Časopis Myslivost

Srpen / 2004

Navštívili jsme ...

Návštěva na OMS ČMMJ Olomouc  Připravili Ing. Kamila KAASOVÁ a Ing. Jiří KASINA
Překrásnou krajinou, oděnou do syté zelené a květů jsme se vydali jednoho skoro letního dne na návštěvu Okresního mysliveckého spolku v Olomouci. Ptali jsme se jednatelky Milady Wollnerové, jak se myslivcům a zvěři v tomto hojností oplývajícím kraji daří. Odpovědi se nám dostalo ve formě úvahy o české myslivosti a hlavně o lidech, kteří jsou s ní spjati.
Váš okresní myslivecký spolek má pěkné sídlo. Je to práce zdejších myslivců nebo jste se stěhovali již do hotového?
Stavba sídla je prací našich myslivců. Stavělo se dříve, ještě v akci Z, ale byl to velmi podstatný vklad do budoucnosti našeho OMS, protože v současné době polovinu budovy pronajímáme, což nám zajišťuje stálý příjem. A v té naší máme místnosti a sály, ve kterých pořádáme kursy, zkoušky adeptů a různá setkání. Dá to samozřejmě spoustu práce, údržba, úklid, opravy, ale skutečně to pro naši organizaci mnoho znamená.
Měli jsme ke stavbě příhodné historické podmínky. Možná nám někteří mohou závidět, závist je velmi rozšířená lidská vlastnost, ale na to můžeme říci, že každý měl tenkrát stejné podmínky. Daly se získat finance, jenom vědět jak začít. My jsme naši budovu postavili za přispění mysliveckých sdružení, národních výborů, podniků a půjček. V polovině roku 1976 se naskytla možnost stavby v akci "Z" za předpokladu předložení projektu. Vytvořili jsme si skupinku lidí, kteří věděli, jak na to, za dva měsíce jsme měli udělaný projekt a do konce roku už jsme sehnali první peníze. Stavba trvala čtyři roky. Stavěli jsme na tři etapy - hlavní budova, sál, parkoviště se sjezdem. Ne, že by všichni byli nadšení z toho, že budou ve volném čase stavět mysliveckou budovu, ale přišli. A dnes jsme rádi, že ji máme a máme být na co hrdí. Zároveň se sídlem se rekonstruovala i střelnice Olomouc-Lazce. I spousta našich mysliveckých sdružení má velmi pěkná zařízení, nemluvě o tom, co vybudovali pro obce, ve kterých žijí - samoobsluhy, kulturní domy a kina, elektrické osvětlení. Všechno většinou pomáhali stavět myslivci. Také se na vesnicích toto povědomí stále drží, že myslivci jsou ti, kteří pomohou a dovedou vzít za práci. Dnes většinou na vesnicích už jsou myslivci téměř jediným nebo jedním z mála spolků, který stále vyvíjí činnost a drží prozatím pohromadě.

Kolik sdružení a myslivců ve Vašem regionu máte?
Náš okres se rozdělil na čtyři části, spadající pod obce s rozšířenou působností, máme magistrát města Olomouce, městský úřad Litovel, Šternberk a Uničov. Olomoucký okres má celkem uznaných osmdesát šest honiteb, před uznáním jsou tři honitby. Celková výměra uznaných honiteb je 94 085 ha. Pravděpodobně však dojde ke změně a to v důsledku přesunu některých obcí z oblasti Bruntálska, které chtějí spadat pod Olomouc. Tím se zvýší výměra. Naše základna čítá stále kolem dvou tisíc členů. Tento stav je proměnlivý, pohybuje se, nejvíce členů bylo v letech 1974-78, to bylo kolem 2300, teď je stabilně kolem 2000. Noví členové jsou převážně z mysliveckých rodin, ostatních není až tak mnoho.

Máte velké přírůstky adeptů?
Záleží na roce, někdy máme stovku adeptů, jindy sedmdesát až osmdesát, nejslabší je tento rok, máme jich jen třicet devět, zřejmě se přechod na nový zákon projevil i v nárůstu zájemců o zkoušky.

Myslíte, že zájemce odradilo, že musí absolvovat roční praxi?
Ne, myslím, že se situace neustále mění a mnohým je jasné, že by se k výkonu práva myslivosti po zkouškách nedostali. Členská základna v honitbách je naplněna a nemohou do nekonečna přibírat. Je to správné, protože stavy zvěře jsou čím dál nižší a nelze moc navyšovat počty myslivců. Také je tu ale fakt, že členská základna stárne, takže by měl být přísun mladých. Měli bychom mít své nástupce a tím snížit věkový průměr.

Jaký věkový průměr členů v současné době máte?
U nás to není ještě nejhorší. Říká se, aby šli staří pryč, ale to by nebylo dobré, musí být rovnováha, mladí dodávají elán a jiskru, starší zase zkušenosti a znalosti prostředí. Dokonce v posledních letech je větší část ženské populace, loni šest uchazeček, letos také šest. Je vidět, že ženy do myslivosti více pronikají. I když myslím, že máme daleko více těch, které nejsou členkami, ale jsou to ženy našich myslivců, bez nich by to ti chlapi dělat nemohli. Na různých akcích pomáhají, připravují občerstvení, některé chodí i zvěř v zimě přikrmovat. Nejdůležitější je však to, že svým mužům umožňují myslivost provozovat, že je podporují. Proto MS pořádají akce právě pro tyto partnerky a děti, říká se tomu různě, třeba otevírání studánek nebo i jinak, je to rodinná sešlost, kdy se sejdou všichni včetně žen, projevují jim tím poděkování za jejich pomoc a toleranci. V tom je myslivost hezká, že to není jen o lovu a péči o zvěř, ale i o společenském soužití. Doufám, že se tato část naší činnosti nevytratí, ba naopak se stane pevnou součástí myslivosti.

Zkoušky pro nové uchazeče pořádáte v regionu pouze vy nebo tu máte nějakou konkurenci?
Neměli jsme konkurenci, protože jsme dělávali v dřívějších obdobích zkoušky i pro zemědělskou školu a pro lesnické učiliště ve Šternberku. Od letošního roku už si pořádají zkoušky sami, ale máme dohodu, že oni pořádají zkoušky jenom pro své žáky a my pro ostatní zájemce. Žáci absolvují přípravu v průběhu dvou let, mají na to podmínky, když něco potřebují, my jim vypomůžeme a naopak oni vypomáhají nám, když potřebujeme něco zajistit.

Kde kursy pořádané vámi probíhají?
Máme tu výhodu, že kursy mohou probíhat přímo v naší budově. Máme zasedací místnost, která vyhovuje, je-li uchazečů více, rozdělíme je na skupiny. Pokud je méně uchazečů, může probíhat v další zasedací místnosti současně s kursem myslivosti i kurs pro myslivecké hospodáře. V letošním roce máme dvacet tři uchazečů o zkoušky mysliveckých hospodářů. Konaly se u nás i vyšší odborné myslivecké zkoušky. Máme tu veškeré zázemí, televizi, počítače, projektory. Věřím, že v péči o přípravu adeptů a hospodářů udržujeme vysokou úroveň. Je nám jasné, že jak si adepty vychováme, takovou potom budeme mít členskou základnu. Neprobíhá to u nás tak, že hlavní je to, že zájemci za zkoušky zaplatí. Snažíme se jim z poplatku i část vracet v podobě materiálů, knih, střeleb. Po ukončení teoretické části si všichni napíší test ze všech předmětů a vidíme, jak to s jejich vědomostmi vypadá, v čem mají mezery, co potřebují doplnit. Celý systém je zpracován tak, abychom jim před zkouškami dali maximum. Je stanoveno, jakých akcí se musí účastnit, udělali jsme si nové adeptské knížky, kde mají přesně napsáno, kdy jsou střelby, jaké akce mají navštívit. Na každé akci je s nimi příslušný lektor, který dává výklad. Účast na kursu všechno neřeší, musí získat a vžít si znalosti. Když si všechno v praxi zažijí, mají u zkoušek výhodu, že se jim spousta věcí vybaví a je to pro ně i do budoucna prospěšné.

Zaznamenali jste nějaké reakce na roční adeptskou praxi?
Nebyly připomínky, z naší strany jsme to přijali velmi kladně, bez prožití mysliveckého roku v praxi to nejde, zájemce si musí uvědomit, do čeho jde. Vždy při začátku kurzu říkáme - máte ještě možnost si to rozmyslet, myslivost není činnost, která se dá dělat jen tak ledabyle, je to práce a zase práce. Kdo není ochoten absolvovat roční adeptskou praxi, ať myslivost neprovozuje.
Hlavní protesty proti roční adeptské praxi pocházely zřejmě z míst, kde je nějaká konkurenční společnost, u které se dají myslivecké zkoušky získat skoro na počkání, takže je předepsaná lhůta omezuje.
Když jsou jednou vydané směrnice o zkouškách, měly by se dodržovat a také by je měl někdo kontrolovat, aby se zachovávala úroveň vzdělání našich myslivců. My se snažíme vše dodržovat, máme smlouvy se sdruženími, chodíme s adepty po akcích, kontrolujeme je, vysvětlujeme. Stane se ale, že přijde člověk, nastoupí do kursu, pak nemá čas chodit na kurs, omluví se a přijde za čas s hotovými zkouškami. Nebo u nás propadne a během krátké doby přijde odjinud s vysvědčením. To by se mělo postihovat, ale nedělá se to.
Myslím, že tím i zkoušky ztrácí na vážnosti. Mělo by se něco proti tomuto negativnímu jevu dělat.

Co říkáte současným učebním pomůckám pro adeptské kursy? Jak se vám líbila například sada tabulí s druhy živočichů?
Tabule jsou dobré. Některé doplňují doposud používané materiály. Někteří se třeba divili, proč mají znát zpěvné ptactvo nebo stromy, říkám jim, že jsou součástí přírody, takže by to měli znát. Výběr je dobrý, měli jsme je mít už dříve. Ještě by se hodily například tabule s chrupem zvěře, stopami, dravci v letu. Máme fond na výrobu učebních pomůcek, tak z něj by se to mohlo financovat. Určitě by přispělo i ke zlepšení vztahů s ochránci přírody, ukázat, že se myslivci učí i o ostatní přírodě než té myslivecky využívané.
Máme tu mladší lektory, připravují si přednášky v počítači a při přednášení promítají, nejen, že to adepti slyší, ale i vidí. Hned prodiskutují dotazy, takovýto způsob výuky je dle mého nejúčinnější. Stejně tak s těmi tabulemi. Občas je problém s tím, že lektor je velký odborník, skvělý zkušební komisař, ale neumí své vědomosti dostatečně poutavě podat, aby je adepti patřičně vstřebali. Na přednášejících velmi záleží. Ani není dobré, když jeden člověk přednáší moc předmětů najednou. Snažíme se každému vyhradit dva předměty, ke kterým má nejblíže. Může se i prostřídat v jednom předmětu více lektorů, aby byl výklad pestřejší, protože každý si přidá něco ze sebe. Také se lektor nemůže držet jedné učebnice a podle ní přednášet celý kurs, to by byl špatný lektor, musí vybírat ze všech dostupných materiálů, vytvořit výtah a žákům sdělit to podstatné. Máme v radě člena, který má tiskárnu, takže tiskneme i vlastní materiály pro adepty.

Naťukla jste vztah mezi myslivci a ochránci přírody, funguje u Vás nějaká spolupráce v tomto směru? Většinou se základy spolupráce mezi různými organizacemi daleko lépe prosazují přes děti a mladé, jaká je Vaše práce s mládeží?
Spolupráce mezi myslivci a ochránci přírody nefunguje tak, jak bychom si přáli. Každý se snaží prosazovat svá specifika vyplývající z činnosti příslušné organizace. Zapomíná se však na to podstatné. Chránit se musí každý druh zvěře, ptactva, rostlin a přírodní prostředí, za předpokladu udržení vzájemné přírodní rovnováhy. V této činnosti máme co dohánět.
V předchozích letech byla spolupráce s mládeží na vysoké úrovni, spolupracovali jsme hodně se školami, byli učitelé z řad myslivců nebo rodiče dětí. Teď to funguje spíše na vesnicích, v malých školách. Ve městě máme s mládeží problém, není zájem, starší nemají čas a ani se nechtějí mládeži věnovat a mládež má spoustu dalších lákadel, spoustu kroužků, akcí, sport, počítače. Dříve jsme spolupracovali s domem mládeže, ale jejich činnost se také změnila, takže tato spolupráce již ve větší míře nepokračuje. Měli bychom se nad tím zamyslet, přeci jen je mládež naše budoucnost. To vyžaduje především schopného vedoucího a málokdo má čas. A špatného vedoucího - to radši nic nedělat. Máme v současnosti jeden kroužek, ale vedoucí teď změnil zaměstnání, takže jeho budoucnost je nejistá.
Hlavní, co probíhá, jsou přednášky ve školách v červnu, měsíci myslivosti. Ale také ve větší míře v malých školách spíše na vesnicích. Myslím, že by myslivci měli přednášky více nabízet, například jednota by mohla oslovovat školy a vysílat přednášející. Všeobecně by se měla činnost myslivců více prezentovat na veřejnosti, nejen dětem ve škole. Lidé neznají naší problematiku, vidí jen střelectví.

Mohla byste nám povědět, jaké akce se v průběhu roku u Vás konají?
Největší množství akcí pořádáme v kynologii a také ve střelectví. Samozřejmě také míváme přehlídky trofejí, pokaždé v jiném místě, aby každý mohl představit svou činnost, myslivecká sdružení se sama hlásí o pořádání. V letošním roce byla ve Velkém Týnci u Olomouce a byla skvěle připravená. Účastnil se jí primátor města Olomouce a zástupci jednotlivých samospráv, protože naše spolupráce s nimi se všemi je velmi dobrá, účastní se všech jednání myslivecké rady a vzájemně se informujeme. Pan primátor ve svém projevu řekl, že je sám překvapený naší činností, co všechno děláme a je škoda, že se více neprezentujeme ve sdělovacích prostředcích. Máme sice s místním tiskem i s rozhlasem spolupráci, ale možná ne tak intenzivní, jak bychom měli. Dohodli jsme se s rozhlasem, děláme hodinové pořady - průřez myslivostí, činností myslivců, do novin dáváme články. Ale po úvaze začneme s větším množstvím příspěvků. Máme i dobrou spolupráci s krajem, nemáme problémy, ale chtěli bychom proniknout hlouběji a tím spolupráci zintenzivnit.
Při přehlídce trofejí pořádáme zároveň sbor zástupců. Chceme, aby byli přítomni zástupci ze všech honiteb, nejen z těch, které patří mysliveckým sdružením. Dopoledne si zástupci projdou výstavu a pak uděláme zasedání a vyhodnocení přehlídky. Dostanou materiály, ve kterých je všechno uvedeno. Máme dlouhodobě 96 % účasti, přes dvě stovky lidí, což samo o sobě vypovídá o přístupu ke svazové činnosti. Na těchto sborech bývají i zástupci státní správy. Myslím, že když se s lidmi pracuje a jedná, má to úspěch. Každá honitba má písemně všechny materiály, o kterých jednáme, například od OMS, od veterinární správy, od státní správy, aby až přijdou domů mohli zástupci honiteb informovat na členských schůzích MS.
Kynologické akce pořádáme všechny, jarní svod, zkoušky vloh, lesní, podzimní zkoušky, norování, barvářské zkoušky, všestranné zkoušky. Máme dobrou spolupráci s ostatními OMS v rámci kraje. Teď se sejdeme, abychom si ujednotili například výši poplatků za zkoušky, aby byl celý kraj jednotný. Také děláme přehled kynologických akcí za celý kraj včetně kontaktních telefonů, aby se mohli zájemci přihlásit. Snažíme se naplnit plné počty na zkoušky, což je dobré i z hlediska ekonomického. V tomto roce pořádáme oblastní výstavu psů, dělali jsme ji v roce 2002, je to již naše šestá výstava.
Konalo se u nás již sedm Memoriálů, z toho pět Memoriálů Karla Podhajského. V roce 2002 se nám sešel Memoriál Karla Podhajského i oblastní výstava psů. Příští rok pořádáme Memoriál Richarda Knolla.
Kynologická a střelecká - to jsou dvě u nás nejvíce fungující komise.
Máme velkou střelnici. Je na ní jedna akce za druhou. Pokud si střelnici nevezme na starost parta lidí, kteří jsou myslivostí "střelení", tak to nefunguje. Kolem střelnice musí být ještě více "střelení". Máme střelecký klub při OMS, jsou to nadšenci. O střelnici se starají, všechno zařídí, veškerou údržbu. Na oplátkou si zajdou v neděli zastřílet, udělají si společenský večer. Chodí si zastřílet spousta dalších zájemců, policie, technické sporty, občané, střelnice žije a to je důležité.
Komise myslivecká (její členové) z pověření státní zprávy provádí hodnocení trofejí a zajišťují ve spolupráci s MS přehlídky trofejí. Spolupracují se zástupci státní zprávy. U našeho OMS nepracuje komise ekologická, protože ekologie je součástí náplně práce myslivecké komise. V kulturně výchovné by se měla zlepšit činnost směrem k lidem, aby nemyslivecká veřejnost byla informována. Tím myslím i spolupráci s ostatními organizacemi zabývajícími se přírodou. Všichni, kteří nějakým způsobem zasahují do přírodního koloběhu, by měli spojit svoje síly.

Velmi bych přivítala, kdyby MR ČMMJ více využívala (osobním stykem) znalosti jednatelů o realitě života myslivců a jejich regionálních problémů - každý okres má svá specifika. Jednatelé jsou totiž nejvíce ve styku s členskou základnou - znají jejich názory, problémy i požadavky, které nelze řešit jen v OMR. Ze strany MR by měly být podávány informace, které nepřipouští spekulace o skutečném stavu věcí. Nelze podceňovat práci jednatelů, OMR ani členské základny. Naše OMR se vždy snaží mít na paměti, že členská základna, funkcionáři MS, OMS, musí tvořit pevné společenství. Názorové roviny na některé otázky a problémy mohou být různé, ale klidně se pohádejme, pokud to bude ve prospěch věci.
Komunikace s lidmi je velice důležitá, vidíme to i na příkladech našich sdružení, vždy je nejlepší osobně si promluvit o tom, co je trápí, a v čem potřebují pomoc. Máme techniku, počítače, internet a všechno možné, ale nic nenahradí osobní přístup k lidem, při vší technice se na lidi zapomíná. Také tu techniku každý nemá. Na vesnici moc lidí s internetem nenajdete. Při osobním kontaktu člověk získá daleko více.

Uvítala jste nový zákon o myslivosti? Jaký je Váš názor na něj?
Je zbytečné mluvit o tom, jestli je zákon špatný nebo dobrý, je už jednou takový, jaký je. Jsou v něm jistě nedostatky, ale pokud jsou lidé rozumní, vždy se cesta najde. Pokud se lidé nedohodnou, je to složité. Zákon nám dává možnost se dohodnout, například o hranicích a dalších věcech. Nesvádějme všechno na zákon, velká část problému je v lidech. Pokud se nedohodneme, žádný zákon nám nepomůže, neznám totiž zákon, který by vyhovoval všem lidem. Podle mě by bylo přínosné udělat pevné hranice honiteb, větší honitby vhodné především pro zvěř. Zákon by měl být o chovu a ochraně zvěře. U nás se naštěstí většina myslivců a vlastníků dohodla, ne vždy se však podařilo sloučení les-pole. Honitby sloučené v předcházejícím období do větších celků, mají přes dva tisíce hektarů, a fungují bez problémů dál.

Problémy s jednáním u Vás jak vidím nejsou. O své členy se staráte, pravidelně se scházíte k projednávání záležitostí, připravujete jim podklady, aby se mohli i po čase podívat, o čem se jednalo, jaká byla situace, co se dohodlo, jaký je stav zvěře po hodnocení. Snažíte se, aby byli všichni myslivci neustále informování o aktuálním dění.
Ano, to je náš zájem. Při poslední konferenci jsme dělali přehled o zvěři od roku 1964 až do roku 2001, který stále doplňujeme. Všechna sdružení dostanou tyto materiály, aby měli myslivci přehled o vývoji a struktuře zvěře v regionu. Přehled o produkci zvěřiny, přehled o zkouškách adeptů, hospodářů, o kynologických zkouškách, o majetku, co se vybudovalo, a není toho málo. Vypovídá to o práci lidí. V této době zpracováváme podle statistických výkazů všechny tyto informace pro každou honitbu zvlášť. Je to vklad pro budoucí období, aby bylo z čeho vycházet. Tyto materiály předáme do archivu, aby se mohlo po letech porovnávat. Jsou tu znatelné úbytky zvěře, jistě za to velkou měrou může rozvoj průmyslu, zemědělství, ale i silnic, na kterých zahyne spousta zvěře. Také měnící se klima - záplavy a sucha, nová výstavba, rozvoj turistiky. Postavili nám tu novou dálnici, ale není důsledně oplocena, někdo totiž musí to oplocení udržovat. Zatím je situace taková, že se ploty nainstalují a za pár týdnů jsou pryč, někdo je ukradne a odnese nejspíš do sběrných surovin nebo je jinak použije. Podle sdělení firem pro výstavbu dálnic, mají povinnost dávat ploty pouze v místech, kde jsou lesy. Na ostatní plochy ne, i když je zvěř všude. Myslivci na oplocení nemají peníze a ani nemají oprávnění je stavět. Zvěř ale nezná hranice, má své migrační cesty a těmi bude chodit, i když je přetíná dálnice. Zvěře ubývá mimo zvěře černé - té naopak přibývá. Zkoušeli jsme různé umělé odchovy, odchovat není problém, ale uvést odchovanou zvěř do přírody je daleko složitější. Podstatná věc jsou také finance, je potřeba si rozmyslet, jestli efekt bude alespoň trochu úměrný výdajům, jestli by se peníze nedaly využít jinak a lépe.
Snažíme se pro udržení zvěře dělat všechno, například sjednáváme dohody se zemědělskými podniky o zachování zeleně podél cest a vodotečí, o sázení remízků a biokoridorů, aby zvěř měla útočiště v rozsáhlých zemědělských plochách. Tato činnost je v začátcích a roztroušené zeleně je stále málo, ale snažíme se o stále větší procento v krajině. Možná to bude také jedno z pojítek mezi myslivci, ochranáři, lesníky - společné vysazovaní a péče o zeleň v krajině. Je to samozřejmě také otázka správy v obcích s rozšířenou působností, začlenění zeleně do urbanistických plánů, plánů obnovy a rozvoje venkova a také územních systémů ekologické stability. Byli jsme se podívat v Rakousku, načerpat inspiraci, ale u nich jsou jiné podmínky. Mají všude spoustu zařízení, například napáječky pro zvěř, ale u nás něco nainstalujete a druhý den to tam nemáte. U nich je toto dáno tím, že každý sedlák je zároveň myslivec, takže se o zvěř starají všichni a nikdo se nesnaží jít proti nim. U nás je soukromých zemědělců velmi málo. Ale i s podniky se dá domluvit, když jsou na obou stranách rozumní lidé.
Někdy jsou stavy zvěře i pro myslivce záhadou, v jedné lokalitě například máte zajíce a ve druhé, ve které jsou stejné podmínky, není žádný.
Co však můžeme ovlivnit ve vývoji stavu zvěře je řádné hospodaření se zvěří. Při mysliveckých plánech bychom měli mít na paměti zachování všech druhů zvěře pro budoucí pokolení, což je vyjádřeno ve slově myslivost.

Setkáváte se také s pytlačením?
Pytláci jsou všude, i u nás. Spousta lidí má zbraně, máme s nimi velké problémy. Pokud někoho nepřistihnete, nedokážete mu nic. Pytláctví vždycky bylo, je a bude. Je otázka na jakém stupni, nebo v jaké výši. A nejsou to jenom nemyslivci.

Řekla byste na závěr pár slov o tom, jak vnímáte myslivost po tolika letech v ní odpracovaných?
Přesto, že je v současné době méně zvěře, myslím si, že naše společenská činnost je tak krásná věc, jakou těžko můžete někde jinde prožít. Když je člověk vnímavý a po přírodě má možnost chodit, dívat se, pozorovat, tak pro svůj vlastní život si donese tolik, co si neodnese ze žádné školy. Zákonitosti přírody jsou tak dokonalé, že ať se snažíme jak chceme, nic lepšího nenajdeme.
Jsem ráda, že jsem po celou dobu pracovala na OMS, protože jsem mohla prožít život spjatý s přírodou a také poznat spoustu lidí různých povah, profesí, typů, co bych jinde nepotkala a nepoznala. Z každého člověka, se kterým se bavíte, si něco odnášíte. Pro přehled o lidech je to k nezaplacení. A potom, ať už jsou myslivci jací jsou, každý má své kladné i záporné stránky, tak si jich skutečně vážím proto, co dělají. Udělají strašně moc práce pro přírodu i pro druhé. Mají velkou zásluhu v tom, že předávají zkušenosti a lásku k přírodě a myslivosti mládeži, především svým potomkům. Také vnímám velice kladně, že jsou to lidé přímí, nesnaží se přetvařovat, je to zřejmě dané tím, že jejich život je spjatý s přírodou, která je vždy upřímná. Myslivci se pro mě stali součástí rodiny, prožívám s nimi dobré, špatné, jejich osudy, pracovní příhody. Myslivost se mi dostala pod kůži a zůstala tam napořád a stejné je to i u myslivců. Nesmírně si jich vážím, jsou to lidé, na které, když se obrátíte kdykoliv s čímkoliv, vždycky vyjdou vstříc. Od těchto lidí se všechno odvíjí.

Děkujeme za rozhovor
Připravili Ing. Kamila KAASOVÁ
a Ing. Jiří KASINA



vychází v 7:20 a zapadá v 18:12 vychází v 18:54 a zapadá v 7:31 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...