. To se dělá kvůli tomu, aby byl dohled na pytlaře. Hlavní zásadou je, aby po odtroubení zákazu střelby do kruhu, bylo stříleno výhradně z leče ven, aby nebylo stříleno na krátkou či velkou vzdálenost. Zákaz střílení do leče, musí být vždycky dán v pravý čas. I když se tak někdy nestane, povinností každého střelce je, aby znal možnosti a dosah odražených broků. Opatrnosti, zejména v zimě, není nikdy dost.
Kruhový lov klade na disciplinovanost lovců, tudíž sebeovládání těchto, velkou váhu. Okamžitě nezvládnutelná neposlušnost a svévolnost jednotlivců může přivodit často zmatek, nezdar a ohrožení bezpečnosti všech účastníků honu. Proto se musí bezpodmínečně exemplárně trestat. Což se, bohužel, přehlíží, promíjí a je to jen na škodu vážnosti každého lovu.
K největším zlozvykům při polních kruhových lovech patří:
- střílení na krátké či velké vzdálenosti,
- střílení na zajíce v loži, na bažanta na zemi či hřadu,
- vytváření pytlů,
- míření na unikající zvěř z kruhu neodlícenou zbraní přes řady honců a střelců, kteří kruh uzavírají. Je to zvyk tzv. chamtivců, bouchalů často ale i mladých nezkušených myslivců a tím krajně nebezpečných pro střelce disciplinované,
- prohánění různých křovisk, travin střelcem znalým místa, anebo vedoucím křídel během nástupu kruhu. Jde o starý újednický zvyk, který je třeba bezohledně trestat. Staré přísloví zní: "Kdo je na ránu hladným, nebývá myslivcem kladným".
Jsou ale ještě i jiné věci.
Myslivec musí být tvorem ušlechtilým a zdvořilým. Musí být opatrný a hlavně odpovědný. Vládne zbraní, tudíž usmrcuje! To zavazuje a nutí k opatrnosti. Pojistka u zbraně vždycky nechrání! Vyndejte po každé leči náboje a zlomte svoji zbraň. Nestřílejte hladově po zajíci, kterého si "vyšlápl" soused jen proto, že se vám zdá, že může on střílet ihned, jak vyskočí. Dobrý a klidný střelec nestřílí na zajíce na pět či deset kroků, ale vyčká, až bude na dvacet, třicet, aby zbytečně neničil úlovek a tím i zvěřinu. Neustřelujte hladově oběma sousedům každého zajíce před nosem. Když ani domluvy nepomohou, postavte vedle něho "ostrého střelce", který mu to bude oplácet. Pak na to jistě přijde, že je to krajně neslušné, ale hlavně nemyslivecké. Často se potom takový střelec diví, že bývá zřídka kam zván, třebaže se neopomene nabídnout. Snad se sám dovtípí, proč je tomu tak a ne jinak.
A ještě jeden zlozvyk by měl vymizet. Střílení na zajíce na velké vzdálenosti, kdy se na něj střílí zezadu. Je to nemyslivecké a honitbě škodlivé. Takové "dobré a jisté rány" na padesát ba více kroků by se neměly jen tak přehlížet, natož pochvalovat. Je mnoho hladu mezi našimi lovci. Poznáte je lehce. Vždycky se snaží vytvořit v řadě mezeru v kruhu, pak pytel a díru. Zde pomůže jen přísnost. Takového střelce je třeba honci "uskřípnout", tj. ponechat za sebou. Ten potom, panečku, spěchá! Kde to nejde, kde nepomůže napomenutí pak trestejte opomenutím pozvat hladovce na příští lov. Snad se dovtípí. Nedovtipovi to řekněte přímo, bez ohledu na jeho postavení! Všichni ostatní vás za to jen pochválí a on sám to taky brzy uzná. Urazí-li se, nu, škoda nevelká. Hostů i bez něho budete mít vždycky dost.
Při lovu se nedodržuje potřebný počet loveckých psů, hlavně ohařů. Jejich ceny jsou vysoké, péče o ně velká a dorostu není. Příčiny toho jsou známé. Přesto však radím a prosím, aby se venkovští myslivci nevzdávali chovu těchto našich věrných pomocníků. Vy pak, kteří je máte, nekažte si je zbytečným pouštěním za každým zajícem. Na polním lovu se má jen zřídka stát, že je zajíc jen "škrábnut" a pes se nemá pouštět za každým ušákem, kterému ani nic není. Je pro to mnoho mrzutostí, psi zdivočí, nejsou zpravidla tak utvrzeni jak mají být a potom vyplaší sousedovi či vám každého zajíce na samé hranici dostřelu a marně se jen zlobíte a oháníte "karabáčem". Naučte své psy dívat se na zajíce klidně. To se poveden jen tenkrát, když je pes cvičen přinášet pouze na povel. Jinak bude s vámi cloumat, div vás neporazí a udržíte-li ho přece, pak aspoň vyje jako pominutý. Nepěkná a zpravidla už nevyléčitelná vlastnost.
Pokud se týče dohledávek po každém společném lovu, je nutno důrazně poznamenat, že dohledávka má sloužit svému účelu a nikoliv pro následné vybití všeho, co ještě po lovu zůstalo na živu. Nejlépe je dohledávku provádět ihned tedy souběžně s lovem. V bezpečné vzdálenosti ponechat jednoho, dva dohledávače s dobrým stavěčem, kteří jsou znalí tohoto "řemesla" a nejúspěšněji tuto provedou.
Řekl jsem na počátku, že myslivec má být vždycky zdvořilý. Jste-li pozván na společný lov, pak jistě přijdete. Nemůžete-li, hned se hezky co nejdříve slušně omluvte, aby hostitel měl možnost sjednat za vás náhradu. Je to prostá zdvořilost, ba skoro povinnost. Že by šel někdo na lov, na který nebyl ani zván a krylse jménem pozvaného, to snad ani není možné. Takového prostě okamžitě vyřaďte ze své společnosti. Spějeme přece k tomu, aby naše myslivost, jako důležitá složka národního bohatství, byla v každém ohledu na své výši.
A myslivci proto musí být v každém směru gentlemani.
vychází v 7:07 a zapadá v 16:20 vychází v 16:42 a zapadá v 6:34 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...