Časopis Myslivost

Srpen / 2004

MAJÍ ZAJÍCI NADĚJI?

Připravily Ing. Kamila KAASOVÁ a Slávka HRUŠÁKOVÁ
O problémech zaječí populace u nás ví asi každý myslivec. Několik se jich ale rozhodlo zkusit tento problém řešit odchovem a následným vypouštěním zajíců do přírody. Jedním z hlavních propagátorů této myšlenky je pan Jaroslav Horáček, který spolu s manželkou jedno chovatelské zařízení provozuje ve Lhotách u Potštejna. Proto jsme ho navštívili, abychom se v rozhovoru dozvěděli o této možnosti více.
Co Vás přivedlo k rozhodnutí založit chov zajíců v zajetí ?
Nápad vzešel z toho, že jsem myslivec a v našem mysliveckém sdružení jsme vzpomínali na doby, kdy ještě zajíci byli, kdy jich byly na výřadu desítky i stovky. Diskutujeme o tom po honech, ale většinou se skončilo u diskusí a nic se nedělalo pro to, aby se vytvářely podmínky, ve kterých by mohl zajíc přežít v přírodě. Zajíc je důležitá zvěř, co se myslivosti týká. Když je na výřadu vidět i nějaký ten úlovek, nejen samá škodná, je to dobrý pocit. I přesto, že nás měli okolní za blázny, spojili jsme se s panem Kučerou, který kdysi choval zajíce v Lesním závodě v Litovli, ještě před revolucí, dnes už jen s manželkou publikují a nás chovatelé se snaží organizovat a učit.
V Litovli měli úspěch dost veliký, ale dělali spíše výzkum, nechovali zajíce za účelem zazvěření. Kučerovi nám pomohli se založením naší farmy. V České republice se nedal v té době sehnat chovný materiál, takže jsme se spojili s panem Ing. Slámečkou na Slovensku a dovezli jsme zajíce ze Slovenska.

Kolik párů jste dovezli jako základ?
Začínali jsme s patnácti páry, ty se úspěšně rozmnožovaly, takže jsme už vybudovali několik dalších farem v ČR. Pan Kučera jel pro první páry s námi a říkal, že je to paradox - po roce 1989 se vozili zajíci od nás na Slovensko a teď je zase vezeme zpátky do Čech. Byli to pořád zajíci původem z Litovle, protože během trvání výzkumu v Litovli probíhala spolupráce se Slováky, takže po jeho ukončení došlo k dělení chovu. V ČR se nenašel nikdo, kdo by chov v Litovli zastřešoval, takže byl po vstupu nového ředitele zlikvidován.
Pana Kučeru to hodně mrzelo a asi šest let se tam nebyl ani podívat. Dělal pro tento chov opravdu všechno. Vozili klece a zajíce do Rakouska, všechno bylo dobře rozběhnuté, ale nepochopením některých lidí to bohužel skončilo.

Zájem určitě byl, protože kdykoliv Kučerovi publikovali v našem časopise, okamžitě byly ohlasy a lidé na ně sháněli kontakty.
Když jsme měli už dva roky dobré výsledky, tak jsme se domluvili s Kučerovými, že bychom udělali seminář. Zburcoval jsem místní OMS a první seminář jsme udělali v červnu, tady u nás v Potštejně. Přijelo kolem osmdesáti pěti účastníků. Doktor Jansa, ředitel okresní veterinární správy, který je zároveň předsedou Myslivecké rady v Rychnově nad Kněžnou, obvolal všechny veterináře a kamarády z okolních OMS, aby přijeli a na tomto semináři jsme nastartovali zájem o zajíce polního. Už vloni jsme měli natočenou videokazetu, tu letos chystáme opět, ale profesionálněji zpracovanou, chtěli bychom úvodní slovo od profesora Hromase, pak celkový vývoj zaječí populace u nás a snažil se získat veškeré dostupné informace o stavu zajíce polního v ČR. Na semináři počítáme s účastí kolem 330 lidí, což je značný nárůst oproti tomu minulému. Účastníci jsou z celé ČR. Byl by zájem o více seminářů po celé republice, aby to neměli někteří tak daleko, takže uvidíme do budoucna. Na seminář přijedou i ze Slovenska,někteří mají zájem stát se členy asociace. Pozvali jsme i pana ministra Ambrozka, který bohužel nemůže přijet, ale myslím, že bylo důležité ho pozvat, aby věděl, že je z naší strany snaha o spolupráci. (Poznámka redakce - rozhovor probíhal v týdnu před úspěšným a hojně navštíveným seminářem v Čepřovicích o chovu zajíců).

Proč jste se při nákupu rozhodli pro zajíce ze Slovenska?
Od jinud se nedalo, Maďaři ani Poláci je nechovají. A slovenský chov byl vlastně původně od nás. Zajíc je jako holub, chce se vrátit tam, odkud pochází. Mladý zajíc se vrací k místu, kde byl vypuštěn, kde se dotkl poprvé země. Takže si myslím, že mladí zajíci z našich chovů nám dávají naději, že se budou držet tady u nás.

Víte, kolik je celkem zaječích středisek po Čechách a jak jsou vybavené?
Legálních středisek je u nás asi pět, ale celkem jich bude kolem deseti až patnácti, chtěli bychom podchytit i ty dosud neuznané chovatele, protože bychom chtěli ohlídat, aby měli vhodné podmínky pro chov a dodržovali veterinární zásady.
My máme kotce prostorné, natočené na jihovýchod, zespodu je rošt, aby mohl propadávat trus, nemůže se dovnitř dostat škodná, protože jsou 80 cm nad zemí. Chodily sem lišky i jezevci, ale snažíme se je v rámci MS tlumit. Kotce jsme si nechali vyrobit na zakázku, chtěli jsme je mít ukázkové, když sem jezdí tolik lidí na prohlídky. V kotcích máme porodnu, předsíňku a tunýlek, kam si zalézají mláďata, ložnici a obytný prostor. Jsou pohodlně zařízené. V přední obytné části žijí otec, matka i mláďata pohromadě bez konfliktů, někdy zjistíme, že si zalézají každý jinam, ale i tak je necháváme. Je to jako u lidí, občas si taky každý z manželů zaleze na jiný konec domu. Máme tu na zemi i misky s vodou pro ty zajíce, kteří nám utekli a vracejí se.
Pletivo v kotcích je žárově pozinkované, aby nekorodovalo od moči. Už slouží čtvrtým rokem a stále bez problémů. Dřevo jsme zatím jednou natřeli přípravkem proti plísním a houbám.
Vedly se rozpravy, jestli mají zajíci dostačující prostor pro život v kotci 200x150 cm. Pokud by byli stresovaní nebo neměli dost místa, nerodili by se a hynuli by, takže jim to zřejmě vyhovuje.
Podobu kotců jsme navrhli my po konzultaci s panem Kučerou. Nedá se moc jiných věcí vymyslet, musí v nich být všechno, jediné, co se dá změnit, je rozměr.

Provádíte nějaké změny v kotcích během zimního období?
Přes zimu žijí stejně jako během roku, snažíme se docílit přirozeného stavu, aby zajíci nebyli zchoulostivělí a dovedli přežít i ve volnosti. Zrovna vloni v březnu byl velký úhyn, na týden se oteplilo, páry se honcovaly, pak přišlo bohužel zase chladno a když zaječky vyvedly mladé, většina jich uhynula chladem. Ale to se v přírodě také stává, tomu prostě nezabráníme.

Muselo chovatelské středisko projít nějakým schvalovacím procesem před zahájením provozu?
Ano, v roce 1999, manželka obstarávala povolení přes Ministerstvo zemědělství a jiné instituce, nebrali nás moc vážně, říkali si, že jsme nějací blázni, takže jsme měli všechna povolení hned hotová. Pak, když jsme zajíce dovezli, přišel chov zkontrolovat zástupce od Státní veterinární správy. Manželka na tento druh podnikání získala povolení coby soukromý zemědělec, na což se vztahuje základní veterinární povolení. Chtěli bychom to časem blíže specifikovat v souladu živnostenkého zákona. Máme snahy, aby byla všechna střediska pod jednotným oborem. Zajíce jsme přivezli, proclili, pak už přijel jen okresní veterinář. Průběžně chodí místní veterinář, kterého zveme, když máme nějaký problém, ale máme jich zatím minimum, protože velmi pečlivě dbáme o hygienu. Došlo-li k úhynu, bylo to jen díky srdeční zástavě, když samec uhonil samici nebo naopak. Jednou se stalo, že se samec nechtěl honcovat, tak ho samice "vyhryzla". Jinak se zajíci u nás opravdu těší dobrému zdraví.
V dnešní době, po vstupu do EU a změně některých zákonů je to s povoleními trochu horší, někdy má člověk pocit, že na úřadech vládne chaos a nikdo nechce nic rozhodnout, to se ale časem snad srovná. Hlavně je to problém pro nové zájemce o chov, protože získat chovný materiál už problém není, problém je se všemi povoleními.

Máte už tak zavedené jméno, že si lidé jezdí pro zajíce přímo k vám nebo řešíte prodej přes nějakou zprostředkovatelskou organizaci?
Jméno máme zavedené dobře, kdybychom měli letos zajíců 500, prodáme všechny. Od začátku roku, co jsme založili Asociaci chovatelů zajíců, se všechno děje přes ní.
První dva roky jsme prodávali zajíce do Interlovu na zazvěření, ale dále jsme neměli informace o tom, jak se s nimi nakládá, kam přijdou a jak se jim tam daří, aby se z nich nestala jen snadná kořist. To se snad také podaří díky seminářům změnit. Chceme začít průběžně komunikovat a vyměňovat si zkušenosti s ostatními chovateli, abychom měli co nejvíce informací a poznatků o tom, jak si naši odchovanci vedou.
Zájem je opravdu veliký. Je více objednávek než můžeme dodat. Lidé jsou naivní, myslí si, že si přijedou jako pro králíka, jeden den zavolají a druhý den si ho odvezou. To ne, k dispozici jsou většinou až od podzimu. Dostanou se do reprodukce nejdříve po půl roce, spíše po tři čtvrtě roce. Začínají metat až další rok v březnu či dubnu. Metají už ochlupeného zajíčka. Ošetří ho, během půl hodiny je zajíček suchý. Do dvacátého osmého dne jsou mladí zajíčci s rodiči, potom se oddělují, protože se samička připravuje na další vrh. Mláďata se přesunou do výkrmového kotce, kde dorůstají. Potom je možné přijet si koupit zajíce.

Funguje spolupráce mezi jednotlivými středisky, například výměny chovných kusů pro oživení krve?
Zatím funguje v úzkém kruhu několika středisek, protože ještě nemáme podchycené všechny, ale doufáme, že se to změní a budeme spolupracovat všichni. Je těžké zlegalizovat něco, co už nějakou dobu funguje. Hlavní bude kontrola zdravotního stavu zajíců a získání všech povolení. My jsme založili chov v Kroměříži, Brumovicích u Velkých Pavlovic, také dva chovy v našem okrese, takže se to daří. Vedeme velmi pečlivě evidenci jedinců kvůli genetice a také k poznání kvality potomstva, když se různě kříží, aby bylo vidět, jestli je výsledek lepší nebo stálý nebo horší. Vedeme tabulky a evidenční karty každého jedince z důvodu vyloučení příbuzenské plemenitby a také sledování vývoje celého potomstva.
Máme tu jednu zvláštnost - roční samici, která jediná ze všech hned neuteče, když se objeví člověk, dokonce se nechá vyfotit - ostatní se nenechají, zachovávají si ostražitost před člověkem. Máme ale také zkušenost s tím, že když se dotknete mláděte, samice na to nijak nereaguje, lidský pach nevnímá a stará se o něj dál. Tuto zkutečnost mnoho lidí neví a tak se stává že při objevení zajíčků v přírodě je vezmou domů s cílem zachránit je. Ale to je nejhorší co mohou udělat.
Necháváme si chovné páry a do ostatních chovů a na zazvěření posíláme mladé. Některé mladé, když se nám zdají nadějní, si necháváme dále na chov.

Chystáte se k navázání kontaktů i ve světě?
Naše kontakty se zahraničím jsou spíše letmé. Kučerovi navazují staronové kontakty se Švýcarskem a Francií, ti nám poslali propagační kazetu. Chystáme se na Slovensko, chtěli bychom je podpořit v jejich úsilí. Snažíme se navázat další kontakty, například v Dánsku, kde jsou takovéto chovy, nebo v Rakousku.
Nejdůležitější je ale zatím situace u nás. Takže sbíráme informace z jednotlivých regionů v ČR, což je v současné době přínosnější.

Máte již nějaké zkušenosti s vypouštěním zajíců do volnosti?
Převážná část populace z chovných středisek se dávají zatím do chovů. Jen někteří z anonymních chovatelů spolupracují s mysliveckými sdruženími a dávají jim zajíce na zazvěření v místě. Udržují určitý stav populace, takže myslivci si tam mohou i něco ulovit. Nám se stalo, že několik zajíců uteklo špatnou manipulací v prvních letech a jedna samice, která se tady poprvé dotkla země, se sem vrací metat zajíčata. Je tu sice velké riziko predátorů - třeba kočka tu chodí a mohla by vysbírat vrh, ale stejně máme radost, že se sem zaječka stále vrací, je to nádhera, potkat ji večer, jak kličkuje polem.
Škodná je velký problém, je málo času na tlumení. Musíme se více snažit škodnou sledovat a omezovat. Je problém, že myslivci jsou zaměstnaní, nemají čas pravidelně a často obcházet honitbu, ideální by byl systém jako za starých časů, že byl na polesí profesionální myslivec, který nic jiného nedělal, než obcházel honitbu a staral se o rovnováhu mezi zvěří a škodnou.
Také názory ochranářů a myslivců se různí, ochránci přírody si stěžují, že se loví lišky i jejich mláďata, ale když je tlumit nebudeme, všechny zajíce nám uloví. Není výjimkou, že v jedné noře najdete šest, deset, ale viděl jsem i fotografii, na které z nory vytáhli třicet (!) zajíčků.
S ochránci přírody se musí komunikovat a udělat nějaký kompromis. Nemůže tu být Afrika, aby se zvěř regulovala sama, musí se o to starat myslivci. Tvrdím jedno, pro zajíce je nejhorší liška, kuna a kočka a těch je teď požehnaně. Už se neříká kuna skalní, ale spíše kuna domácí, protože se stahují k lidským obydlím.

Čím zajíce krmíte, máte vlastní recepturu na vyváženou stravu?
Dáváme zajícům čtyři základní složky potravy - vodu, granule, seno a ohryz - v létě vrbu, protože má hodně silic, přes zimu dáváme jabloně. Krmíme většinou jednou denně, v létě vodu vyměňuje dvakrát, aby byla čerstvá. Od Kučerů jsme získali recept na skladbu potravy a sehnali jsme granule, které mají stejné složení. Jsou jich dva druhy - pro kojící matky a normální výkrmové, které nejsou tak bohaté na živiny.
V granulích máme vysledované dávky, seno a ohryz si berou podle potřeby.

Vytěžuje Vás práce kolem zajíců hodně? Kolik času jí se ženou denně věnujete?
Zabere nám to s manželkou hodinu a půl denně, ale jednou za týden se kontroluje zdravotní stav, to jsou tak tři hodiny navíc, nebo když se rodí mláďata, vyžaduje to více času, ne že bychom jim pomáhali - spíš pozorujeme a posloucháme jejich chování v rodinném prostředí.

Kolik mláďat se vám celkem narodilo z původních patnácti párů?
Kolem 300 zajíčků jsme vyprodukovali. Manželka vede statistiku.V prním roce některé páry ze Slovenska nemetaly. První rok vycházel přírůstek 8,2 narozených zajíčků na pár, přičemž se ale musí počítat s nějakým úhynem. Nejúspěšnější byl rok 2001, to bylo 11,6 zajíčků na pár. Teď už jsme si vyprodukovali své vlastní chovné páry, těch původních máme již minimum.

Není nebezpečí, že je samec nebo samice mláďata nějak poraní nebo poškodí při společném soužití?
Je tu riziko, že když dochází k honcování v den porodu nebo den po porodu, tak zajíc nekouká, jde po samici a toho mladého může přišlápnout, to je ale jediné nebezpečí a často se to nestává. Letos se stalo dvěma chovatelům, že se zajíček narodil a půlka byla užraná. Tak jsme si nejdříve mysleli, že to byla kuna. Pak jsme ale přišli na to, že když je zajíček veliký a nemůže projít porodními cestami, samice si pomáhá a stane se, že ho roztrhne. To je ale skutečně ojedinělý případ. Domníváme se, že to může být i nadbytkem krmiva. Některé samice mají tak velká mláďata, že už po porodu vypadají jako týdenní.

Kolik mláďat na vrh mívají vaše zaječky?
To záleží na roční době, v únoru tak jedno až dvě, někdy i šest. Vloni jich jedna samice měla šestnáct při součtu vrhů za rok. Nejproduktivnější je červen a červenec. Letos se nám narodilo 44 zajíčků, 11 jich uhynulo při jarním chladu, ale 33 je dobrý výsledek. Vrhů je 4 - 6 během roku. Záleží na samici, jak často má chuť metat, jako v přírodě. Třeba jedna samice měla jen dvě mláďata při prvním vrhu, ta nestačila odsát všechno mléko, takže se u ní objevil zánět struku, počkala, až se vyhojí a teprve potom došlo k novému oplodnění.
Když nějaké mládě uhyne, zakopáváme ho do země, což je nejrychlejší a kdyby byl nějaký větší úhyn, musíme ho oznámit veterinární správě, která by si odvezla mrtvé zajíčky na vyšetření a pak je sama zlikvidovala. Tento případ ale zatím nenastal ani u nás, ani v ostatních chovech, což je myslím velmi pozitivní.
Ze začátku si všichni mysleli, že je to velký kšeft, spočítali si, kolik se narodí mláďat, vynásobili je výkupní cenou a říkali si, jaký se dá na zajících vydělat balík, ale ono to není jen o tom metání, to musí člověk odčítat a odčítat a nakonec mu z toho žádný zlatý důl nevyjde.

Uvažujete i tak o rozšíření Vašeho chovu?
Jistě, uvažujeme, z letošních mlaďat budeme rozšiřovat. Jedno chovatelské středisko má zeť asi 25 km od nás, pak soused tady ve Lhotách. Slibujeme si od semináře, že se zapojí další. Hlavní naše přání je, aby měli svoji produkci veterinárně podchycenou, aby se nerozšiřovala tularémie, brucelóza a jiné nemoci.

Využíváte nějaké možnosti vakcinace proti těmto chorobám?
Doposud jsme tento způsob nevyužili. Před revolucí dostal pan Kučera ještě s kolegou za úkol od Ministerstva zemědělství, aby připravili nějakou vakcinaci proti těmto nemocem. Oni ji připravili, ale bylo jim divné, že by to bylo tak jednoduché? Zkusili ještě jeden test a zajíci hynuli, když dostali větší dávku, proto se nedá tato metoda použít v přírodě. V sousedním Rakousku před mnoha lety podobnou vakcinaci vyzkoušeli a nedopadlo to dobře. Poučili se z toho a zaměřili se na zlepšování přírodních podmínek zajíců, takže se jejich stav opět obnovil. U nás se pořád říká, že když je zajíc ještě vidět, tak není potřeba něco dělat. Spousta myslivců si myslí, že zajíci stačí jen rosa jako voda, není to pravda, zajíc vypije tolik vody, že by to málokdo odhadl. Mnoho zajíců uhyne přes léto díky nedostatku vody.
Je to dlouhodobá záležitost budování remízků a tůněk, v některých místech se s tím už začíná, což je dobře.
Také zajíce hodně stresuje rychlost žní. Když jeden den posekají 100 ha a druhý den sklidí slámu,provedou podmítku , během týdne se úplně změní krajina, v ten moment není zajíc schopen reagovat a zorientovat se. První co přijde je kokcidióza a na ní se nabalí ostatní choroby.Tady jsou nejvyšší ztráty zajíců,dále následuje škodná ,pro kterou je v takovém prostředí zajíc snadnou kořistí.

Do rubriky "Ze života ČMMJ" přišel příspěvek o tom, jak MS zbudovalo v lese napáječky pro zajíce a spousta jich díky tomu přežila suché léto. Jsou součástí Vašich seminářů i rady myslivcům, jak je možné vylepšit zajícům život v honitbě, jaká zařízení je pro ně možné vybudovat apod.?
Říkáme, snažíme se, ne vždy to však padne na úrodnou půdu. Naše organizace je ještě mladá, zatím jediní lidé, kdo šíří osvětu, je pan Kučera a já, takže se snažíme. Někteří moc nedůvěřují návratu zajíce do přírody a ani se nesnaží nic v tomto směru podnikat.
Když jsem se snažil působit na vedení OMS, tak říkali "ale co, zajíci ještě jsou. Dneska už na to koukají jinak. Od minulého roku se situace změnila hodně. Je spousta telefonátů, velký zájem, ohlasy na články. Je velký zájem o publikace a literaturu k tomuto chovu.
Navštívili nás Kučerovi s kolegou p.Sotorníkem od Přerova, který je fanda do myslivosti a také chová zajíce. Popisoval nám, jak se snaží v lokalitách, kde jsou jen velká pole budovat remízky i s napáječkou, protože zajíci potřebují vodu, hlavně v letních měsících. A vůbec všechna drobná zvěř.
Velmi se snažíme oslovit lidi, kteří by nám mohli významně pomoci, to znamená Ministerstvo životního prostředí, ministra zemědělství, zástupce Českomoravské myslivecké jednoty. Například Ministerstvo zemědělství vynakládá velké prostředky na zachovávání úhorů, ale už nepřemýšlí nad dalšími podmínkami. Zemědělec si uvede 10 % půdy do klidu, zaseje jednu plodinu, aby měl klid, ale to zvěři nepomůže. Bylo by dobré stanovit, že se osejí pásy různých plodin a posečou se až na podzim po reprodukci veškeré zvěře. To by dalo zvěři naději. Když zasejete třeba hořčici, je pole tak neprostupné, že do něj nevkročí ani liška. Samozřejmě kladně hodnotíme zakládání biopásů, ale to je dlouhodobější záležitost, kdežto pásy plodin pro zvěř jsou každoroční možností, jak ji alespoň část ochránit a udržet.
Snažíme se na kompetentní orgány stále působit.
Další naší snahou je mapování pohybu zajíců po vypuštění. Připravujeme satelitní snímání toho, jak přežívají, jak obsazují prostor. Nechtěli bychom vysílačky, ale čipy. Pan Ondřich z jižních Čech, který se ve spolupráci se Zemědělskou univerzitou v Českých Budějovicích snaží toto připravit. Jestli bude tato metoda úspěšná, ukáže čas. Zajíc má jemnou kůži, takže je potřeba umístit čip nejlépe za krk, aby držel. Hlavně je potřeba vyrobit čip co nejmenší, což není problém, ale jde o napájecí baterii, aby vydržela alespoň tři roky. Po třech letech by se odchytli a znovu by se obnovila jejich identifikace. Je to zatím všechno ve fázi myšlenek. Je potřeba přesvědčit spoustu lidí, něco investovat a také všechno vyzkoušet a hlavně sehnat co nejvíce nadšenců.
Většina lidí byla na začátku skeptická, ale když viděli, jak se chovy daří, začali obracet a už se začínají přidávat, vymýšlejí, jak zajícům připravit podmínky pro vypouštění v honitbách.

Byli jste vyzváni při povodních, abyste pomohli se zazvěřováním?
Tehdy ještě nebyla Asociace umělého chovu zajíce, takže jsme prodávali zajíce přes Interlov, bylo jich tehdy 56 kusů. V té době nebyla možná spolupráce, takže jejich osud nebylo možné sledovat. Protože Interlov spadá pod ČMMJ, uzavřeli jsme dohodu o spolupráci s ČMMJ. Doposud žádná spolupráce s Interlovem nebyla. Jejich nabídka výkupní ceny byla téměř poloviční než cena, za kterou potom prodávají. Snad se to do budoucna zlepší.
Zvažovali jsme také, jestli by se nás netýkaly nějaké dotace. Dozvěděli jsme se, že na chovy se dotace vztahovat nebudou, ale asociace a chovatelé by si měli stanovit takové ceny, aby byli životaschopní. Spíše budou směřovat dotace na zazvěření a na vytváření podmínek pro zvěř. Snad se podaří prosadit v Parlamentu, aby byl zajíc polní na stejné úrovni dotační politiky a ochrany jako je např. koroptev. Zajíci patří do naší přírody. Koroptve je na škodnou daleko náchylnější než zajíc. Zajíček se přilepí k zemi v trávě a ani dravec ho nemusí chytit.
Není jisté, v jaké době se dotací dočkáme, ale postupně se na tom pracuje. Chodí nám dopisy od vyšších instancí, které pějí chválu na naší snahu, tak doufáme, že nezůstane jen u dopisů. Je potřeba, aby asociace spolupracovala s nově založenými chovy, aby se dodržovala hygienická pravidla, aby si tato zvěř i v chovu zachovala svou důstojnost.

Jaké materiály mají účastníci seminářů a zájemci o chov k dispozici? Co pro ně připravujete?
Bohužel je pro účely vyhodnocování vývoje stavu zaječí populace u nás velmi málo záznamů. Před revolucí nebylo těchto údajů třeba, zaječí populace ještě byla. Kučerovi vedly záznamy dlouhou dobu, i videokazety, ale při povodni v roce 1997 zasáhla voda i jejich dům a archiv, který měli ve sklepě, byl zničen, takže děláme všechno od začátku. Koupili jsme průmyslovou kameru, kterou umístíme do kotce, abychom natočili celý denní cyklus zaječí rodiny. Z této nahrávky teď sestřiháváme kratší záznam. Je zajímavé sledovat život zaječí rodinky. Když jsme natočili záznam, vydrželi jsme ho sledovat celý večer. Pro zájemce o chov je to poučná podívaná. Je tu záběr z kotce po doplnění vody a krmiva, zajíc než přijde k miskám, jistí, několikrát se přiblíží a zas odskočí, dokud si není jistý, je vidět, že jim zůstávají přirozené pudy. Ze záběrů je také vidět, že samice žere 4 - 5 hodin, samec tak jeden a půl hodiny, pak se natáhne je spokojený a relaxuje.
Na videokazetě je i ukázka lokalit, do kterých se budou zajíci vypouštět, remízky, rybníčky, umělé nory, zvěřní políčka.
Požádali jsme profesora Hromase a také chceme oslovit pana ministra Ambrozka o průvodní slovo k nové videokazetě, doufáme že budou této myšlence nakloněni. Pan Kučera bude na kazetě mluvit o statistice v populaci zaječí zvěře přibližně od roku 1945 do roku 2003. Je to zajímavé, jak populace obrovsky klesá. Jak pan Kučera zjišťoval současné stavy, tak například v celém kraji střelili 25 zajíců.
Videokazety chceme rozšiřovat dvě - jednu úvodní, propagační a další, na vyšší úrovni, již ve spolupráci s ČMMJ s průvodním slovem o myslivosti, jaká byla, jaká je a jaká by měla v budoucnu být. Dále pro školy vytvořit videokazetu ze života zaječí zvěře, z umělého chovu pro myslivecké účely.
Je smutné, když provozujete myslivost, sejdete se na honě a na výřadu je jen škodná, to jsou smutné výřady, člověka přechází chuť něco dělat, když není žádný výsledek. Výkazy kmenových stavů bývají většinou zkreslené. Také myslím, že je špatně uvedeno v zákoně, že když nedosáhnete jistého kmenového stavu, můžete tuto zvěř vystřílet do nuly, to je velmi špatné ustanovení.
Kromě rozšiřování videokazet se nám podařilo proniknout do regionální televize v Hradci Králové - proběhly v ní šoty o tom, že zajíci v přírodě ubývají a o našem chovatelském středisku, které se jí snaží pomoci - to nás velmi potěšilo a povzbudilo.
Pevně věřím, že se nám podaří přesvědčit co nejvíce lidí a stavy se začnou opět postupně zvyšovat. Kdyby se vypuštěným párům podařilo odchovat 3 - 5 mláďat ročně, dá se hovořit o úspěchu.

Děkujeme za rozhovor, přejeme Vám mnoho chovatelských úspěchů a zajícům přejeme, aby bylo více takových nadšenců jako Vy.

Připravily Ing. Kamila KAASOVÁ a Slávka HRUŠÁKOVÁ
vychází v 7:20 a zapadá v 18:12 vychází v 18:54 a zapadá v 7:31 Nákupní košík 0
Zpracování dat...